Richard Hes (1963-2014) byl důležitou osobností českého moderního tance a muzikálu, začínal jako tanečník, našel se v roli choreografa a vyzkoušel si i úlohy režiséra, producenta a scenáristy.
Studia a raná léta
Richard Hes vystudoval pražskou Státní konzervatoř (obor lidový tanec), kam byl přijat díky své pohybové nadanosti a živelnosti. Původně si přál být hercem, ale když do jeho školy přišla profesorka hledat talenty pro nově otevřený obor lidových tanců, zkusil se přihlásit tam a (prý k jeho překvapení) ho přijali. Již během studií projevoval vůdčí ambice a touhu „někomu velet“, což později vedlo k jeho dráze choreografa. Po škole působil se svými spolužáky v Československém státním souboru písní a tanců. Veřejnost ho mohla znát i jako dětského herce, například z filmu Ať žijí duchové.
Velmi brzy však přestal aktivně tančit, aby se mohl plně soustředit na tvorbu. Nestíhal totiž kombinovat obě role a jakožto vůdčí typ ho to více táhlo k práci choreografa.
Choreograf inovátor
Richard Hes vnesl do moderního českého tance jako jeden z prvních prvky akrobacie, gymnastiky, breakdance a dalších tanečních stylů, které propojoval s klasickými a lidovými tanci. Jeho styl byl moderní i ve světovém měřítku, takže si dovedete představit, jak to v našem československém rybníčku muselo být nové a jiné. Se svou skupinou UNO se dostal i do televize, kde rozbili poněkud zkostnatělé pojetí baletu svými dynamickými a živelnými představeními.
Skupina UNO a spolupráce
Roku 1986 založil Hes se svými spolužáky vlastní taneční skupinu. Původně čítala jen 12 členů.
UNU velmi pomohla spolupráce Jiřího Korna a Heleny Vondráčkové, kteří chtěli jít s dobou. To dostalo skupinu do televizních estrád, kde pravidelně vystupovali. Jak jsem zmínila výše, diváci do té doby znali pouze Balet Československé televize, což byl soubor zahalených tanečníků tančících klasické tance. Když se po jevišti najednou začali promenádovat polonahé tanečnice a tanečníci, kteří se s erotickým podtextem moderně vlnili do rytmu hudby, byl to zajisté šok. Hesovi se rovněž nelíbilo, že tanečníci jsou asi tak na úrovni hudebních nástrojů a zůstávají v anonymitě. Přál si, aby jména tanečníků byla ve stejném podvědomí jako třeba zpěváci. UNO se dostalo i do zahraničí s vlastním krátkými čísly. Vystupovali v Německé spolkové republice, v Itáliii, Rakousku nebo ve Švýcarsku.
UNO začalo spolupracovat i s dalšími známými interprety, mezi nimi například s Darou Rollins, Lucií Bílou nebo Karlem Gottem.
UNO oficiálně ukončilo svou činnost v roce 1997 posledním představením, které bylo souhrnem jejich tvorby.
Vrcholná tvorba a muzikály
V 90. letech byl velký „boom“ s muzikály a Richard Hes samozřejmě využil příležitosti podílet se na něm taky. Osamostatnil se a díky jeho ctižádosti a pracovnímu nasazení se zapsal do české muzikálové historie jako klíčový tvůrce tohoto žánru. Jeho nejvýznamnějším počinem je choreografie k muzikálu Dracula (1995), který je považován za pilíř české muzikálové scény.
Dalšími Hesovými projekty byly další muzikály, například Monte Cristo (2000), k němuž Hes vytvořil choreografii a stejně jako u Draculy spolupracoval i na libretu; West Side Story v hudebním divadle Karlín. Režíroval a vymýšlel choreografie pro vodní a světelné show v Křižíkově fontáně (např. Malá mořská víla nebo Notre Dame de Paris) nebo Mozartovu operu Don Giovanni ve Stavovském divadle v roce 2003.
Sláva a alkohol
Dá se říci, že nač Richard sáhl, to se mu dařilo. A bohužel, po úspěších, jakým byl třeba muzikál Dracula, mu sláva stoupla do hlavy. Měl rád luxus a drahé věci. Právě peníze a marnivý přístup Richarda Hese vedly k rozpadu vztahů s kolegy z UNA. Nebylo to však to jediné – hlavním problémem bylo, že to Hes přeháněl s pitím. Nikdo si netroufl mu říci to, co všichni viděli, a on ne. Problém byl znatelný už při chystání velkolepého muzikálu Monte Cristo v roce 2000. Dochvilný a úzkostlivě přesný Hes chodil pozdě na zkoušky, nebo dokonce vůbec nedorazil. Po pár letech už si přiznal, že jeho přístup k alkoholu je zhoubný a úspěšně podstoupil léčbu. Díky tomu opět vystoupal na vrchol, znovu se chopil choreografií a vyzkoušel si třeba i porotcování v taneční soutěži StarDance aneb když hvězdy tančí a spolupracoval na několika televizních pořadech.
Osobní život a přístup k práci
Richard Hes byl až neskutečně pracovitý a precizní člověk. Jako šéf byl přísný, ale dokázal ze svých kolegů dostat maximum. Byl workoholik a měl velké ambice. Když se choval jako floutek a pil, bylo to těžké období také pro jeho rodinu, ženu Marcelu Karleszovou-Macákovou, rovněž tanečnici, a dvojčata Olivera a Oskara (1998). Kolem roku 2009 se ustálil ve své práci, nedělal už toho tolik, vyučoval v dětském folklorním sboru Valášek, dělal porotce tanečních soutěží, a hlavně se věnoval rodině, kterou načas během pokusů o protialkoholní léčbu opustil. Pomáhal své ženě v divadelním klubu muzikálového divadla Broadway. Radost z rodiny mu ukončila rakovina slinivky v roce 2014, kdy ve věku 50 let zemřel.
Závěr
Tohoto všestranného umělce jsem si vybrala, protože mě zajímá scénický tanec, navíc miluji muzikály a Richard Hes pro současný tanec i muzikály udělal mnoho. Věděla jsem o jeho skupině UNO i o jeho podílu na mých oblíbených muzikálech Dracula a Monte Cristo, proto jsem si říkala, že by si zasloužil pozornost – i on sám si přál, aby tanečníci byli víc vidět a vědělo se o nich. Když jsem hledala informace, zjistila jsem, že byl nejen skvělý umělec, ale že uměl chytit příležitost za pačesy a naplno ji využít. Překvapilo mě, jak se v jeho životě zvláštně kombinovaly pracovitost, perfekcionismus a touha po tom užívat si život.
Na závěr přidávám video s ukázkou novátorského, provokativního stylu taneční skupiny UNO s výrazným Richardem Genzerem v čele.
