Dobrý den,

Posílám srovnání mezi starověkým a moderním Egyptem. Celkově se jedná o zajímavé téma, které si myslím, že se dotýká více Afrických zemí, než jen Egypta.

1. Politická stabilita vs. Neustálé změny

• Starověk: Faraon byl bůh na zemi. I když se dynastie střídaly, systém fungoval tisíce let v podstatě stejně. Stabilita byla základem všeho.
• Dnešek: Moderní Egypt si prošel v posledních desetiletích revolucemi, převraty a častými změnami režimů. Místo božského klidu je tu politické napětí, které stabilitě zrovna nepomáhá.

2. Architektonické dědictví vs. Panelová sídliště

• Starověk: Stavěli pro věčnost. Pyramidy v Gíze nebo chrámy v Luxoru stojí tisíce let a jsou symbolem preciznosti.
• Dnešek: Káhira a další velká města bojují s přemnoženou populací. Výsledkem jsou nekonečné čtvrti „nedostavěných“ cihelných domů a obrovský smog. Místo chrámů se staví betonová sídliště, aby bylo kde ubytovat přes 110 milionů lidí.

3. Ekonomická soběstačnost vs. Dluhy

• Starověk: Egypt byl „obilnicí světa“. Byli neuvěřitelně bohatí díky obchodu s cennými kovy, papyrem a kořením. Prakticky nikoho nepotřebovali.
• Dnešek: Egypt je dnes vysoce zadlužený. Musí dovážet obrovské množství potravin (především pšenici), aby uživil své obyvatele. Ekonomika je závislá lavně na turismu a poplatcích ze Suezského průplavu.

4. Společenský řád vs. Přelidnění

• Starověk: Společnost byla přísně organizovaná, každý měl své místo (písaři, řemeslníci, rolníci). I když to nebyla demokracie, systém byl kupodivu efektivní.
• Dnešek: Největším problémem je demografická exploze. Populace roste tak rychle, že školství a zdravotnictví nestíhají. Egypt bojuje s vysokou nezaměstnaností mladých lidí, což ve starověku (kde byla práce pro každého na státních projektech) prakticky neexistovalo.

Na závěr je třeba dodat, že ani ve starověku nebyl Egypt ráj na zemi, i přes jejich bohatou historii a vyspělou kulturou. I když Egypt bohatl, běžný Egypťan z toho moc neměl. Většina lidí strávila život dřinou na poli nebo na státních stavbách. Jejich justice byla brutální a když na trůn usedl někdo jako Achnaton (který se rozhodl ze dne na den zrušit všechna stará božstva a rozvrátil tím zemi), celá společnost se ocitla v chaosu a krizi.

Samuel Sedláček

__________________________

První je důležité se zamyslet nad tím, co si představíme, když se řekne Afrika. Velké množství lidí si asi představilo chudobu, hlad a nedostatečné podmínky k životu. Ano, tato situace se v některých zemích Afriky opravdu děje, ale pokud se podíváme do hloubky tohoto kontinentu, objevíme poklady. Nalezneme mnoho různých kultur, jazyků, kmenů i tradic, které jinde na světě budeme těžko hledat.

Jednou ze zemí, která ukazuje unikátní tvář Afriky a zároveň je velmi populární turistickou destinací, je právě Egypt. Egypt nám ukazuje, jak se civilizace vyvíjela a jak velkých úspěchů může dosáhnout. Například když se podíváme na pyramidy, jsou to obrovské stavby, postavené z obrovských kamenných bloků, je to něco, co stále budí obdiv. Nemusíme se vlastně ani dívat na pyramidy, stačí se podívat kolem sebe a najdeme například řeku Nil, druhou nejdelší řeku na světě nebo egyptskou unikátní kulturu. Celkově si myslím, že Egypt je velmi unikátní a budí obdiv, hlavně díky starověké civilizaci a přírodě.

Na Afriku se ale dá dívat i z jiné perspektivy, než jen pyramidy a písek. Například takový Madagaskar, ostrov oddělený od Afriky, je známý hlavně díky své rozmanité přírodě. Příroda zde je opravdu jedinečná a na rozdíl od Egypta mnohem víc zelená. Možná se někdo ptá, proč je příroda tak moc jiná? Tak já vám odpovím, je to hlavně díky tomu, že se Madagaskar před miliony let oddělil a stal se ostrovem, právě proto se tu vyvinula unikátní příroda, od lemurů až po baobaby nebo od tropických lesů až po suché oblasti. Právě tato rozmanitost přírody láká všechny lidi kolem světa a tvoří unikátní tvář pro tuto zemi, ale i celou Afriku.

Další destinace, která ukazuje Afriku trochu jinak, je Keňa. Keňa, tak jako ostatní země, je také unikátní svou přírodou, konkrétně se jedná o safari a národní parky. Žijí zde známá africká zvířata jako jsou sloni, žirafy, zebry a lvi. Tak jako to je u ostatních zemí, právě tato unikátní zvířata a příroda přitahují lidi z celého světa včetně mě. Abychom se nebavili jen o přírodě, další velmi důležitou část tvoří jejich kultura. Konkrétně kmeny, například Masajové, kteří jsou známí hlavně svým tradičním oblečením z červených látek a také díky výrazným šperkům. Pro mnoho lidí jsou to právě oni, kteří tvoří tradiční symbol Afriky.

Ačkoliv máme hodně stereotypů ohledně Afriky, které jsou zčásti pravda, pokud se podíváme do srdce Afriky nalezneme unikátní místa i lidi. Každý stát ukazuje, jak je Afrika unikátní. Egypt ukazuje historii, Madagaskar hlavně rozmanitou přírodu a Keňa svou unikátní kulturu. Afrika je rozmanitý a velmi zajímavý kontinent.

Jakub Šrotýř

___________________________________________________________________

Velké Zimbabwe, známé také jako Království Zimbabwe, bylo významné centrum středověké africké říše (11.-15. století). Jednalo se převážně o politické a obchodní, ale také náboženské centrum, které těžilo zejména ze své polohy na obchodních trasách spojujících vnitrozemí Afriky s pobřežím Indického oceánu. Odtud se vyváželo hlavně zlato a slonovina. Nazpět jim na oplátku přicházelo zboží z arabského světa a Asie.

Nejznámější částí města je Velký komplex – rozsáhlé kamenné stavby postavené bez malty, které ukazují vysokou úroveň tehdejší stavební dovednosti. Přesný důvod zániku města není jistý, pravděpodobně šlo o kombinaci vyčerpání zdrojů a změn obchodních tras.

Kolem Velkého Zimbabwe vzniklo mnoho legend. 

Evropští cestovatelé dlouho nevěřili, že ho postavili místní Afričané, a spojovali ho s mýtickými civilizacemi nebo s bájnou zemí Ofir, odkud měl pocházet zlato krále Šalomouna. V místních tradicích bylo ale město vnímáno jako posvátné místo spojené s králi a předky, kde kamenné stavby symbolizovaly moc a duchovní význam.

Jedna z dalších legend tvrdila, že Velké Zimbabwe mohlo být dílem „ztraceného bílého kmene“ nebo potomků starověkých civilizací Středomoří. Tato teorie se objevila hlavně v 19. století, kdy evropští badatelé odmítali přijmout, že tak rozsáhlé kamenné stavby vznikly v subsaharské Africe.

Další příběhy spojovaly město s tajemnými poklady. Mluvilo se o ukrytém zlatě králů, které mělo být schované v podzemních prostorách nebo ztracené při pádu města. Podle některých verzí má být část bohatství dodnes ukrytá někde v okolních kopcích a chráněná kletbou předků.

V místních tradicích se zase objevují také duchovní legendy. Velký komplex měl být místem, kde komunikovali králové se světem předků. Některé kameny měly sloužit jako „brány“ mezi světem živých a duchů, a proto bylo místo považováno za posvátné a ne zcela určené pro běžný život.

Dnes je Velké Zimbabwe považováno za důkaz vyspělosti předkoloniálních afrických civilizací a zároveň si zachovává svou historickou auru tajemství.

Sabina Bížová 

_______________________________________

Tadeáš Markovec

Afrika je obrovský kontinent, který si lidé odedávna spojovali s tajemstvím, teplem a nezkrotnou přírodou. Když se na ni díváme z pohledu dějin, působí jako místo, kde se skutečnost často mísí s legendami, protože mnoho jejích částí bylo dlouho pro ostatní svět těžko přístupných.
   Podle nejstarších příběhů, které si mezi sebou vyprávěli cestovatelé a obchodníci, byla Afrika zemí velkých řek, nekonečných pouští a měst, která vznikala tam, kde by to nikdo nečekal. Lidé se usazovali hlavně u vody, protože v suchých oblastech byla voda vzácnější než zlato. Řeky se tak staly jakousi páteří života, kolem nich vznikaly vesnice, trhy i první větší státní útvary.
   Ve starověku se v severní části kontinentu rozvíjely první známé civilizace. Stavěly se zde kamenné chrámy a vznikala písma, která si lidé pečlivě zapisovali do stěn i na svitky. Zatímco sever byl spíše propojený se Středomořím, v jiných částech Afriky se vyvíjely vlastní kultury, které měly své krále, tradice a obchodní cesty vedoucí napříč savanami.
   Zvláštní pověstí byla Afrika také díky svému terénu. Existují příběhy o městech ukrytých v horách, o vesnicích na skalách a o cestách, které se objevují a zase mizí podle ročního období. I když víme, že mnoho z těchto vyprávění je spíše přehnaných, ukazují, jak silně působila krajina na představivost lidí.
   V novějších dějinách byla Afrika dlouho ovlivněna cizími mocnostmi, které si její území rozdělovaly. To přineslo velké změny, ale také nové hranice a státy. Po získání nezávislosti začaly africké země hledat vlastní cestu a budovat moderní společnost.

_________________________

Bürgerová.

Nigerijská literatura a její odraz v kultuře.

Nigerijská literatura se vyvíjela rapidně, jelikož dříve se jejich kulturní příběhy předávaly ústně. Jejich příběhy byly především o mýtech o původu národů, hrdinské eposy, přísloví jejich náboženské příběhy, poezie a písně a především dramatické rituály a maskové slavnosti.

   Největším zlomem v jejich literatuře však přišel po kolonizaci celé Afriky. V 19. století při kolonizaci britové začali zapisovat místní jazyky latinkou a dále byli afričané nuceni překládat Bibli, dále vznikaly noviny a školy, to vedlo k vyspění literatury v Africe.

    Ráda bych se proto věnovala literatuře po 20. století až do současnosti. 

Chinua Achebe

Začala bych Chinuou Achebe, jeho kniha “Svět se rozpadá” je přelomová díky reálnému popisu narušení světa Afriky, zde Nigérie a kmenu Igbo, poté co přišla kolonizace.

   V této knize je přímá ukázka muže, který žije normální život, ale po nástupu kolonizátorů, se musí přizpůsobit evropskému způsobu života, převzít jejich kulturu, náboženství a nejen to ale také, stát se otrokem. 

Wole Soyinka

Dále zde máme dramatika Wole Soyinku, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Jeho dramata také odráželi střet kultur díky kolonizaci, ale nejen to, psal o absurditě chování afričanů k vlastním lidem. 

  Vybrala jsem knihu “Smrt a královský jezdec”, která popisuje muže, jež chce podle zvyku spáchat rituální sebevraždu za svého mrtvého krále, kolonizátoři mu v tom však chtějí zabránit, jelikož je to z jejich pohledu barbarské. 

Chimamanda Ngozi Adichie 

Moderní feministická autorka Chimamanda Ngozi Adichie, která má knihu Amerikánka, kde řeší středu kultur, rasismu a imigrací.

_________________

Dobry den,

posilam zajimavost o Africe.

Kmen Sanů jsou původními obyvateli jižní Afriky. Jejich egalitářská společnost existuje již více než 20 000 let a udržuje si silné spojení s přírodou a pouští Kalahari. Dnes žije přibližně 100 000 až 140 000 Sanů, a to hlavně v Botswaně, Namibii a Angole. Jejich jazyky jsou unikátní používáním specifických mlaskavých zvuků.

Jako rovnostářská společnost nemají žádné vůdce. Rozhodnutí dělají společně a veškeré jídlo si dělí rovným dílem. Velmi zajímavým zvykem je jejich tendence podceňovat úlovek, který lovec přinese domů.

I když je lov velmi úspěšný, často se o něm mluví jen jako o „kůži a kostech“, ze kterých se nikdo nenají. Důvodem je fakt, že člověk, který přinese jídlo, se ocitá v pozici síly. Aby se nestal příliš arogantním a neměl ambice stát se vůdcem, ostatní ho záměrně ponižují, čímž udržují ve skupině rovnováhu.

Dnes kmen Sanů čelí vážným problémům, jako je ztráta půdy kvůli vládním programům a nekontrolovaný rozvoj turismu.

dekuji

Marek

_________________________________________

Na severu Etiopie stála vysoká hora se strmými kamennými stěnami. Na její vrchol nevedla žádná cesta a lidé věřili, že se tam člověk nikdy nemůže dostat.

Jednoho dne k hoře přišel mnich Abuna Aregawi. Dlouho se díval vzhůru a tiše řekl:

„Právě tam nahoře chci postavit dům modlitby.“

Lidé kolem něj kroutili hlavou.

„To není možné,“ říkali. „Na tu skálu nikdo nevyleze.“

Aregawi se ale nevzdal. Každý večer se modlil pod horou a prosil Boha o pomoc.

Jedné noci se před ním v záři světla objevil archanděl Michael.

„Neboj se, Aregawi,“ promluvil klidným hlasem. „Tvá víra ti ukáže cestu.“

Když se mnich ráno probudil, země se zachvěla a z kamenů se vyplazil obrovský had. Připlazil se ke skále a natáhl své tělo až na samotný vrchol.

Aregawi ustoupil a zašeptal:

„Jak bych mohl věřit takovému tvoru?“

Vtom uslyšel Michaelův hlas:

„Drž se pevně. Bůh tě ochrání.“

Mnich tedy chytil hada kolem těla. Had se začal pomalu plazit vzhůru a nesl ho po strmé skále stále výš a výš, až oba zmizeli v mracích.

Když Aregawi konečně stanul nahoře, rozhlédl se po tichém vrcholu a řekl:

„Tady vznikne místo pokoje a modlitby.“

A tak byl založen Debre Damo. A lidé si dodnes vyprávějí, že kdo se podívá na vysoké skály kláštera, může si představit obrovského hada, který kdysi vynesl svatého muže až k nebi.

Eliška

_________________________________