Žena snů.
Probudil se hned z rána, spal ještě v kabátci a botách. Nebylo to pro něj typické, vždy se večer řádně připravil na svůj dlouho vytoužený spánek díky jeho únavě.
Dnes však bylo všechno jinak. Dnes byl polámaný a ne a ne se zvednout z postele. Nejhorší bylo, že jeho noční snění se v posledních dnech vymykal jeho kontrole.
žena… ta žena, kdo jen byla? Kráčela v jeho snech vzpřímeně a její černá róba ho nenechávala klidným.
Posadil se a podíval se do zrcadla, jež bylo naproti postele. Nepoznával se, jako kdyby nebyl bez té ženy, v takzvané realitě. Ale co je realita? Jeho snění v noci, nebo úmorný pracovní život přes den? Promnul si tváře a povzdechl. “Kdo jen jsi? Jsi stále ty?” zašeptal a pak se potichu zasmál, jako kdyby už dávno věděl odpověď.
Celý den se na to snažil nemyslet, šel do práce jako každý den. Nemluvil s nikým jako každý den. Nebavilo ho to jako každý den.
A byla tu, krásná jako vždy. Zpívala do noci a její jemný hlas pronikal do všech jeho útrob. Snažil se ji zachytit, jen se ji dotknout možná i jedním prstem, i špičkou prstu. Dívala se na něj a její oči zářily jako samotné tmavé moře. Její vlasy měly barvu snad celé Galaxie. A její hlas? Ten byl jako hlas bájné síreny, která ho vábí k sobě a čeká, až ho bude moct stáhnout pod vodu.
Jedné noci už to nemohl vydržet a zakřičel na ni tak silně, že měl pocit, že to nebyl jen sen. Jak moc svou milovanou nenáviděl. Byla přízrakem jeho tužeb.
Ihned se vzdala líbezného zpěvu a jen se zamračila. A pak se k němu zlehounka přiblížila. “Jsi jaký jsi a tím, co jsi, z tebe dělá to, jež tě tíží. Odpusť si, nebo zhyň ve své vině.” Měl pocit, že umře. Nemohl dýchat a jen dokola v ozvěně slyšel její hlas, který se z krásné nymfické lehkosti proměnil v hluboký hlas zlosti.
Po této noci už měl bezesný spánek. Neodpustil si žádné těžkosti jenž ho obepínaly. A tak umřel, však ne fyzicky jen vnitřně.
Jessica
________________________________________________
Spánek a sny jsou pro regeneraci našeho těla a zpracovávaní emocí klíčové. Také nám pomáhají ukládat myšlenky nebo řešit problémy. Nejintenzivněji sníme v REM fázi, to je fáze, kdy je mozek stále aktivní a tělo už je paralyzované.
Existuje také lucidní snění, kdy člověk během spánku uvědomuje, že sní.
Naše sny ovlivňují intenzivní zážitky během dne nebo nedávného období, také prostředí, ve kterém sníme.
Například Freud věřil, že sny jsou naše splněná přání. Mnohdy nějaké naše potlačené touhy.
Jung naopak tvrdil, že sny jsou spíše komunikace vědomí s nevědomím.
Většina lidí do pár minut zapomene 90% svých snů. Během noci se nám zdá přibližně 4-6 snů.
Sabina Bížová
__________________________________________________________________
Když noc v moci tvé matky Nyx tě večer přikryje,
zase o něm sníš.
Sníš, i když ho už nevidíš,
sníš, i když rány, které způsobil, matka Noc neskryje.
Často se říká: „Nenávist tě zabije.“
Ale to pravda není, a tak i v tvém láskou poblouzněném snění
sítě pomsty spřádáš.
A my ti pomůžeme, i když nežádáš.
Spánkem ho náš prastarý bratr obtočí.
Já zas do očí vleju pravdu, aby viděl, co udělal.
Naše pomsta sladká i spravedlivá bude.
Zatím spi, sestřičko milá.
My se o spravedlnost postaráme.
Neboj se, nic z něj nezbude.
Spánek i spravedlnost jsou všude.
To ti slibuje bratr tvůj Hypnos
a sestra tvá Nemesis — a tak to bude.
Eliška
________________________________________________________-
Vybral jsem si zimní spánek.
Zimní spánek (nebo také hibernace) je takový zvláštní stav, kdy některá zvířata během zimy výrazně zpomalí životní funkce, aby přežila období chladu a nedostatku potravy. Je to opravdu fascinující, protože, se zpomaluje srdeční tep, snižuje se tělesná teplota, zvíře dýchá mnohem pomaleji, spotřebovává minimum energie a žije z tukových zásob vytvořených na podzim. Také důležité zmínit, že zvířata hibernují, protože je v zimě málo potravy, nízké teploty by pro ně mohli být nebezpečné a šetří energii potřebnou k přežití. Hibernují například: Ježci, netopýři, syslové, sviští… Zajímavý je ale medvěd. Medvěd není pravý hibernátor ( nejspíš je moc líný na to i pořádně usnout). Upadá spíše do zimního klidu — jeho tělesná teplota neklesá tolik jako u jiných zvířat a může se snadněji probudit. Medvěd během zimního klidu téměř nemočí ani nejí, ale jeho tělo recykluje odpadní látky. To je pro vědu velmi zajímavé a mohlo by to pomoci například při výzkumu selhání ledvin.
Zajímavosti
Ne všechna „spící“ zvířata opravdu spí
Mnoho lidí si myslí, že zimní spánek je jen dlouhé spaní, ale ve skutečnosti jde o složitý biologický stav. Mozek některých hibernujících zvířat zůstává částečně aktivní.
Hibernace není jen zimní záležitost
Některá zvířata mohou upadnout i do letního spánku (estivace) během velkého horka nebo sucha.
Tělo téměř „zastaví čas“
Například u sysla může tělesná teplota klesnout skoro na 0 °C, aniž by zmrzl.
Přerušované probouzení
Některá zvířata se během zimního spánku občas probudí, i když vědci stále úplně nevědí proč — možná kvůli imunitě, regeneraci mozku nebo vylučování odpadních látek.
Žáby, které přežijí zmrznutí
Některé druhy žab dokážou částečně zmrznout — srdce se zastaví, ale na jaře znovu „ožijí“.
I přes tohle všechno jsou tam ale pořád nejasnosti. Jak organismus zabrání poškození? Normálně by dlouhé ochlazení poškodilo mozek, svaly nebo orgány, ale hibernující zvířata se tomu nějakým způsobem vyhnou. A nebo jak svaly neochabnou? Člověk by po měsících nehybnosti přišel o svaly, ale hibernující zvířata si je často udrží.
A hlavní otázka – může člověk dosáhnout hibernace?
Ne a to kvůli několika faktorům: lidské tělo není biologicky přizpůsobené dlouhé hibernaci, hrozí poškození svalů, krevních sraženin a orgánů, mozek potřebuje stabilní přísun kyslíku, neumíme bezpečně „vypnout“ metabolismus na měsíce . Vědcoi se to snží dokázat ale naše těla na to jednoduše nejsou stavěna. Spíme pochopitelně ale mezi spánkem a hibernací je rozdíl. Lze se přiblížit meditací ale to je víc ovládání sami sebe než biologický zázrak. Mě by třeba zajímalo jestli se zvířatům u toho zdají sny.
Honza J.
________________________________________________-
[Sloka 1]
Zase lítaj ostrá slova, je to jak bitevní pole,
já křičím, že už končím, ty mě zase držíš dole.
Tohle není romantika, tohle je čisté šílenství,
jsme dva vězni zamčení ve vlastním vězení.
Stojíš ve dveřích a slzy ti zase mažou řasenku,
hrajem tu naši starou, ohranou a zlou scénku.
Chci se otočit a jít, nechat to všechno plavat,
ale moje vlastní hlava mi neumožní přestávat.
Protože čím víc mě ničíš, tím víc tě vlastně chci,
v tomhle pekle plném hádek jsme zůstali jenom my.
Je to jed, co pijem do dna, láska říznutá nenávistí,
padáme volným pádem a jen ten pád nás jistí.
Nemůžu s tebou žít, ale bez sebe to neumíme,
téhle zvrácené lásce jen ty a já rozumíme.
Ticho po bouři, rozbité sklo a prázdné fráze,
oběma nám je jasné, že to zase bylo jen na snaze.
Ale ten adrenalin, ten křik, to je naše droga,
bez toho dramatu by z nás byla jenom jedna prázdná socha.
Zítra se omluvíme, slíbíme, že se to změní,
ale oba víme, že z tohohle kruhu cesta ven není.
Je to nemocná závislost, jsme k sobě přišití,
nejvíc mě bolíš ty, ale mé rány hojíš taky ty.
Protože čím víc mě ničíš, tím víc tě vlastně chci,
v tomhle pekle plným hádek jsme zůstali jenom my.
Je to jed, co pijem do dna, láska říznutá nenávistí,
padáme volným pádem a jen ten pád nás jistí.
Nemůžu s tebou žít, ale bez sebe to neumíme,
téhle zvrácené lásce jen ty a já rozumíme.
Samuel Sedláček
