Ještě nikdy jsem nepsal filosofickou analýzu, respektive, nejsem si vědom toho, že bych někdy psal něco s úmyslem vytvořit filosofickou analýzu, a proto jsem si na internetu vyhledal, jak se to dělá.
Dozvěděl jsem se, že mám rozvažovat o problému, zhodnocovat fakta a vyvodit subjektivní a podložené závěry. Mám prý začít výběrem tématu, provést brainstorming a poté téma zúžit do jasné teze. Pak mám napsat osnovu a nasbírat informace k podpoře mých argumentů, v úvodu práce své téma a tezi představit, v hlavní části své argumenty rozvinout a podpořit důkazy a logikou. Na konci práce mám své myšlenky shrnout a dospět k závěru. Práce jak na kostele!
Téma je jasné. Mám provést „filosofickou“ analýzu článku, který se týká obrázku stromu se vzpínajícíma se rukama. V tomto článku se každý z mých spolužáků, včetně mě, měl k obrázku vyjádřit, respektive provést jeho subjektivní výklad. Někdo se snažil jej několika větami popsat a přidat pocit, který v něm obrázek vyvolává, jiný přidal jen ten pocit, např. radost. Tečka. Často v textu spolužáci zmiňují svobodu, touhu, přání. Tři texty však naprosto vyčnívají z řady, alespoň pro mě.
První je báseň s názvem Strom naděje od Sabinky. Je plná naděje a víry v lepší budoucnost, v naplněný život. Cítím z ní důvěru a pochopení smyslu života toho stromu. Tu báseň jsem četl několikrát a vždycky se zatajeným dechem.
Druhým textem, který se mě extrémně dotkl, je Jolančin Fantasy svět. Dostala mě myšlenka, že když přestaneme bojovat s osudem a přijmeme realitu, která je na první pohled svazující a bolestivá, nakonec v ní najdeme úlevu, nebo konce slast. Kéž bych byl schopen tuto myšlenku aplikovat ve vlastní realitě.
Musím říct, že nejvíc se mnou zamával Jonášův Chňapající strom. Suše a bez emocí předložená fakta o existenci stromu, který vraždí ptáky jen proto, aby vraždil. Já ho neviděl, ale věřím, že existuje. A to mě děsí. Doteď jsem si myslel, že bezdůvodně se v přírodě zabíjejí jen lidé.
Co sdělit na závěr? Každý z nás má vlastní niterný příběh, který se občas vyjeví, například při popisu obrázku stromu s rukama, nebo při psaní úvahy o textech spolužáků souvisejících s tímto obrázkem.
Jakub Janeček
Dobrý den,
zasílám Vám svou analýzu textu.
Studenti v textech ukazují, že je baví psát a chtějí se v tom zlepšovat – ať už jde o povídky, poezii nebo zkoušení nových žánrů. Zároveň je pro ně důležité mít nějaký řád, třeba pravidelné prezentace a diskuse, ale i možnost vystoupit z komfortní zóny a sáhnout po knize, kterou by si sami nevybrali. Hodně pro ně znamená i sdílení se spolužáky, protože díky tomu poznají jiné pohledy a můžou se vzájemně inspirovat. Celkově z toho vyplývá, že jim nejde jen o psaní samotné, ale i o to, víc porozumět sobě, druhým a světu kolem.
Nováková Kateřina
“Psaní příběhu. Chtěl bych se na to nejvíce soustředit. Já mám strašně moc příběhu a napadu ktere jenom potřebuju naučit je napsat. Rád bych aby se hodne hodiny soustředili na společnou konzultaci nasich projektu, ale toto přání je pro mě vedlejší. Hodně rad bych měl možnost hlave psát při hodině nikoliv jakožto úkol, protože já se zatím jednoduše zaseknu v myšlenkách a ocenil bych mít možnost se rovnou zeptat o radu.”
Podle obsahu textu a místa, kde je vyvěšen se zdá, že autor odpovídá na otázku okolo jeho preferencí ohledně struktury hodin tvůrčího psaní.
V textu zmiňuje velký zájem o psaní příběhů, obzvláště při hodině, střední zájem o společnou konzultaci společných projektů a opozici k psaní jakožto úkol kvůli: “Zaseknutí v myšlenkách.”
Text obsahuje několik gramatických chyb. Vzhledem k tomu, že mnoha z těchto chyb jsou velmi základní, například: chybějící háčky a písmena. Řekl bych, že tyto chyby jsou méně příznačné o schopnosti autora psát gramaticky správně, ale spíše naznačují, že napsaný text nebyl autorem zkontrolován pro gramatické chyby. To by mohlo být způsobeno tím, že autor to nepovažoval za nutné třeba kvůli kontextu otázky.
Filip Franěk
Po přečtení celého článku, a to i opakovaně, jsem vždy nabývala stejného dojmu. Když se zaměřím na volné zadání popisu obrázku stromu, ať už si studenti zvolili jakoukoli formu zpracování u většiny z nich došlo k vzájemnému propojení příběhových linií. Na první pohled se může zdát, že texty jsou si obsahově podobné především kvůli stejného zadání a obrázku. Když se však podíváme o něco hlouběji můžeme si všimnout, že spíš než o zadání jde o nás samotné. O naše vnímání daných podnětů, mnohdy naši kreativitu nebo o naše osobní prožívání. Často si to ani neuvědomujeme, ale právě i takhle krátký text o nás může mnohé prozradit, pokud ho bude číst někdo s větším porozuměním a i jen malou snahou o poznání člověka za ním.
Některé texty jsou odlišnější než jiné, přesto vnímám, že jádro zůstává přinejmenším velmi podobné. I přes nemalou odlišnost každého z nás zde můžeme krásně pozorovat, že určité vzorce chování nebo vnímání okolí zůstávají u každého člověka mnohdy až překvapivě totožné.
Hezký den,
Bížová Sabina
Posílám vám svojí, myslím si, že pedagogickou analýzu textu.
Když jsem si pročetl celý článek v časopise, všiml jsem si, že každý z žáků má jiné preference, jak by chtěl, aby byla vedená hodina Tvůrčího psaní. Hodně zde převládá psaní příběhů a různých textů, než tvoření videí. Je vidět, že mají velkou chuť k tvoření v psaní. Co se týče textů dále mě zaujalo, jak to každý pojal podle sebe. Někdo to pojal, jako vyprávění příběhu, další jako krátkou báseň a někdo jako zamyšlení se nad nějakým smyslem obrázku, co vlastně ten obrázek má nám říct. Je vidět, že každý má svůj styl psaní a to znamená, že je každý originál. Je znát, že mají dar na to, aby to napsali, jak to napsali. Moc se mi líbí, jak u většiny textů je vidět kreativita. Kreativita je podle mě velmi důležitá pro psaní příběhů, nebo básní.
S přáním hezkého dne
Filip Dolejš
Dobrý den,
posílám svůj jazykový rozbor. Vybrala jsem si Sabinky text, protože byl nejdelší, nejsou v tom žádné další preference. 🙂 Zde ho přikládám, ať nemusíte hledat:
Dobrý den,
posílám Vám sepsané mé preference v tvůrčím psaní.
Od mala jsem milovala psaní slohů, básní a recitaci. Moc ráda jsem si psala všemožné příběhy, tudíž by mi právě tahle témata byla asi nejbližší. Nesmím ale opomenout divadlo nebo film, psaní scénářů i vymýšlení námětů pro dané inscenace bych určitě také velmi ráda uvítala. S tím se úzce pojí také rétorika.
Hodiny bych ráda brala jako takový čas pro sebe, kdy mám možnost se zastavit a vrátit se k věcem, které mě vždy nějak naplňovaly, jen na ně postupem let ubýval čas. Věřím, že právě tahle hodina a půl týdně, vyhrazená přesně na veškerá tyto konkrétní témata, by mohla být krásným návratem.
Mimo tyto mé favority jsem však otevřená úplně všemu, s výjimkou častého zapojování umělé inteligence. O to raději bych byla moc vděčná za prostor a čas ke psaní a vymýšlení vlastních, možná ojedinělých příběhů, básní a veškerých textů.
A zde je můj rozbor:
Sabinka má bohatou slovní zásobu, používá i pojmy z oboru tvůrčího psaní a literatury. Používá také expresivní výrazy a ustálená slovní spojení. Text má osobní nádech, ale stejně zůstává zdvořilý. Je napsán bez gramatických chyb a za použití spisovné češtiny. Celkově je na velmi vysoké úrovni, jak gramatické, tak formální a obsahové. Je také velmi dobře strukturovaný a představuje jasné a konkrétní myšlenky. Tím, že pisatelka střídá jednoduché a úderné věty se složitějšími souvětími, je text čtivý a dynamický. A nesmím zapomenout, že je i autentický a zapálený, což se na čtenáře snadno přenese. To mě vede k tomu, že je upřímný a sděluje i pisatelovy (Sabinčiny) niterné myšlenky, které jsou podány jemně a mile.
Děkuji a přeji hezký víkend,
Jolana Perničková
Analýza:
Moc analýzy nepíšu, ale rád zkouším něco nového. Udělám tedy analýzu článku jako celku.Přijde mi, že každý ze spolužáku vidělo obrázek svojí volnou vizí a to se odvíjí i na úžasných básních, textech a povídek co spolužáci napsali. I přes to, že se mnohdy může zdát, že jsou příběhy některých textů velmi podobné, každý je originální a ukazuje, jak individuální každý jsme. Velice příjemně se mi četly všechny texty a nemůžu říct, že bych se mi nějaký nelíbil. Ovšem musím říct, že byla jedna báseň, která mi dodala tolik motivace pro život, že by byla obrovská chyba, kdybych jí nezmínil. Byla to básnička od Sabinky s názvem Strom naděje. Je to opravdu nádherná báseň, která je naděje sama a kdykoli ji čtu, mám sám v sobě opravdu nádherný pocit. Lze vidět jak v nás nádherné básně, mohou vyvolat mnoho dobrých emocí i přes to, že nám to autor nepřednáší osobně.
Samuel Sedláček
