Autorka Eva Večeřová
Vzdělání je jedním z nejcennějších pokladů, které nám život nabízí. Je to neviditelná síť, která nás provází od prvního dechu až po poslední krok, tvoří strukturu našich myšlenek, rozšiřuje naše obzory a pomáhá nám orientovat se v nekonečném moři světa. Již v dětském věku se stává klíčem, který nám otevírá dveře k novým světům, učí nás porozumět tomu, co nás obklopuje, a rozvíjí naše vnitřní síly. V minulosti bylo vzdělání především nástrojem k získání dovedností nezbytných pro přežití v určité roli společnosti. Dnes je stále více vnímáno jako nepřetržitý proces, který formuje nejen naše profesní schopnosti, ale i naši duši. V této práci se zaměřím na to, jak vzdělání ovlivňuje naše životy, jaký měl vliv v minulosti a jaký potenciál má pro budoucnost. Mým průvodcem budou myšlenky Jana Amose Komenského, jehož vize o vzdělávání a výchově změnily svět a jejichž ideály zůstávají nadčasové.
Vzdělání podle Jana Amose Komenského
Jan Amos Komenský, vděčně přezdívaný „učitel národů“, přinesl revoluční vizi do světa vzdělávání. V době, kdy bylo vzdělání přístupné pouze vyvoleným, zasadil se o to, aby se stalo právem všech. Ve svém monumentálním díle Didaktika Magna (Velká didaktika) položil základy pro školství, které nebylo zaměřeno pouze na předávání vědomostí, ale i na utváření mravní a intelektuální podstaty člověka. Komenský nespatřoval vzdělání jako pasivní proces plnění hlav faktickými informacemi, ale jako aktivní cestu k celoživotnímu rozvoji, který zahrnuje jak intelektuální schopnosti, tak praktické dovednosti a etické hodnoty.
V Komenského pojetí vzdělání by mělo být v souladu s přirozeným vývojem dítěte. Měl rád myšlenku, že výuka by měla probíhat s lehkostí a radostí, jako hra, která děti nejen učí, ale i baví. Vzdělání bylo pro něj nástrojem pro rozvoj osobnosti ve všech jejích dimenzích – rozumové, emocionální a etické. Jeho vize školství byla skutečně revoluční, protože zdůrazňovala hodnotu každého jednotlivce a jeho právo na vzdělání bez ohledu na původ či společenské postavení. I dnes, více než 400 let po jeho smrti, zůstává Komenský neotřesitelným vzorem pro všechny, kteří usilují o rovnost a otevřenost ve vzdělávacím procesu.
Vzdělání v koloběhu života
Vzdělání není jen etapou, kterou procházíme v dětském a mladistvém věku. Je to kontinuální proces, který nás provází každým okamžikem našeho života. Jak stárneme, mění se naše potřeby, hodnoty a pohled na svět, a vzdělání musí být dostatečně flexibilní, aby nás podporovalo i v těchto změnách. Každý věk přináší nové výzvy, a s nimi nové dovednosti a nástroje, jak se s nimi vyrovnat. Zatímco v dětském věku se učíme základy, v dospělosti čelíme otázkám, které nás nutí více přemýšlet, vyžadují sebereflexi a schopnost reagovat na proměnlivý svět.
Vzdělání není jen o osvojování technických znalostí, ale i o schopnosti vidět morální a etické problémy, které nás provázejí životem. V dnešním světě, který se neustále mění, je nezbytné se učit nejen pro profesní úspěch, ale i pro to, abychom se uměli přizpůsobit novým podmínkám a zůstali věrní svým hodnotám. Celoživotní učení se stává nejen nástrojem k osobnímu růstu, ale i cestou k hlubšímu pochopení světa kolem nás. Věřím, že vzdělání nám dává schopnost růst a adaptovat se, což je klíčové pro to, abychom se stali lepšími lidmi v lepší společnosti.
Co je pro mě dobré ve vzdělávání a proč se tomu věnuji
Pro mě je vzdělání víc než jen způsob, jak získat konkrétní vědomosti. Je to cesta k hlubšímu pochopení světa i sebe sama. Každé nové zjištění je jako malý klíč, který odemyká nové dveře, nové perspektivy. Vzdělání mi pomáhá ne jen čelit životním výzvám, ale i neustále se zlepšovat, objevovat nová řešení a přizpůsobovat se proměnlivému světu. Každý nový krok na této cestě je pro mě příležitostí stát se lepší verzí sebe sama, porozumět tomu, jak svět funguje, a být připravena na všechny výzvy, které přinese.
Mou motivací k věnování se vzdělávání je hluboký zájem o osobní růst. Věřím, že nikdy není příliš pozdě začít se učit něco nového, a že vzdělání není pouze paměť minulosti, ale i klíč k budoucnosti. Tento neustálý proces objevování, porozumění a zlepšování mě každý den pohání vpřed.
Co budu chtít ve vzdělávání v budoucnosti a jak toho dosáhnu
V budoucnosti bych ráda pokračovala v prohlubování svých znalostí a dovedností, především v oblastech, které se týkají moderních technologií, digitálních nástrojů a vědeckého myšlení. Vzhledem k rostoucí komplexnosti digitálního světa je pro mě důležité pochopit, jak technologie ovlivňují společnost a jak se s nimi vyrovnat. Věřím, že pochopení těchto témat mi umožní nejen lépe se orientovat v současném světě, ale také přispět k jeho pozitivní transformaci.
Abych těchto cílů dosáhla, budu pokračovat ve vzdělávání prostřednictvím moderních online platforem, odborných kurzů a četby knih, které mi otevřou nové perspektivy. Jsem přesvědčena, že klíčem k úspěchu bude schopnost nejen se učit, ale i flexibilně reagovat na nové technologické výzvy, které přicházejí. Věnovat se vzdělávání a zároveň se přizpůsobovat měnícím se podmínkám bude mým hlavním cílem.
Moje vize budoucnosti vzdělávání
V budoucnosti se vzdělávání stane neoddělitelnou součástí našeho každodenního života a bude stále více propojeno s technologiemi. Předpokládám, že v příštích desetiletích bude kladen důraz na personalizované učení, které bude přizpůsobeno specifickým potřebám jednotlivých studentů. Tradiční metody se budou i nadále využívat, ale postupně je nahradí přístupy zaměřené na kreativitu, kritické myšlení a praktické dovednosti, které umožní studentům lépe se připravit na výzvy, jež před ně postaví život.
Digitální nástroje a umělá inteligence budou mít v tomto procesu klíčovou roli, protože umožní vytvořit vzdělávací zkušenost, která bude na míru každému studentovi. Věřím, že v budoucnosti se podaří propojit osvědčené metody výuky s moderními technologiemi a vytvořit tak nový model vzdělávání, který bude efektivní a flexibilní a zároveň připraven čelit výzvám 21. století a lidem.
Závěr
Vzdělání je neocenitelným nástrojem, který nás provází během celého života. Formuje naše myšlení, utváří naše dovednosti a hodnoty a pomáhá nám růst jako jednotlivci. Jan Amos Komenský nás naučil, že vzdělání není jen o získání vědomostí, ale o celkovém rozvoji člověka, který by měl směřovat k harmonii a rovnováze mezi intelektuálními, emocionálními a etickými dimenzemi. Vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti, k neustálému zlepšování a adaptaci na nové výzvy, které nám přináší jak osobní život, tak i rychle se měnící svět.
Autor Filip Dolejš
Vzdělání je jedním z nejcennějších pokladů, které nám život nabízí. Je to neviditelná síť, která nás provází od prvního dechu až po poslední krok, tvoří strukturu našich myšlenek, rozšiřuje naše obzory a pomáhá nám orientovat se v nekonečném moři světa. Již v dětském věku se stává klíčem, který nám otevírá dveře k novým světům, učí nás porozumět tomu, co nás obklopuje, a rozvíjí naše vnitřní síly. V minulosti bylo vzdělání především nástrojem k získání dovedností nezbytných pro přežití v určité roli společnosti. Dnes je stále více vnímáno jako nepřetržitý proces, který formuje nejen naše profesní schopnosti, ale i naši duši. V této práci se zaměřím na to, jak vzdělání ovlivňuje naše životy, jaký měl vliv v minulosti a jaký potenciál má pro budoucnost. Mým průvodcem budou myšlenky Jana Amose Komenského, jehož vize o vzdělávání a výchově změnily svět a jejichž ideály zůstávají nadčasové.
Vzdělání podle Jana Amose Komenského
Jan Amos Komenský, vděčně přezdívaný „učitel národů“, přinesl revoluční vizi do světa vzdělávání. V době, kdy bylo vzdělání přístupné pouze vyvoleným, zasadil se o to, aby se stalo právem všech. Ve svém monumentálním díle Didaktika Magna (Velká didaktika) položil základy pro školství, které nebylo zaměřeno pouze na předávání vědomostí, ale i na utváření mravní a intelektuální podstaty člověka. Komenský nespatřoval vzdělání jako pasivní proces plnění hlav faktickými informacemi, ale jako aktivní cestu k celoživotnímu rozvoji, který zahrnuje jak intelektuální schopnosti, tak praktické dovednosti a etické hodnoty.
V Komenského pojetí vzdělání by mělo být v souladu s přirozeným vývojem dítěte. Měl rád myšlenku, že výuka by měla probíhat s lehkostí a radostí, jako hra, která děti nejen učí, ale i baví. Vzdělání bylo pro něj nástrojem pro rozvoj osobnosti ve všech jejích dimenzích – rozumové, emocionální a etické. Jeho vize školství byla skutečně revoluční, protože zdůrazňovala hodnotu každého jednotlivce a jeho právo na vzdělání bez ohledu na původ či společenské postavení. I dnes, více než 400 let po jeho smrti, zůstává Komenský neotřesitelným vzorem pro všechny, kteří usilují o rovnost a otevřenost ve vzdělávacím procesu.
Vzdělání v koloběhu života
Vzdělání není jen etapou, kterou procházíme v dětském a mladistvém věku. Je to kontinuální proces, který nás provází každým okamžikem našeho života. Jak stárneme, mění se naše potřeby, hodnoty a pohled na svět, a vzdělání musí být dostatečně flexibilní, aby nás podporovalo i v těchto změnách. Každý věk přináší nové výzvy, a s nimi nové dovednosti a nástroje, jak se s nimi vyrovnat. Zatímco v dětském věku se učíme základy, v dospělosti čelíme otázkám, které nás nutí více přemýšlet, vyžadují sebereflexi a schopnost reagovat na proměnlivý svět.
Vzdělání není jen o osvojování technických znalostí, ale i o schopnosti vidět morální a etické problémy, které nás provázejí životem. V dnešním světě, který se neustále mění, je nezbytné se učit nejen pro profesní úspěch, ale i pro to, abychom se uměli přizpůsobit novým podmínkám a zůstali věrní svým hodnotám. Celoživotní učení se stává nejen nástrojem k osobnímu růstu, ale i cestou k hlubšímu pochopení světa kolem nás. Věřím, že vzdělání nám dává schopnost růst a adaptovat se, což je klíčové pro to, abychom se stali lepšími lidmi v lepší společnosti.
Co je pro mě dobré ve vzdělávání a proč se tomu věnuji
Pro mě je vzdělání víc než jen způsob, jak získat konkrétní vědomosti. Je to cesta k hlubšímu pochopení světa i sebe sama. Každé nové zjištění je jako malý klíč, který odemyká nové dveře, nové perspektivy. Vzdělání mi pomáhá ne jen čelit životním výzvám, ale i neustále se zlepšovat, objevovat nová řešení a přizpůsobovat se proměnlivému světu. Každý nový krok na této cestě je pro mě příležitostí stát se lepší verzí sebe sama, porozumět tomu, jak svět funguje, a být připravena na všechny výzvy, které přinese.
Mou motivací k věnování se vzdělávání je hluboký zájem o osobní růst. Věřím, že nikdy není příliš pozdě začít se učit něco nového, a že vzdělání není pouze paměť minulosti, ale i klíč k budoucnosti. Tento neustálý proces objevování, porozumění a zlepšování mě každý den pohání vpřed.
Co budu chtít ve vzdělávání v budoucnosti a jak toho dosáhnu
V budoucnosti bych ráda pokračovala v prohlubování svých znalostí a dovedností, především v oblastech, které se týkají moderních technologií, digitálních nástrojů a vědeckého myšlení. Vzhledem k rostoucí komplexnosti digitálního světa je pro mě důležité pochopit, jak technologie ovlivňují společnost a jak se s nimi vyrovnat. Věřím, že pochopení těchto témat mi umožní nejen lépe se orientovat v současném světě, ale také přispět k jeho pozitivní transformaci.
Abych těchto cílů dosáhla, budu pokračovat ve vzdělávání prostřednictvím moderních online platforem, odborných kurzů a četby knih, které mi otevřou nové perspektivy. Jsem přesvědčena, že klíčem k úspěchu bude schopnost nejen se učit, ale i flexibilně reagovat na nové technologické výzvy, které přicházejí. Věnovat se vzdělávání a zároveň se přizpůsobovat měnícím se podmínkám bude mým hlavním cílem.
Moje vize budoucnosti vzdělávání
V budoucnosti se vzdělávání stane neoddělitelnou součástí našeho každodenního života a bude stále více propojeno s technologiemi. Předpokládám, že v příštích desetiletích bude kladen důraz na personalizované učení, které bude přizpůsobeno specifickým potřebám jednotlivých studentů. Tradiční metody se budou i nadále využívat, ale postupně je nahradí přístupy zaměřené na kreativitu, kritické myšlení a praktické dovednosti, které umožní studentům lépe se připravit na výzvy, jež před ně postaví život.
Digitální nástroje a umělá inteligence budou mít v tomto procesu klíčovou roli, protože umožní vytvořit vzdělávací zkušenost, která bude na míru každému studentovi. Věřím, že v budoucnosti se podaří propojit osvědčené metody výuky s moderními technologiemi a vytvořit tak nový model vzdělávání, který bude efektivní a flexibilní a zároveň připraven čelit výzvám 21. století a lidem.
Závěr
Vzdělání je neocenitelným nástrojem, který nás provází během celého života. Formuje naše myšlení, utváří naše dovednosti a hodnoty a pomáhá nám růst jako jednotlivci. Jan Amos Komenský nás naučil, že vzdělání není jen o získání vědomostí, ale o celkovém rozvoji člověka, který by měl směřovat k harmonii a rovnováze mezi intelektuálními, emocionálními a etickými dimenzemi. Vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti, k neustálému zlepšování a adaptaci na nové výzvy, které nám přináší jak osobní život, tak i rychle se měnící svět.
Autor Jonáš Oplatal
- Doporučená četba – knihy Komenského nebo o Komenském
Přečetl jsem si doporučenou odbornou práci z odkazu
(https://theses.cz/id/soizc7/Jan_Amos_Komensk.pdf) a poslechl jsem si audioknihu Breviář
myšlenek Jana Amose Komenského (https://audioteka.com/cz/audiokniha/breviar-myslenek-
jana-amose-komenskeho/). Musím se přiznat, že dílo Komenského, text, který psal osobně, je
pro mne dost obtížný, a to i kvůli používanému jazyku. Doporučené četbě jsem rozuměl lépe.
Vyhledal jsem si článek, který se zabývá možností využití myšlenek Jana Amose
Komenského v distanční výuce, a ten mě zaujal nejvíce, protože sám studuji gymnázium
distančně.
Jedná se o článek na Radiožurnálu s názvem „Komenského myšlenky se dají dobře uplatnit
i v distanční výuce, doporučuje pedagog“ a k přečtení je na tomto odkazu:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/komenskeho-myslenky-se-daji-dobre-uplatnit-i-v-distancni-
vyuce-doporucuje-8362334.
Článek připomíná základní myšlenku Komenského, tedy že žák má učivu především
porozumět, ne ho jen bezmyšlenkovitě přeříkávat. Pedagog Jiřího Jína připomíná, že se
školství stále může od Jana Amose Komenského učit, a to hlavně v tom, jak rozvíjet postoje
nás žáků a jak vzdělávat třeba v etice a duchovním rozměru. Pro distanční výuku je důležité
to, aby se učilo názorně, to důležité se opakovalo a mělo význam pro praxi. Autor uvádí, že
výuka by měla probíhat tak, aby tomu děti rozuměly a aby je to bavilo. Měly by se učit věci,
které dětem a studentům v životě k něčemu budou. To se vlastně už celá století nemění a je
důležité to připomínat i pro výuku online. - Co je pro mě dobré ve vzdělávání
Já jsem moc rád, že se mohu vzdělávat distančně, protože víc než rok mám velké zdravotní
problémy a myslím, že normálně chodit do školy bych nezvládl. Zároveň mi chybí kamarádi,
tak nevím, jak moc je to pro mě dobré. Myslím, že Komenský jako učitel by mi doporučil,
abych se soustředil na to, co mě baví a taky na to, co potřebuju pro svojí budoucnost.
Vím, že někdy to je tak, že věci, které potřebuju pro budoucnost, nejsou ty, co mě baví. Nebo
to nejsou jenom ty. Potřeboval bych se naučit soustředit i na ně.
2
- Co chci ve vzdělávání v budoucnosti a jak toho dosáhnout
Až budu dospělý, chtěl bych být herní vývojář. Herní vývojář navrhuje výtvarné zpracování
herního příběhu a postav a vyvíjí, programuje a testuje vývojové herní prostředí a interaktivní
prvky počítačové hry.
Je to povolání, které se uvádí v Národní soustavě povolání a je uvedeno databázi povolání
spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (více tady https://nsp.cz/jednotka-
prace/a1598118a9). Databáze uvádí, co by měl herní vývojář umět. Doporučují se tyto
dovednosti:
Konstrukce herního zážitku.
Tvorba konceptu hry.
Tvorba herního příběhu, světa a postav.
Příprava herního prostředí, včetně nastavení různých entit pro umělou inteligenci a
hráče.
Realizace jednotlivých fází herního vývoje.
Využívání herních softwarů.
Produkce herních assetů.
Návrh a iterace herních systémů.
Návrh uživatelského rozhraní počítačové hry a jeho fungování.
Testování nových herních mechanizmů a jejich následná implementace.
Produkce a distribuce her.
Programování počítačových her.
Tvorba dokumentací k počítačovým hrám.
Pro výkon tohoto povolání se doporučuje vzdělání v oboru výtvarná a uměleckořemeslná
tvorba, grafický design, výpočetní technika, informační technologie nebo multimediální
design.
Vím, že nemám talent na všechny věci, které by se k tomuto povolání hodily, protože třeba
3
výtvarný talent mají jiní lidé lepší. Myslím ale, že bych mohl být dobrý v přípravě konceptu
levelu k počítačové hře a také v přípravě konceptu levelu k počítačové hře. Důležité jsou
hlavně příběhy a myslím, že mám dobrou fantazii, takže se mi daří příběhy vytvářet.
K tomu, abych mohl takovou práci dělat, potřebuju hlavně matematiku a IT dovednosti, ale
kvůli příběhům se mi může hodit i dějepis nebo třeba biologie.
Protože hry jsou mezinárodní, budu určitě potřebovat mít fakt hodně dobrou angličtinu. A
možná i nějaký další jazyk, abych se mohl bavit s kolegy z různých zemí a třeba na něčem
spolupracovat. Nebo třeba společně vyvíjet nějakou hru.
Taky bych měl rozumět ekonomii, abych věděl, co se třeba vyplatí a do čeho investovat,
protože z něčeho musím žít a kdybych měl firmu, tak ta třeba bude mít zaměstnance a ti také
musí mít na nějaké výplaty a tak.
Napadá mě, že kdybych měl firmu tak bych taky potřeboval vědět něco o právních věcech,
třeba o licencích a autorských právech.
Hry by měly přinášet nějakou radost a společný zážitek, tak potřebuju vědět, co je třeba
dobré z etického hlediska, tak se potřebuju vzdělávat taky v nějaké třeba filosofii.
A taky je důležité, že v herním průmyslu člověk nepracuje sám a musí tedy umět si rozumět
s dalšími lidmi a spolupracovat s nimi tak, aby to dobře fungovalo a třeba se nehádali.
Autorka Claudie Jírovcová
Úvod
Na začátek se pokusím ujasnit si, co je vzdělávání a poznání.
Myslím si, že vzdělání je osobní rozvoj.
Vzdělání vnímám jako něco stejně přirozeného jako dýchání. Je na každém, jestli nechá tělo dýchat, nebo jestli se bude snažit dýchat vědomě tak, jak si myslí, že je nejlepší.
Pod pojmem poznání si představuji objevování, zkoumání, pozorování a naciťování. Poznání může člověk dojít hluboko v sobě, stane se jeho součástí, kdežto vzdělání se neustále vyvíjí a posouvá, tudíž se může časem měnit. Zatímco poznání zní jako něco
s konečnou platností, vzdělání zní jako něco, co nekončí.
Často se pod pojmem vzdělání mnoha lidem vybaví škola, ale tato představa se mi zdá zavádějící. Vzdělání se přece nerovná škola. Vzdělání začíná u každého někde hluboko
v něm. Ještě než člověk přijde do mateřské školky, naučí se lézt, chodit, běhat, mluvit, chodit na záchod, vyjadřovat své potřeby… A nepřemýšlí o tom. Naučí se to sám anebo díky svému okolí, své rodině a většinou hlavně díky mamince.
Školy jsou jen částí toho nesmírného vývoje.
Když se ale vrátím k tomu spojování slov škola a vzdělání, musím říci, že se mohu mýlit. Možná totiž moje definice slova vzdělání odpovídá definici poznání. V tom případě by vzdělávání byl popis toho, co se dělá ve školách. Ale já si nemyslím, že definice vzdělávání se je, že děti čtou, poslouchají a opisují slova, o kterých někdo rozhodl, že je musí bezvadně znát a kterým mnohdy nerozumí ani vyučující, protože se je také naučili jen opakovat. Bude stačit uvést jediný důvod – v případě, že by toto byla definice vzdělání, všichni dospělí, které znám, by byli naprosto nevzdělaní, protože dospělí běžně neovládají učivo od páté třídy výš.
Takže zůstanu u toho, že vzdělávání se je o rozvíjení osobnosti a o objevování a rozvíjení schopností a talentů. Vzdělávání se je jedna z věcí, které nás provázejí celý život.
Poznatky z provedeného průzkumu – současnost školského vzdělání
Abych mohla pokračovat ve svém psaní, musela jsem provést výzkum ve svém okolí. Ptala jsem se lidí, jak probíhalo, nebo pořád probíhá, jejich vzdělání. Většina lidí označila
za vzdělání školu a ,,to potom”. Většina z nich vnímá ve svém životě jakési dva oddělené obory vzdělání a to školské a životní. To považuji za velmi zajímavý poznatek.
Přičemž školu berou lidé jako nutné zlo, z kterého si mohou vzít i něco dobrého. Někomu ale škola působila tak velký stres, že kvůli tomu celé školské vzdělání zavrhl.
Další mou otázkou bylo, jestli mají někoho, kdo jim v jejich vzdělání nejvíce pomohl. Tady byly odpovědi buď nikdo, nebo rodina. K tomu, že rodina je základ, který silně ovlivňuje každého člena a je to snad nejdůležitější součást života nejen, co se vzdělání týče, se ani nemusím vyjadřovat.
Při svém vyptávání jsem zjistila, že hodně lidí považuje vzdělání za něco tak přirozeného, že škola je pro ně něco zbytečného a stresujícího.
Ve věci, co vzdělávání brání a naopak pomáhá, se odpovědi značně rozcházejí. Části lidí bránil ve vzdělávání školský systém. Jeden z dotazovaných například uvedl, že vyučování ve škole mu znechutilo vzdělání natolik, že předčasně ukončil vysokoškolské studium a nyní se vzdělává sám. Sdělil mi také, že teď ho vzdělávání baví a postupuje mnohem rychleji než ve škole. Zajímavý postřeh pro mě byl, že zmínil míru zátěže. Ta je podle něj ( i dalších dotazovaných) na školách často velmi vysoká a neberou se ohledy na potřeby jednotlivců, když se ale vzdělává sám, stanovuje si přesně takovou zátěž, jaká je pro něj příjemná.
Na základě svých podkladů s průzkumem jsem tedy došla k závěru, že vzdělávání závisí na prostředí, lidech a našem zájmu. Obzvlášť v dětství všechno komplikuje škola. Části mých dotazovaných se vzdělávání ve škole nedotklo, část z nich ale nějakým způsobem
ve škole trpěla.
Mluvili o stresu, o ztraceném čase a množství učiva a také o obsahu, co se učili – že asi tak od třetí třídy prvního stupně základní školy nevyužívají ze školních znalostí nic.
Zatím mi z mého průzkumu o současném vzdělávání vyplývá pár konkrétních věcí. Jedna z nich je individualita. Vzdělávání je rozvíjení osobnosti, ale ve škole není prostor pro jedinečnost. Škola se totiž snaží o dvě strašlivě vzdálené věci – o vzdělávání a přípravu
na práci. Vypadá to ale, že je to zatím ve školách neslučitelné. Děti se učí nějaké informace takovým způsobem, aby je to připravilo na práci v zaměstnání, tím pádem se ale učení stává jen nástrojem pro naučení se mechanickým zvykům pro jejich budoucí zaměstnání.
Ke vzdělávání už ale kvůli tomu nedochází. Můj výzkum mi jen potvrdil mou domněnku, že ve školách je zaveden vyučovací systém, který nenaučí děti vzdělávat se, ale rovnou je naučí nějakým vybraným znalostem a dovednostem. Vím, že se opakuji, ale považuji to za velmi důležité.
Lidé, kterých jsem se ptala, často uváděli, že se něco začali učit po tom, co ukončili školské vzdělání, nebo také, že se aktivně vzdělávají doteď a přišli si k tomu sami, našli svůj vlastní způsob, který jim vyhovuje, byli ochotní jít za někým, aby jim pomohl, rádi do toho investovali spoustu času, energie i peněz, protože je to zajímá, baví je to, sami se rozhodli, že se něco chtějí naučit.
Jan Amos Komenský byl prý toho názoru, že učitel by měl přistupovat k dětem jednotlivě podle jejich schopností a dosáhnuté úrovně. Z mé vlastní zkušenosti a ze zkušeností těch, kterých jsem se ptala, vím, že to tak dnes bohužel není.
Ostatně pan Komenský kladl velký důraz na kvalitu učitelů – jak jinak. Vždyť na tom záleží hodně. Na tom, aby učitelé zůstávali lidmi.
Ti, kteří měli na nějaký ,,blbý předmět” dobrého učitele, dokázali bez většího stresu zvládnout probírané učivo, ačkoliv později po něm ani nevzdechli. Když jejich oblíbený předmět vyučoval někdo, koho nemohli vystát, znechutil jim ho a byli ve stresu.
Když to shrnu – děti nebaví se učit a nemají většinou zájem se vzdělávat, protože vyučování je pro ně jen rutina s různou mírou stresu, strachu a nudy, trpí tedy ony i učitelé a rodiče.
Budoucnost školského vzdělávání
Z mého pohledu je třeba naprosto změnit systém školského vzdělávání.
Vzdělávání neboli školní docházka by v prvé řadě měla být dobrovolná, děti by měly mít možnost samy se rozhodnout, zda se chtějí vzdělávat v nějakém vzdělávacím centru nebo upřednostní samostatnou výuku. Vzdělávání by mělo být formou kurzu, kroužku nebo přednášek na téma, které dítě zajímá – tak bude mít o výuku zájem a bude ho to bavit.
Myslím si, že je pro děti důležité, aby měly dostatek času pro sebe – pro své zájmy, ale také na odpočinek a relaxaci, což současný školní systém neumožňuje.
Děti jsou nadměrně zatěžovány nejen ve škole při výuce, ale i doma domácími úkoly a přípravou na hodiny a na testy. Sám pan Komenský poukazoval na to, že děti mají rozlišovat mezi prací a odpočinkem. V dnešní době děti odpočinek prakticky nemají. Po škole píší úkoly, pak jdou na kroužky a večer jsou tak unavené, že jim na nic jiného nezbývá čas ani energie.
Navíc celodenní soustředění a stres děti vysiluje a již pak nemají ani na nic jiného náladu. Takže se většinou uchýlí k televizi či počítači.
Kvůli tomu všemu tráví málo času na čerstvém vzduchu, mají všeobecně málo pohybu, nedokáží ,,vypnout” a prostě relaxovat. Dnešní děti jsou často přesociolizované a neumějí být samy se sebou, neví jak pak naložit s tou trochu volného času, co jim zbyde.
Chápu, že má vize je asi v současné době nereálná, rodiče nemají na děti čas – což je podle mě také špatně – jsou většinou celé dny v práci a nemají možnost trávit s dětmi tolik času. To už je ale jiný problém, který by vystačil na dalších pár stránek.
Podle mě by se děti měly učit především to, co je zajímá a baví. Tím pádem budou samy vyhledávat vzdělání, nebude třeba dělat výuku zábavnou a zajímavou, což je mnohdy dost nefunkční. Určitě bych byla pro smíšené věkové skupiny, kde by si děti navzájem pomáhaly, inspirovaly se a podporovaly. Nechala bych je, aby si o věcech samy přemýšlely a zkusily přijít samy na to, proč to tak je. Ne jim jen předložit seznam s tím, co se mají z paměti naučit. Rozvíjela bych jejich logické a kreativní myšlení, učitel by tam byl od toho, aby jemně popostrčil nebo naznačil, ne od toho, aby mechanicky přednášel, co se sám z paměti naučil. Vztah mezi učitelem a dětmi by měl být stejný, jaký bývá například v rámci zájmových kroužků.
Jako další bych zrušila známkování. Děti samy vědí, co jim jde a nejde, kde se mají zlepšit, známky jsou tedy naprosto zbytečným stresujícím faktorem. Já nepotřebuji motivaci v podobě čísla nebo slov na papíře.
V některých alternativních školách již praktikují ústní hodnocení, což je myslím mnohem lepší než známka, když už musí nějaké to hodnocení být. Ano, učitel s tím má jistě víc práce, ale takovéto hodnocení je smysluplnější a určitě toho řekne víc než číslo. V takovém hodnocení učitel vyzdvihuje žákovy přednosti a upozorní na to, co by mohl žák zlepšit. Děti se pak nemusí bát chodit domů s vysvědčením ze strachu ze selhání, popřípadě z nějakého trestu.
Za posledních pár let vzniklo velké množství alternativních škol.
Což mě vede k zamyšlení – kdyby bylo se školstvím vše v pořádku a všichni s tím souhlasili a byli s ním spokojeni, proč by vznikalo tolik alternativních škol? V roce 2024 bylo zaevidováno v České republice 1100 alternativních škol ( jeslí, mateřských, základních a středních škol ).
A ty školy mají plnou kapacitu dětí, takže spoustu dětí, co by na takovou školu chtělo, se tam už nedostane.
Z toho usuzuji, že o potřebě změny školského systému přemýšlejí i učitelé a rodiče, kteří děti na takovou školu dávají. Což je z mého hlediska jedině dobře. A doufám, že takových škol bude i nadále přibývat, aby všichni, kteří o takovou školu mají zájem, měli možnost výběru a jistotu, že se dostanou na školu, která je zajímá a nebudou muset jít zrovna tam, kde je místo.
,,Alternativní střední školy rozvíjejí celou osobnost dítěte. Dnes se tomu říká „klíčové kompetence pro budoucnost“ – jde o sociální a osobnostní kompetence, schopnost spolupracovat, empatii, týmovou spolupráci, schopnost poznat sám sebe, sám sebe překonat nebo třeba i rozvoj pracovně-metodických kompetencí, tedy schopnosti naplánovat si práci a zorganizovat ji,” říká Pavel Kraemer v rozhovoru o alternativních školách, jehož název mě zaujal: Děti chtějí být brány jako osobnosti. S tím se nedá, než souhlasit.
Další věcí, kterou bych určitě změnila, by byl samotný prostor, kde bude výuka probíhat. V místnosti by byly rozmístěny koberce, polštáře, deky a gauče, popřípadě nějaká křesílka nebo stůl a každé dítě si vybere místečko podle svého uvážení, aby mu to bylo příjemné a cítilo se dobře. Děti si třídu vyzdobí podle svého tak, aby jim tam bylo hezky a cítil se tam příjemně. Měla jsem možnost navštívit různé základní školy a byla jsem také ve škole, kde to tak už mají a musím říct, že to působí příjemně, uvolněně a funguje to. Rozhodně je to pro děti lepší než sedět několik hodin strnule v lavici.
Nehledě na to, že v mé vizi děti netráví ve škole skoro celý den, jak je to v současnosti běžné.
Za hezkého počasí by se výuka přesunula ven.
Na zmiňovaných alternativních školách to je většinou podobně nastavené – já v tom vidím budoucnost. Mým vrcholem v budoucím vzdělávání je vidina světa, ve kterém nejsou nutné žádné školy – mateřské, základní, střední, vysoké, alternativní, nebo klasické.
Autor Milan Křiváček
UvoďVzdělání je jedním z nejcennějších darů, které nám život nabízí. Jako neviditelná nit nás provází od našeho prvního kroku až po poslední, formuje naše myšlenky, rozšiřuje naše obzory a pomáhá nám orientovat se v složitém světě. Již v dětství se stává klíčem, který nám otevírá dveře k novým poznatkům, učí nás rozumět okolnímu světu a rozvíjí naše vnitřní schopnosti. V minulosti bylo vzdělání hlavně prostředkem k získání základních dovedností potřebných k přežití ve společnosti. Dnes ho vnímáme jako nepřetržitý proces, který formuje nejen naše profesní schopnosti, ale i naše osobní hodnoty. Tato práce se zaměřuje na to, jak vzdělání ovlivňuje naše životy, jeho historický význam a jeho potenciál pro budoucnost. Budu se opírat o myšlenky Jana Amose Komenského, jehož vize vzdělávání a výchovy byly revoluční a stále mají co říct i dnes.
Vzdělání podle Jana Amose Komenského
Jan Amos Komenský, známý také jako Comenius, byl významným pedagogem a filozofem 17. století. Jeho přístupy k vzdělání jsou dodnes inspirací pro pedagogy po celém světě. Zde je přehled jeho klíčových myšlenek:
Všeobecné vzdělání
Komenský věřil, že vzdělání by mělo být dostupné všem, bez ohledu na pohlaví, sociální postavení nebo národnost. Podporoval myšlenku rovného přístupu ke vzdělání pro všechny lidi.
Učení pro život
Jednou z jeho nejvýznamnějších myšlenek bylo, že vzdělání by mělo připravovat jedince na praktický život. Komenský prosazoval, aby se žáci učili to, co budou skutečně potřebovat ve svém každodenním životě.
Pansofie
Komenský propagoval koncept „pansofie“, což znamená všeobecnou vědu nebo univerzální vzdělání. Podle něj by se mělo vzdělání zaměřit na pochopení a integraci všech aspektů vědění, aby žáci získali komplexní a hluboké porozumění světu.
Didaktika
Komenský je také známý svým přínosem k didaktice, tedy teorii a metodice vyučování. V jeho díle „Didactica Magna“ navrhl systematický přístup k vyučování, kde zdůrazňoval význam přehledného a srozumitelného výkladu, postupného učení a aktivního zapojení žáků.
Výuka hrou
Komenský kladl velký důraz na to, aby učení bylo pro žáky zábavné a motivující. Věřil, že děti se nejlépe učí, když jsou v procesu učení aktivní a zapojeny prostřednictvím her a praktických činností.
Komenského přístupy k vzdělání byly revoluční a nadčasové. Jeho důraz na všeobecné vzdělání, praktické dovednosti, integraci vědění a didaktické metody měl významný dopad na vývoj moderní pedagogiky. Díky jeho vizionářským myšlenkám se i dnes můžeme učit a vyučovat způsobem, který podporuje celkový rozvoj jedince a připravuje ho na úspěšný život.
Co je pro mě dobré ve vzdělávání a proč se tomu věnujiVzdělání je klíčem k osobnímu růstu a seberealizaci. Pomáhá nám rozvíjet kritické myšlení, kreativitu a schopnost řešit problémy. Díky vzdělávání lépe chápeme svět kolem nás a sebe samé, což nás činí sebevědomějšími a schopnějšími čelit výzvám.
Budoucnost vzděláváníBudoucnost vzdělávání je plná příležitostí a výzev. Inovace v technologii, personalizaci, celoživotním vzdělávání, rozvoji kompetencí a globálním povědomí budou hrát klíčovou roli v tom, jak se vzdělávací systémy budou vyvíjet. Přizpůsobení se těmto změnám a využití nových možností může vést k lepším vzdělávacím výsledkům a přípravě studentů na úspěšný život v dynamickém světě.
Průzkum: Současnost školského vzdělání
Metodologie
Průzkum byl proveden prostřednictvím dotazníků a rozhovorů se studenty, učiteli, rodiči a školními administrátory. Byly zahrnuty školy různého typu (základní, střední a vysoké) z různých regionů, aby byly zajištěny reprezentativní výsledky.
Hlavní zjištění
Technologická integrace
Stav: Technologie jsou stále více integrovány do výuky, což zahrnuje používání interaktivních tabulí, tabletů, online výukových platforem a virtuálních tříd.
Výzvy: Nedostatečný přístup k technologiím v některých oblastech a potřeba vyškolení učitelů v efektivním používání nových technologií.
Personalizace výuky
Stav: Roste důraz na personalizaci výuky, která bere v úvahu individuální potřeby a schopnosti každého studenta.
Výzvy: Nedostatek zdrojů a času pro individuální přístup ke každému studentovi.
Celoživotní učení
Stav: Vzdělávací systémy stále více podporují koncept celoživotního učení, zdůrazňují důležitost neustálého vzdělávání a přizpůsobení se měnícím potřebám trhu práce.
Výzvy: Zajištění přístupu ke vzdělávacím příležitostem pro všechny věkové skupiny a sociální vrstvy.
Rovnost ve vzdělávání
Stav: Rovnost ve vzdělávání zůstává klíčovou otázkou. Přestože došlo k pokroku, stále existují rozdíly v přístupu k vzdělání mezi různými regiony a sociálními skupinami.
Výzvy: Odstranění bariér bránících rovnosti a zajištění, aby všechny děti měly přístup ke kvalitnímu vzdělání.
Dovednosti 21. století
Stav: Školy stále více zaměřují svou výuku na rozvoj dovedností 21. století, jako jsou kritické myšlení, kreativita, spolupráce a digitální gramotnost.
Výzvy: Implementace nových učebních metod a zajištění, aby učitelé byli připraveni tyto dovednosti efektivně rozvíjet u studentů.
Mentální zdraví a pohoda
Stav: Roste povědomí o důležitosti mentálního zdraví a pohody studentů. Školy začínají zavádět programy na podporu mentálního zdraví a poskytují poradenské služby.
Výzvy: Potřeba rozšíření těchto programů a zajištění jejich dostupnosti pro všechny studenty.
Závěr
Vzdělání je zásadním průvodcem našeho života, formujícím naše myšlenky, dovednosti a hodnoty, čímž nám umožňuje osobní růst. Jan Amos Komenský nás učí, že vzdělání není pouze o získávání vědomostí, ale o celkovém rozvoji člověka. Tento vývoj by měl směřovat k dosažení harmonie a rovnováhy mezi intelektuálními, emocionálními a etickými stránkami života. Vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti, protože podporuje neustálé zlepšování a schopnost přizpůsobovat se novým výzvám, které nám přináší jak osobní život, tak i dynamický svět kolem nás.
Autor Filip Doleš
Co je to vlastně vzdělávání? Vzdělávání je podle mě něco, kde si člověk osvojuje nové znalosti, dovednosti. Je to cesta k pochopení světa kolem nás i sebe samých. Vzdělávání není jen o získávání informací, ale i o rozvíjení kritického myšlení a schopnosti reagovat na neustálé změny.
Lidé se vzdělávají z různých důvodů. Někdy je to touha po poznání, jindy chuť nebo potřeba získat dovednosti nutné pro život nebo práci. Vzdělávání také pomáhá překonávat společenské bariéry, otevírá dveře k lepším příležitostem a přispívá k celkovému rozvoji jak jednotlivce, tak společnosti. Já osobně se vzdělávám, protože mě baví objevovat a dozvídat se nové informace. Věřím, že znalosti dávají člověku možnost rozhodovat se a vytvářet si vlastní pohled na svět.
Rozdíl mezi vzděláváním a poznáváním vidím následovně. Vzdělávání je většinou organizovaný proces, který může probíhat ve školách, kurzech nebo samostudiem. Zatímco poznávání je přirozené, je to něco, co se děje kolem nás. Domnívám se, že zároveň obojí spolu úzce souvisí a jedno doplňuje druhé. Vnímám současnost ve vzdělávání tak, že máme přístup k velkému množství informací přes technologie a internet. To klade důraz na kreativitu, kritické myšlení a schopnost celoživotního učení. Zároveň však můžeme čelit výzvám, jako je přetížení informacemi, nerovnost v přístupu ke kvalitnímu vzdělání a potřeba přizpůsobit vzdělávací systémy potřebám budoucnosti.
Také si myslím, že se vzděláváme i mezi sebou, myslím tím třeba to, že vedeme různé konverzace s různými lidmi. Každý člověk je jiný a má jinou slovní zásobu. Takže když se s někým bavíme, tak od něj můžeme hodně slovíček, co neznáme, pochytit a naučit se je. Také se říká, že se člověk vzdělává celý život. Toto tvrzení je podle mě pravdivé. Když by se člověk nevzdělával, tak by v životě mohl být v hodně věcech ztracený. A to by byla podle mě veliká škoda.
V dřívějších dobách, když do školy chodila moje babička nebo děda nebyl internet. To znamená, že nebyl internet i žádné technologie, které by jim pomohli ve vzdělávání. Takže, když potřebovali nějaké informace k nějaké látce, tak museli listovat v knihách, které měli doma, aby se dozvěděli, co chtěli. Další možnost, kde si mohli zjistit nějaké informace, byla knihovna. V knihovně se nacházely všechny knihy, které pomohly studentům se vzdělávat. Tam se dozvěděli vše, co se nedozvěděli ve škole ani doma, ani od své rodiny, či přátel. Zvláštností, také bylo, že nechodili do školy jen od pondělí do pátku, ale i v sobotu. Takže měli volný den jen v neděli a to já si neumím představit. Jednou mi moje mamka vyprávěla, jak bydlela v malé vesnici daleko od své školy. A že musela každý den tam i zpátky dojíždět vlakem. Vyprávěla mi, že nejhorší to bylo v zimě, v té době ještě byli dlouhé a kruté zimy. Prý bývalo několik metrů sněhu a kvůli tomu hodně často vlaky nejezdily a musela chodit do školy pěšky.
Taky, co bylo dříve jiné, je to, že nebylo moc na výběr, na jakou školu půjdete studovat a co potom budete dělat za práci. V dnešní době je strašně moc typů škol a hodně moc možností, co kdo může studovat. Například dříve lidé s handicapem byli uzavřeni v ústavech a neměli možnost nikde studovat. V dnešní době to tak není, dnes je několik typů speciálních škol, kde tito lidé mají možnost, také se vzdělávat. Tito lidé můžou mít tzv. individuální vzdělávací plán. To znamená, že mají přizpůsobenou neboli upravenou výuku, tak aby všechno zvládali.
V dnešní době, díky internetu a technologiím je možné studovat i z domova. Dříve toto nebylo a tak i když někdo byl z daleka, tak musel dojíždět. Když někdo byl nemocný, tak se to musel doučit doma sám. Můj děda byl velmi vzdělaný člověk, protože se celý život vzdělával. Studoval univerzitu třetího věku, tak dlouho, že museli kvůli němu vymýšlet nové témata a přednášky. Rád na něj vzpomínám, protože když jsem si nebyl v něčem jistý, tak jsem věděl, že mi kdykoliv poradí.
Moje mamka je pěstounkou. Toto povolání obnáší to, že se musí pravidelně a to minimálně jednou ročně vzdělávat. Myslím tím, že musí absolvovat alespoň jeden seminář, který se týče jejího zaměstnání. Toto povolání je podle mě velmi zajímavé. Lidé, co tuto práci dělají, jsou za mě ti nejlepší lidé, co můžou být. Berou si děti do péče, které nemůžou být z jakýchkoliv důvodů se svými rodiči. Dávají jim tak možnost, žít svůj život normálně a naplno.
Co se týče dalších typů vzdělávání, tak existuje domácí škola, to znamená, že děti z nějakých důvodů nemůžou chodit osobně do školy a tak mají samostatné studium doma. Myslím si, že tento typ vzdělávání je takový zvláštní. Těm, co se takto vzdělávali, nebo vzdělávají, tak musí chybět fyzický kontakt s kamarády či s ostatními lidmi.
Mě samotnému chyběl fyzický kontakt s kamarády a učiteli v době Covidu-19, kdy jsme byli nuceni se vzdělávat z domova. Toto období pro mě občas bylo hodně psychicky náročné, protože to zezačátku bylo jenom formou zadávání a plnění úkolů. A to mi hrozně vadilo, protože když jsem něco nechápal, tak jsem mohl komunikovat s učiteli jen přes email. Postupem času jsem si na to už zvykl a nějak už to pak šlo. Hodně se to zlepšilo, když se pak zavedla online výuka, že jsme konečně mohli komunikovat takhle s učiteli. V dnešní době už to beru, jako normální a součástí vzdělávání. A můžeme být rádi, že tyto možnosti jsou, protože v době našich babiček a dědečků takové možnosti nebyly.
Občas se rozčiluju nad věcmi, že mi něco nejde, nebo mě to nebaví. Mamka mi vždycky říká, že ať jsem rád za to, co mám, že za jejích dob studia, takové vymoženosti a pomůcky nebyli. Často si říkám, že musím být rád za to, co mám, že bych taky nemusel mít nic. Takže jsem rád, že se můžu vzdělávat, aby ze mě mohlo být jednou to, co si přeji.
A proč vlastně se vzdělávám já? Já se vzdělávám z více důvodů. Jeden z mých hlavních důvodů je to, že chci něco umět a poznat. Chci, abych uměl to, co budu potřebovat ke své budoucí práci. Lidé, kteří mají více vystudovaných škol, mají větší šanci a možnosti najít si dobrou práci.
Já jsem dříve studoval na Obchodní akademii. Díky této škole a tomuto oboru jsem se připravoval na výkon ekonomických a administrativních činností v podnikatelské sféře i v oblasti veřejné správy. Důraz byl kladen na zvládnutí práce s výpočetní technikou, na vedení účetnictví, na pochopení principů podnikání včetně souvislostí právních, administrativních a ekonomických, důležitost se také kladla na zvládání komunikačních dovedností v mateřském a dvou cizích jazycích. Proto jsem nyní schopen se domluvit kromě rodného jazyka, také německy a anglicky. Na této škole jsem měl možnost absolvovat několik exkurzí a praxí v různých firmách i organizacích ať už v České republice tak i v zahraničí ve Španělsku. Na exkurzích ve firmách i organizacích jsem se dozvěděl důležité informace o firmě a jejích provozu. Také jsem měl možnost si všechny firmy, či organizace projít abych viděl, jak to tam vypadá a jak to tam všechno probíhá. Po pětiletém studiu na této střední škole jsem neuspěl u maturitní zkoušky z anglického jazyka a to mě dovedlo k současnému studiu na Gymnáziu Heřmánek.
Když jsem neuspěl ani na druhý pokus u maturitní zkoušky, tak jsem byl v situaci, že jsem potřeboval narychlo najít školu, kde bych mohl dál studovat. Když bych nenašel tuto školu, tak bych přišel o status studenta a také by se musela ukončit pěstounská péče. Jelikož jsem v pěstounské péči, tak je tam problém s tím, že když bych nestudoval, tak bych musel začít pracovat. Na práci se, ale ještě necítím a navíc bych chtěl opravdu dále studovat na Vysoké škole.
Doufám, že se mi podaří dodělat si maturitu, abych mohl nastoupit na vysokou školu. Ještě před začátkem maturity, jsem si podával přihlášku na Metropolitní univerzitu do Prahy. Byl jsem úspěšně přijat na tuto školu, ale v té době jsem ještě nevěděl, že se mi nepovede úspěšně složit maturitní zkoušku. Bylo to pro mě a pro mé nejbližší těžké období.
V současné době, kromě studia na Gymnáziu se intenzivně připravuji na poslední pokus opravné zkoušky z angličtiny. V případě úspěšného složení maturitní zkoušky, bych si opětovně podal přihlášku na Metropolitní univerzitu v Praze. Na této škole bych rád studoval obor Mediální studia.
Díky tomuto oboru bych se naučil, jak to chodí v médiích nebo v oblasti reklamy, marketingu a PR. Naučil bych se základní dovednosti spojené s výkonem novinářského povolání i s prací v reklamě a marketingu a působením v různých pozicích v audiovizuálních a internetových médiích. Mým snem je jednou pracovat v divadle v Praze. Myslím si, že díky studiu na obchodní akademii a případném studiu na Metropolitní univerzitě bych měl dobré znalosti k práci v marketingu divadla.
Myslím si, že by mě bavilo dělat různé propagace pro divadla, protože mě samotného divadlo hodně zajímá a baví už od dětství. Díky studiu na Obchodní akademii jsem se naučil vytvářet propagační letáky, nebo propagační materiály. Naučil jsem se dobře pracovat s různými programy na upravování, či vytváření propagačních materiálů. Také by mě bavilo dělat něco kolem reklamy, já sám mám zkušenost s natáčením reklamy. Myslím si, že je dobré, aby lidé věděli, co chtějí v budoucnu dělat, protože jim to ulehčí případné rozhodování. Já sám už od malička vím, že chci pracovat někde, kde mě to bude bavit, a proto si myslím, že divadlo je pro mě ta nejlepší volba. Myslím si, že umím dobře komunikovat s lidmi a v divadle je toto velmi důležité. A proto svoje studium chci směřovat tímto směrem.
Myslím si, že je správné a důležité, že se ve školách učíme o Janu Amosi Komenském. Bez něj bychom nebyli tím, čím chceme. Znalost jeho života a díla pomáhá lépe chápat vývoj vzdělávání.
Obsah
Úvod…………………………………………………………………………………………..3
Význam vzdělání či poznání v koloběhu života………………………………………………4
Co je pro mě dobré ve vzdělávání a proč se tomu věnuji……………………………………..5
Co budu chtít ve vzdělávání v budoucnosti a jak toho dosáhnu………………………………5
Moje vize budoucnosti vzdělávání……………………………………………………………5
Závěr…………………………………………………………………………………………..6
Úvod
V úvodu bych se rád věnoval srovnání kontextu doby, v níž žil a tvořil Komenský a kontextu současnosti. Na přelomu 16. a 17. století dozníval vliv renesance a humanismu, jež byly inspirovány antickou vzdělaností. V 17. století se především v západní Evropě objevil další myšlenkový směr, osvícenství. Kladl důraz na racionalismus, svobodu a na důležitou úlohu lidského rozumu a vědy. Docházelo k převratným objevům v medicíně, astronomii i fyzice. Prudce se rozvíjely i přírodní vědy. To vše pomalu zašlapávalo do země dosavadní středověký světový názor, reprezentovaný scholastikou. Objevil se odpor proti zkostnatělým k církevním dogmatům.
Jan Ámos Komenský usiloval o možnost zpřístupnění vzdělání všem a o zavedení škol ve všech možných městech či vesnicích. Transformace učiva do mateřského jazyky z latiny byla velkým krokem k zpřístupnění vzdělání většímu počtu dětí. Komenského pedagogika vychází především z tradičního školství Jednoty bratrské.
Komenský bral velmi vážně své poslání kněze Jednoty bratrské a vydává v roce 1617 spis Listové nebe, který vnímal jako vychovatelský závazek. Základem spisu Listové do nebe jsou stížnosti chudých a bohatých ke Kristu. Sociální rozpory ve společnosti ho velmi rmoutily a považoval za nutné upozornit na nutnost všech náprav. Vybízel k trpělivosti, ale zároveň k pracovitosti a toleranci, odsuzoval krutost a nelidské chování zvláště boháčů k chudým.
Toto je však pouze jen jeden z moha problémů, které Komenský ve svých dílech popisoval a navrhoval řešení. Paradoxně je tento problém stále živý i v dnešní době. Mám na mysli vykořisťování a často i krutost a nelidské chování. A to nejen bohatých vůči chudým, ale i mužů k ženám, lidí ke zvířatům, v přeneseném významu i lidstva vůči přírodě a planetě Zemi.
Komenský se určitě ve své době setkal s formami rasismu (v Českých zemích žily skupiny kočovných Romů), s utlačováním žen (zasazoval se o to, aby do škol chodily i dívky) a vykořisťování nemajetných včetně dětí, které již od útlého věku musely chodit pracovat, tehdy především na pole, později do továren.
V této souvislosti mě nadchlo Komenského dílo, které jsem sice celé nečetl, ale z jeho popisu a úryvků vyvozuji, že právě ono by mohlo být východiskem nebo alespoň návodem pro náplň učiva. Jedná se o „Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, kterouž Bůh vyvoleným svým v slovu svém ukazuje, Duchem svým v nitro vnuká a ji v nich k nevypravitelnému jejich potěšení rozličnými potěšitelnými i odpornými věcmi rozněcuje a k plnosti přivodí“. Kdyby se slovo Bůh zaměnilo za slova Láska, Vesmír, Příroda, Matka Země, jsem si jistý, že by toto dílo bylo velkým přínosem pro současné „ateistické“ Česko.
Význam vzdělání či poznání v koloběhu života
Vzdělávání a poznání je součástí života člověka od narození až do smrti. Jako mimina se učíme, že když pláčeme, tak nás někdo nakrmí, přebalí, pochová, pohladí a tím se naučíme důvěřovat, že svět je milý, přátelský a láskyplný a bezpečný. Když nás naopak nikdo nenakrmí, nepochová a nechá nás plakat, pak se učíme, svět není vždy bezpečný a láskyplný.
Jako batolata poznáváme, že máme ruce, které mohou něco uchopit, že máme nohy, na kterých můžeme stát a díky nim se celkem rychle pohybovat. Začínáme rozeznávat a napodobovat grimasy lidí kolem sebe.
Později, stále jako malé děti, se učíme mluvit, respektive komunikovat s okolím a už se učíme a poznáváme svoje okolí, umíme věci kolem sebe pojmenovat a pochopit jejich účel.
Pak jdeme do školky, kde se učíme sociálním vztahům, rozšiřujeme si slovní zásobu a získáváme pojem o tom kdo jsme v souvislosti s ostatními dětmi a dospělými. Pokud do školky nechodíme, jsme závislí pouze na vlivu rodinného prostředí ve smyslu: „co neumí moje rodina, to neumím ani já“.
Poté přijde škola, která by byla super, kdyby naplňovala Komenského poslání. Ve školách Komenský viděl něco jako dílny lidskosti. On sám všeobecnou výuku spatřoval ve čtyřech oblastech (zdroj: KOMENSKÝ, J. A.: Didaktika Velká, 3. vyd., Brno: Komenium, 1948, s. 71–72):
a) duch by měl být vzděláván věděním a uměním;
b) jazyky by měly být tříbeny;
c) mravy by měly být vzdělávány ke všemu počestnému;
d) Bůh má být upřímně milován. (Jak už jsem zmínil výše, slovo Bůh je možné podle potřeby nahradit.)
Na základní škole (ta je povinná), střední škole nebo učilišti a dál na vysokých školách se učíme a vzděláváme v tom, co je dle Školského zákona ČR v programu a osnovách. Školský zákon ošetřuje i vzdělávání předškolní.
Na svých pracovištích se učíme věcem, které potřebujeme vědět a umět či ovládat pro svá povolání.
V důchodu pak se ideálně soustředíme na prohlubování svých stávajících koníčků a zálib nebo se učíme novým činnostem.
Učení, vzdělávání, rozvoj a poznání je skutečně nedílnou součástí každého lidského života.
Co je pro mě dobré ve vzdělávání a proč se tomu věnuji
O tom, co je pro mě dobré ve vzdělávání rozhodují moji učitelé tím, že mi nabízejí svoje znalosti, motivují mě k zapamatování si dané látky a případně přemýšlení nad ní. Já sám pak rozhoduji o tom, čemu budu věnovat čas a energii při učení se.
Podle mého názoru je pro mě a moji budoucnost nejdůležitější znalost anglického jazyka, protože tento jazyk se stává v západním světě jazykem univerzálním a je možné se s ním domluvit takřka v celém světě.
Dalším, pro mě důležitým předmětem studia, je samozřejmě čeština, respektive literatura. Čtením knih a rozvaha nad nimi podporuje kritické myšlení, zvyšuje slovní zásobu, tříbí vkus a názory a zároveň rozšiřuje všeobecný přehled.
Co budu chtít ve vzdělávání v budoucnosti a jak toho dosáhnu
V budoucnu bych chtěl studovat v Japonsku. Jsem velkým fanouškem Mangy, což je japonský druh komiksu. Rád kreslím a vymýšlím si příběhy, které bych chtěl právě prostřednictvím Mangy vyprávět.
Díky Manze jsem objevil krásnou kulturu Japonska a moc rád bych v této zemi alespoň chvíli žil a studoval. K tomu je zapotřebí umět japonsky, protože pokud chcete opravdu poznat a porozumět kultuře daného státu, prostě musíte umět tamější jazyk a zvyky.
Takže se učím japonsky a mám v plánu se stát členem Česko-japonské společnosti, která sídlí v Praze, a která se věnuje šíření povědomí o Japonsku, jeho historii a kultuře. Zároveň příští pololetí zahajuji kurz Kendó, což je starodávné japonské bojové umění.
Rád bych se dostal na Filosofickou fakultu UK, obor Japanologie, protože japonská kultura je skutečně mojí vášní.
Moje vize budoucnosti vzdělávání
Byl jsem nadšený, když jsem se dozvěděl, že angličtina se začne učit už v první třídě. Podle mého názoru je v dnešní době tento jazyk opravdu důležitý.
Je jasné, že se lidé musí naučit číst, psát a počítat.
Dále je potřeba vézt děti od co nejútlejšího věku k lásce k přírodě a živým tvorům. Je potřeba jim vštěpovat respekt k lidem všech barev pleti, náboženství, pohlaví. Je nutné učit lidi co je demokracie a jak je důležitá svoboda slova.
A v neposlední řadě je důležité se orientovat v informacích předkládaných nám v médiích a na sociálních sítích. Říká se tomu tomu kritické myšlení, kdy nebereme jako fakt všechno, co je napsáno a řečeno. Podle mého názoru, by to mělo být jako samostatný předmět, třeba jako čeština nebo fyzika.
Závěr
Všechno, co se v životě učíme, je pevně spjato se vzděláním, poznáním a výchovou našich rodičů a prarodičů. To od nich se učíme o světě, přebíráme jejich názory na dění kolem nás. Školy pak mají občas nelehký úkol některé názory a chování dětí upravit či přímo napravit.
Chci se držet odkazu Komenského, který uznává, že člověk není stvořen k tomu, aby vše znal a ovládal dokonale a ani celý život by mu nestačil k tomu, aby mohl být opravdu vzdělaný v každém vědeckém směru. Chtěl pro všechny děti, které jednou budou muset také samy zvládnout žít vlastní životy, aby jim ve škole bylo umožněno poznat základy, cíle a příčiny všeho důležitého, co se děje kolem nich. Aby vše, co se ve škole jednou naučí, jim pomohlo k vytváření vlastních úsudků o okolním světě, střízlivému přistupování k novým informacím a situacím a vše využívat moudře bez větších omylů.
