Hana Vláčilová patří mezi jednu nejvýznamnějších osob českého baletu druhé poloviny 20. století. Ve své více než dvacetileté kariéry se prosadila jako výrazná primabalerína, která zaujala diváky mimořádnou taneční technikou, muzikálností a silným hereckým projevem. Její působení v baletu Národního divadla i různě na zahraničních scénách dost výrazně ovlivnilo českou taneční kulturu.
Hana Vláčilová se narodila 25. února roku 1956. Už od dětství měla blízko k pohybu – nejdříve se věnovala gymnastice, ale později se rozhodla pro balet. Studovala na Taneční konzervatoři v Praze, kterou absolvovala na začátku 70. let. Po vystudování této školy, získala Hana možnost dalšího odborného vzdělávání v tehdejším Leningradě (což je dnešní Petrohrad), kde absolvovala stáž na velmi prestižním baletním učilišti spojeném s Mariinským divadlem.
Tato zkušenost byla pro její kariéru zásadní – ruská baletní škola patří mezi nejuznávanější na světě a výrazně ovlivnila její techniku i styl.
Roku 1974 nastoupila do baletního souboru Národního divadla v Praze. Už po dvou letech se stala sólistkou, což dokládá, jak výrazně talentovaná byla. V Národním divadle působila přibližně 25 let a vytvořila zde řadu významných rolí klasického baletního repertoáru.
Mezi její nejznámější role patřily:
- Odetta a Odilie v baletu Labutí jezero
- Julie v baletu Romeo a Julie
- Giselle ve stejnojmenném baletu
- Kitri v baletu Don Quijote
- Popelka v baletu Popelka
- Frygie ve Spartakovi
Její interpretace byla oceňována hlavně kvůli spojení precizní techniky s hereckou přesvědčivostí a citlivým výrazem. V jejich performacích bylo spoustu emocí.
Během své kariéry získala několik významných ocenění na mezinárodních baletních soutěžích. Například:
- a 2. cenu na mezinárodní baletní soutěži ve Varně
- cenu na baletní soutěži v Tokiu
- cenu na soutěži v Bratislavě
Díky svým úspěchům hostovala také na zahraničních scénách, například: v Německu, Francii, Rakousku, Polsku, Belgii, USA i Austrálii.
Po ukončení aktivní taneční kariéry se začala věnovat pedagogické a organizační činnosti. Od 90. let působila jako pedagog na Taneční konzervatoři v Praze a zároveň pracovala jako baletní mistryně v Národním divadle. Později se stala také šéfkou baletu Laterny magiky a spolupracovala se souborem Státní opery Praha.
Její práce tak pokračovala i mimo jeviště – předávala zkušenosti nové generaci tanečníků a podílela se na inscenování baletních děl.
Hana Vláčilová je považována za jednu z největších a nejznámějších ikon českého baletu. Kritici i diváci oceňovali zejména její technickou jistotu, muzikálnost a schopnost dramatické interpretace. Díky těmto schopnostem se zapsala do historie českého tanečního umění a stala se vzorem pro mnoho mladých tanečníků. V roce 2022 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.
Kariéra Hany Vláčilové je příkladem úspěšné baletní dráhy založené na talentu, disciplíně a dlouhodobé práci. Od mladé studentky konzervatoře se vypracovala na jednu z nejvýznamnějších primabalerín české scény. Její role i pedagogická činnost dodnes ovlivňují podobu českého baletu.
