Vánoční období v Itálii je poměrně dlouhé. Začíná 8. prosince, kdy se slaví svátek početí Panny Marie a končí 6. ledna. Den 8. prosince se v domácnostech začínají rozsvěcovat vánoční stromy a začínají přípravy, advent a 13. prosince přijde nadílka sladkostí a dárků dětem od sv. Lucie.
Typickým zvykem, kromě adventních kalendářů a vánočních věnců na dveřích, je účastnit se tzv. Novene – devítidenní modlitba, která začíná 16. prosince a přetrvává až do Štědrého dne.
Pak následuje štědrý večer 24. prosince, La Vigilia di Natale – Narozdíl od českých trčadic se italské rodiny nescházejí ke stolu, ale účastní se průvodů se svíčkami, které směřují k půlnoční mši (-Nejslavnější z těcho mší se koná v bazilice sv. Petra ve Vatikánu) nebo se v některých městech a vesnicích konají vánoční divadla, která rekapitulují narození Ježíše. Po mši či divadlech se rodiny scházejí na večeři bez masa (La Cena di Magro) s rybami a mořskými plody.
Následuje Boží hod vánoční 25. prosince. Je to hlavním vánočním dnem kdy papež žehná Urbi et Orbi (,,Městu a světu“), rodiny zasedjí ke slavnostnímu obědu a poté si děti rozbalují dárky (potřeba podoktnout, že s rozbalováním dárků to není všude v Itálii stejné, velmi záleží na rodinných tradicích a regionu. V některých rodinách si děti rozbalují dárky už na Štědrý večer). Oběd narodzíl od štědrovečerní večeře je velmi bohatý na masitá jídla jako třeba: Pečené jehněčí, telecí nebo krocan, domácí ravioli nebo lasagne, vepřová kkobása s čočkou, pečené vepřové.
Vánoční obodbí se zakončuje příchodem La befana nebo Tří králů (,“Epifania“ jakožto „zjevení“). La Befana je unikátní italskou tradicí – je to hodná čarodějnice, která 6. ledna přináší dětem dárky. Legenda zní tal, že hledala Betlém při narození Ježíše, nenašla ho a hledá ho dodnes. Hodným dětem přináší sladkosti, zlobivým uhlí.
