26 thoughts on “Tvorba 20. století u nás”

1. Tento článek o tvorbě 20. století u nás mi přišel jako opravdu dobrý přehled toho, co všechno ovlivnilo naši kulturu. Musím říct, že jsem pyšná na to, jak široký záběr to má – od literatury přes film až po architekturu, prostě všechno na co si můžeme vzpomenout.
   Osobně mám ráda Bohumila Hrabala. Hrabal uměl s jazykem pracovat tak, že to českou literaturu posunulo úplně jinam. Jeho vyprávění má prostě něco do sebe. A když už jsme u filmů – Pelíšky jsou pro mě jasná volba. Myslím, že perfektně vystihují, jak to tehdy vypadalo, a přitom tam cítíte ty obyčejné lidské příběhy. Každý je navíc máme spojené s vánoční atmosférou, která filmu dodává ještě něco víc.

   Co se mi na článku opravdu líbí, je to, jak ukazuje, že všechny umělecké směry spolu souvisí a jak ovlivňují společnost. Není to jen výčet jmen a dat. Celkově mi to přijde jako dobré shrnutí toho nejdůležitějšího, co nám nejen 20. století v kultuře dalo.

2. Je to velmi obsáhlý článek, u něhož si ani po dvojím přečtení pořádně nepamatuji, co všechno se vlastně do něj vešlo, protože za každým jménem a názvem se skrývají veliké příběhy.

   Kdybych měla vybrat jen něco, vyzdvihla bych ty, kteří dokázali dělat humor a to tak, že i generace potom se u něho smějí – velice si toho vážím, protože to není vůbec jednoduché. Takže páni Werich, Šimek, Svěrák… a nesmím zapomenout na tvůrce Spejbla a Hurvínka, tato dvojice je rovněž v mnohém nadčasová, stejně jako naše krásné večerníčky.

   Nepřestávám obdivovat českou filmovou tvorbu dvacátého století a zmíním spojení filmových kamer a divadla, protože to v článku není, ale mně se velmi tyto televizní inscenace líbí, např. Jiráskova Lucerna, nebo Šrámkův Měsíc nad řekou s půvabnou Danou Medřickou v hlavní roli.

   Myslím, že přidávat by se ještě dalo, ale už tak je to úchvatně dlouhý výčet a každý už by volil spíše podle osobních preferencí – já například bych doplnila do hudebního oddělení pana Hapku a Horáčka, nebo třeba pana Zdeňka Borovského a Karla Svobodu.

   Děkuji za pěknou ukázku a jistě i inspiraci k přečtení/zhlédnutí/navštívení něčeho dalšího skvělého.

3. Úžasné, článek mě moc zaujal a připomněl mi, jak bohatá je naše tvorba 20. století. Je těžké vybrat jediné dílo, všechna mají své kouzlo. Nejvíc si ale asi vážím Ostře sledovaných vlaků – Hrabal měl jedinečný dar psát o obyčejných lidech s citem i humorem.

   Mám ráda i Cestu do pravěku, S čerty nejsou žerty a samozřejmě Spejbla a Hurvínka, kteří baví celé generace. Z autorů si hluboce cením Karla Čapka, Franze Kafky i Arnošta Lustiga, každý z nich českou kulturu obohatil jiným způsobem.

4. Váš přehled se mi moc líbí, je velmi bohatý a přitom přehledný. Oceňuji, že nezmiňujete jen ocenění, ale i skutečný zahraniční dopad české kultury. Osobně si nejvíc vážím filmu Obchod na korze, který na mě působí dodnes velmi silně svým lidským poselstvím. Z literatury je pro mě zásadní R.U.R. od Karla Čapka, protože ovlivnilo celý svět nejen myšlenkově, ale i jazykově. Velmi oceňuji také tvorbu Bohumila Hrabala a filmy Jiřího Menzela, které mají podle mě krásnou poetiku a lidskost srozumitelnou i v zahraničí.

   Jako doplnění bych zmínila film Musíme si pomáhat, který byl nominován na Oscara a velmi citlivě zpracovává těžké historické téma. Celkově na mě váš přehled působí velmi kvalitně a je z něj jasně vidět, že česká kultura má skutečně světový význam.

5. Tento článek je moc hezký. Za mně je tam obsažené vše, co by tam mělo být. Je to hezký souhrn tvorby ve 20. století. Moc se mi líbí výběr filmů. Některé jsem z nich viděl a rád se na ně koukám i po několikáté.

   Mezi mé oblíbené filmy patří Pelíšky a taky Film Vlasy od Miloše Formana. Moc se mi líbí výběr divadel, jelikož jsem milovník divadel a rád do nich chodím. V Národním divadle jsem už byl dvakrát. Zaujala mě tam hra R.U.R od Karla Čapka.

6. V tomto článku jsou pro mě opravdu důležití umělci, kteří podle mého názoru, ukazují, kdo jsme jako Češi. Ať už je to Arnošt Lustig, kterého si velmi vážím, nebo Bohumil Hrabal. Ale nejen spisovatelé. Film Spalovač mrtvol, od Juraje Hertze, který natočil film podle knihy Ladislava Fukse, ve mně opravdu něco zanechal, myslím si, že ve filmu je vidět pravé umění, a to nemyslím teď přímo příběhem, ale atmosférou a náladou, kterou má film celou dobu.
   Také nechci opomenout moje oblíbené hudebníky jako je Karel Kryl nebo Michael Kocáb a jeho Pražský výběr. Na obou miluji jejich češtinu a hraní si se slovy, Karel Kryl je perfektní jako básník a je takový jemný, ale umí být i jemně útočný. Pražský výběr je opak a je tvrdší se svými slovy, což se mi jako kontrast velice líbí.

7. Ach, to naše krásné umění! Je výborné, že všechny tyto filmy nás i po všech těch letech mají moc ovlivnit. Stejně tak hudba. Koneckonců třeba moje milovaná Marta Kubišová je nám připomínána každý rok. Je úžasné, že ať už je to jakákoliv forma umění, tak je do ní ukryto vše, co vedlo k jeho vytvoření. Emoce, kterou umělci cítili, doba, v níž žili… Myslím si, že tímto je naše umění jedinečné – málokdo dokáže i z nepěkných prožitků vytvořit tak krásné věci.

8. Vynikající článek. Moc se mi líbí jak stručně a jednoduše je článek napsaný. Sám jsem překvapen kolik českých filmů a knih je úspěšných i v zahraničí. Taky jsem rád za hudební poznámky v článku. Můj nejoblíbenější film ze seznamu (i když není úplně z 20. století) je válečný snímek Tmavomodrý svět a jsem velice rád, že se nachází v tomto článku. Děkuji moc za přínos a připomenutí jak je naše kultura bohatá.

   1. Tento článek se mi velice líbí, ukazuje totiž jak moc velká, rozmanitá a krásná česká kultura 20. století je. Článek taky krásně popisuje jak česká tvorba neovlivnila jenom nás jako Čechy, ale ovlivnila také spoustu tvorby či lidí ze zahraničí.
      Z literatury mě zaujal samozřejmě Kafaka, který je celosvětově uznávaný, obzvlášť teď si ho velice oblíbila mladá generace. Moc se mi na tom líbí, že i když Kafka žil a psal v úplně jiné době, spoustu mladých čtenářů se s ním a jeho tvorbou dokáže ztotožnit i teď.
      Z filmu k mým oblíbencům patří Cesta do pravěku, dokonce si myslím že to byl první film který jsem kdy viděla v kině, proto k němu chovám velice nostalgické pouto. Z animované tvorby to musí být jednoznačně Krteček, na kterém jsem prakticky vyrůstala.

      Článek se mi líbí právě z těchto důvodů které jsem zmínila. A kdybych měla něco přidat tak vůbec nevím co. I když si myslí že v české kultuře právě 20. století je určitě mnoho děl která stojí za zmínku, já v ní nejsem však tak učená abych mohla něco doplnit.
      Děkuji za tento článek, inspiroval mě k tomu abych se o českou kulturu zajímala více.

9. Tento článek se mi moc líbí, protože je to hezký souhrn tvorby 20. století u nás. Přijde mi, že tam je obsaženo všechno důležité, od literatury přes film až po divadlo. Je to přehled, který ukazuje, jak bohatá a pestrá naše kultura byla a pořád je. Z literatury mě baví Haškův Švejk, protože je to sice stará kniha, ale pořád se v ní najdou věci, které jsou aktuální, třeba jak se lidi dokážou přizpůsobit systému a zároveň si z něj dělat srandu. Myslím ale, že tam chybí zmínka o filmech Pelíšky a Samotáři, které jsou podle mě hodně důležité a patří podle mě mezi nejlepší české filmy. Jinak je to opravdu povedený souhrn.
   Děkuji

10. Když jsem četla článek, uvědomila jsem si, jak obrovský vliv česká kultura měla a pořád má i v zahraničí. Líbí se mi, že se připomínají filmy, literatura, architektura i výtvarné umění, protože to dohromady ukazuje, jak pestrá naše kultura je. Nejvíc si vážím filmu Ostře sledované vlaky, protože je to klasika, která získala i Oscara a pořád se o ní mluví. Z literatury bych určitě doplnila Smrt krásných srnců od Oty Pavla. Je to podle mě jedno z nejcitlivějších a nejkrásnějších děl, které si zaslouží být v každém podobném přehledu, jak kniha tak i film. Celkově mě překvapilo, kolik českých filmů, knih a autorů mělo světový dopad, i když jsme malá země.

11. Článek se mi líbil, protože ukazuje, že české filmy mají úspěch i v zahraničí. Nejvíce mě zaujaly Pelíšky, které spojují humor i smutek a působí přirozeně. Líbí se mi, že ukazují běžný život lidí v době před rokem 1968. Z článku je vidět, že česká kultura má opravdu světový význam. Je dobré si připomenout, že mezi námi bylo tolik skvělých tvůrců.

12. Článek se mi moc líbí, protože přehledně ukazuje, jak neuvěřitelně bohatá a silná byla česká tvorba 20. století. Často si ani neuvědomujeme, jak velký vliv měla česká kultura na svět – nejen v literatuře, ale i ve filmu, hudbě nebo divadle. Je neuvěřitelné, že i když Češi zažili války a totalitní režim, tak dokázali naši umělci vytvářet díla, která jsou dodnes aktuální, silná a uznávaná i v zahraničí. Česká tvorba podle mě vyniká především svojí hlubokou, specifickým humorem a také odvahou otevírat těžká témata. Právě to ji dělá tak jedinečnou a nadčasovou.

    Z filmů 20. století patří mezi mé oblíbené Spalovač mrtvol. Tento film na mě působí neuvěřitelně silně svou atmosférou, znepokojivostí a hlubokým psychologickým podtextem. Režisér Juraj Herz vytvořil dílo, které není jen klasickým filmem, ale spíš ponoření do lidské mysli a postupné proměny člověka. Výkon Rudolfa Hrušínského v hlavní roli je podle mě naprosto geniální. Jeho postava působí zpočátku nenápadně, ale postupně se mění v něco děsivého. Tenhle film mi připadá nejen umělecky silný, ale i myšlenkově velmi nadčasový.

    Tento článek ukazuje, že i malá země dokáže vytvořit velké umění, které má hodnotu dodnes a na co, můžeme být jako národ hrdí.

13. To je neskutečné. Článek obsahuje tolik jmen a děl, které mě vrací do mého dětství. Nejvíce jsem se našla v pohádkách jako Krteček, Pat a Mat, Spejbl a Hurvínek, Tři oříšky pro Popelku a spousta dalších. Oceňuji rozsah informací, které vedou přes film a divadlo po architekturu a užité umění. Hlavně vidím dlouhou cestu všech umělců, kteří byly nakonec schopni nejen vytvořit, ale i předat svá díla do rukou světa. Bez nich by tento článek vůbec vzniknout nemohl. Já si vážím všech zmíněných autorů, režisérů, architektů, sochařů a dalších. I když si každý z nich šel za něčím trochu jiným, vidím je jako vzor, který mě posouvá dál.

14. Když se naše české a československé úspěchy v oblasti umění
    sesumarizují, člověk se málem nadýmá pýchou. Myslím si, že (nejen)
    díky našim umělcům můžeme naše české hlavy držet hezky zpříma.

    Já sám miluji postavu Krtečka Zdeňka Milera a to nejen z nostalgie,
    kdy jsem s dětským zaujetím v mámině náručí prožíval krtečkovy příhody
    s kalhotkami, s autíčkem nebo s lízátkem či žvýkačkou. Pro mě osobně
    je kreslíř, malíř, scénárista a režisér Zdeněk Miler navíc blízký tím,
    že se narodil v Kladně, kde teď žiji.

    Náš český Krteček je ve světě známý po desetiletí, a to i díky své
    popularitě v zemích jako Německo (Maulwurf), Anglie (Little Mole),
    Japonsko a Čína.

    Ve světě se proslavil i svými skutečnými dobrodružstvími. Náš Krteček,
    konkrétně jeho plyšová figurka, letěl do vesmíru.

    Poprvé se do kosmu dostal v květnu 2011 na palubě amerického
    raketoplánu Endeavour spolu s astronautem Andrewem Feustelem, a
    podruhé v březnu 2018 opět s astronautem Feustelem, avšak jiná figurka
    Krtečka, během mise Expedice 55. Krteček také navštívil také světovou
    výstavu EXPO 2010 v Šanghaji.

    Ještě bych se rád zdržel u animované tvorby, která má ve světě
    skutečně obrovský zvuk a vyzdvihl nikoli giganty, jakými byli Jiří
    Trnka, Karel Zeman nebo Hermína Týrlová, ale ilustrátora, kreslíře,
    scénáristu a režiséra světoznámých postaviček Pata a Mata.

    Pat a Mat zaznamenali úspěch v zahraničí, kde se prodávali v mnoha
    zemích Evropy, Jižní Americe a Asii. Postavy se objevily v reklamách v
    Polsku, na Slovensku a ve Slovinsku. Seriál si získal fanoušky
    například v Nizozemsku, Polsku, Francii, ale dokonce třeba i v Íránu.

    K čemu mám ale potřebu se vyjádřit, respektive rád bych se zeptal na
    Váš názor na díla českého architekta a vizionáře moderní architektury
    Jana Kaplického.

    Moje otázka do pléna zní: „Byl Jan Kaplický v Česku opomíjený, anebo
    jeho díla převyšují kapacitu české architektonické scény? Jak je
    možné, že navzdory mezinárodnímu uznání (např. Stirlingova cena za
    stavbu Media Centre na Lord’s Cricket Ground v Londýně), zůstala
    většina jeho návrhů pro Česko nerealizována?“

    Děkuji za Vaše názory!

    1. Milý Jakube, Tvůj komentář je úžasný, děkuji za doplnění. Pro mě je Kaplický naprosto „nečeský“ a Prahu by poničil. Pamatuji si na své vyděšení, když jsem viděla návrh toho slizu, co měl být na Letné. Podle mě může být v Praze jen architektura krásná, nebo mystická, nebo obyčejná. Západní experimenty s hnusem ať zůstanou na Západě. Toho se „hvězdy nebudou dotýkat“. Tobě se snad Londýn líbí? Byl bys první člověk v mém životě, kdo by to řekl. Byla jsem vyděšená už jako dítě, když mě tam rodiče vzali. Seřazené i trávníky do stejnosti, chlápkové v huňatých čepicích se sukněmi, pýcha jako všudypřítomná mlha, naskládané autobusy, paláce, kam by člověk dobrovolně nevstoupil a vedle neomítnuté domy, kde lidé tak šetří na topení, že jim nehřejí ani srdce. Praha ať zůstane jedním z nejkrásnějších měst světa, Londýn ať si nechá zlato v bankách a Kaplického stavbu.

15. Článek se mi velmi líbil. Ukazuje, jak je česká tvorba rozsáhlá a kolik děl bylo v tomto období vytvořeno – tolik, že se to ani nedá všechno zapamatovat. Tento článek pokryl velmi důležité období české tvorby, ale jedno filmové dílo mě zaujalo nejvíce, a to Pelíšky. Film se mi hrozně líbí a myslím si, že je úžasné, s jakou přesností ukazuje život ve 20. století. S rodinou si tento báječný film pokaždé o Vánocích pouštíme a i když jsme ho viděli už nespočetněkrát, nikdy se neomrzí.

16. Článek mi připomněl, jak neuvěřitelně bohatá a různorodá je česká kultura 20. století. Nejvíc si vážím asi děl, která se úspěšně zapsala i ve světě – třeba Ostře sledované vlaky nebo Hoří, má panenko.

    Z literatury mě hodně oslovuje tvorba Bohumila Hrabala a samozřejmě Kafky, který je dokonce světově velmi uznávaný. Vždy mě opravdu fascinovalo, že v ta naše malá země dokázala vytvořit osobnosti, které teď znají všude ve světě.

    Je úžasné vidět, jak moc české kultuře 20. století rozumí i jinde ve světě a jak velký vliv v mnoha oblastech máme. Je toho opravdu hodně, co stojí za pozornost. A i když je článek neskutečně obsáhlý, určitě je toho ještě spoustu, co by za zmínku stálo. Já osobně bych článek možná doplnila ještě o pohádku Maxipes Fík nebo Králíci z klobouku. Jsou to jedny z mých nejoblíbenějších pohádek a věřím, že nejsem jediná, kdo k nim má vytvořené jakési citové pouto.

17. Článek skvěle shrnuje českou kulturu a její mezinárodní úspěchy, zejména film (Ostře sledované vlaky, Kolja, animace Trnky a Zemana) a literaturu (Kafka, Kundera, Hašek, Hrabal). Za významné považuji také díla Vladislava Vančury či Josefa Škvoreckého, která ovlivnila světovou literaturu, a českou novou vlnu, která formovala evropský film. Celkově text dobře ukazuje, jak česká kultura rezonuje ve světě.

18. Tento článek krásně, ale zároveň široce zabírá českou tvorbu v průběhu dějin 20. století. Je prakticky rozdělen na jednotlivé umělecké odvětví a díky tomu se v něm dobře orientuje. Nějak obecně samozřejmě vím, jaké filmy, písně, knihy a stavby se zrodily v tomto století, ale vidět všechny vypsané mi přišlo až ohromující. Je krásné, kolik toho lidé dokázali dát dohromady třebaže i přes nepříznivé podmínky politických režimů. Také je vidět, jak česká kultura skrze umění postupně nabírá na kráse a zároveň i na svém významu.

    Pro mě samotnou je těžké vypíchnout jednoho člověka, ale asi bych se chtěla pozastavit na Zdeňkem Svěrákem, jehož díla jsou v článku obsažena. Přijde mi neuvěřitelné, že bez jakéhokoliv vzdělání zaměřené jak na divadlo, tak na psaní dokázal vytvořit tak typické a fenomenální hry, filmy atd. Myslím, že veliký vliv mělo především Divadlo Járy Cimrmana se samotnou postavou Járy Cimrmana. Každý Čech i třeba nevědomky zná vtipné průpovídky, které k tomu patří. Na Zdeňku Svěrákovi mi přijde také obdivuhodný jeho široký záběr skrz uměním. Filmy které režíroval, ve kterých hrál, ke kterým psal scénáře nebo písně je obrovské množství a stále neztrácejí na své kvalitě.

    Tento článek nám opravdu krásně zobrazuje, z čeho všeho se skládá naše české umění skrz naskrz.

19. ⸻

    Po přečtení článku Tvorba 20. století u nás musím ocenit, že nabízí jasný a ucelený přehled toho nejdůležitějšího z české kultury minulého století. Líbí se mi, že připomíná nejen známé literární osobnosti, ale také významné filmy, výtvarné směry i architekturu, které u nás vznikaly navzdory složitým dějinným podmínkám.

    Osobně si nejvíce vážím tvorby Bohumila Hrabala, jehož styl i schopnost zachytit obyčejné lidské osudy považuji za jedinečné. Ve výtvarném umění pro mě vyniká František Kupka, jehož práce pomohly formovat moderní abstrakci v Evropě. Myslím, že článek by mohl doplnit ještě více ukázek z českého filmu nebo divadla, které také sehrály důležitou roli v kulturním vývoji.

    Celkově však text dobře připomíná, jak bohaté a významné kulturní kořeny máme, a proč je důležité tyto osobnosti i jejich díla znát a vážit si jich.

20. tento článek se mi strašně moc líbí, ukazuje že i když si to neuvědomujeme má naše malá země velký kulturní vliv. Z filmů měli podle mě měli největší vliv zpátky do pravěku a spalovač mrtvol, tyto filmy především zpátky do pravěku byly pro svou dobu revoluční. Máme několik spisovatelů kteří jsou známý po Evropě jako Milana Kundera Franze Kafku, Karla Čapka atd. Několik hudebníků jako Lucie Bílá ale podle nejznámější Český hudebník byl Karel Gott kterého nazývali Angličané „Zlatý hlas z Prahy“, „Sinatra z východu“ a „Božský Kája“ byl též známý v Německu díky jeho písničce „navždy mlád“ a zanechal výraznou Českou stopu v Evropě. Ale podle mě je Česko nevlivnější v dětských pohádkách, pohádky jako Pat a Mat, Krteček, Tři oříšky pro princeznu jsou jedny z nejoblíbenějších pohádek po celé Evropě.

21. Váš článek je pro mě skvělý, protože je stručný, věcný a přehledný. Obsahuje umění ve 20. stoleti. Velmi mě zaujal dopad české tvorby na tvorbu světovou. Z filmů se mi líbí filmy Kolja a Pelíšky.
    Navštívil jsem v Brně Vilu Tugendhat a byl jsem i na komentované prohlídce. Zaujalo mě, jaké technické vybaveni v té době vila měla.
    Tento článek mě inspiroval, jaké filmy, umění, či literaturu bych mohl v budoucnu prozkoumat.

22. Zajímavý článek o významných českých tvorbách 20. století. Je zajímavé kolik tvoreb z této doby je známých i intercionálně. Nejvíce mě zaujala kategorie nejvíce exportovaných pohádek, protože i když většinu z nich znám z dětství, neuvědomil jsem si, že některé z nich, jako například Tři oříšky pro Popelku, jsou české. Přišlo mi táké na této kategorii zajímavé, které pohádky jsou nejexportovanější.

23. Článek velmi dobře ukazuje, jak široký je mezinárodní ohlas české kultury. Z filmů si nejvíce vážím Ostře sledovaných vlaků, Sedmikrásek a Spalovače mrtvol, protože dodnes patří do světového filmového kánonu. V literatuře mě nejvíce oslovují Kundera, Hrabal a Kafka, jejichž díla se čtou po celém světě a stále inspirují.
    Za důležité považuji také připomenutí české animace tvorba Trnky nebo Zemana je opravdu světová. Myslím, že by se do seznamu měl doplnit i Jan Švankmajer, jeden z nejvlivnějších surrealistických filmařů 20. století.
    Celkově článek ukazuje, že české umění má mnohem větší světový dopad, než si často uvědomujeme.

24. Je to skvělý článek. Líbí se mi, že je tam jasně a přehledně ukázané, jak různorodá byla česká tvorba ve 20. století. Nejde jen o obyčejný seznam autorů a děl, ale doopravdy je tam vidět i jejich význam a to, čím přispěli k naší kultuře.
    Spousta filmů mě vrátila do dětství, třeba Adéla ještě nevečeřela, Pelíšky, Vesničko má středisková, Tři oříšky pro Popelku a mnoho dalších. Je skvělé si připomenout, jak moc nás tyhle filmy dodnes provází.

Comments are closed.