Eva:
Dneska večer padá stín
Vyletěla holubička nad mlhýn
Sním si tak o tichu trávy
Houpám se dál na vlnách slávy
Kolik je na zemi květů bílých
Skákal pes přes stříbrný hřích
Hvězdy v září šeptají v dáli
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
v poli se kouří z děla,
a píseň smutná zněla.
Stál anděl něžný,
jas kol hlavy, věčný,
v srdci měl světlo tiché,
v očích hlubiny liché.
Má mě ráda,
nebo ne?
Ptám se větví,
ptám se vše.
Báseň se stejnými počty slabik:
Večerní světlo v trávě spí,
tichounce zpívá vítr dál,
v kapkách se měsíc odrazí,
jak kdyby o mně věděl mál’.
ABAB Báseň: Na vodě stíny tančí tmou,
a hvězdy v řece třpytí se,
můj sen se loudá cestou pouhou,
tvé jméno šeptá po noci se.
Epigraf: „Zde leží člověk, který spěchal a přece přišel pozdě.“
Tadeáš:
Doplňte do verše slova, která se Vám líbí:
Dneska večer všechno spí,
jenom vítr z kouta zní.
Vyletěla holubička nad náš malý dvoreček,
zamávala křidélky a zmizela jak obláček.
Sním si tak svůj tichý sen,
kde je ráno jako den.
Houpám se dál na staré lavičce,
počítám hvězdy po jedné v řadičce.
Kolik je na zemi bílých kamínků,
tolik je příběhů v kapkách deštíků.
Skákal pes přes malý plůtek,
štěkal si radostí: „To je skvostný kousek!“
Hvězdy v září jasně plá,
noc si zpívá neusíná.
Doplňte do sloky verše, který se Vám líbí:
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
voják tam stojí,
píseň si hraje.
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede z lesa pán,
kůň tiše kluše,
vítr ho žene.
Stál anděl něžný,
jas kolem hlavy,
kouká a mlčí,
všechno už zná.
Na Moravě je dolina,
v ní bílá kalina,
pták na ní zpívá,
jen tak, bez slov.
Kůň je pomalý,
ale má důvod,
chce dojít jistě,
ne rychle pryč.
Láska je hvězda,
co v noci pluje,
vidíš ji z dálky,
a stačí to.
Má mě ráda,
nebo ne?
Vítr to šeptá,
ale neřekne.
Vyletěla holubička,
ze skály, do světa,
zamávala křídly —
a byla pryč.
Pokuste se napsat báseň, kde jednotlivé verše budou mít přibližně stejný počet slabik.
Dneska večer všechno spí, jenom vítr z kouta zní.
V koutě zed se drolí a já básen smolím
Pokuste se napsat báseň, která se bude rýmovat ABAB.
Dneska v jednu odpoledne, unaven od čj všecek, narodil se sestře hnedle, zdravý, silný chapeček.Pokuste se napsat ódu.
Ó, mobile, mobile, jak ležíš ledabyle. Jsi velký pomocník, rádce, zasloužíš místo v přihrádce. V samotě pomáháš, tmu rozsvítíš, info nám vyhledáš a věrně s námi spíš.
Pokuste se napsat epigram.
Klíče, šroubováky, uklízej je taky. Když je neuklidíš, už je neuvidíš.
Najděte a sem zkopírujte epitaf, který Vás zaujme.
„That’s All Folks!“
(„A to je všechno, přátelé!“)
Samuel:
Dneska večer, vidím stíny po ulici
Vyletěla holubička z temné noci
Sním si tak o městě, co nikdy nespí
Houpám se dál mezi domy s lidmi, kteří nikdy nepoznali radost
Kolik je na zemi vlastně lidí, co se bojí říct pravdu
Skákal pes přes zničený plot
Hvězdy září jako pouliční lampy, co mě sledují
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
Nikdo neví jak skončí,
až budou všichni vyčerpaní
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa
Volá kolem sebe
a u toho dříví nese
Stál anděl něžný
jas kol hlavy
Koukal na mě dolů
Chci mu říci něco co nemohu
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina
Prý má magickou sílu
která dokáže léčit rýmu
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost
Vynachválit ho nemohu
Jak hezky vyplňuje tu temnotu
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou
Někdo se jí bojí,
když tam ve tmě stojí
Má mě ráda,
nebo ne
Odpověď neznám
A nic s tím nenadělám
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály
Vypadala jako z pohádky
Ale měla pouhé vrásky.
Lucie:
Doplňte do verše slova, která se vám líbí
Dneska večer dám si kapku vína, abych chvíli zapomněl
Vyletěla holubička k nebesům
Sním si tak, jak ještě nikdy
Houpám se dál ve vlnách myšlenek, které mě unáší do snů
Kolik je na zemi pravdy, když každý každýmu lže
Skákal pes radostí, že viděl svého pána a jak otvírá se brána
Hvězdy v září září, tak, že provedou mě cestou mou
Doplňte do sloky verše, který se Vám líbí:
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa pán
Stál anděl něžný
jas kol hlavy měl
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou
Má mě ráda,
nebo ne, inu to čas ukáže
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály
Pokuste se napsat báseň, kde jednotlivé verše budou mít přibližně stejný počet slabik.
Pokuste se napsat báseň, která se bude rýmovat ABAB.
Pokuste se napsat ódu.
Dědo, ty jsi můj velký vzor,
tys tu byl, když padal strom,
tys mě držel nad vodou.
Marně hledám tvůj klid, co mi vždy sílu dal,
marně hledám tvůj smích, co mě vždy teplem hřál.
A tak si říkám, kam ses mi ztratil v tom čase?
Pokuste se napsat epigram.
Najděte a sem zkopírujte epitaf, který Vás zaujme.
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.
Jakub H.:
Doplňte do verše slova, která se Vám líbí:
Dneska večer po večeři
Vyletěla holubička na hory
Sním si tak o obědě
Houpám se dál lavičce
Kolik je na zemi stromů
Skákal pes před potůček
Hvězdy v září hezky září
Doplňte do sloky verše, který se Vám líbí:
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
Auta jsou celá černá
a ty víš, že je v tobě síla.
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa
ve svém autě hrdý pán,
Stál anděl něžný
jas kol hlavy,
Byl na sebe pyšný
jako král celé Prahy.
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina,
tam je jedná holka lína,
v ruce má kalich vína.
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost.
Ty můj koni, nejsou tohle oni?
Ne, to je jen jeho mocnost.
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou,
Jak nějaká válečnice,
Běžící celou Ostravou.
Má mě ráda,
nebo ne,
Také i kapra
k večeři dostane.
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály,
A pod skalami se krávy kochaly,
A pod skalami se krávy kochaly.
Pokuste se napsat báseň, která se bude rýmovat ABAB.
Na modrém nebi, pasou se hvězdy,
koukají se na to skály plné úžasu,
ani nechápou, co to je za nájezdy,
když padají kolem našeho mateřského hlasu.
Ostatní planety na to z pozadí koukají,
vidí pouze nějaké dopady,
něco si za zády mumlají,
asi to budou jen odpady.
Asi to jsou Asteroidy,
velké kulaté tečky,
hvězdy, co mají za sebou plameny,
jsou to malé svíčky.
Sabina:
Doplňte do verše slova, která se Vám líbí:
Dneska večer zářily hvězdy
Vyletěla holubička oknem
Sním si tak jako bych stále spal
Houpám se dál do výšin
Kolik je na zemi ještě lásky
Skákal pes s jiskrami v očích
Hvězdy v září v daleké galaxii
_______________________________________________________________________________________
Doplňte do sloky verše, který se Vám líbí:
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa
Stál anděl něžný
jas kol hlavy
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou
Má mě ráda,
nebo ne
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály
Pokuste se napsat báseň, kde jednotlivé verše budou mít přibližně stejný počet slabik.
Pokuste se napsat báseň, která se bude rýmovat ABAB.
Vzhlíží daleko ke hvězdám,
vzdálenějším, než je zítřejší den.
Ptám se, zda se možná necítí sám,
co když to všechno byl jen pouhý sen.
Pohledem upřeným hledí stále dál,
na tisíce hvězd na té obloze potemnělé.
Čekajíc zda některá z nich zažehne žár,
tak jasný, tak silný, že pohltí všechny ty duše osamělé.
Možná, jen možná se jedna zřítí k zemi,
s dechem zatajeným stihneš vyslovit své přání.
Proč musí spadnout, zmizet do ztracení,
a co když ti tím svůj osud přenechávají?
Eliška:
Dneska večer přišel k nám.
Z pláště mu vyletěla holubička.
A my se smáli.
S ním si tak otevřel naše srdce.
Na snech houpám se dál, kolik je na zemi kouzel, co nevidím.
A na letce skákal pes.
Hvězdy v září na obloze a v chaloupce na velké noze
už všichni spí, a kolem je tichý les.
1.
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
šeptá vítr stará tajemství.
2.
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa,
mladík srdcem plný písní.
3.
Stál anděl něžný,
jas kol hlavy,
nad námi bdí v tichém svitu.
4.
Na Moravě je dolina,
a v té dolině kalina,
sedí tam děvče s očima jasnýma.
5.
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost,
že domů nese mé sny a vzpomínky.
6.
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou,
svítí i těm, kdo bloudí tmou.
7.
Má mě ráda,
nebo ne,
svět kolem šeptá svou odpověď.
8.
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály,
nese s sebou písničku malou a čistou.
Co jsem živa, tě tu mám — ve smíchu i v slzách bylas tam.
V časech, kdy se mi země hroutila pod nohama, bylas po mém boku.
Ránu jsi mi pofoukala, pak písničku zazpívala a svět slunečným se stal.
Pak přišla škola, hrůza a žal, a i když jsme se vždy neshodli nad příklady,
tak to snad byl jen klam. Já to tak nemyslela, ač jsem tenkrát na tě křičela.
A čas už utíká jako splašený, a my s ním — vlasy už ti šediví,
jinak jsi pořád stejná, v duši stále silná.
Maminko moje milá.
Marek M.:
Dnes večer, když už konečně byl klid,
Vyletěla na střechu
smutná holubička.
Křídly mává,
a já se houpám dál
dopředu, dozadu,
v cyklu.
To zvíře si mě nevšímá.
Kolik je na zemi
osamělých pod nebem?
Skákal pes
citlivý, šťastný směs.
Hvězdy září,
někdy svítí,
pořád tichý.
Katka:
Doplňte do verše slova, která se Vám líbí:
Dneska večer voní jasmín
Vyletěla holubička z našho dvora
Sním si tak tichounce sen
Houpám se dál na křídlech snů
Kolik je na zemi barevných listů
Skákal pes po louce za míčem
Hvězdy v září svítí tiše do tmy
Doplňte do sloky verše, který se Vám líbí:
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
a pod tvou kůrou spí můj smích,
co si vzpomíná na léta dřív.
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa kluk,
v očích má slunce a smích,
srdce plné tajemství a mír.
Stál anděl něžný
jas kol hlavy,
šeptal: „Neboj se, vše se spraví,“
a já jsem mu věřila.
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina,
a pod kalinou sedí děvče,
kterou hladí déšť a slunce.
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou
Má mě ráda,
nebo ne
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály.
3. Na louce kvete modrý květ,
vítr mu zpívá malou písničku,
večer sklání svůj zlatý svět,
hvězdy mi dávají jemnou vzpomínku.
4. Strom v dešti šeptá slova tichá,
tráva se třytí po ránu,
pták v korunách se tiše vzpíná,
a vítr nám nosí snů lákání.
5. Ó světlo, co ráno hladí mé tváře,
co se odráží v kapkách rosy,
bez tebe by byl svět jen šedý,
ty dáváš barvu, smích a naději.
Tvůj dotek mě hřeje i uklidňuje,
tvůj záblesk mi otevírá srdce,
ó světlo, tys mé malé kouzlo,
bez tebe bych se ztrácela.6. Pravda je krátká, jasná, čistá,
lež se vleče a nikdy neskončí.
Kdo pravdu drží, má sílu,
i když svět se kolem točí.
7. Zde leží člověk, který se snažil,
aby byl lepší než byl včera.
Jan:
Dneska večer, trávu spolu posečem
Vyletěla holubička, letí kamsi nad políčka
Sním si tak, jak já sním rád
Houpám se dál, v houpačce své
Kolik je na zemi, lidí s jizvami?
Skákal pes, a jeho štěstí hřálo do nebes
Hvězdy v září, hladí tvář svou září
Stůj břízo zelená,
pod městečkem vojna silná,
matička tě zasela,
ach já nechci by tě voják st’al
Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa pán
Stál anděl něžný
jas kol hlavy blýskal se
Na Moravě je dolina
a v té dolině kalina,
v kalině studánka vyschnula
A proto odpouští má láska mému koni,
na cestě od tebe, tu jeho loudavost,
kterou ani bičík neovlivní
Láska je jako Večernice,
plující temnou oblohou,
a my jen doufáme, že nás nezabije,
její touhou ohromnou
Má mě ráda,
nebo ne,
ty její choutky zvrácené,
mi nedají chvíli pokoje
Vyletěla holubička
ze skály, ze skály bleskem rozt’até.
Christián:
Dneska večer padá stín,
měsíc svítí nad krajin.
Vyletěla holubička,
nad hlavami zafičíčka.
Sním si tak svůj tichý sen,
ať je krásný celý den.
Houpám se dál na větvi,
čas se tiše zastaví.
Vítr v poli zpívá dál,
stesk se v trávě tiše hřál.
Nebe mlčí bez slov hnů,
den se ztrácí v šumu dnů.
Na cestě stromy tiše stojí (A)
slunce jim kreslí zlatý stín (B)
když vítr projde mezi rojí (A)
je slyšet starý letní klín. (B)
Óda na klid:
Ó klide tichý, co v duši zníváš,
když svět je hlučný, ty se ozýváš.
Jsi jako dech, co v hrudi zjemní,
v tobě se srdce znovu promění.
Tobě buď dík, že ticho znám,
v tobě se ztrácím , a přesto nacházím sám.
