https://www.ceskatelevize.cz/porady/15360045228-nezny-hrabal
https://www.ceskatelevize.cz/porady/125727-povidani-s-bohumilem-hrabalem
https://www.ceskatelevize.cz/porady/21666-slavnosti-snezenek
Ukázka z „Příliš hlučná samota“
(Hlavní hrdina, Haňťa, který třicet let lisuje v papírně starý papír a knihy, vypráví):
„Třicet pět let lisuju starý papír a knihy a třicet pět let se do nich zakousávám, jsem jimi potřísněn od hlavy k patě, mám je pod nehty, mám je pod kůží, stejně jako dělníci v cementárnách, třicet pět let dýchám prach z knih, až mám knižní prach v mozkových závitech, nejsem už světa právem, protože když jdu po nábřeží, nevidím už to, co vidí druzí, já nevidím řeku, já nevidím lodě, já nevidím mosty, já vidím samá písmena, písmena, která se sypou z lisovaných knih jako zrnka z klasu, já jsem přeplněn literaturou jako opuštěná zahrada plná květin a plevele, která se už sama se sebou překonala a zdivočela…
…a tak po třiceti pěti letech přemýšlení v mé lisovně jsem dospěl k poznání, že krása je v tom, co zůstalo z knížky po jejím rozstříhání, po jejím převalení v kalové vodě, co zůstalo z ní po nalepení na papír a po vylisování, krása je v tom, co z knížky zbylo, když už není knížkou, krása je v tom, co zůstane, když jí vezmete duši a tělo, ale ona pořád ještě nějakým způsobem žije, jako když zabijete člověka a on pořád ještě nějakým způsobem žije ve vašich vzpomínkách…“
