Časopis Heřmánek Český jazyk Vyléčená Sněhurka

Vyléčená Sněhurka

Vyléčená Sněhurka, vyhnaný princ a sedm trpaslíků: mezigeneračně mezidruhové soužití nám plně vyhovuje, říkají trpaslíci

   Stojíme na pasece, kde se odehrál neuvěřitelný příběh jedné mladé dívky. Nenávist v rodině, spoustu šťastných náhod a zvratů ovlivnilo život šestnáctileté Sněhurky z Mechového království. Stačilo však málo, aby tento struhující životní příběh neskončil dobře.

   Do chaloupky, která se už před námi rýsuje na kraji lesa, se před rokem ukryla před domácím násilím nevlastní dcera paní královny Uršuly, druhé manželky našeho krále. Už tehdy tam žila skupina podivných chlapíků malého vzrůstu. Byli to trpaslíci a bylo jich sedm. Ano, stále je jich plný počet, těší se dobrému zdraví a už nám jdou naproti! Když jim prchající Sněhurka zaklepala na dveře, svorně odhlasovali, že nebohou dívku přijmou pod svou ochranu. ,,Bylo nám Hurečky líto, doma trpěla a nevěděla, kam jít,“ vzpomíná pan trpaslík Prófa, ,,nemohli jsme ji nechat napospas osudu.“

Trpaslíci si dívčinu oblíbili, ale ochránit ji nedokázali: ,,Byla to katastrofa! Jednou jsme přišli domů – nádobí neumyté, jídlo spálené, prádlo zmuchlané v koši a Sněhurka se sťatá válela na podlaze!“ líčí pan trpaslík Šmudla. Jak brzy ke své hrůze trpaslíci zjistili, Sněhurka zanedbala své povinnosti z té mrzuté příčiny, že umřela. Samotná Sněhurka vypověděla, že ztratila vědomí po požití jablka, které jí nabídla jakási stařena. Policejní zpráva uvedla jako možnou pachatelku královnu Uršulu. Ano – vlastní Sněhurčina macecha je hlavní podezřelá!

   ,,Zdrtilo nás to. Naprosto,“ sdělil nám pan trpaslík Stydlín. Svou výpověď ovšem přes slzy nemohl dokončit, neboť prožitá hrůza je stále příliš čerstvá nejen pro něj. Mikrofon místo něj přebírá pan trpaslík Rejpal: ,,V první chvíli jsme nevěděli, co s ní. To jsme ještě nevěděli, že ona snědla otrávený ovoce. Šoupli jsme ji do skleněný rakve, holt jiná nebyla po ruce a bylo horko, museli jsme chvátat s pohřbem.“ To byla pro trpaslíky jistě nezáviděníhodná situace. ,,Bylo to ale všechno k vzteku, nevešla se nám tam a čuměly jí nohy!“ dodává rozhořčeně pan Rejpal. Pan trpaslík Prófa ho napomene a odvede nás ke květinovému záhonu vedle chaloupky. Tam dívku v rakvi pohřbívali ještě téhož dne, kdy ji nalezli mrtvou.

   ,,Metr čtyřicet na třicet, s odklopitelným víkem, polstrovaná, sklo průhledné jako studánka – prvotřídní prácička,“ ukazuje nám pan Prófa legendární rakev, a dokonce dovolí pořídit několik unikátních záběrů pro náš Deník. ,,A všechno vniveč!“ skočí mu do řeči pan Rejpal. Má vlastně pravdu. Sněhurka se v rakvi moc neohřála díky souhře okolností. Kolem místa, kde právě stojíme, projížděl před rokem princ ze sousedního království, kterého rodiče vyhnali pro nekrofilii z domu. 

   ,,Celé se to událo ve velkém spěchu,“ vypráví pan Šmudla, ,,Najednou se přiřítil nějaký floutek na koni, hups dolu a rovnou k naší Hurečce. Vzal ji za ruku a potom ji nadzvedl a praštil do zad! Byli jsme v šoku a pak znovu, protože ona se najednou hlasitě nadechla. Zkazil nám celý funus, ale nakonec jsme byli rádi, že nám Sněhurku oživil.“

Princ z radosti Sněhurku políbil a to ji teprve vrátilo do reality. Sněhurka si nedala vymluvit, že ji princ oživil polibkem a on rezignoval s tím, že je to lepší, než kdyby si jako jeho rodiče myslela něco horšího. 

   Princ se Sněhurkou v sobě našli zalíbení a projevili vážný zájem vstoupit do svazku manželského, řekl nám pan trpaslík Kejchal, který se momentálně léčí s těžkou rýmou. Trpaslíci toto přání podpořili. ,,Ostaršení Sněhurky proběhlo hladce, a tak jsme mladým brzo strojili svatbu,“ shrnuje námluvy pan trpaslík Štístko, který má z mladého páru velkou radost. 

K dovršení štěstí vznikla svépomocí přístavba ke stávající chaloupce, aby se tam všichni vešli i s princem a koněm. Mezi trpaslíky a novomanželi byla uzavřena oboustranně výhodná dohoda, že trpaslíci budou obstarávat potraviny a Sněhurka s princem se zavázali pečovat o domácnost, a to formou vaření a uklízení. ,,Je to takové mezidruhové a mezigenerační soužití,“ smějí se trpaslíci. Dodávají, že jsou všichni spokojení a nevšední uspořádání jim plně vyhovuje. Jak vidíme, spolupráce jim výborně funguje a toto nezvyklé soužití v lese je vskutku pohádkové. Ačkoliv nás velmi mrzí, že jsme kvůli tomu nemohli mluvit se Sněhurkou a jejím manželem, přinášíme tak alespoň svědectví, že trpaslíci si nyní Sněhurku pořádně hlídají. Nenechali nás totiž ani nakouknout okénkem!

Hezký den

Claudie

___________________________

Zázrak v lese

Věřte, nevěřte, stal jsem se svědkem skutečného zázraku.

Všechno se odehrálo na pohřbu všem dobře známé Sněhurky.

Prince, který jel zrovna náhodou kolem, si všiml Sněhurky ležící ve skleněné, tudíž průhledné rakvi. Díky pečlivě umytému a vyleštěnému sklu na rakvi a díky slunci, které v tu chvíli rakev ozářilo svými paprsky, byl Prince Sněhurkou doslova oslněn.

Seskočil z koně, nechal zvednout víko rakve a již několik dní mrtvou dívku políbil. Ta se nerozpadla, jak by se dalo očekávat, ale naopak ožila. Neuvěřitelné! Prostě najednou před očima všech ožila!

„Nemám absolutní tušení, co mě vedlo k tomu, abych políbil cizí holku v rakvi. Jsem si však jistý, že nešlo o projev nekromanie, ze které jsem byl v minulosti několikrát nařčen“, řekl mi Prince a pokračoval: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že šlo o skutečný pohřeb. Myslel jsem si, že jde o nějakou LARP hru. Sněhurka v rakvi vypadala naprosto normálně, a navíc byla fakt pěkná. Prostě jsem využil příležitost, a vyplatilo se.“

A co na to Sněhurčini spolubydlící z lesa a zároveň její nejlepší přátelé, opravdoví a nefalšovaní trpaslíci? Cituji jednoho z nich, Kejchala: „Prostě si kousla do otrávenýho jabka a okamžitě se skácela mrtvá na zem.“

“ Víte, ona Sněhurka je tak trochu mimo mísu, politicky korektně by se dnes řeklo „naivní a prostá“, přidává se Rejpal. „Je to šílený, že je schopná si v dnešní době vzít od cizího člověka něco k jídlu“, doplňuje ho Prófa.

Šmudla k tomu dodává: „Já chápu, že to nebyl bonbón, před kterým jsme jí specificky varovali, ale přece nebudeme vyjmenovávat všechno jídlo, které si od cizích lidí nemá brát.“

„A už se zjistilo, kdo Sněhurce to otrávené jablko podal?“, zjišťuji u místního strážce zákona, hajného Humberta. „Ano, jablko jí bylo podáno její nevlastní matkou, královnou Grimhildou, kterou jsme okamžitě zatkli, a na kterou již byl podán zatykač pro pokus o vraždu“, zní odpověď Humberta.

Protože jsem byl přizván k výslechům, vím, že v celé kauze má prsty i hajný Humbert. Grimhilda totiž vypověděla, že to byl právě on, kdo odvedl Sněhurku hluboko do lesa. „Polehčující okolností u soudu bude zřejmě pro Humberta fakt, že Sněhurku v lese nezabil, jak jsem od něj požadovala“, přiznala sklesle královna.

Sněhurka se k celému případu vyjádřila takto: „No comment“ a „sorry jako“, čímž potvrdila názor trpaslíků na její mentální kapacitu.

Možná se zdá, že tato kauza „skončila“ dobře.

Prince a Sněhurka se do sebe zamilovali a namísto pohřbu se konala svatba. V současnosti prý šťastně žijí v lese společně s trpaslíky. Ti se jim starají o přísun hub a lesních plodů, které Sněhurka a Prince zpracovávají a přebytky prodávají na nedalekých farmářských trzích. Takhle si představuji mezidruhovou kooperaci a přirozený fair-trade život v lese. 

Otázkou zůstává, jak dlouho jim tato idyla vydrží, když přihlédneme ke vzdělanostním rozdílům mezi Princem a Sněhurkou. A tady bych apeloval na to, aby i ženy měly přístup ke stejné úrovni vzdělávání jako mužská část lidstva.

Jsem si totiž jistý, že právě vzdělání je cestou k ovládnutí umění kritického myšlení a díky jemu by se poté možná královna vyrovnala se závistí a nenávistí k mladší ženě konstruktivněji. A také pevně věřím, že díky vyšší vzdělanosti by Sněhurka nekousala do všeho, co jí kdo nabídne.

Jakub Janeček

Autor

Nechat vzkaz

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Related Post