Dopis předkům

Milý Ozzy,

je to skoro dva měsíce od doby, kdy jsi zemřel. V ten den jsem pak skoro celou noc poslouchala tvoje písničky a brečela. Ne proto, že bych si s tebou vytvářela nějaký podivný parasociální vztah, ale proto, že mi došlo, že už nikdy žádnou nevytvoříš. Nenapíšeš. Nezazpíváš. To jsi sice říkal už před tím oficiálně posledním koncertem v Bristolu, ale stejně jsem si říkala, že třeba jednou… Kéž bych na tom koncertě mohla být. Zemřel jsi jen dva týdny poté. Prostě víš, jak mít jedinečný odchod, že?

Kolují tu o tobě nové legendární vtipy – třeba, že jsi zemřel a v pekle vstal sám Satan, aby ti uvolnil křeslo, které ti na pár let pohlídal. Křeslo pána temnoty, pána samotného pekla. Hodně na tebe myslím i proto, že v den, kdy jsi zemřel, jsem se zároveň seznámila se svým nynějším přítelem. Děláme si legraci, že jsi nám zařídil, abychom se potkali, a minimálně jednou vždy když se vidíme tě pozdravíme dolů do tvého pekelného království.

Vystrojili ti krásné rozloučení. Možná by se ti zdálo lehce přehnaně sentimentální, ale všichni jsme ho potřebovali, včetně tvojí rodiny. Svět bez tebe je zvláštní i pro nás, kteří jsme s tebou nežili tak blízko jako oni… Tvoje hudba pro mě moc znamená, to ale sám víš. Jsi pro mě nadále inspirací. Děkuji za tvůj přínos pro svět.

Metal is not dead,

Jolanka

Drahý dědo,

píšu Ti, i když jsme se nikdy nesetkali. Často nad tím přemýšlím a je mi líto, že jsem Tě nemohla poznat osobně. Moc by mě zajímalo, jaký jsi byl člověk, co Tě bavilo, čemu ses věnoval a co Ti dělalo radost.

Je mi osmnáct a začínám si hledat svou vlastní cestu a pozici na tomto světě. Někdy bych si přála mít tě nablízku, abys mi poradil, nebo abych se ti mohla jen postěžovat. Věřím, že bys na mě byl hrdý, a já bych zase byla pyšná na Tebe.

A i když jsme se v životě nesetkali, nosím Tě v srdci. Jsi pro mě součástí rodiny, ráda se o tobě dozvídám pořád nové věci, když o tobě maminka vypráví. Je mi líto, že jsem nikdy nezažila mít dědečka, ale i tak na tebe nezapomenu.

S láskou

Tvoje vnučka

 Můj milý dědo,

Tyto slova jsi ode mě slyšel tisíckrát, dnes ti je poprvé píši.

Chtěla jsem ti říct, že jsi byl vždy mojí největší oporou. Zažili jsme společně nespočet krásných chvil a zážitků, třeba když jsme přišli večer z hokeje a ty jsi mi vždy před spaním vyprávěl příběhy ze svého dětství a mládí. Moc ti za tyto vzpomínky děkuji a děkuji ti za tvoji bezpodmínečnou lásku ke mně. Byl jsi ten nejlaskavější člověk kterého jsem v životě potkala a bylo mi velkou ctí být tvojí vnučkou.

Velmi mě mrzí, že jsem už neměla šanci ti ukázat, jak jsem se naučila řídit a, že jsem tě nemohla svézt mým prvním autem, nebo ti ukázat první motorku a také to, jak jsem se naučila péct a nemohla jsem ti upéct dort, vím, že tyhle věci jsi miloval a já si moc přála abys za to na mě byl pyšný a mohl tyto mé životní krůčky zažívat se mnou.

Moc mi chybíš dědo, opatruj se tam nahoře.

Tvoje Lucinka

Ahoj Aničko, 

většina z nás pořád přemýšlí nad tím, jak nespravedlivý tvůj odchod byl. Měla jsi celý život před sebou a přesto už si toho tolik dokázala. Z jiného úhlu pohledu nakonec ale nešlo o nic špatného, nebyl to žádný trest, ani nic podobného. Smrt je něco krásného, je to jediná jistota, kterou nám život dává. Je to jakési vysvobození z našeho světa. Pro pozůstalé to vždy bude nespravedlivé a zůstane v nich rána, kterou si už navždy ponesou. Ale jaké štěstí jsme měli, že jsme mohli poznat a natolik milovat někoho, jehož odchod nás už nikdy bolet nepřestane. 

Nechat někoho milovaného jít je vždy opravdu náročné, ale mnohem víc než o nás samotných je to o těch, kteří při svém odchodu naleznou něco, co jim život na Zemi dát nedokáže. Něco krásného, možná nadpozemského, pocítí klid a záplavy štěstí. Alespoň tak o smrti většina lidí, kteří ji jen o vlásek unikli, mluví. Nikomu se však zpět nechtělo, jen jejich příběh ještě nebyl uzavřený. 

Jak ale můžeme vědět, že ten tvůj už byl. Mám tolik nevyřčených otázek. Pořád na tebe myslím a přemýšlím nad tím, co bys mi asi tak odpověděla. Mám ale takový pocit, že ty máš teď úplně jiné starosti. Je to takový zvláštní vnitřní pocit, který jakoby mi říkal, že jsi teď opravdu šťastná, že jsi v pořádku a po tom všem, co sis prožila konečně přišel ten zasloužený klid a hřejivý pocit lásky a štěstí. 

To všechno jsou ale jen pouhé domněnky. Všem nám tu tolik chybíš a přesto tě vnímám všude kolem. Někdy se na mě díváš z fotky, jindy skrz oči svého bráchy nebo tvojí maminky, a někdy slyším tvoji písničku, kterou si však ne vždy dokážu poslechnout. Ale nakonec jsi tu pořád s námi.

Sabina

Ahoj, pradědo

Velmi dlouho jsme spolu nemluvili a ani jsem tě vlastně moc nepoznal, každopádně ti píši tenhle dopis protože jsem nestihl s tebou mít ten poslední rozhovor. Pamatuji si že jsi byl na mě velmi hodný a pekl moc chutné dorty. Také jsem slyšel od rodičů že jsi byl na své děti velmi tvrdý, občas až příliš. Nemyslím si že si to dělal kvůli nějaké zlosti, ale spíše ze strachu o tom jak v budoucnu dopadnou. Asi si i potom poznal, že to zvládli a dokázali osamostatnit, ale kvůli zkušenosti z tvé „tvrdosti“ s tebou nebyli v kontaktu příliš mnoho a tak si se ke mě a jejich dětem potom snažil chovat něžněji aby si je a mě také neodehnal. Co se stalo se stalo, ale každý má o tobě trochu jiný obraz a představu jaký člověk si byl. Jediný co mě mrzí je že jsem tě nemohl poznat lépe osobně, ale takový už je život. Ten obraz který o tobě v představě mám pravděpodobně zůstane do mého konce stejný. Pro mě jsi byl hodný, dobře vařící praděda se kterým bylo fajn na chvíli pobýt. Pokud se někdy znovu setkáme tak doufám, že si budeme moct pořádně promluvit a povyprávět všechny naše prožity, popřípadě se znovu setkat v jiném životě a v jiných tělech? Ať to bude co to bude, budu se na naše shledání velmi těšit.

Měj se moc hezky,

Jakub

Milá babičko 0linko,

už je to šest let, co tu nejsi se mnou. Moc se mi po tobě stýská a chybíš mi. Rad bych s tebou jel někam na výlet.

Je mi smutno. Mám tě rád.

Marek

Drahý dědo,

Moc mi chybíš a často na tebe myslím. Vždycky budeš součástí mého života a mého srdce. Jsem ti nesmírně vděčná za všechno, co jsi mi dal – za tvou lásku, moudrost a nekonečnou energii, která mě tolik inspirovala.

Nikdy nezapomenu na naše výlety do hor, kdy jsi běžel napřed a pobízel nás, ať si pospíšíme, protože jsme prý pomalí jako šneci. Nikdy nezapomenu ani na příběhy o tvých dobrodružstvích po celém světě, díky kterým jsem snila o tom, že také jednou uvidím a zažiju víc. Vždycky jsi měl ta správná slova a vždycky jsi věděl, jak mě nasměrovat a dodat mi odvahu.

Tvůj dům a zahrada v Řeži pro mě navždy zůstanou místem bezpečí a krásy, kde jsem se vždycky cítila doma. Právě ty a babička jste mě přivedli k lásce k přírodě a ke zvířatům a díky vám jsem taková, jaká jsem dnes.

Obdivuji tě nejen jako svého dědu, ale i jako silného a statečného muže, který si vždy stál za svými názory, i když to nebylo jednoduché. Získal jsi respekt všech kolem sebe a já jsem pyšná, že jsem tvá vnučka.

Ačkoliv už tu s námi nejsi, jsi pořád se mnou. Nosím v sobě tvé rady, tvůj smích i tvou sílu. Děkuji ti za všechno, dědo. Mám tě moc ráda a nikdy na tebe nezapomenu.

S láskou,
Kateřina

Milý Ayrtone,
velice nám všem na tomto světě chybíš. Chybí nám tvoje řízení formule a tvůj styl závodění. Je škoda, že si nemohl dokončit svou sezónu v roce 1994, byla by to velice dobrá sezóna.

Dost nás všechny mrzí, že jsi nemohl odejít od své nehody na Imole po svých.
Kdyby si viděl, co se z F1 vytvořilo teď, tak by si na ni snad ani nekoukal.
Oproti autům co jsi řídil, jsou nová auta jako počítače na kolech.
Jsi velký vzor pro mnoho lidí, a doufám, že to ty sám víš.
Byl by si dobrý coach pro mnoho jezdců, co teprve začínají a člověk, ke kterému každý vzhlíží.
Chybíš nám.
Tvůj velký fanoušek

Jakub

Dobrý den, Freddie Mercury,

obdivuji Vás za to, že i když jste trpěl, věnoval jste se až do poslední chvíle tomu, co jste miloval, a dělal jste radost tolika lidem svou hudbou. Lidé dodnes zpívají Vaše písničky a věřím, že budou i v dalších letech. Kdybyste se mohl teď vrátit mezi živé, jak byste to přijal a jak by pokračovala Vaše tvorba a kariéra? Zažil jste mnoho v životě, který byl ukončen dříve, než měl být, a zajímá mě, zda byste něco změnil, nebo byste chtěl některý Váš okamžik zaznamenat v médiích či v textu písně. Co si myslíte o moderních umělcích a současné hudbě? Od té doby, co jste zemřel na AIDS, se toho na naší planetě hodně změnilo, hlavně v hudbě, a zajímá mě, zda by se i Vaše hudba měnila s dobou, nebo ne. Okamžik, který viděl celý svět a který mě velmi zaujal, bylo Vaše vystoupení na Live Aid před 72 tisíci lidmi a před 1,5 miliardou diváků u televizí. Bylo vidět, že i přes nemoc jste byl silný člověk. Před pár lety o Vás vznikl film Bohemian Rhapsody a bylo to úspěšné a mně samotné se to líbilo. Co si o něm myslíte? Vaše hudba žije, bude žít dál a s ní i Vy. Mezi hudebníky chybíte.

S pozdravem 

Terka Náhlovská

Dobrý den pane Armstrong,
zajímalo by mě, jak to doopravdy bylo s přistáním na Měsíci. Ještě dnes
je to pro nás záhadou. Už jen samotný fakt, že NASA nechce nikoho
posílat na Měsíc mi přijde zvláštní, říkám si, byl jste tam opravdu?
Co jste tam viděl? Četl jsem, že vás tam něco velmi znepokojilo, že by
byl na Měsíci život? Prý vaše posádka, dáli se to tak říct, viděla ve
vesmíru hada. A kromě těchto záhad by mě zajímalo, jaká je smrt. Bolí?
Je příjemná? Nebo je to jako usnout a už se nikdy neprobudit? Někteří
vědci tvrdí, že lidský mozek žije pár minut i po smrti těla a opravdu
přehrává celý život. Kdyby to tak bylo, kterou vzpomínku byste
sledoval nejradši? A pro vás jako dobyvatele Vesmíru to bude
fascinující, člověk údajně vkročí na povrch další planety – Marsu,
snad se toho také dožiji, a co já vím, třeba se tam taky podívám…

Chtěl bych vám za lidstvo poděkovat za to co jste dokázal, i když není
jisté, co z toho je pravda, ale to byste nám musel říct Vy.

Doufám že odpočíváte pokojně,
s pozdravy žák střední školy,
Jan Jírovec

Náš konec byl těžký, tvůj konec byl ještě těžší na skousnutí, než jakýkoliv jiný. I přesto, že tu se mnou už nejsi, ti chci poděkovat. Dobrá věc tě posune více těžce než věc co bolí a to, co se odehrálo, nikdy, ani jako vzpomínka už lehčí nebude. Přes nás a tebe, jsem se naučila spoustu věcí do života a za to ti dlužím velké díky. Vím, že jsem tam kde mám být a za to mohu být vděčná jen tobě. Přes bolest se roste a to pro mne bude vždy to nejvzácnější.

Eva Večeřová