Literární rozbor – otázky
Povinná část – 9 otázek
1. Autor a jeho místo v literatuře
Kdo je autor? Kdy žil? Do jakého směru patří? Co je pro něj typické?
2. Téma a motiv
Jaké je hlavní téma? Jaká je hlavní myšlenka díla? Jaké motivy se opakují?
3. Časoprostor
Jaká je epocha, ze které dílo je? Kdy a kde se děj odehrává? Je prostor konkrétní, nebo symbolický?
4. Kompozice
Jak je dílo vystavěno? Je to chronologické, retrospektivní, rámcové?
5. Vypravěč / lyrický subjekt a postavy
Kdo mluví? Jaké postavy vystupují? Jmenujte osoby, které vystupují v úryvku, ale i v celé knize, a charakterizujte.
6. Literární druh a žánr, veršová výstavba
Jaký je žánr? Je to lyrika, epika, drama?
- lyrické – óda, elegie, epigram
- lyricko-epické – balada, romance, poéma
- epické – román, povídka, novela, bajka, pohádka, báje, pověst
- dramatické – komedie, tragédie, činohra
Jaká je veršová výstavba? (Jen u poezie – rým, rytmus, počet veršů, sloky.)
7. Jazykové prostředky a jejich funkce
Jaké tropy a figury autor používá? Najdi v úryvku metaforu, přirovnání, epiteton, personifikaci. Jakou funkci mají v textu? Co dělají s významem?
8. Umělecký text
Co je pro tento text typické jako pro umělecký text? Jaké prostředky ho odlišují od běžné komunikace?
9. Neumělecký text
Jaký je rozdíl mezi uměleckým textem (úryvek z díla) a neuměleckým textem (např. novinový článek, odborný text)? V čem se liší jazyk, funkce, cíl?
Dobrovolná část – 3 otázky
10. Proč bylo dílo zařazeno do maturitní literatury?
Co ho opravňuje k tomu, aby bylo součástí maturitního seznamu?
11. V čem je význam díla pro literaturu?
Co přineslo? Co z něj čerpají jiní autoři? Jak zapadá do kontextu?
12. Jaký je váš vztah k tomuto dílu?
Co ve vás probudilo? Co si z něj odnášíte?
Podívejme se např. na přípravu ohledně Shakespeara:
1. Přímo převzaté mýty
| Shakespeare | Řecký mýtus | Co vzal |
|---|---|---|
| Troilus a Kressida | Trojská válka (Homér, Euripides) | Příběh z trojského cyklu — ale otočil ho: místo hrdinů jsou lidé malí, nevěrní, zbabělí |
| Timon Athénský | Timón (Plútarchos) | Mýtus o štědrém muži, kterého přátelé opustí — a on se stane mizantropem |
| Sen noci svatojánské | Theseus a Minotaurus, Amazonky | Theseus a Hippolyta jsou postavy z mýtu — ale Shakespeare z nich dělá obyčejné lidi s problémy |
| Antonius a Kleopatra | Plútarchos (životopis), ne mýtus — ale postavy mají mytický rozměr | Shakespeare čerpá z Plútarcha, ale dává postavám mytickou velikost |
2. Mýty jako struktura, ne jen příběh
Shakespeare nevzal mýtus jako příběh. Vzal mýtus jako formu. Například:
- Hamlet — není řecký mýtus, ale struktura je mytická: král je zabit, syn musí pomstít, svět je rozvrácen. To je Orestes. A Shakespeare to věděl.
- Král Lear — není řecký mýtus, ale struktura je mytická: král se rozdělí o moc, dcery ho zradí, on zešílí. To je Oidipus — a Lear je Oidipus, který nevyvrátil oči, ale zešílel.
- Macbeth — není řecký mýtus, ale struktura je mytická: hrdina dostane proroctví, uvěří mu, zabije krále, ztratí všechno. To je Oidipus — a Macbeth je Oidipus, který neuteče.
3. Mýtus jako ozdoba, ne základ
Shakespeare také používal mýty jako ozdoby — narážky, přirovnání, metafory. Například:
- Romeo a Julie — Julie říká: „Můj Romeo, proč jsi Romeo?“ — a pak: „Odhoď to jméno, a vezmi si mě celou.“ To je mýtus o jménu — jako Oidipus, který nevěděl, kdo je.
- Kupec benátský — Portie mluví o Herkulovi, Trojovi, Dídó — jako by to byly známé věci. A byly. Pro tehdejší publikum byly mýty jako dnes filmy.
- Jak se vám líbí — celá hra je pastoral — a pastoral je mýtus o ztraceném ráji, o zlatém věku, o návratu k přírodě.
4. Co Shakespeare vzal a co udělal
| Vzal | Udělal |
|---|---|
| Mýtus jako příběh | Mýtus jako strukturu |
| Bohy | Lidi |
| Osud | Volbu |
| Hrdiny | Oběti |
| Vzdálenost | Blízkost |
Příklad: V řeckém mýtu Oidipus neví, kdo je. Ví to divák. Shakespeare to otočí: v Hamletovi ví Hamlet, že je něco shnilého — ale neví co. A divák také neví. Napětí je v nevědění — ne ve vědění.
5. Proč to dělal
Shakespeare nebyl Řek. Byl Angličan 16. století. Řecké mýty neznal v originále — znal je z Ovidiových Proměn, z Plútarcha, z anglických adaptací. Ale věděl, že mýtus je nástroj. Že mýtus je způsob, jak mluvit o tom, co je věčné — láska, smrt, vina, osud. A tak je použil — ne jako kopie, ale jako
základ.
Shrnutí
Ano, Shakespeare navazoval na řecké mýty.
- Přímo: Troilus a Kressida, Timon Athénský, Sen noci svatojánské.
- Strukturálně: Hamlet (Orestes), Král Lear (Oidipus), Macbeth (Oidipus).
- Ozdobně: narážky, přirovnání, metafory.
- A vždy: vzal mýtus — a udělal z něj člověka.
Mýtus není starý příběh. Mýtus je způsob, jak vidět svět. A Shakespeare to věděl. 🌿
