Do něhy srdce zabalit,
na ústa Tě políbit,
prsty vklouznout do Tvých vlasů,
obejmout Tě kolem pasu.
S Tvou něhou cítím duše spásu,
slunce vlévá mi do srdce jasu,
který bude mé nitro zahřívat,
když smím Tě v náruči objímat.
____________________________
Vidět svět v zrnku písku,
nebe v divoké květině,
držet nekonečno v dlani,
a věčnost v jedné hodině.
______________________________
Byl čas, kdy louka, háj a potok, zem
a každá všední věc, již zřel jsem,
mi připadala oděna
v zář nebeskou a svěžest snů.
____________________________
Leč to, nad čím se nejvíc divím, co jsem
za své blaho měl, nač nejvíc se pyšním
a co vždy užívat budu, je, že uvnitř
jsem necítil skvrny, ani stopy hříchu.
____________________________
Hrají si děti.
Netuší, že měsíc
brzy zapadne.
__________________________
Dej mi víno, abych se omyl
od špinavých skvrn starostí,
viz tvář štěstěny.
Dokud prodlévám v zahradách ducha,
proč bych tu stál spoután?
Hle, toto zrcadlo mi ukazuje vše!
Opilý mluvím o čistotě,
žebrák, já o panství mluvím…
______________________________
Sladká dívko, chceš-li okouzlit můj zrak
a přimět tyto paže, aby objaly tvou šíji,
ta růžová tvář, ta lilie v ruce tvé,
daly by básníku více potěšení
než všechno vychvalované zlato Buchary,
než všechny drahokamy Samarkandu.
_____________________________
Nehovoř o osudu – ach, změňme téma,
a mluvme o vůních, mluvme o víně,
mluvme o květech, které kolem nás kvetou:
vše je jen mrak, vše je jen sen;
k lásce a radosti upni své myšlenky,
ani nedoufej, že pronikneš posvátnou temnotu.
_______________________________
Rozplynout se a být jako tekoucí potok,
který zpívá svou melodii noci.
Poznat bolest přílišné něhy.
Být zraněn vlastním pochopením lásky;
A krvácet dobrovolně a radostně.
_______________________________
Cyrano z Bergeracu
Co díte, zbytečné, já vím, že marno je.
S nadějí vítězství dnes nejdu do boje.
Čím méně naděje, tím v boji krásy více.
Co chce ta cháska zde, přízraků na tisíce,
se všemi jsem ráčil kdys, bít se,
tu máš, tu máš!
Kompromis?
Mám prosit, škemrat, díky ne.
Já vím, že nakonec podlehnu přesile,
však bít se budu a bíti zběsile!
Vše mi berete, můj vavřín i mou růži.
Co však zůstane tu muži,
co Bohu ukáži až smetu prach z modrých zápraží?
Co nemá trhliny, skvrny, toť triumf jistý,
Co navzdory odnesu?
Je štít svůj čistý.
Nevinnost je neznát temnotu, neznát temnou stránku lidskosti. Ale stejně jako nové boty, které jsou ze začátku čisté, se za pár let ukáže ta vada, špína, neboli tato lidská stránka. Jak člověk roste a učí se víc o světu kolem něj, tato stránka lidstva se začne ukazovat více a více. Žádný člověk po určitém věku není úplně nevinný, třeba někdy zalhal. Lži jsou znamení pýchy. Člověk, který lže se stará jen sám o sebe. A proč by se člověk neměl starat o sebe? Člověk není zodpovědný za zdraví ostatních, jen na svém vlastním. Ale starání se o ostatní zas tak špatné není. Každý člověk má trochu této špíny, někdo víc, někdo míň. Je důležité být zodpovědný za tuto špínu, nikdo jiný než ty sám jí nevyčistí. Vina je jako balvan, podle vážnosti činu se člověku v rukách objeví balvan s řetězem kolem ruky, a musí si ho nosit s sebou všude. Musím mít dost velkou sílu a vědomí tento balvan odhodit a zbavit se řetězu. Někteří lidé si odpustit nedokážou, a potřebují s tímto balvanem pomoc od ostatních a díky této pomoci se ta vinna ulehčí nebo dokonce i zmizí. I jednoduché odpuštění v některých situacích funguje. Někteří lidi ani vinu necítí, a tento balvan vůbec neexistuje u nich.
Bartejsová
______________________________________________
Marek:
Co je čistota, nevinnost
Čistota a nevinnost jsou vlastnosti, které vyjadřují vnitřní dobro a morální čistotu člověka. Čistota nemusí znamenat jen fyzickou čistotu, ale také čisté myšlenky, dobré úmysly a poctivé jednání. Člověk, který je „čistý“, se snaží jednat správně, neubližovat druhým a chovat se čestně.Nevinnost znamená, že člověk není ovlivněn zlem, lží nebo špatnými zkušenostmi. Nevinný člověk jedná přirozeně, upřímně a bez zlých úmyslů. Tyto vlastnosti se často spojují s dětmi, protože děti bývají otevřené a jejich pohled na svět je jednoduchý a upřímný.Čistota a nevinnost jsou proto symbolem dobra, upřímnosti a morálních hodnot. Často představují ideál lidské povahy, který je krásný, ale někdy také zranitelný vůči špatnému světu kolem nás.Tyto vlastnosti se však mohou během života měnit. Jak člověk roste a získává nové zkušenosti, jeho pohled na svět se stává složitějším. Přesto se mnoho lidí snaží zachovat si alespoň část této vnitřní čistoty, například tím, že zůstávají poctiví, laskaví a snaží se chovat správně k ostatním lidem.Čistota a nevinnost tedy nejsou jen vlastnosti dětí, ale také hodnoty, které mohou být důležité po celý život. Pomáhají vytvářet lepší vztahy mezi lidmi a přispívají k tomu, aby byla společnost přátelštější a spravedlivější. Proto jsou tyto vlastnosti v mnoha kulturách považovány za velmi cenné.
Jaroslav
__________________________________________________________
Co je čistota, nevinnost?
Čistota a nevinnost si jsou vzájemně velmi podobné výrazy, protože na sebe navazují, ale neznamenají úplně jedno a to samé.
Čistota, v tomhle případě duchovní, je určitý stav mysli, který není poskvrněn nedodržením kulturní ctnosti, nebo porušení mravní integrity a dokonce se k tomu počítá i hygienický stav. V mnoha kulturách je čistota vnímána jako pozitivní hodnota spojená s duší.
Nevinnost je absence viny kterou jsme většina z nás vnímali jako děti, protože jsme nevěděli co to zlo je a to také může vést k záměně s pouhou naivitou. Zàroveň se může brát jako bezbrannost nebo zranitelnost.
Jak se očistit když cítím vinu?
Pro očištění je potřebný vnitřní proces přijetí odpovědnosti, odpuštění samo sobě a pracovat na tom abych se přes to posunul dál a mohl pokračovat ve fungování.
Jaké očišťovací rituály lidé mají v dějinách a současnosti?
Očišťujících rituálů existovalo a stále existuje ve světě mnoho. Například v Japonsku které vznikly z budhismu a šintoismu se zaměřují na odstranění nečistoty (kegare), jak fyzické tak i duchovní.
Například Misogi (禊) je tradiční šintoistický rituál očisty, při kterém se věřící očišťují pod vodopádem nebo v proudu studené vody, obvykle před východem slunce. To je jeden z těch rituálů které očistí od nečistoty jak fyzické tak i duchovní zároveň.
Jakub Janeček
__________________________________________________________________
Co je čistota, nevinnost?
Čistota a nevinnost jsou pro mě věci, nad kterými se člověk musí trochu zastavit a přemýšlet. Představuji si pod tím stav, kdy člověk ještě není poznamenaný špatnými zkušenostmi nebo zlem kolem sebe. Asi to je taková přirozená dobrota, upřímnost a otevřenost vůči světu. Často se to spojuje s dětstvím, protože děti ještě neznají všechny problémy a složitosti života. Nevinnost pro mě také znamená, že člověk nenese vinu za něco špatného. Možná je to ale i něco křehkého, co se může postupně ztrácet, když člověk poznává svět.
Jak se očistit, když cítím vinu?
Když člověk cítí vinu, má někdy pocit, jako by v sobě nesl něco těžkého. Přemýšlím nad tím, že očistit se, asi neznamená všechno jen zapomenout, ale spíš to pochopit a přijmout. Možná je důležité si přiznat chybu a snažit se příště jednat lépe.
Taky si myslím, že člověk by k sobě měl být trochu laskavý, protože každý někdy udělá chybu. Očista pro mě asi znamená chvíli klidu v sobě, kdy víš, že ses z toho poučil a chceš být lepší.
Viki
________________________________________________________________________
Nevinnost je taková ta “čistota“, kterou máme, když se narodíme. Nejsme schopni vnímat morální a etické nastavení tohoto světa, prostě jenom spokojeně žijeme s naivní představou o fungování světa. O nějaké nevinnosti začneme přemýšlet, až začneme vnímat co je vlastně dobré, špatné, co se nedělá, co je neslušné, vlastně vše co nás někdo za tu dobu nevinnosti naučil.
Pokud se chceme očistit z nějaké viny, asi záleží o jakou vinu se jedná. Mnohdy stačí se omluvit, udělat dobré morální heslo, přiznat se a vše je vyřešeno. V mezích zákona, už je to složitější a přichází velmi nepříjemný proces, kde někdo právně určený rozhoduje o naší nevinnosti. Pokud jsme, tak dostaneme trest. Tak to funguje v naší společnosti dnes.
V mnoha starověkých civilizacích (například Mezopotámie) byla forma očištění trest toho nejvyššího kalibru (viz. Chammurapiho zákoník), ale i ve středověku až do moderní doby se lidi za tu nejhorší formu provinění zbavovali života. V radikálně muslimských zemích, které uznávají právo šaría (Saudská Arábie, Afghanistan atd.) jsou tresty bičování, veřejné popravy, dlouhodobé vězení v otřesných podmínkách, stínání hlav, ukamenování, sekání ruk a další nelidské formy trestů.
Samuel
__________________________________________________________
Tadeáš Markovec
Čistota, nevinnost a očista svědomí
Čistota a nevinnost nejsou jen o těle, ale hlavně o tom, jak se cítíme uvnitř jestli máme pocit, že jsme spravedliví a nezranili jsme nikoho. Nevinnost znamená být bez viny, nebo alespoň nezpůsobit druhým škodu. V Bibli se mluví o nevinnosti Adama a Evy, než udělali chybu.
Přiznat chybu, uznat, co jsme udělali špatně.
Opravit škodu, omluvit se, napravit, co jde, a příště jednat lépe.
Odpustit si, přijmout, že jsme udělali chybu a můžeme se zlepšit. Pomáhají meditace, psaní nebo symbolické rituály.
Lidé se očisťovali různě:
Voda, křest, mikve nebo rituální omytí před modlitbou.
Kouř a byliny, pálení šalvěje u domorodých kmenů.
Půst, omezování jídla či věcí, například během Ramadánu nebo Velkého půstu.
Poutě, symbolické cesty za odpuštěním.
Historické rituály, například ve starověkém Řecku po hříších nebo smrti.
Dnes pomáhají i moderní způsoby: meditace, terapie, psaní deníku, omluva nebo symbolické činy. I malé činy mohou uklidnit svědomí a znovu nám dodat klid.
Co všechno můžeme očistit ve svědomí:
lži, podvody a křivdy vůči druhým.
pomluvy a nespravedlivé soudy.
závist, hněv nebo nenávist.
zanedbané sliby a povinnosti.
negativní myšlenky, které nás trápí.
Očista znamená uvědomit si tyto věci, přiznat je a pokud je možné, napravit je nebo se s nimi smířit. Není to trest, ale cesta k vnitřnímu klidu. Čistota není o tom, že nikdy neuděláme chybu, ale že chybu dokážeme uznat, napravit a odpustit si. Vina nás může vést k tomu, abychom rostli a cítili se znovu dobře sami se sebou.
______________________________________________________________________
Jak se očistit, když cítím vinu?
Udělat nějaký dobrý skutek, pokusit se to napravit, upřímně se omluvit lidem, kterým jsem ublížila, poprosit je o odpuštění, jít ke zpovědi, přijmout, že nezměním minulost. Přijmout svůj trest, jde-li o vážnější skutek.
Jaké očišťovací rituály lidé mají v dějinách a současnosti?
Dříve byla voda symbolem života a očisty. Křest byl rituálem pro smytí dědičného hříchu. K rituálům pro očištění se také používal oheň a kouř z bylin. Dodržoval se i půst a i zvuk měl svou roli. Hrálo se na bubínky a zvonce, aby se mysl otevřela a odplavila se negativní energie. Neobvyklé nebyli ani lidské oběti. Aztékové obětovali své lidi docela pravidelně, a věřili, že bez krve by skončil svět. Jeden z nejkrutějších očistných rituálů bylo vyhánění ďábla z člověka. Dodnes se používá křest a vykuřování z bylin.
Z básní je poznat, že lidé jako čistou vnímali, a stále vnímají, přírodu. Buď se přímo soustředí na popis přírody nebo se k ní přirovnávají. Nejčastěji ke květinám. Stejně tak čistá je voda – což může souviset s očistným rituálem křtu. Mnoho z těch básní je také milostných – to ukazuje, že láska je také čistá. A jsou adresované dívkám, které byli (a jsou) vnímané jako jemnější pohlaví.
Jolana
_____________________________________________________________________
V Africe mají očišťovací rituály dlouhou tradici a lidé je provádějí, aby očistili svou duši, zbavili se negativní energie a obnovili rovnováhu mezi duchem a světem kolem sebe. Tyto rituály jsou často spojeny s důležitými událostmi v životě, jako je dospívání, svatba nebo smrt.
Jedním z takových rituálů je vykuřování bylinami, které praktikují například Zulu v Jihoafrické republice. Tradiční léčitel zapálí byliny a kouřem očistí člověka nebo dům od špatných vlivů a obnoví vnitřní klid.
Další zajímavou očistou jsou koupele s bylinkami u Yoruba v Nigérii. Do vody se přidávají speciální rostliny a při koupeli se pronášejí modlitby, které mají očistit ducha a přinést ochranu.
Třetí rituál se týká očisty po pohřbu, která se stále provádí například v některých komunitách v Zimbabwe. Rodina se po pohřbu rituálně omývá vodou nebo bylinami, aby se zbavila „stínu smrti“ a obnovila duchovní rovnováhu.
I dnes, když většina lidí žije moderním životem, tyto rituály přežívají. Spojují staré tradice s moderními zvyky a připomínají, že očista není jen o těle, ale hlavně o duchu, duševní rovnováze a vztahu k ostatním.
Eliška
_________________________________________________________
Ilustrace Marek:
