Ženská renesanční móda v Itálii

 V bohatých městských státech severní Itálie, na přelomu 14. a 15. století,  renesance vznikla a s ní i naprosto nové zvyky v oblékání a módě. Italská renesanční móda ovlivňuje celou Evropu. Každá země si renesanční styl přizpůsobuje svému pojetí, vlastnímu temperamentu a důrazu na jiný detail.

 Typickým prvkem odívání a módy byl ideál harmonie a souměrnost.

Oděvem se lidé chtěli odlišit a vyjádřit svůj status ve společnosti. Období, kdy se na scénu dostala bohatá paleta barev a extravagantní vzory, přineslo revoluci nejen do šatníků aristokratů, ale i měšťanských vrstev. Každý kousek oděvu nesl svůj příběh a symbolizoval osobnost nositele.

OZDOBA HLAVY

K ozdobě hlavy ženy nosily sellu – dvourohý čepec z hedvábné látky zdobený drahými kameny, perlami a výšivkou, z něhož splývá závoj.

Hlavní ozdobou  však byly plavé vlasy. Italky si osvojovaly mnohé metody, jak docílit co nejkrásnějšího odstínu – například je bělily  šafránem a barvivy z cibulových slupek, kamencem, sírou a sodou. Přípravky se ale musely aplikovat na několik hodin a žena musela zůstat na přímém slunci, které bělidla aktivovalo. Ale tvář musela zůstat bílá, byla skryta ve stínu. Módní bylo vysoké čelo. Někdy si ho ženy i vyholovaly nebo vytrhávaly pro jeho zvětšení. Vlasy si  různě splétaly do uzlů nebo copů, někdy je nechaly volně splývat na záda. Své účesy si proplétaly stuhami a květinami nebo zdobily perlami, čelenkami, či síťkami.

ŠATY

Základ dámského renesančního oděvu tvořil živůtek a sukně, místo původní jednolité sukně. Živůtek měl většinou výstřih, který vyplňovala košile a dlouhé rukávy. Rukávy se přivazovaly k živůtku v oblasti ramenního kloubu pomocí šněrování nebo stuh a mohly se tedy snadno měnit. Rukávy se staly luxusní součástí oblečení, na kterou se kladl zvláštní důraz. Sukně bývala zřasená a zpravidla sahala až k zemi, někdy byla prodloužená do vlečky.

Mezi nejvýraznější trendy patřilo:

• Roucha zdobená krajkou: Krajka byla symbolem bohatství a elegance, a tak se stala neodmyslitelnou součástí oděvu.
• Luxusní materiály:  samet, brokát, hedvábí a kašmír – zdobené nitěmi ze zlata nebo stříbra
• Živá barevnost: Schopnost barvit látky pomocí nových technik umožnila kombinace barev, které odrážely individualitu a sebevědomí nositelek. Zářivé odstíny jako královská modrá, smaragdově zelená a intenzivní červená dominovaly šatníkům bohatých, zatímco tlumenější barvy, jako je hnědá nebo šedá, byly typické pro nižší vrstvy.
• Vzory: rostlinné motivy /květiny, listy, vinice/ – vyjadřovaly přírodní krásu; geometrické vzory /čtverce, trojúhelníky, abstraktní tvary/

Důležitým prvkem byla vrstva; ženy nosily několik oděvních vrstev, čímž vytvářely dojem elegance a sofistikovanosti.

OBUV

Běžně obouvané dámské boty byly velmi podobné mužským – nízké, bez podpatku, volně tvarující nohu, hodně vystřižené. Ale zejména v Benátkách se začaly nosit koturny – přezůvky typu pantofle na vysoké dřevěné nebo korkové podrážce různé výšky; výjimkou nebylo ani 40 cm. Byly potažené kůží nebo hedvábnou či sametovou látkou a běžně nošené boty se do nich navlékaly. I když šlo o velmi náročnou a ozdobnou součást oblečení, její smysl byl zcela praktický. V renesančních městech, kde chyběla kanalizace, nemohla dáma projít po ulici bez úhony, a tak pro ochranu jejího drahého oděvu, si obula tyto nepohodlné koturny. Bylo však potřeba, aby dámu doprovázela služka, která ji podpírala.

Každé období má svůj ideál krásy. Načančané šaty, vyčesané vlasy,  těla spíše boubelatá – takové byly krásky renesanční Itálie.

Zdroje:

Dějiny odívání – Ludmila Kybalová, Nakladatelství Lidové noviny, vydáno r. 1996

Obrázky – https://cz.pinterest.com/