Hudba, jako odraz své doby – Marta Kubišová

V tomto článku bych se chtěla zabývat otázkou, zda-li je hudba odrazem společenské situace a doby, kdy vznikala. Měla by být umělecká tvorba jen pro pobavení, nebo by měla zpracovávat ožehavá témata ve společnosti? Mění se hudba, nebo společnost ve které ta hudba vzniká? Ke zpracování těchto otázek se zaměřím především na uměleckou činnost Marty Kubišové a pro srovnání i na hudební interprety dnešní doby.

Marta Kubišová

Marta Kubišová (*1942) patří mezi nejvýznamnější české zpěvačky a herečky 60. let. Její kariéra začínala v divadlech a postupně se stávala jednou nejpopulárnějších zpěvaček své doby v Československu. V roce 1966 vyhrála anketu Zlatý slavík a v této době se začala rýsovat i její spolupráce s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou. Společně později vytvořili kapelu Golden Kids.

Jedním z nejvýznamnějších momentů její umělecké kariéry byla píseň Modlitba pro Martu. Ta byla původně vytvořena pro TV seriál Píseň pro Rudolfa III. ve kterém Marta Kubišová účinkovala od roku 1967. Jen několik dní po začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy (srpen 1968) tuto píseň Kubišová nahrála, a tak se tato píseň stala symbolem odporu proti okupaci, přáním po svobodě a míru a získala tak úplně nový význam.

Po začátku normalizace (1970) se její situace diametrálně změnila. Dostala zákaz umělecké činnosti, který jí naprosto znemožnil pokračovat v její doposud velice úspěšné kariéře. Její poslední vystoupení s skupinou Golden Kids proběhlo stejný rok, načež se rozpadlo. V roce 1977 se stala signatářkou a později také výraznou tváří a mluvčím Charty 77.

Výrazným milníkem se pak stal rok 1989 a sametová revoluce, při jejíž příležitosti Marta Kubišová Modlitbu pro Martu zpívala na balkoně Melantrichu. Tato píseň se tak spolu s Martou Kubišovou navždy zapsala do hudebních, historických i kulturních dějin.

Role hudby a současnost

U Modlitby pro Martu můžeme vidět, že píseň jako taková ani nemusí být napsaná za účelem vyjádření názoru a protestu proti systému, ale spolu s časem se tímto symbolem může stát. U samotné Marty Kubišové je zajímavé, že hudba pro ní, a skrze ni i pro lidi, nebyla jen pouhou zábavou, ale možností jak vyjádřit něco, co lidé třeba sami nemohli nebo nedokázali říct. Tak se dostáváme také k účelu hudební tvorby. V tomto případě můžeme vidět, že umění, včetně hudby, má v každé společnosti, i v té, která je pod totalitním režimem velkou roli. Jak v tom, aby mohla být hlasem lidu, tak v tom, že je nám hudba již od malička velice blízkou společnicí, že nemůže při žádné zábavě chybět.

V současné době mají umělci (ale také my) oproti Martě Kubišové v komunistickém režimu mnohem větší možnosti k vyjadřování svých názorů, postojů a svého pohledu na společnost. Mohou vydat píseň, videoklip, nebo během chvilky zveřejnit své stanovisko na sociálních sítích a těchto možností bychom si měli vážit. Avšak mezi tím vším se samozřejmě nachází místo také pro zábavu a lehké pozastavení i nad drobnými malichernostmi a mám za to, že je to jen správně. Mezi českými soudobými interprety bych chtěla zmínit Tomáše Kluse a Pokáče, kteří svojí tvorbou chtějí jak pobavit, tak sdělovat své postoje (např. Panubohudooken – Tomáš Klus; Politické debaty – Pokáč; Dobré ráno – Tomáš Klus; Netušim – Pokáč, Michal Horák). Můžeme tak vidět, že i když se můžou měnit okolnosti a doba, hudba s námi vždy zůstává v každé chvíli.

Řekla bych, že hudba nemá jen jeden účel. Ať už čistě k pobavení, nebo k upozornění společnosti. Na jednu stranu věřím, že má umění lidi napříč názory a přesvědčeními spojovat, protože vychází z naší přirozené potřeby tvořit, vytvářet svět kolem nás a tu krásu obdivovat. Na stranu druhou, z historie vidíme jak bylo umění, v tomto článku konkrétně hudba, důležité ve vyjadřování nás samých a symbolem nezdolnosti našeho ducha. Proto si myslím, že v umění mají důležité místo obě tyto složky. I na nás samých vidíme, že nejsme tvoření jen krásou a zábavou, ale také neshodami a rozpory. Umění se v tomto případě, jelikož je tvořeno lidmi stává naším věrohodným odrazem.

Zdroje: