Lidové umění dnešní doby – odvěká potřeba žít v kráse

Výše jsem zmínila výraz murál. Pojďme se tady na chvíli zastavit a podívat se na to, co vše se skrývá pod pojmem street art neboli pouliční umění a co to vlastně je:

• Street art: vizuální umění ve veřejném prostoru
• Murál: velkoplošná nástěnná malba
• Graffiti: výtvarný projev ve veřejném prostoru, obvykle ilegální a širší veřejnosti nesrozumitelný, doslova znamená psát či škrábanec
• Další techniky: plakáty, mozaiky, šablony

Snad každý z nás už někdy viděl nějaký projev street artu – a pravděpodobně šlo o graffiti. Jako graffiti označujeme anonymní výtvarné projevy, které umělci (tzv. writeři) tvoří převážně na vagóny metra, vlaků, zdi a fasády budov. Writeři se dobrovolně k této subkultuře hlásí a cítí se být pokračovateli hnutí, které má původ v USA a rozšířilo se v 70. a 80. letech 20. století. Tento umělecký projev je nelegální a považujeme jej za vandalismus. Já osobně s tím označením souhlasím, protože jde o ničení cizího majetku. Zároveň ale graffiti tvoří osobitého ducha měst a mně se mnohdy ty nespoutané, drzé a vulgární výkřiky vyvedené křiklavými barvami na zdech líbí. Nerozumím jim, ale jsou oživením šedých míst.

Postupně se vyvinul uhlazenější, veřejnosti přístupný a legální směr, který v podstatě navazuje na tradici zdobit fasády budov malbami. Jak název „street art“, tak česká verze „pouliční umění“ jsou podle mě trochu nešikovné, ale bylo potřeba odlišit ty dva výtvarné projevy.

Street art může povznést hlavně novější části měst, které se obvykle vyznačují monotónností a kterým může třeba takový moderní murál jako ten k poctě Davida Attenborougha na fotce vpravo dodat moderní vzhled. Vedle dekorativní funkce si všímám snahy o to, aby street art bylo i něco víc – mimo murálů k poctě lidí, kterých si vážíme a předáváme si jejich odkaz, prezentuje často street art konkrétní místo, kde je umístěn. Například ve Zlíně, který je známý pro takové historické osobnosti jako Jan a Tomáš Baťa nebo Otto Wichterle, najdeme tento murál:

Pojďte se teď se mnou chvíli zamyslet. Na začátku jsem zmínila lidskou potřebu obklopovat se krásou a zkrášlovat své okolí. Když letmo nahlédneme do historie, uvidíme tam pravděpodobně to samé, co vidíme i dnes, ať už jde o slavné jeskynní malby, umění starého Egypta, nebo Číny. Proč to ale pořád děláme? Vrtá mi to hlavou.

Možná se za tím skrývá víc než jen náš zvyk zvelebovat své okolí dle svých představ. Může být tato snaha hnaná touhou lidstva otisknout se do paměti světa a nezmizet tak rychle v chřtánu času? Utrhnout si alespoň kousek z toho lákavého plodu, pozornosti? Anebo snad jde o přání zapůsobit na dobu, v níž žijeme právě teď?

Ať už je to s důvodem lidské tvořivosti jakkoli, ráda bych vám na závěr představila opravdu legální graffiti. Mnoho větších měst vyhrazuje plochy, na nichž může kdokoliv legálně sprejovat a malovat. Přijde mi to pěkné. Podmínky jsou jednoduché, zájemci se obvykle musí vyvarovat zakázaných témat (vulgarita, politika, urážky čehokoli a kohokoli, násilí, sex a další), dodržovat bezpečnost při práci a dbát na pořádek. Tato pravidla určuje majitel dané plochy. Co se mi rovněž líbí, jsou projekty, které umožňují vyzkoušet si street art pro školy. V našem městě máme kupříkladu krásné kusy chodníků vymalované žáky základních škol.