Dnešní lidová a popová kultura v tanci
Hlavním rozdílem mezi dnešní lidovou a popovou kulturou, je především propojení obou stylů. Zatímco co dříve šlo o dva rozdílné a samostatné styly, dnes se postupně propojují a ovlivňují. Stále máme několik druhů tanců, ať už klasický, současný, lidový nebo třeba charakterní, jen k sobě všechny styly mají postupně blíže, než pár století zpět. Například klasický tanec se čím dál tím častěji propojuje s prvky moderního tance a naopak.
Z pravěku do současnosti, jak to bylo s tancem?
Tanec je tu s námi již od dávného pravěku, kdy byl využíván především k různým rituálům. Byl tedy součástí našich životů po celou dobu naší lidské existence. Postupně se z tance stávala zábava pro šlechtu nebo vyplnění večera chudších vesničanů. Dnes je tanec především komerční záležitostí. Mimo tradičních divadelních představení, dnes máme nespočet tanečních soutěží, reklam… Tanec je však stále součástí tradičních oslav i tradic, především ten lidový, tedy folklorní. Dále můžeme tanec vídat například v muzikálech, či filmech a seriálech. Tančí však každý z nás. Když vyrazíme večer s přáteli na nějaký večírek, rázem je tanečníkem i ten, kdo se jindy tanci při jakýchkoliv událostech silně vyhýbá slovy: “Ale já tančit vůbec neumím.”
Může se v dnešní době z umění stát povinnost?
Pro mě se z dětského kroužku, který vyplňoval každodenní odpoledne a byl jednou z největších vášní, kterou jsem jako dítě měla, rázem stala povinnost. Jako tomu bylo i dříve, jen pod jiným označením, i dnes taneční konzervatoře formují profesionální tanečníky a lektory. A pro děti, které se rozhodnou vydat touto cestou se tak z tance stane, již zmíněná, povinnost a vlastně jediná náplň jejich života, protože kromě studia tance, tréninků, víkendových zkoušek na představení a studia běžných teoretických předmětů, už přirozeně zbývá čas pouze na spánek, i když mnohdy je potřeba upozadnit i ten.
Můj vlastní pohled a odlišnost uměleckého světa
Já osobně si myslím, že taneční svět dokáže být krásné místo, rozhodně ne to pohádkové, které známe třeba z Angeliny Balleriny a podobných pohádek, které ho velmi romantizují. Ale člověk získá nesmírnou disciplínu, naučí se s klidem fungovat i pod obrovským tlakem a často získá přátelství na celý život. Jakmile však z tohoto světa po několika letech vystoupíte, čeká vás pořádná facka. Protože zatím, co od mladého věku žijete v domění, že je běžné s antibiotiky a horečkami podávat 200% výkony a něco jako “sick day” pro vás neexistuje, běžní lidé zůstávají doma ze školy nebo práce s bolestí hlavy. Samozřejmě, i tanečník si může dát pauzu, ale nejen, že vám to bude dlouhodobě vyčítáno a velmi pravděpodobně přijdete o své obsazení v nadcházejícím představení, také vám velice rychle ujede vlak. Jelikož vás i jediný den bez řádného tréninku, dokáže oproti vašim spolužákům, či spolupracovníkům, rapidně zbrzdit. Proto po odchodu často dochází k pocitu, že jste se ocitli na jiné planetě a najednou nikomu nerozumíte a stejně tak nikdo nerozumí vám, kromě těch, kteří si prošli tím samým. Člověk si ale nakonec vždy zvykne, na vše. Tanečník tanec už nikdy nebude vnímat stejně, jako běžný divák, ale věřím, že si i tak dokáže k tomuto krásnému umění najít cestu zpět.
Jak vnímají tanečníci umění dnes a jak tomu asi bylo dříve?
Tohle mě přivádí k myšlence, jak velký je vlastně rozdíl mezi tím, jak vnímají umění umělci, kteří jej tvoří a jeho přihlížející milovníci. To mi také připadá jako rozdíl, oproti dřívějším dobám, kdy například pro šlechtu byl tanec běžnou, téměř každodenní, záležitostí. A to i pro šlechtice, kteří neúčinkovali na představeních. Dalším rozdílem nebo vývojem bude jistě to, že třeba v pravěku byl tanec součástí rituálů, později se z něj stala aktivita určena především šlechticům a bohatšímu lidu, a dnes je tanec dostupný pro každého. Ať už máme možnost se tanečníkem sami stát a nebo tanec každý den někde sledovat. Myslím, že to je na tom krásné, protože podle mě by tanec neměl být uměním, které je pouze pro určitou skupinu lidí.
https://www.archeologienadosah.cz/clanky/tanec-v-rytmu-praveku
https://is.muni.cz/th/dpjvq/Lidovy_tanec_na_Valassku_minulost_a_soucasnost_zhgvd.pdf
