Tři žánry

Dobrý den, paní učitelko,

Posílám Vám práci z hodiny. 

Pohádka – Sněhurka a sedm trpaslíků

Byla jednou jedna krásná princezna, jmenovala se Sněhurka. Sněhurka měla macechu, byla to zlá královna, byla velmi pyšná a každý den se ptala svého kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Když jí zrcadlo jednoho dne odpovědělo, že nejkrásnější je Sněhurka, královnu to rozzlobilo a rozhodla se jí zavraždit. Tento děsivý úkol zadala svému věrnému sluhovi. Sluha měl vzít Sněhurku na procházku a mimo zraky všech ji měl zbavit jejího života. Ale nakonec se mu krásné a milé Sněhurky zželelo a řekl ji, aby uprchla a už se do království nevracela. 

Sněhurka uprchla do lesa, kde našla malý domeček, ve kterém žilo sedm trpaslíků. Trpaslíci ji přijali k sobě a Sněhurka s nimi začala žít.

Královna však zjistila, že Sněhurka stále žije. Převlékla se za stařenku, vyhledala Sněhurku a počkala až trpaslíci odejdou z domu. Když trpaslíci odešli do práce, nabídla Sněhurce otrávené jablko. Sněhurka se do něj zakousla a upadla do hlubokého spánku.

Když se trpaslíci vrátili domů, našli Sněhurku bezvládně ležet. Uložili ji do skleněné rakve a dlouho ji oplakávali. Jednoho dne kolem projížděl princ, který Sněhurku spatřil a zamiloval se do ní. Když ji políbil, kouzlo se zlomilo a Sněhurka se probudila.

Princ a Sněhurka se vzali a od té doby spolu žili šťastně. Zlá královna byla za své činy potrestána a Sněhurka měla krásný a spokojený život. 

Detektivka – Sněhurka a sedm trpaslíků 

Byla jednou jedna krásná princezna, jmenovala se Sněhurka. Sněhurka měla macechu, byla to zlá královna. Byla velmi pyšná a každý den se ptala svého kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Když jí zrcadlo jednoho dne odpovědělo, že nejkrásnější je Sněhurka, královnu to rozzlobilo.

Den po této události Sněhurka beze stopy zmizela. Proto se obyvatelé království rozhodli Sněhurku hledat, ale hledali marně. Nebyla nikde k nalezení. Až jednoho dne vyběhli z lesa vyděšení trpaslíci a volali o pomoc. Když doběhli do vesnice, všem pověděli, co se stalo.

Vyprávěli, že jednoho dne k nim domů přišla krásná a milá slečna, která neměla kam jinam jít. Trpaslíkům se milé slečny zželelo a nechali ji u sebe bydlet pod podmínkou, že jim bude pomáhat s úklidem a vařením. Milá dívka souhlasila a trpaslíkům začala vyprávět svůj příběh, a proč je vlastně na útěku. Trpaslíkům řekla, že ji její zlá macecha chtěla zabít kvůli její kráse.

A trpaslíci dál vyprávěli lidem, co se stalo: „Jednoho dne, když jsme přišli z práce domů, našli jsme Sněhurku bezvládnou na zemi a vedle ní bylo nakouslé jablko. Někdo ji musel otrávit,“ dodal jeden z trpaslíků.

A tak obyvatelé království začali vyšetřovat, co se Sněhurce stalo. Jeden z obyvatel si vzpomněl, že v ten samý den, kdy byla Sněhurka nalezena bezvládná na zemi, zahlédl v lese podivnou stařenu, kterou nikdy předtím neviděl. A hádejte co? Ta stařena měla u sebe košík plný jablek.

Obyvatelé začali pátrat, kdo by to tak mohl být, ale nikdo o ničem nevěděl. A tak šel čas a nikam se vyšetřování neposouvalo a Sněhurka dál ležela ve skleněné rakvi.

Když najednou kolem projížděl princ a všiml si krásné Sněhurky, která odpočívala v rakvi, ihned se do ní zamiloval a chtěl vědět, co se jí stalo. Trpaslíci mu vše řekli a princ se rozhodl Sněhurku políbit. Polibek kouzlo zlomil a Sněhurka procitla. Ihned všem řekla, že ji otrávila královna, její macecha.

A tak byla královna vzata do žaláře. Sněhurka si vzala prince a měli spolu dlouhý a spokojený život.

Komedie – Sněhurka a sedm trpaslíků 

Byla jednou jedna krásná princezna, jmenovala se Sněhurka. Sněhurka měla macechu, byla to zlá královna, byla velmi pyšná a každý den se ptala svého kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Když jí zrcadlo jednoho dne odpovědělo, že nejkrásnější je Sněhurka, královnu to rozzlobilo a rozhodla se ji zavraždit. Tento děsivý úkol zadala svému věrnému sluhovi. Sluha měl vzít Sněhurku na procházku a mimo zraky všech ji měl zbavit jejího života. Ale nakonec se mu krásné a milé Sněhurky zželelo a řekl jí, aby uprchla a už se do království nevracela.

Sněhurka uprchla do lesa, kde našla malý domeček, ve kterém žilo sedm trpaslíků. Trpaslíci ji přijali k sobě a Sněhurka s nimi začala žít.

Královna však zjistila, že Sněhurka stále žije. Převlékla se za stařenku, vzala košík s otráveným jablkem a vyhledala Sněhurku. Když dorazila k domečku, zaklepala na dveře.

„Dobrý den, milá dívenko. Nechtěla byste si ode mě koupit krásné jablíčko?“ zeptala se stařenka.

Sněhurka se na ni podívala a hned poznala její hlas.

„Macecho?“ zeptala se podezřívavě.

Královna se zarazila. „Macecha? Ale kdepak! Já jsem obyčejná hodná stařenka, která prodává… jablka.“

Sněhurka se usmála, protože přesně věděla, kdo před ní stojí.

„Dobře, babičko. Jablko si vezmu, ale jen pod jednou podmínkou.“

„Jakou?“ zeptala se královna.

„Upečeme spolu jablečný koláč!“

Královna sice nebyla z nabídky příliš nadšená, ale musela se tvářit mile. „Ale jistě, zlatíčko. To bude… náramná zábava.“

Sněhurka tedy přinesla mouku, vajíčka a další suroviny. Při pečení však schválně trochu mouky vysypala na královnu.

„Jé, promiňte!“ zasmála se Sněhurka.

Královna se podívala na své bílé šaty a málem vybuchla vzteky.

„Jak se opovažuješ?!“ vykřikla.

Pak si ale uvědomila, že je převlečená za hodnou stařenku, a rychle se usmála.

„Totiž… vůbec nic se nestalo, zlatíčko. Já mám mouku moc ráda.“

Sněhurka se musela smát a trpaslíci, kteří všechno pozorovali zpoza dveří, se sotva udrželi, aby nevyprskli smíchy.

Když byl koláč konečně upečený, Sněhurka ho položila na stůl.

„Tak, babičko, vy jste mi jablko přinesla, takže vy ho ochutnáte jako první.“

Královna ztuhla.

„Já? Ale… já jsem právě měla obrovskou snídani.“

„To nevadí,“ odpověděla Sněhurka. „Jen malý kousek.“

Královna se snažila vymluvit, jak jen mohla, ale nakonec jí nezbylo nic jiného než koláč ochutnat.

„No dobře… jeden malý kousíček.“

Jakmile koláč ochutnala, chvíli se nic nedělo. Královna se vítězoslavně usmála, ale najednou se jí zamotala hlava.

„Tohle… není úplně… podle mých představ…“

A než stačila říct další slovo, upadla do hlubokého komatu.

Sněhurka se podívala na trpaslíky a řekla: „Tak tohle se jí asi opravdu povedlo.“

Trpaslíci začali slavit, protože konečně věděli, že je Sněhurka v bezpečí. Královnu odvezli zpět do království, kde jí vysvětlili, že už nebude nikoho otravovat ani trápit.

Sněhurka dál spokojeně žila se sedmi trpaslíky. A od té doby, kdykoli někdo přinesl do jejich domečku jablka, trpaslíci se nejdříve zeptali:

„A nejsou náhodou otrávená?“

Přeji Vám hezký den.

Reslová

Pohádka: Byli jednou tři čuníci. Bubla, Fifík a zrzavý Křepelek. Když vyrostli do světa, rozhodli se, že si každý postaví vlastní domek, aby byli v bezpečí před lesním vlkem. První čuník Bubla nechtěl trávit prací moc času, a tak si postavil domek z lehkého dřeva a větví. Druhý čuník Fifík si dal trochu víc záležet a postavil si chaloupku z pevných prken a klád. Třetí čuník Křepelek byl nejmoudřejší – nakoupil cihly, spoustu malty a poctivě zedničil celé léto, až stál jeho červený cihlový dům pevný jako hrad. Brzy na to se lesem plížil hladový vlk. Přišel k prvnímu dřevěnému domku. Dvakrát foukl a stavení se sesypalo. Bublá utekl k bratrovi do dřevěné chaloupky. Vlk ale přišel znovu, zhluboka se nadechl a fouknul. Druhý domeček se sesypal k zemi. Oba vyděšení čuníci běželi co nejrychleji k třetímu bratru. Schovali se za tlustými cihlovými zďmi. Vlk funěl, dupal a fučel ze všech sil, až málem zmodral, ale s cihlami nehybně stálými ani o centimetr. Když pak vlk zkusil slézt komín, popálil si ocas o horkou polévku v krbu a utekl zpátky do lesa. Tři čuníci od té doby žili spokojeně v bezpečí pevného domu.

Detektivka: Město v dešti, čtvrť u starého staveniště. Byla tma jako v pytli, když mi na stůl dopadl pŕípad třech zfušovaných zakázek ve stavebnictví. Tři developeři – podvodníčci známí jako „Čuníci” – si rozparcelovali pozemky. První postavil srub z prohnilého dřeva na spadnutí. Druhý sice použil fošny, ale šidil základy. Třetí, starý inženýr Cihlář, si držel pověst a postavil poctivý sedmiposchoďoví dům z červených cihel. Někdo ale začal tyhle stavby systematicky demolovat. Konkurenční mafie pod vedením „Velkého Vlka” poslala buldozery. Dřevěná chata prvního čuníka šla k zemi dřív, než stačil dopít ranní kávu. Dřevostavba druhého čuníka nevydržela ani silnější poryv větru. Obě budovy se sesypaly jako domečky z karet a vyděšení majitelé utíkali ke Cihlářovi. Vtrhl jsem s policejní zásahovkou k cihlovému domu právě ve chvíli, kdy se vlk pokoušel podminovat nosnou zeď náloží. „Konec hry, šéfe,” cvaknul jsem mu pouty na tlapky. Cihly vydržely, spravedlnost zvítězila a podvodník skončil za mřížemi. 

Komedie: Tři bratři čuníci. Bob, Rob a Cyril. Rozhodli se postavit si vlastní domy na lukrativním pozemku u lesa. Bob byl lenoch pohledný. Vzal pár větví z lesa, staré palety, namotal na to izolepu a za dvacet minut hlásil: „Hotovo, barák jak lusk!“ Rob si řekl, že si dá záležet víc. Koupil prkna v místním hobby marketu, přibil je hřebíky, ale protože u toho pil pivo, polovina stěn nedržela pohromadě. Cyril byl naproti tomu puntičkář. Koupil metráky cihel, nechal si dovézt míchačku, nastudoval stavební zákony a tři měsíce dřel v potu tváře, až stál jeho parádní cihlový dům. Brzy se kolem potuloval místní vykuk, to je starý vlk s chronickou rýmou a obrovským egem. Když uviděl Bobovu chajdu, málem se smíchy udusil. „Tohle je dům? To sfouknu i bez kapesníku!” ušklíbl se vlk. Zhluboka se nadechl, zakuckal se, ale pak do toho opřel plíce. První domek se rozletěl jako hromada papírových kapesníčků. Bob zaječel a zdrhal co mu kopyta stačila k Robovi. Vlk se rozběhl za ním a stanul před Robovou dřevostavbou. „Myslíte, že vás tyhle fošny zachrání?“ křičel vlk. Napumpoval hruď, dýchl… a prkna se rozletěla na všechny strany. Jenže vlk při tom nádechu vdechl obrovskou vosu, která ho žhla přímo v nosní dírce. Vlk začal zběsile ječet, skákat po jedné noze a zběsile mávat tlapami, zatímco oba čuníci v panice pelášili k Cyrilovi.Doběhli k cihlovému domu a zabouchli těžké dubové dveře. Vlk doběhl za nimi, červený vzteky i touhou po pomstě, a vrazil do zdi ramenem. Ozvalo se strašlivé křupnutí – vlk si vykloubil ruku. „Au! Sakra! Moje rameno!“ kvičel vlk a válel se v trávě. Zkusil to tedy přes střechu. Vylezl na komín a zkusil se spustit dolů. Netušil však, že Cyril zrovna v krbu vařil kotel horké fazolové polévky. Vlk spadl rovnou komínem dolů, zadkem do vroucích fazolí, vyletěl komínem zpátky jako raketa a s hrozným jekotem utekl do lesa, kde už ho nikdy nikdo neviděl.

Bob a Rob se stydlivě omluvil za své fušeřině, Cyril nad tím velkoryse mávl kopytem a od té doby žili všichni tři pohromadě v cihlovém domě – kde Bob konečně dostal na starosti alespoň vynášení odpadků.

J.J. Perníková chaloupka 

Pohádka:

Jeníček a Mařenka při sbírání jahod zabloudili v hlubokém lese. V tom ale uviděli mýtinu a na ní chaloupku z perníku. Hladové děti začaly loupat střešní tašky a pojídat je, když na ně ale vyběhla Ježibaba, která v domku bydlela. Jeníčka zavřela do klece s tím, že si ho vykrmí a Mařenku nutila uklízet. V den D, kdy chtěla Ježibaba jeníčka upéct, využila Mařenka šance a předstírala, že neví, jak se na lopatu sedá. Baba ji to chtěla demonstrovat a jak si sedla, děti ji šouply do pece a utekly domů za tatínkem. A to je, milá Paní učitelko, a milí spolužáci, konec 🙂

Detektivka:

Detektivní inspektor Křesadélko dorazil na místo činu, hluboko v lesním revíru, kde stála nemovitost postavená z nelegálních cukrovinek. Dle hlášení zde došlo ke zmizení dvou nezletilých osob. Z důvodu zachování bezpečí dětí, nebudeme sdílet jména, ale dívce bylo 12 let, chlapci 10. Vyšetřování ukázalo, že majitelka objektu, pí. Ježibabová, děti protiprávně omezovala na svobodě za účelem kanibalismu. Kriminalisté však našli už jen ohořelé ostatky podezřelé v peci. Nezletilí sourozenci byli zadrženi na útěku s pytlíkem bílého prášku o kterém tvrdili, že je cukr. Také čelí vyšetřování za nucenou sebeobranu vedoucí k vraždě.

Komedie:

Jeníček s Mařenkou šli do lesa na houby, ale místo hub našli totální bizár. Barák z perníku s bílou polevou. Jeníček, který už třetí týden drží dietu, začal ohlodávat komín jako veverka. Ze dveří vyběhla Ježibaba, ale místo kouzel začala křičet, že jí booking zablokuje účet kvůli hygieně. Jeníčka zavřela do chlívku, ale protože pořád mlel o kryptoměnách a Mařenka ji při uklízení rozbila památeční vázu po babičce, rozhodla se je upéct. Když chtěla strčit kluka do pece, Mařenka jí řekla, že má zastaralou lopatu a měla by to aspoň natáčet na youtube, baba se do toho tak zamotala, že sama spadla do pece, zatímco si děcka stěžovala, že je ten perník suchý. 

R.J.A. Tři oříšky pro popelku: Popelka žije se svou zlou macechou a nevlastními sestrami, které ji nutí pracovat. Jednoho dne se koná královský ples, kam Popelka také chce jít. Díky kouzelným oříškům získá krásné šaty a vydá se na ples. Princ se do ní zamiluje, ale Popelka před půlnocí uteče. Princ ji potom hledá podle ztraceného střevíčku a nakonec ji najde. 

R.J.A. S tebou mě baví svět: Tři kamarádi se rozhodnou jet společně na hory, ale vezmou sebou i svoje děti. Z obyčejné dovolené se brzy stane pořádný chaos. Tatínkové se musí starat o děti, vařit a řešit různé problémy. Film je plný vtipných situací a známých hlášek.

R.J.A. Sherlock Holmes: Sherlock Holmes je známý detektiv, který řeší různé záhadné případy. Společně se svým přítelem doktorem Watsonem hledá důkazy, vyslýchá lidi a snaží se zjistit, kdo je pachatel. Díky své chytrosti a schopnosti si všímat detailů většinou dokáže záhadu vyřešit.  

N.B. Šíleně smutná princezna jako pohádka: Princezna Helena se zamiluje do prince Václava, jenže oba se poznají převlečený za obyčejný lidi a tak ani jeden neví, že se zamilovali do prince/princezny. Pár vojenských velitelů začnou válku mezi královstvím princezny a království prince, princezna si hraje na šíleně smutnou, aby se nemusela provdat za neznámého prince. Když se ale potom zase setkají, teď už jako princ a princezna, se oba do sebe zase zamilují a vezmou se a nastolí mír mezi obě království. 

komedie: Princezna Helena se za žádnou cenu nechce vdát za muže kterého nemiluje a tak si hraje na šíleně smutnou, král se snaží se jí rozesmát, aby se líbila princy, pošle za ní šašky, aby jí rozesmáli (taky, že se to podaří) ale princezna se naopak “rozpláče,,.Převleče se za obyčejnou dívku a potká obyčejného hocha a zamiluje se do něj a on do ní. Jelikož je princezna smutná a princ není nikde, začnou vojenský velitelé krátkou válku jenže jelikož už léta nebojovali a nevědí jak střílet z kanonu a zničí své vlastní hradby, jeden dělostřelec si dokonce zapálil svou vlastní uniformu protože nevěděl jak funguje zápalnice a zbytek boje bojoval polonahý. Princ a princezna se zase potkají zamilují se a nastolí mír. 

Detektivka: Dvě království se nacházejí v krizi a nacházejí se pokraji války, jediné co je může zachránit je manželství mezi princem a princeznou. Princezna Helena ani princ Václav se ale nechtějí oženit z povinnosti ale z lásky. Když měl přijít princ tak princezna i princ zmizely z dvora a tak se musí okamžitě najít. Mezitím někdo v zákulisí tahá za nitě a rozpoutává válku. Princezna se najde ale princ ne a ještě k tomu je princezna šíleně smutná. Jeden rádce proto králi poradí rozpoutat válku a král poslechne. Přijde princ a oba se do sebe zamilují, protože jak se ukázalo, když oba zmizely byly převléknutí za obyčejný lidi, aby si toho druhého nemuseli vdát. Princ a princezna se ožení a nastolí mír podivuhodně to rozzuří hlavní poradce krále: Iks. Ono se ukáže, že Iks spolupracoval s poradcem krále Jindřicha: Ypsilonem, aby oba Iks i Ypsilon dosáhli slávy na bitevním poli.   

M.M. Boudo, budko

U prostred lesa stala opustena budka. Prvni k ni pribehne myska Hrabalka a pta se:” Budko, budko kdo v tobe prebyva?” Nikdo se neozval a tak se tam myska nastehovala. Jako druha k budce priskakala zaba Kunkalka. Zaklepe na dvere a pta se: ” Budko, budko kdo v tobe prebyva?” A z budky se ozve myska. Myska ji privita a pozve zabku dal. Takto se tam vystridaji dalsi zvirata liska a vlk. Nakonec prijde medved, ten se chce taky pristehovat, ale do budky se nevejde. Budku rozslapne a zviradka se rozutecou do lesa, do bezpeci. A nakonec vsechno dobre dopadne a pohadky je konec.

Detektiv Ryska vysetroval zahadne zmizeni peti najemniku z opustene budky, kde po sobe nechali otisky vlcich a mysich tlapek. Na miste cinu se objevil dulezity dukaz obri stopy a ty ho zavedly k podezrelemu medvedovi. Ten se pod tihou dukazu priznal. Chtel se do budky dostat, protoze tam hledal med. Ale budka nebyla jeho, nemel k ni klic a tak se tam vloupal. 

Iinfluencerka Myška najde v lese opustenou barabiznu a zacne tam natacet prvni videa a davat je na site. A nejednou se k ni zacnou stehovat ostatni zviratka z lesa.

T.M. Byla jednou jedna Červená Karkulka, která nesla babičce košík s jídlem. V lese potkala vlka, který chtěl babičku sníst. Naštěstí přišel myslivec a babičku zachránil. Všichni byli šťastní a Karkulka se vrátila domů. Všechno dobře dopadlo. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Babičce zmizely koláče. Karkulka začala pátrat. Na podlaze našla vlčí stopy a uviděla vlka s drobky kolem pusy. Případ byl vyřešen, koláče snědl vlk!

Vlk se převlékl za babičku, aby oklamal Karkulku. Karkulka, ale poznala, že je něco špatně. Vlk se tak lekl a tak rychle utekl, že zapomněl boty v chalupě. 

J.O. Kdysi dávno za devatero horami a devatero řekami našli vesničané Otesánka v lese, mladý pár, který se dlouho snažil o dítě bez výsledků, si ho vzal jakožto jejich synáčka. starat se o něho opravdu snažili ale on jedl a jedl až vše co měli snědl a v tom nekonečném hladu i je snědl. Skoro snědl každého ve vesnici dokud mu stařenka nerozsekla bricho a nedostala všechny ven.

Detektivka: Myslivec nikdy nic takového neviděl, celá vesnice prázdná nebyla tam žádná krev ale očividně tam byl nějaký boj. Celá vesnice vypadala jak po nájezdu jediné stopy ale byly dětské a kdekoliv se setkaly s jinými, ty jiné zmizeli. 

K.G. Karkulka šla za babičkou a nesla jí ve svém proutěném košíčku dort k narozeninám. Přišla před její chaloupku a pomalu otevřela dveře. Doťapkala k její posteli a pořádně se zadívala. Byla mnohem větší a chlupatější než si pamatovala. Babička byla už dlouho nemocná, ale že by existovala nemoc, co jí promění v.. tohle? Zeptala se ji: “Proč máš tak velké uši?” “To abych tě lépe slyšela!” “Proč máš tak velké oči?” “Od kdy máš takovou potřebu komentovat můj vzhled, děvenko?” “A proč máš tak smradlavý dech?” “Teda Karkulko, ty seš tak drzá, to bych tě asi měl sežrat!” Vlk vyskočil z babiččiny postele a začal se sápat po karkulce. V tu ránu ale vběhl myslivec dovnitř do chaloupky, zatknul vlka a Karkulka byla zachráněna. Babička vylezla ze šatníku, kde byla svázaná, protože vlci prý staré lidi nežerou – nemají dobré maso. V tu ránu ale začal vlk křičet, a chtěl po myslivcovi, ať otevře ten košík, který Karkulka přinesla. Karkulka i babička zbledly, jako kdyby viděly ducha. “Otevřete ten košík! Jsem reportér, a mluvím za ZprávyZeŠumavy.cz!” Křičí vlk. Myslivec se zastavil, podíval se na Karkulku a pohrozil jí: “Jménem lesního zákona vás vyzývám, ať mi ukážete obsah vašeho košíku!” Karkulka namítá: “Nemáte žádné povolení se mě nebo mého majetku dotýkat! A už vůbec být na našem pozemku!” Babička křičí na Karkulku; “Karkulko! Nemluv bez právníka!” Myslivec polapí Karkulčin košík, otevře ho a vidí v něm… Nelegálně sladký cukr s přísně silným rumem?!” Myslivec se rozčílí a na svou vysílačku začne křičet; “Kód červená – výskyt nelegálních drog! U Karkulčiny babičky potřebuji posily!” Babička a Karkulka obě končí za mřížemi. Jejich rozsudek zněl jasně; Za pašování cukru a rumu, skladování nelegální látek a pokus opít celou Šumavu dostaly každá holčina 15 let natvrdo. Z vlka se stal slavný reportér a pomáhal rozluštit další případy a Šumava zůstala navždy bezpečná.

O.J. Rodiče nechají Jeníčka a Mařenku v lese, protože je nedokážou uživit. Cestu domů nenajdou jelikož drobky chleba sezobou ptáci.

Hladové děti narazí na perníkovou chaloupku zlé ježibaby. Ta jeníčka zavře do klece na vykrmení a Mařenku nutí sloužit. Jeníček bábu klame podstrkováním dřívka místo prstu, ale ježibabě brzy dojde trpělivost a rozhodne se ho upéct.

Chytrá Mařenka předstírá, že neví, jak se na lopatu sedá. když jí to bába předvede, děti ji strčí do pece, vezmou poklad a vráti se k šťastnému otci.

Otec následoval cestičku z drobky chleba – musel přeci najít svoje děti. Cesta ho dostala až k podivuhodné chaloupce, která vypadala, jako by byla vyrobená z perníku. Zaťukal na dveře otevřela jakási stará ježibaba, zeptal se jí, jestlipak neví, kde jsou jeho ztracené děti.

Ježibaba řekla, že nic neví, ale jestli nechce dovnitř na šálek horké čokolády, otec s nejistotou souhlasil. Když vstoupil dovnitř, hned si všimnul nedojedeného perníčků na stole, ke kterému si sednul. Mezitím co ježibaba odešla připravit horkou čokoládu, otec se rozhlédl po místnosti a všiml si potrhaného oblečení – stejné co jeho děti měli když odešli z domu. zvedl se od stolu a šel si je prohlédnout, když tu slyšel za zdí hlasitý zvuk. Všiml si že tento kus zdi se dá posunout a když tak udělal uviděl skrytou místnost kde byli jeho děti uvězněny a byly přinuceny jíst sladkosti. Když  to viděl tak byl naplněn hrůzou, vzal své děti a utekl pryč. Později na ježibabu zavolali státní policii a ta dostala patnáct let ve vězení.

Cukrářka svého nápadu litovala. Postavit celý dům z perníku sice zní zajímavě, ale stálo ji to všechny její suroviny a opravy zrovna lehké ani levné nejsou, ještě k tomu ti vandalové – ty dvě děti jí pořád ukusují z fasády. Jestli to takhle půjde dál tak už bude na mizině.