Od jeskynních maleb k fotografii: Proč máme potřebu zobrazovat zvířata?

Když se řekne umění, většina lidí si asi představí obrazy lidí, krajiny nebo zátiší. Zvířata ale byla součástí umění dávno předtím, než vznikly slavné obrazy a galerie, jak je známe dnes. Člověk je kreslil už na stěny jeskyní a od té doby je nepřestal zobrazovat. Jen se postupně měnil způsob, jakým to dělal, a také důvod, proč to dělal.

Zajímavé je, že i když se mezi pravěkým člověkem a dnešním fotografem může zdát obrovský rozdíl, jejich tvorba má něco společného. Oba se nějakým způsobem snaží zachytit zvíře, které je zaujalo.

Zvířata na stěnách jeskyní

Jedny z nejstarších známých vyobrazení zvířat najdeme v jeskyních. Asi nejznámější jsou malby z francouzského Lascaux. Na jejich stěnách můžeme vidět například koně, bizony, jeleny nebo další zvířata. UNESCO uvádí, že se v jeskyni nachází téměř sto zvířecích postav a některé z nich jsou zobrazeny překvapivě detailně a živě.

Dodnes ale přesně nevíme, proč je lidé malovali. Mohlo to souviset s lovem, náboženskými představami nebo různými rituály. Zvířata byla pro pravěkého člověka každopádně velmi důležitá. Potkával se s nimi při lovu, potřeboval je k přežití a zároveň se jich mohl bát nebo je obdivovat.

Možná právě proto měl potřebu je zachytit. V době, kdy neexistovaly fotografie ani knihy, byla malba jedním z mála způsobů, jak něco uchovat a předat dál.

Zvíře jako symbol

Později už zvířata v umění neznamenala jen něco, co člověk viděl kolem sebe. Ve starověkém Egyptě například získala také náboženský význam.

Egypťané spojovali různá zvířata s bohy. Kočka byla spojována s bohyní Bastet, sokol s bohem Horem a ibis s bohem Thovtem. Zvířata se proto objevovala na sochách, reliéfech i obrazech.

Najednou tedy nemuselo jít jen o to, jak zvíře vypadá. Důležité bylo také to, co představuje.

To je podle mě jedna z prvních zajímavých změn. Zvíře přestává být pouze součástí přírody a stává se také součástí lidských představ a příběhů.

Když se umění potkalo s vědou

S rozvojem vědy se začal měnit i způsob zobrazování zvířat. Umělci se je snažili zachytit co nejpřesněji, aby podle obrázku bylo možné jednotlivé druhy poznat.

Jedním z nejznámějších příkladů je John James Audubon, který se věnoval ptákům Severní Ameriky. Jeho nejznámější dílo The Birds of America obsahuje stovky ručně kolorovaných ilustrací ptáků. Smithsonian uvádí, že původní vydání obsahovalo 435 desek a zobrazovalo ptáky v životní velikosti.

Na jeho obrázcích je hezky vidět, jak se umění a věda mohou doplňovat. Audubon se nesnažil vytvořit jen krásný obraz. Chtěl ptáky také co nejlépe poznat a ukázat jejich skutečný vzhled.

Zvíře tak dostalo další roli. Už nebylo jen symbolem nebo součástí každodenního života. Stalo se také objektem pozorování a poznávání.

Zdeněk Burian a svět, který už neexistuje

Když se řekne český umělec, který zobrazoval zvířata, podle mě se nedá vynechat Zdeněk Burian.

Burian je známý hlavně svými obrazy pravěku. Jeho práce je ale zajímavá právě tím, že zobrazoval zvířata, která už dávno neexistovala.

Nemohl si je jednoduše prohlédnout v přírodě a namalovat je podle skutečnosti. Musel vycházet z toho, co vědci zjistili z fosilií, kostí a dalších pozůstatků.

V roce 1935 se Burian setkal s paleontologem Josefem Augustou a začali spolupracovat na rekonstrukcích pravěkého života. Později spolupracoval i s dalšími odborníky. Jejich spolupráce spojovala vědecké poznatky s uměleckou představivostí.

Právě to mě na Burianovi baví nejvíc. Když se podíváme na jeho obraz pravěkého zvířete, vidíme něco, co ve skutečnosti nikdo z nás nikdy neviděl. Z několika kostí a vědeckých poznatků vznikne představa celého živého tvora.

Burian sám popisoval, že pro něj lebka nebo část kosti dávno vyhynulého zvířete nebyla jen důkazem jeho existence. Představoval si za ní živého tvora, který kdysi žil v určitém prostředí.

A právě tady se podle mě ukazuje, jak velkou moc může umění mít. Věda nám může říct, že nějaký tvor existoval. Umění nám ale dokáže ukázat, jak si jeho existenci představit.

Burianovy obrazy navíc ovlivnily představu několika generací o tom, jak pravěk vypadal. Jeho tvorba se stala významnou součástí české kultury a jeho rekonstrukce pravěkého života získaly mezinárodní uznání.

Potom přišla fotografie

Vynález fotografie přinesl úplně nový způsob, jak zvířata zachycovat. Už nebylo nutné všechno nakreslit nebo namalovat. Fotoaparát dokázal zachytit skutečný okamžik.

Jedním z průkopníků fotografování divokých zvířat byl George Shiras III. Fotografoval zvířata i v noci a používal k tomu blesk a zařízení, která umožňovala spustit fotoaparát ve chvíli, kdy před ním zvíře prošlo.

Jeho fotografie byly v roce 1906 zveřejněny v časopise National Geographic. Celé číslo bylo věnované jeho snímkům divokých zvířat.

Shiras je zajímavý i tím, že původně rád lovil. Postupně ale začal místo zbraně používat fotoaparát. Sám mluvil o fotografování jako o „lovu fotoaparátem“. Zároveň se stal zastáncem ochrany divokých zvířat.

Je to vlastně docela symbolická změna. Dříve člověk zvíře ulovil, aby ho získal. Tady ho začal „lovit“ fotoaparátem, aby si odnesl pouze jeho obraz.

Jak zvířata zobrazujeme dnes?

Dnes už nemusíme být malíři ani profesionální fotografové. Máme mobil, který dokáže během několika sekund vytvořit kvalitní fotografii a okamžitě ji poslat tisícům lidí.

Zvířata ale můžeme sledovat i způsoby, které byly dříve úplně nepředstavitelné. Používají se fotopasti, malé kamery nebo kamery připevněné přímo na některá zvířata. Díky nim můžeme sledovat například pohyb žraloka pod vodou nebo chování zvířat, ke kterým bychom se sami nikdy nemohli přiblížit.

A tím se mění i samotný způsob, jakým zvířata vnímáme. Nemusíme je vidět jen očima člověka, který stojí několik metrů od nich. Můžeme se podívat na svět jejich prostřednictvím.

Zvíře jako připomínka toho, co můžeme ztratit

Dnešní umění a fotografie mají ještě jednu důležitou úlohu. Mohou upozorňovat na ochranu přírody.

Když se podíváme na krásnou fotografii velryby, tygra nebo orangutana, nemusíme si ji prohlížet pouze proto, že je hezká. Může nám také připomenout, že některá zvířata jsou ohrožená a že jejich prostředí mizí.

V tom je současné zobrazování zvířat trochu jiné než v minulosti. Zvíře dnes nemusí být pouze objektem, na který se díváme. Může být také poselstvím.

Fotografie nebo obraz může člověka přimět, aby se o určité zvíře začal zajímat. A možná právě proto má zobrazování zvířat stále smysl i v době, kdy si můžeme během pár sekund najít tisíce fotografií prakticky jakéhokoli druhu.

Proč tedy zvířata pořád zobrazujeme?

Když se na to podíváme zpětně, je vlastně zvláštní, jak dlouho zvířata v umění vydržela.

Pravěký člověk je maloval na stěny jeskyní. Egypťané jim dávali náboženský význam. Audubon je kreslil, aby je lidé mohli lépe poznat. Zdeněk Burian pomocí nich oživoval svět, který už dávno zmizel. George Shiras je začal zachycovat fotoaparátem. A dnes můžeme zvířata fotografovat, natáčet, sledovat pomocí kamer nebo je zobrazovat pomocí digitálního umění.

Technologie se změnila obrovským způsobem. Naše potřeba zvířata pozorovat a zachycovat ale zůstala.

Možná je to proto, že zvířata jsou odjakživa součástí našeho života. Někdy se jich bojíme, někdy je obdivujeme, někdy nám pomáhají a někdy se o ně staráme. A právě umění nám umožňuje tenhle vztah zachytit.

Od první malby koně na stěně jeskyně až po fotografii zvířete pořízenou pomocí malé kamery tedy vede obrovská cesta.

Ale možná se za tím vším skrývá pořád stejná myšlenka:

„Podívej se. Tohle zvíře existuje. Je důležité. Zapamatuj si ho.“