Stres

Dobrý den,

posílám úvahu na téma stres.

Je stres náš denní chléb? Myslím si, že ano. Někdy si to ani neuvědomujeme, ale naše tělo se ve stavu stresu nachází mnohem častěji, než bychom čekali. Hned po ránu, když nás budík vytrhne ze spánku, se naše tělo lekne. V tu chvíli se zapne stresová reakce, která vychází ze strachu nebo pocitu nebezpečí. Někdy stačí i maličkost, třeba vypít sklenici studené vody hned po probuzení.

Z čeho ale stres opravdu vychází? Už dříve jsem zmínila, že souvisí se strachem, ale to nás vede ještě víc do hloubky. Proč se vlastně bojíme? Čeho se tak obáváme? Myslím si, že velkou roli v tom hraje naše ego, tedy naše já. To nám neustále říká, že musíme být dokonalí, úspěšní a silní. Bojíme se selhání, odmítnutí nebo toho, že nebudeme dost dobří v očích ostatních.

Je ego opravdu základ, který jsme hledali, nebo jen iluze, kterou jsme přijali? Ego se snaží chránit naši existenci, ale proč se tolik bojíme její ztráty? Možná je to právě strach, který nás svazuje a brání nám v růstu. Co když naše obavy nejsou úplně pravdivé? Co když tím, že se tolik bojíme selhání, neohrožujeme svou existenci, ale bráníme jen vlastnímu posunu?

Možná ztráta takzvaného starého já neznamená konec, ale právě začátek něčeho nového. Přijmout možnost, že můžeme změnit, co jsme, aniž bychom ztratili svou podstatu, je možná klíčem k menšímu stresu. Ego by pak nemuselo být nepřítel, ale spíše průvodce, který nám ukazuje, kde držíme své hranice a kde se můžeme odvážit jít dál. Není toto jedna z našich možností?

Proč často házíme vinu právě na stres? Říkáme, že jsme něco nezvládli kvůli stresu, že jsme byli nepříjemní, unavení nebo podráždění. Jenže stres je součástí nás samotných. Není to něco cizího, co by nás napadlo zvenčí. Přesto za něj schováváme své chyby a nedostatky. Možná proto, že je snazší říct: „Nemůžu za to, byl jsem jen ve stresu.“, než si přiznat vlastní slabost.

Proč se ale tolik bojíme ukázat své chyby? Možná proto, že žijeme ve světě, kde se očekává výkon a dokonalost. Chyba je často brána jako selhání a ne jako přirozená součást života. Přitom právě chyby nás posouvají dál. Pokud bychom si dokázali přiznat, že nejsme bezchybní, možná by stres ztratil část své síly. Nezmizel by úplně, ale přestal by nás tolik ovládat. 

Ruce na srdce, kdo se bojí ztráty vlastní existence…

Krásný den

Barbora Tabulková

Tadeáš Markovec

Společnost ode mě jako od studenta očekává hlavně zodpovědnost a snahu dobře se učit. Rodina chce, abych měl dobré známky, dokončil školu a v budoucnu si našel stabilní práci. Zároveň ode mě očekává slušné chování a pomoc doma.

Škola očekává pravidelnou docházku, plnění povinností a respektování pravidel. Měl bych se snažit získat znalosti a spolupracovat s ostatními. Přátelé ode mě čekají upřímnost, podporu a spolehlivost.

Stát a společnost obecně očekávají, že budu dodržovat zákony, vzdělávat se a jednou pracovat a přispívat společnosti. Myslím si, že tato očekávání jsou důležitá, ale někdy mohou být i náročná.

Myslím si, že největší nároky na sebe kladu sama. Ať už se jedná o školu, práci nebo obyčejný úklid doma, vždy od sebe vyžaduji maximum. Samozřejmě rodiče těší a mají radost, když se mi daří a mám skvělé výsledky, ale vím, že by byli spokojení i s průměrnými výsledky. Uvědomuji si, že mám v rodině velkou podporu a že by mě milovali i bez perfektních výkonů. Přesto mám pocit, že neumím být průměrná i když by to někdy možná nebylo tak špatné, protože si na sebe beru příliš mnoho a často jsem pak přetížená. Na druhou stranu, když všechno zvládnu, mám ze sebe obrovskou radost. Vždy se snažím dělat věci na sto procent, ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě, protože věřím, že mám na to dělat věci pečlivě a naplno. 

Přeji Vám hezký den. 

Reslová Lucie 

Rodina je pro mě důležitá, protože mě provází celý život a má na mě velký vliv. Právě proto odemě očekává určité věci, které považuje za důležité do budoucna.

Hlavně ode mě rodina očekává, že se budu snažit. Nemusím mít vždycky nejlepší známky, nemusí my vždy vše jít, ale důležité je, abych se o školu zajímal a abych se vždy pokusil to udělat. Říká se, že škola je základ a že nám může pomoct v dalším životě, proto je dobré se snažit.

Další věc, kterou ode mě rodina očekává, je zodpovědnost. To znamená například chodit včas, plnit úkoly nebo si umět rozvrhnout čas. Taky se ode mě čeká, že budu pomáhat doma a nebudu se vším spoléhat jen na ostatní.

Rodina ode mě očekává i slušné chování. Je pro ni důležité, jak se chovám k ostatním lidem, jak mluvím a jak se dokážu chovat v různých situacích. Nejde jen o to, jak se chovám doma, ale i venku, protože tím vlastně rodinu nějak reprezentuji.

Důležité je pro ni také to, abych byl upřímný. Očekává se, že když budu mít nějaký problém, dokážu si o něm promluvit a nebudu všechno skrývat. Rodina chce vědět, jak se cítím a jestli jsem v pořádku.

Myslím si, že rodina ode mě neočekává, že budu dokonalý, ale spíš to, abych se snažil být lepší člověk, postupně se osamostatnil a dokázal se o sebe v budoucnu postarat.

S přáním hezkého dne

Filip Dolejš

Od rána na ramena
někdo klade váhu.
Rodina. Škola. Svět.
A ty máš jít dál
a tvářit se v klidu.

Říkají:
buď slušná,
buď vděčná,
usmívej se.
I když v tobě
něco křičí.

Něco z toho má smysl —
neubližuj,
měj respekt,
nezapomeň na svět kolem.
Ale když je štěstí povinnost,
začne bolet.

Tlak nepřichází jen zvenčí.
Často stojí ve mně.
Cíl přede mnou,
očekávání vysoko,
pád pak o to těžší.

Ne všechno unesou ramena.
Ne každé očekávání
musí být splněno.A tak si v hlavě
stavím hranici
a potichu si říkám:
Všeho s mírou.

Přeji pěkný večer,

Eliška

Dobrý den,

Neřekl bych, že ode mě očekává někdo z uvedených nějaký výkon. Mám pocit, že odpověď na tuhle otázku musíme hledat jen a pouze u sebe. Jaký výkon, kdy a kde podáme, máme každý ve své hlavě. To vše se formuje od našeho narození, zejména, když nastoupíme do školy a začínáme zjišťovat, že jsou nějaké domácí úkoly, písemky, zadání a tak dále. Samozřejmě nikdo nechceme selhat, proto očekáváme ten nejlepší výkon, i když je to nad naše síly. Toť vše, co o tomhle dokážu smysluplně povědět.

Samuel Sedláček