Co je Fort Minor?
Když se řekne Mike Shinoda, většina lidí si pravděpodobně vybaví americkou rockovou skupinu Linkin Park. Ještě před jejím vznikem se však Shinoda věnoval hip hopu a právě k této části své hudební identity se později vrátil prostřednictvím projektu Fort Minor.
Fort Minor vznikl v roce 2004 jako Shinodův prostor pro hiphopovou tvorbu mimo Linkin Park. Nešlo přitom pouze o vedlejší projekt založený na jeho jménu. Shinoda zde mohl pracovat způsobem, který byl mnohem blíže jeho hudebním kořenům. Projekt vznikl krátce po albu Collision Course, kde Linkin Park spolupracuje s rapperem Jay-Z a právě Jay-Z se později stal výkonným producentem debutového alba Fort Minor.
Ještě před vydáním debutového alba vyšel mixtape Fort Minor: We Major, na kterém Shinoda spolupracoval s DJem Green Lanternem (známým pro svou tvorbu pro nahrávací společnost Shady Records, založené rapperem Eminemem). Mixtape sloužil jako propagační materiál k připravovanému albu The Rising Tied.
Právě The Rising Tied se stalo hlavním a dodnes jediným albem Fort Minor. Vyšlo v listopadu 2005 a na jeho vzniku se podílela řada známých i undergroundových interpretů, například skupina Styles of Beyond, Common, Black Thought ze skupiny The Roots , Skylar Grey nebo John Legend. Produkci alba měl na starosti samotný Mike Shinoda
Fort Minor vznikl v době, kdy byl Shinoda známý především jako člen Linkin Park, ale jeho hudební směr byl od kapely odlišný. Zatímco Linkin Park je postavený na kombinaci rocku, hip hopu a elektronické hudby, Fort Minor byl mnohem otevřeněji striktně hip-hopovým projektem.
A právě proto mě Fort Minor zaujal.
Jak Fort Minor vznikl?
Za vznikem Fort Minor stojí především Shinodův úzký vztah k hip hopu. Ještě před Linkin Park se věnoval rapu a produkci a právě tyto zkušenosti se později staly základem celého projektu.
Pro mě je právě tento návrat k hip hopovým kořenům jedním z důvodů, proč Fort Minor působí tak odlišně od běžné představy o vedlejším projektu člena rockové kapely.
The Rising Tied
The Rising Tied vyšlo v listopadu 2005. Album kombinuje Shinodův rap a produkci s velkým množstvím hostujících interpretů, o kterých jsem mluvil v úvodu.
Album zároveň ukazuje, že hip-hop funguje jako univerzální nosič. Některé skladby jsou postavené na čistě hip-hopovém základu, jiné pracují s rockem nebo orchestrem
Mezi čtyři vydané singly patří „Petrified“, „Remember The Name“, „Believe Me“ a „Where’d You Go“. Především „Remember The Name“ se postupem času stala skladbou, která Fort Minor proslavila nejvíce.
Co dělá album výjimečným
Produkce
Jedním z hlavních důvodů, proč mě The Rising Tied tolik ovlivnilo, je jeho produkce.
Album má velmi specifický a pro mě snadno rozpoznatelný zvuk. Oproti mnoha jiným hip-hopovým albům své doby působí poměrně jednotně. Neznamená to, že by všechny skladby zněly stejně. Naopak – jednotlivé instrumentály se od sebe mohou výrazně lišit, ale stále mají společný charakter, který celé album drží pohromadě.
Velkou roli v tom podle mě hraje i skutečnost, že hlavním producentem celého alba byl Mike Shinoda. U velkých hiphopových projektů bývá běžné, že se na jednotlivých skladbách podílí větší množství producentů, přičemž každý z nich může mít vlastní způsob práce, jiné zvuky, jiné postupy a jiný přístup k aranži. Výsledkem pak může být velmi pestré album, ale jednotlivé skladby nemusí mít vždy stejný produkční rukopis.
U The Rising Tied mám naopak pocit, že jednotlivé skladby patří do jednoho světa. I když se mění tempo, atmosféra, hostující interpreti nebo použité nástroje, stále je v nich slyšet určitý společný přístup ke zvuku.
Právě těchto detailů jsem si ale začal všímat až postupně. Když jsem album slyšel poprvé, jednoduše jsem věděl, že se mi jeho zvuk líbí. Nedokázal jsem přesně říct proč. Vnímal jsem melodie, bicí, kytary, smyčce nebo další zvuky jako jeden celek a hlavně jsem měl pocit, že to všechno dohromady zní jinak než hudba, kterou jsem znal.
Až když jsem se začal sám věnovat hudební produkci, začal jsem album poslouchat úplně jinak. Najednou jsem si začal všímat jednotlivých vrstev, výběru zvuků, práce s bicími, způsobu aranžování nástrojů nebo toho, jak spolu jednotlivé prvky v mixu fungují. Začal jsem si klást otázky, které mě jako běžného posluchače dříve vůbec nenapadly.
Proč právě tento zvuk bicích? Proč jsou zde smyčce a jinde nejsou? Proč určitý nástroj hraje právě v této části skladby? Proč některé části působí obrovsky a jiné jsou naopak poměrně jednoduché a složité zároveň?
A právě tehdy pro mě začalo být The Rising Tied zajímavé nejen jako album, ale také jako určitý návod k přemýšlení o hudbě. Ne ve smyslu, že bych podle něj dokázal přesně zopakovat jednotlivé skladby, ale spíš v tom, že mě naučilo poslouchat hudbu i z pohledu člověka, který ji vytváří.
Živé nástroje
Když jsem The Rising Tied slyšel poprvé, byla pro mě kombinace hip- hopové produkce s živými nástroji příjemnou změnou. Do té doby jsem byl mnohem více zvyklý na zvuk syntetizátorů a různě upravených samplů.
Hip-hop samozřejmě nikdy nebyl založený pouze na jednom způsobu tvorby. Samplování, bicí automaty, živé nahrávky i další techniky se v jeho historii neustále prolínaly. U The Rising Tied mě ale baví právě způsob, jakým se tyto přístupy kombinují.
Album stále stojí na pevném hip-hopovém základu. Jsou zde výrazné bicí, elektronické zvuky a opakující se motivy, ale vedle nich se objevují kytary, smyčce, chorální pasáže a další živě působící prvky. Ty přitom nepůsobí jako něco přidaného jen proto, aby skladba zněla složitěji. Jsou součástí samotné aranže.
Díky tomu podle mě vzniká zvuk, který se může pohybovat mezi hip-hopem, rockem a filmovou či klasickou hudbou, aniž by úplně patřil pouze do jednoho z těchto žánrů.
Právě tahle kombinace mě později začala zajímat i při vlastní tvorbě. Zjistil jsem, že mě nebaví přemýšlet o hudbě pouze jako o jednom žánru nebo přesně daném postupu. Mnohem zajímavější pro mě je vzít prvky z různých stylů a zjistit, jak mohou fungovat dohromady.
I proto mi dává smysl označení undergroundový hip hop, které v souvislosti s albem používají Mike Shinoda a Jay-Z. Nejde podle mě jen o otázku toho, jak album zní, ale také o způsob, jakým s hiphopovou hudbou pracuje.
Orchestrální prvky
Právě orchestrace je pro mě jedním z nejvýraznějších prvků celého alba, i přesto, že se neobjevuje v každé skladbě.
Smyčce, chorální prvky a další orchestrální vrstvy dávají některým skladbám mnohem větší prostor a hloubku. Hudba díky nim může působit filmověji a vytvářet atmosféru, kterou by samotný základ z bicích, samplů a elektronických nástrojů vytvořil jen obtížně.
Na orchestru mě baví především to, že nemusí být vždy hlavním prvkem skladby. Někdy stačí několik smyčcových tónů nebo kratší aranžovaná pasáž a najednou se změní celkový pocit z hudby. Právě takové detaily jsou podle mě důvodem, proč některé instrumentály působí mnohem větší, než by člověk čekal podle počtu použitých nástrojů.
Zajímavá je v tomto směru také spolupráce s aranžérem Davidem Campbellem, který se na albu podílel na orchestrálních aranžích. Jeho práce ukazuje, že orchestrální části The Rising Tied nejsou pouze náhodně přidané zvuky, ale promyšlené hudební aranže.
Právě tady jsem si začal uvědomovat rozdíl mezi tím, když člověk pouze použije nějaký „orchestrální zvuk“, a tím, když pomocí těchto nástrojů skutečně vytvoří aranži.
Když jsem se později začal věnovat vlastní produkci, začal jsem proto hledat způsoby, jak podobné principy používat i ve vlastní hudbě. Orchestrální prvky se pro mě postupně staly jedním ze základů mého vlastního zvuku. Ne vždy musí jít o velkou filmovou skladbu. Někdy může stačit jednoduchá smyčcová linka, krátká skupina nástrojů nebo několik hlasů, které doplní hlavní motiv.
Velkou výhodou dnešní produkce je navíc to, že člověk nepotřebuje vlastní orchestr ani nahrávací studio, aby mohl podobný přístup vyzkoušet. Existují nástroje a knihovny, které dokážou živé nástroje velmi věrně napodobit. Důležité pro mě proto není pouze to, jestli je nástroj skutečně fyzicky nahraný, ale hlavně způsob, jakým je použitý v celé skladbě.
Právě The Rising Tied mě naučilo, že orchestr nemusí být oddělený od hip-hopu. Může být jeho součástí. Může podpořit bicí, vytvořit napětí, rozšířit melodii nebo úplně změnit atmosféru určité části skladby.
A právě tento způsob kombinování různých hudebních světů je něco, co jsem si z alba odnesl i do vlastní tvorby.
Bicí
Samostatnou kapitolou jsou pro mě zvuky bicích.
Právě ty mě na The Rising Tied zaujaly snad nejvíce už při prvním poslechu. Mají velmi specifický charakter a podle mě tvoří jednu z nejdůležitějších částí celkového zvuku alba. Nejsou pouze rytmickým základem skladeb, ale výrazně určují jejich energii, atmosféru i samotný styl.
Zajímavé pro mě je, že zvuky bicích použité na The Rising Tied pocházejí z hudebního syntetizátoru značky Korg. Jejich charakter je přitom poměrně snadno rozpoznatelný a liší se od mnoha jiných zvuků bicích, které se v hip hopové produkci té doby používaly. Podobné nebo stejné zvuky se navíc objevovaly u dvojice The Neptunes, tedy Pharrella Williamse a Chada Huga.
Právě porovnání těchto produkcí mě na těchto bicích baví. Samotné zvuky mohou být podobné, ale výsledný charakter skladby je úplně jiný. Timbaland, The Neptunes i Fort Minor s nimi pracují odlišným způsobem a pomocí aranže, mixu a kombinace s ostatními nástroji z nich vytvářejí vlastní zvuk.
U The Rising Tied mě fascinuje právě způsob, jakým jsou bicí propojené se zbytkem produkce. Díky jejich zpracování a kombinaci s melodickými, orchestrálními a dalšími zvuky vzniká obrovský, plný zvuk, který dokáže být zároveň velmi úderný a chytlavý.
Postupně jsem si totiž uvědomil, že pro mě nejsou bicí pouze jednou z částí instrumentálu. Jsou jeho základem. Mohu mít sebelepší melodii nebo orchestrální aranž, ale pokud mi nesedí bicí, celá skladba pro mě nefunguje. Právě proto se na jejich výběr, kombinování a zpracování při vlastní tvorbě soustředím ze všech prvků nejvíce.
A právě tady pro mě The Rising Tied znamená možná nejvíc. Nejenže mě naučilo určité zvuky poslouchat, ale přimělo mě přemýšlet nad tím, proč stejný zvuk může v rukou různých producentů znít pokaždé úplně jinak.
Proto bych chtěl tento rozdíl ukázat i na konkrétních příkladech. Stejné nebo podobně znějící zvuky bicích mohou v produkci The Neptunes a Fort Minor působit úplně jinak. A když jsem se později začal věnovat vlastní produkci, začal jsem se o tento styl produkce zajímat také sám.
Zde jsou odkazy, kde jsem vložil nahrávky bicích sekvencí, podle umělce:
Fort Minor: https://drive.google.com/drive/folders/1uOd52pHV9B4-ZToDy_QSJQZx7wXvf0nI?usp=drive_link
The Neptunes: https://drive.google.com/drive/folders/1TT7x6ndSaF-a0kOTGfHhFy7xtDeDxT1C?usp=sharing
Vlastní: https://drive.google.com/drive/folders/1ee9xHGkEzHv-xhO3b1XvTOXaf8oZp6eF?usp=sharing
Vizuální stránka
K albu pro mě nepatří pouze hudba. Důležitá je také jeho vizuální stránka.
Obal, grafika a celková identita Fort Minor podle mě vytvářejí svět, který se dobře propojuje s hudbou. Mike Shinoda se ostatně věnuje malbě dlouhodobě a jeho biografie na jeho oficiální stránce přímo zmiňuje fyzická umělecká díla spojená mimo jiné s érou The Rising Tied.
Právě spojení hudby a vizuální identity je něco, co mě na projektu zaujalo už při prvním poslechu.
Jak album ovlivnilo mě
Tady se podle mě dostávám k nejdůležitější části celého článku.
The Rising Tied je pro mě jedno z nejvlivnějších alb, která jsem kdy slyšel. Nejen kvůli tomu, jaké skladby na něm jsou, ale především kvůli tomu, co mě naučilo o hudbě.
Fort Minor jsem objevil v době, kdy jsem začínal s hudební produkcí. V té době jsem ještě neměl zkušenosti, které mám dnes, a mnoho věcí jsem v hudbě vnímal jednoduše jako „dobrý beat“ nebo „dobrý text“.
U The Rising Tied jsem ale začal slyšet něco jiného, začal jsem si všímat detailů. Bicí nebyly pouze bicí. Smyčce nebyly pouze melodie a harmonie. Různé zvuky v pozadí nebyly pouze výplň. Všechno dohromady vytvářelo atmosféru. Právě tady jsem si poprvé výrazněji uvědomil, že instrumentál může vyprávět příběh i bez jediného slova.
Nejsem především textař. Moje cesta vede spíše přes produkci. Proto mě na The Rising Tied tolik fascinovalo, že samotná hudba dokáže vyvolat emoci, i když člověk zrovna nevnímá text. I tak pro mě texty na albu znamenají mnoho
Postupně jsem začal hledat způsoby, jak podobný přístup použít ve vlastní tvorbě. Orchestrální nástroje a živě působící prvky se pro mě staly jedním ze základů produkce. Začal jsem se více zajímat o to, jak kombinovat hip hopové bicí s nástroji, které bych předtím v podobném instrumentálu vůbec neočekával.
A právě v tom pro mě Fort Minor/Mike Shinoda znamená mnohem víc než jen oblíbeného umělce nebo album.
Mike je jeden z důvodů, proč dnes hudbu vůbec tvořím.
Odkaz Fort Minor
Fort Minor nikdy nedosáhl stejné úrovně popularity jako Linkin Park. Přesto má The Rising Tied mezi fanoušky své vlastní místo a projekt se v průběhu let několikrát vrátil.
Zajímavé je, že ani původní éra Fort Minor neskončila pouze vydáním alba. V letech 2005 a 2006 například vycházely další exkluzivní skladby pro Fort Minor Militia a podle archivovaných materiálů bylo pro album napsáno více než padesát skladeb, ze kterých se následně vybíral materiál pro výslednou desku.
To podle mě ukazuje, kolik práce za albem skutečně bylo.
V roce 2006 se Shinoda od projektu vzdálil, kvůli zaměření na Linkin Park. Až v roce 2015 vyšel singl s názvem „Welcome“, to bylo naposledy, kdy Mike Shinoda oficiálně vydal něco pod jménem Fort Minor. V roce 2020 prohlásil, že neví co se s projektem bude dít dál.
Přesto je pro mě nejdůležitější právě album a mixtape z roku 2005.
Možná je na čase, aby někdo převzal tradici.
Závěr
The Rising Tied pro mě není pouze album, které mám rád. Je to album, které změnilo způsob, jakým hudbu poslouchám.
Když jsem ho slyšel poprvé, slyšel jsem hlavně rap, bicí a melodie. Postupně jsem ale začal slyšet vrstvy, které jsem předtím nevnímal. Orchestrální nástroje, různé zvuky v pozadí, aranže a způsob, jakým se jednotlivé části skladeb mění.
A právě díky tomu jsem se začal zajímat o to, jak se hudba vlastně vyrábí.
Dnes už The Rising Tied neposlouchám úplně stejně jako tehdy. Když album pustím, automaticky si všímám věcí, které bych jako běžný posluchač možná nikdy neřešil. Přemýšlím nad bicími, aranžemi, nástroji a produkcí. Zároveň se ale pořád dokážu vrátit k tomu prvnímu pocitu, k pocitu, kdy jsem ještě nevěděl, jak je to všechno vytvořené, ale věděl jsem, že přesně takhle nějak chci, aby jednou zněla moje vlastní hudba.
A možná právě proto se k tomuto albu pořád vracím.
Skladby na albu The Rising Tied:
1. Introduction
2. Remember The Name (feat. Styles of Beyond)
3. Right Now (feat. Styles of Beyond & Black Thought)
4. Petrified
5. Feel Like Home (feat. Styles of Beyond)
6. Where’d You Go (feat. Jonah Matranga & Holly Brook)
7. In Stereo
8. Back Home (feat. Common & Styles of Beyond)
9. Cigarettes
10. Believe Me (feat. Eric Bobo & Styles of Beyond)
11. Get Me Gone
12. High Road (feat. John Legend)
13. Kenji
14. Red To Black (feat. Jonah Matranga, Kenna & Styles of Beyond)
15. The Battle (feat. Celph Titled)
16. Slip Out The Back (feat. Mr. Hahn)
Bonusové skladby:
1. Be Somebody (feat. Lupe Fiasco, Holly Brook & Tak)
2. There They Go (feat. Sixx John)
3. The Hard Way (feat. Kenna)
Skladby na mixtapu We Major:
1. Green Lantern Intro
2. 100 Degrees
3. Dolla (feat. Styles of Beyond )
4. Bloc Party (feat. Apathy & Tak)
5. S.C.O.M. (feat. Ryu, Juelz Santana & Celph Titled)
6. Remember The Name [Funkadelic Remix] (feat. Styles of Beyond)
7. Bleach [Jimi Remix]
8. Spraypaint & Inkpens (feat. Ghostface Killah & Lupe Fiasco)
9. Petrified [Doors Remix]
10. Get It
11. Be Somebody (feat. Lupe Fiasco & Holly Brook)
12. Respect 4 Grandma (feat. Styles of Beyond & Celph Titled)
13. There They Go [Green Lantern Remix] (feat. Sixx John)
14. All Night (feat. Apathy, Tak & Celph Titled)
15. Cover and Duck (feat. Styles of Beyond)
16. Remember The Name [Album Version] (feat. Styles of Beyond)
17. Petrified [Album Version]
The Rising Tied (2023 Deluxe Edice): https://www.youtube.com/playlist?list=PLBA9BD502130C5284
We Major: https://www.youtube.com/playlist?list=PLDvMRBYRk1x_hRbe5MF1c38I4DJQI8kTX
The Making of: The Rising Tied (záběry z nahrávání alba): https://www.youtube.com/watch?v=sA5DZV7BqnM&t
