Sýrie je většinově muslimskou zemí, v níž však žije významná křesťanská menšina odhadovaná na přibližně 2–10 % obyvatelstva. Nejpočetnějšími denominacemi jsou východní ortodoxní církve, následované orientálními ortodoxními církvemi, katolíky a protestanty. Křesťanské komunity v Sýrii patří mezi nejstarší na světě; jejich kořeny sahají až do raných dob křesťanství, spojených historicky s působením apoštola Petra.
Vánoční oslavy v Sýrii mají silně komunitní charakter a koncentrují se zejména v tradičně křesťanských čtvrtích velkých měst, jako je například Bab Touma v Damašku kde jsou světelné dekorace, veřejná rozsvěcení stromů, betlémy a malé vánoční trhy. Datum a podoba oslav se liší podle denominace: zatímco některé církve dodržují 25. prosince, jiné používají juliánský kalendář a slaví 6. nebo 7. ledna. Centrálním prvkem vánočních obřadů jsou bohoslužby (včetně půlnočních mší) a liturgie, u nichž se v některých případech používá tradiční syrský/aramaický jazyk.
Kulturně a společensky jsou součástí Vánoc i rodinná setkání a kuchyňské tradice. Mezi typické pokrmy a sladkosti patří maʿamoul (sušenky plněné datlemi nebo ořechy) Tradiční dřevěné formičky dávají sušenkám charakteristické tvary — a v praxi si rodiny při pečení předávají kulinární vzory a „rodinné“ formičky, takže pečení je i znakem rodinné identity a sousedského sdílení.
, baklava a rozsáhlé společné mezze. Předvánoční období bývá v mnoha východních a ortodoxních církvích provázeno půstem (podobná Adventu), jehož délka a pravidla se liší podle církevní tradice. V křesťanských komunitách se někdy zpívají koledy v syrském/aramaickém jazyce.
Občanská válka, která začala v roce 2011, významně ovlivnila demografii a veřejný život křesťanských komunit. Zatímco státní orgány pod vedením Bašára al-Asada deklarovaly ochranu náboženských menšin a v některých vládou kontrolovaných oblastech probíhaly veřejné bohoslužby a vánoční akce, v regionech obsazených povstaleckými skupinami či organizacemi typu Islámského státu docházelo k pronásledování a nucenému odchodu obyvatel. Ilustrativním příkladem je Aleppo, kde podíl křesťanů poklesl z přibližně 12 % před válkou na zhruba 1,4 % po jejím průběhu.
Po ukončení aktivních bojů se v některých částech země objevují snahy o obnovení veřejného a náboženského života: v Damašku a částech Aleppa byly zařazeny vánoční akce a veřejné osvětlení, avšak rozsah oslav často závisí na bezpečnostní situaci a místní infrastruktuře.
