Co čtu, co zhlédnu za film?

Když jsem se díval na film Forrest Gump, hned od začátku jsem měl pocit, že to nebude jen obyčejný příběh. Ten film je totiž jiný než většina ostatních – je o chlapíkovi, který na první pohled není ničím zvláštní, ale přesto se mu dějí věci, o kterých by si většina lidí mohla nechat jen zdát. Pro mě osobně je ten film hodně silný, protože ukazuje, že v životě nezáleží jen na inteligenci nebo na tom, odkud člověk pochází. Důležitější je srdce, odvaha a upřímnost. A to všechno Forrest má.

Já si myslím, že hlavní myšlenka filmu je ukázat, že člověk nemusí být dokonalý, aby žil plnohodnotný a krásný život. Forrest je jednoduchý, mnozí by možná řekli i naivní, ale díky tomu si zachovává čistotu a upřímnost, kterou spousta lidí ztratí. A právě to mu paradoxně pomáhá projít všemi překážkami. Když něco dělá, tak to dělá naplno a opravdově. Pro mě to je inspirace – že když se člověk rozhodne do něčeho dát celé srdce, může se dostat mnohem dál, než by čekal.

Hodně se mi líbilo, jak je Forrest vtažený do všech velkých dějinných událostí Ameriky, i když to vůbec neplánuje. Je u války ve Vietnamu, potkává prezidenty, zakládá firmu, běhá přes celé Spojené státy. Přitom ale nikdy neztrácí svoji jednoduchou podstatu. Já si myslím, že tohle je i taková narážka na to, že historie a velké události nejsou jen o slavných lidech, ale že je tvoří i obyčejní lidé, kteří zůstávají sami sebou.

Pro mě byla nejdojemnější linka s Jenny. Forrest ji miluje celý život, ať se stane cokoliv. Ona často dělá špatná rozhodnutí, ubližuje sama sobě, a někdy i jemu, ale on ji nikdy neopustí. Já si myslím, že je to ukázka opravdové, bezpodmínečné lásky, která vydrží i ty nejtěžší chvíle. Ta jejich vztahová linka mě asi zasáhla nejvíc, protože ukazuje, že láska není vždycky jednoduchá, ale když je skutečná, tak vydrží.

Film je zároveň hodně vyvážený, protože v sobě spojuje drama i humor. Já jsem se smál třeba u scén, kdy Forrest běhá a lidi se k němu začnou přidávat, aniž by vlastně věděli proč. Nebo když zakládá firmu na krevety s Danem. Ale zároveň jsem měl slzy v očích, když Forrest stojí u hrobu Jenny a povídá jí o jejich synovi. To je scéna, která mě fakt dojala a dlouho zůstane v paměti.

Když se na film podívám celkově, tak pro mě má Forrest Gump všechno – je vtipný, smutný, romantický, dramatický a hlavně inspirativní. Je to film, který nutí člověka přemýšlet o životě, o tom, co je vlastně důležité. Já si myslím, že každý si v něm najde něco svého. Pro mě osobně je to jeden z těch filmů, ke kterým se dá vracet pořád dokola, protože pokaždé v něm člověk objeví něco nového.

Matěj Sklenařík

Film “Karavan”, kterému režíruje Zuzana Kirchnerová-Špidlová měl premiéru v roce 2025.

Jde o čtyřiceti-pěti-letou ženu, která má mentálně postiženého syna Davida a rozhodne se po letech neustále péče přijmout pozvání od přátel. Odjede s Davidem za nimi do Itálie. Ulehčení ale nenastane a ocitne se v takové situaci, že v noci odjede karavanem, který patří přátelům a vydá se na cestu bez cíle s touhou najít svobodu. Na cestě potká mnoho lidí a vypadá to, že ji s péčí o Davida pomohou. Ke konci se ocitne v těžké situaci.

Tento film byl velmi zajímavý. Aňa Geislerová a David Vodstrčil zahráli svou roli matky a postiženého dítěte velmi dobře. Film ukazuje jak může vypadat život s mentálně postiženým dítětem a podle mě je to moc důležité, protože lidé v této době bohužel moc soudí bez toho, že vědí čím si ostatní prochází. Taky jsou diváci u tohoto filmu nucení se do situací vcítit a vnímat obě strany. Jak matku tak i dítě, ale i jak reaguje okolí. Vizuální prostředí bylo podle mě také dobře vybráno. Silnice, pobřeží a celkově venek působil svobodně a nejistě zároveň. Podle mě velmi povedený film. Jediné co k tomu mám je, že na mě konec působil velmi uspěchaně. 

I přes nečekaný konec tento film velmi doporučuju všem, kteříi si chtějí nechat přiblížit jak jinak život pro ostatní lidé může vypadat.

Mě tento film takzvaně otevřel oči. Sama jsem zažila situace s mentálně postiženými dětmi a pozorovala jsem jak se o ně pečuje. Takže jsem věděla, že to není jednoduché, ale že je to takhle náročné v domácím prostředí, ježdění na dovolenou,.. jsem nevěděla. 

Hodnotím film “Karavan” velmi dobře. 

Daniela Codlová

Má recenze je na film Superman (2025).Film se mi líbil, protože ten nový herec hraje Supermana nejen jako silného hrdinu, ale i tu stranu člověka skvěle. Byla tam spousta za mě moc hezké akce, pěkné efekty a celkově působil propracovaně, ale přitom pořád ukazoval že smisl supermana je naděje a dobro, což tam krasně sedí a ta sprava tam je přírodně daná a není tam učení o moralite uprostřed filmu. Má oblíbená část byla že hlavní záporák byl nerespektovatelný protože riskoval zbytečně, byl dětinský a jeho cíl byla hodně vyhra samotná. tak bych řekl, že je to povedeně udělaný nový začatek Supermana a já jsem velký fanoušek komiksů, takže se mi libily male reference které ale od filmu nerušili. Celkově můj názor na tento film je velice pozitivní.

Jonáš Opletal

Troja (2004)

Troja je film o trojské válce.Troja je válečný film ale taky o lásce,pýchu a odpuštění. Nejvíc se mi na filmu líbil Achilleus kterého hrál Brad Pitt dva konkrétní scény které se mi líbily je jak Achilleus mluví o smrti a o tom že bohové nám závidí protože všechno zažijeme jenom jednou a smrt dodává krásu tomu co zažijeme a druhá scéna je boj mezi Achilleusem a Hektorem protože ti herci (Brad Pitt a Eric Bana) se opravdu naučili tu choreografii boje. Co film dobře zvládl je stanovit charakter různých postav třeba Achilleus je pyšný a touží po slávě, Agamemnon je chamtiví a tež touží po slávě a moci, Paris je mladý muž který nevidí následky svých činů, Helena z Tróje taktéž udělala chyby ale lituje jich, a na konci Hektor který je poctiví a netouží po slávě nebo moci ale na konci stejnak umře za „hříchy“ jeho mladšího bratra, a to všechno je stanoveno během jedné nebo dvou scén s různými postavami. Bohužel tento film není historicky přesní třeba Achilleus a Helena jsou blond když nemohli být blond a celá ta válka je špatně ve filmu trvala jen pár týdnů ale ve skutečnosti trvala až 10 let a ve skutečnosti známý trojský kůň nejspíš neexistoval.

Já osobně jsem si tento film hodně užil podle je to jedna z nejlepších výkonů Brad Pitta ale kvůli historickým nepřesnostem dávám filmu 8/10.

Berky Nicolas Daniel

Film, respektive muzikál Mamma Mia je srdcovka. Viděla jsem ho sice po několikáté, ale nikdy mne nepřestane bavit. Kombinace vtipné zápletky v krásném Řecku o zjištění kdo ze tří mužů je otec Sophie a nezapomenutelné hity skupiny ABBA. Obsazení je hvězdné. Skvělá, nikdy nestárnoucí Meryl Streep a agent 007 Pierce Brosnan je duo, které mě nikdy neomrzí. I další herci jsou samozřejmě skvělí. Příběh, kde se prolínají příběhy všech okolo. Ať už Donny, matky Sophie, která plánuje její svatbu a dozvídá se, že Sophie pozvala na svatbu svého údajného otce. Ovšem neví který to je. Tak pozvala všechny 3 kandidáty. Postupem filmu za úžasných a trefných písní se snaží zjistit který je pravým otcem, aby ji mohl odvést k oltáři. Bohužel, je to náročnější než čekala a svatba se blíží.

Za mě je toto muzikalový film, který by měl každý aspoň jednou vidět. Samotní členové ABBY to označili za jeden z nejlepších muzikálů všech dob. Důkazem je i ztvárnění na divadelních prknech po celém světě. Určitě bych tento počin označila za jeden z mých nejoblíbenějších filmů, ne-li nejoblíbenější. 

Verešová Eliška

Interstellar se odehrává v post-apokalyptické budoucnosti, kde se Země obrátila proti

lidstvu. Vanou obrovské prašné bouřky a pomalu nastává hladomor, protože veškerá

úroda postupně umírá. Farmář-kosmonaut jménem Cooper a skupina vědců, se

společně vydají na cestu vesmírem do jiné galaxie, za účelem nalezení nové obyvatelné

planety. V galaxii se nachází černá díra, která má velký vliv na čas. Cooperovy děti

stárnou bleskovou rychlostí, jelikož jsou pořád na Zemi. On je z toho v rozpacích, ale

musí zachránit svět…

Film je plný zvratů a je velice napínavý. Velkou roli v něm hraje rodičovská láska. Ten

příběh zkrátka dojímá. Po vizuální i hudební stránce je to zpracované naprosto

fenomenálně, a Matthew McConaughey (Cooper) svou roli zahrál opravdu skvěle.

Nemám k tomu žádné záporné poznatky, prostě se mi to moc líbilo.

Sára

Recenze na Peaky Blinder
Žánr: krimi, drama, historický
Počet sérií: 6
Tvůrce: Steven Knight
Hlavní role: Cillian Murphy, Helen McCrory, Paul Anderson, Tom Hardy a další

Peaky Blinders je bridský seriál, který měl premiéru v roce 2013. Děj se odehrává v období po 1.
světové válce v Birminghamu, který je průmyslovým městem. Seriál vypráví o rodině Shelbyových.
Shelbyové byli gangstři, kteří se vypracovali z okraje společnosti na významné postavení v
podsvětí, ale i v politice.
Beaky Blinders si zakládali na své rodině, hlavní postava Tomas Shelby ( Cillian Murphy ), je
vůdcem rodiny a gangu. Pro svou rodinu se pomocí gangsterského života snaží zajistit lepší život.
Seriál má z mého pohledu velmi poutaví příběh, který mě velmi překvapil a zaujal.

Reslová Lucie

Recenze Filmu Iron Man 

Počin režiséra Jona Favreaua Iron Man je akčním filmem z roku 2008.
Hlavní hrdina Tony Stark, kterého hraje Robert Downey Jr., je bohatý vynálezce a vlastní firmu na výrobu zbraní.

Zpočátku se chová namyšleně a stará se jen sám o sebe. Nakonec ho unesou teroristé, kteří chtějí, aby jim postavil smrtící zbraň. On ale v zajetí vyrobí speciální oblek, díky němuž uteče.

Líbilo se mi, jak Tony prochází změnou osobnosti. Z egoistického „týpka“ se stane uvědomělý člověk. Nejdříve byl boháčem, kterému záleželo jen na penězích, ale postupně mu dochází, že jeho zbraně ničí životy, a snaží se o nápravu.

Ve filmu zazní spousta vtipných hlášek. Akce je podle mě zdařile natočená a oblek působí věrohodně. Přestože je film staršího data, nechybí mu akčnost, nápad ani humor.

Myslím, že Iron Man je fajn film, kde je všechno – akce, vtipy i příběh o změně člověka. Podle mě stojí za to se na něj podívat, i když člověk není fanouškem komiksů.

Tadeáš Markovec

Recenze filmu F1: The Movie

Film F1: The Movie byl fakt neskutečný! Brad Pitt hrál Sonnyho Hayese, staršího závodníka, který se po letech vrací zpátky k formulím, a zahrál to úplně skvěle. Druhý hlavní jezdec, Joshua Pearce, kterého hrál Damson Idris, byl taky super a bylo zajímavé sledovat, jak se oba navzájem motivují i soupeří.

Nejvíc mě bavily závody bylo to rychlé, napínavé a člověk pořád nevěděl, kdo vyhraje. Občas tam byl i humor, ale většinou to bylo hlavně napětí, takže člověk pořád seděl na kraji židle. Konec byl opravdu nečekaný, že nakonec vyhrál stařík Hayese, to jsem ani já ani můj kamarád nečekali. 

Film jsme s kamarádem pak ještě asi hodinu probírali všechny scény a co kdo dělal, protože bylo fakt hodně věcí, co se nám líbily. Bavilo mě, že to nebylo jen o závodění, ale i o tom, co lidi motivuje, o přátelství, respektu a druhých šancích.

Celkově mě film fakt dostal a doporučil bych ho každému, kdo má rád rychlé akce, napětí a zajímavé příběhy. Strašně jsem si ho užil a ještě teď na něj vzpomínám, jak byl napínavý a skvěle zahraný.

Přeji hezký zbytek večera.

Jakub Šrotýř

Neloučím se navždy – Han Kang

Neloučím se navždy je historický román od nositelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang, poprvé vydaný v roce 2021 a v českém překladu v roce 2025 nakladatelatvím Odeon.

Tato kniha se zabývá skutečnými historickými událostmi v době vzniku Korejské republiky a to konkrétně masakry na ostrově Čedžu a krvavým potlačením povstání za vlády prvního prezidenta I Sungmana.

Několik stránek mi trvalo, než jsem si zvykla a osvojila osobitý styl psaní autorky, ale po proniknutí do děje a do života hlavní protagonistky jsem se od knihy nemohla odtrhnout. V knize se odehrává několik dějových linek, díky nimž jsem se dokázala v tématu orientovat a postupně spolu s hlavní protagonistkou Kjongha jsem odkrývala části příběhu tisíce lidí. Díky stylu psaní se kterým jsem nejdřív zápasila, jsem mohla zakusit chladnou atmosféru, která obklopovala celý tento historický úsek Korejské republiky.

Tuto knihu doporučuji všem čtenářům, které přitahuje historie novodobých dějin a rádi by se k více poznatkům z této doby dostali prostřednictvím uměleckého podání této neobyčejné autorky. Není to odpočinkové čtení, ale věřím, že tato kniha obohatí každého, kdo se ji rozhodne přečíst.

Přeji hezký zbytek dne

Magdaléna Kokaislová 

Recenze knihy Jak to všechno bylo, pane Werichu? od pana Igora Inova ( z roku 1992):
Hned zkraje musím říct, že kniha není tak docela životopisem pana Wericha, jak jsem si zprvu myslela, ale spíše je to monografie Osvobozeného divadla doplňovaná Werichovým osobitým vyprávěním. Mnohé části ze života pana Wericha jsou jakoby přeskočeny, naproti tomu skýtá kniha opravdu podrobný popis všeho, co se dělo okolo Osvobozeného, a tak se čtenář může dočíst mnoho podrobností, od technického vybavení po problémy s tehdejším režimem. Některé pasáže byly až nudně zdlouhavé a informace se opakovaly.
Nahlédnutí do tehdejšího repertoáru nejen názvem, ale i ukázkou scénáře, považuji za přínosné, ovšem dle mého názoru by to mohlo být uspořádané méně zmatečně.
Což platí pro celou knihu. Přes dodržení chronologie jsem se ztrácela v čase a prostoru, neboť ukázky her, osud Divadla, život Jana Wericha, Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jindřicha Honzla, tehdejší novinové články a úryvky Werichových současníků se překrývaly a slévaly dohromady bez ladu a skladu. Vzhledem k jinak kvalitnímu obsahu mi to přijde jako velká škoda.
Ačkoliv tuto knihu nepovažuji právě za čtivou, doporučuji všem, koho zajímá osobnost pana Wericha, pana Honzla, anebo trio Werich + Voskovec a Ježek, aby odhlédli od místy kostrbatého podání a dozvěděli se spoustu zajímavostí z historie Osvobozeného divadla popsané v souvislostech tehdejší kultury, politiky a potřeb společnosti.

Mějte hezký den
Claudi

Recenze filmu Marťan

Film Marťan natočil režisér Ridley Scott podle stejnojmenné knihy Andyho Weira. Hlavním hrdinou je astronaut Mark Watney, kterého po nehodě posádka omylem nechá samotného na Marsu. Všichni si myslí, že je mrtvý, ale on přežije a musí se spolehnout jen sám na sebe. Aby vydržel, využívá své znalosti botaniky, techniky a hodně i svou odvahu. Snaží se vypěstovat si jídlo, opravit zařízení a především zůstat psychicky silný. Zároveň NASA na Zemi hledá způsob, jak ho dostat zpátky.

Film se mi líbil hlavně proto, že ukazuje, jak se dá pomocí vědy a logiky řešit zdánlivě bezvýchodná situace. Velký dojem na mě udělal i humor hlavní postavy, která se snaží brát všechno s nadhledem, i když je úplně sama na cizí planetě.

Herecký výkon Matta Damona je podle mě skvělý, protože dokázal zahrát jak zoufalství, tak odhodlání a vtip. Také vizuální stránka filmu je velmi působivá – záběry Marsu působí nádherně, ale zároveň i strašidelně prázdně.

Celkově bych film doporučil, protože je napínavý, chytrý a zároveň inspirující. Ukazuje, že i v těžkých situacích má smysl nevzdávat se a řešit problém za problémem, dokud se nevyřeší všechny, jak v závěr filmu říká hlavní hrdina.

Jakub Masničák

Dobrý den paní učitelko, 

zde vám posílám mojí recenzi na film Obecná škola.

Film byl natočen v roce 1991 a režíroval ho Jan Svěrák. Trval přesně 100 minut, to je dostatečná doba na to, aby ve filmu byl chytlavý děj, ale zároveň nebyl úplně utahaný.

Hlavní role ve filmu: Eda Souček (Václav Jakoubek), kamarád Ota (Václav Hubka),

Igor Hnízdo (Jan Tříska), tatínek František Souček (Zdeněk Svěrák), maminka Součková (Libuše Šafránková)

Film jsem si velice užil. Chvílemi to byla čistá komedie, kdy žáci školy chtěli po kouzelníkovi, aby psal nevhodná slova nohama na tabuli.

Určitě se dá říct, že tento film byl i v některých částech velice napínavý.

V jednu chvíli to dokonce bylo i velice emocionální, kdy se myslelo, že tatínek Edy, František, umřel. Vše se po pár minutách ujasnilo a zjistilo se, že to byl jen omyl.

Příběh se odehrává krátce po válce a Eda nastoupil do chlapecké školy kousek od Prahy. Ve škole vládne naprostý chaos, žáci neposlouchají svojí učitelku a zlobí. Učitelka tedy rezignuje a do jejich třídy nastoupí nový učitel a bývalý voják Igor Hnízdo. Chlapeckou třídu se snaží napravit. Vybudoval si ke třídě respekt, jak rákoskou, tak jeho historkami z války. Jednoho dne vyšle Edu a Otu do školy na Vyšehradě. Kluci si však chtěli cestu zkrátit, takže naskočili na nákladní vlak, ten však na Vyšehrad nejel. Když se vrátili, rodiče nebyli vůbec nadšení. Avšak byli aspoň rádi, že se jejich synové vrátili.
V jednu deštivou noc Edův táta jako pracovník v elektrárně odjel do práce opravit chybu na transformátoru. Nad ránem sousedka zvoní Edově mámě na dveře. Říká, že je František mrtvý. Po chvíli se zjistilo, že to byl omyl a sousedka jen blbě slyšela.

Určitě bych film doporučil všem, kdo se u filmu chce zasmát, ale zároveň nechce aby koukal na něco trapného. Za mě film je vhodný pro úplně každého.

Děkuji, přeji hezký den.
Jakub Hložka

Úvod

Povídku Divá Bára napsala Božena Němcová a poprvé vyšla v roce 1856. Patří mezi její nejznámější díla. Autorka čerpala inspiraci z lidového prostředí a venkovských pověr.

Obsah
   Hlavní hrdinkou je Bára, dcera pastýře, která je krásná, odvážná a nespoutaná. Lidé ve vsi ji však považují za „divou“ a bojí se jí, protože je jiná než ostatní dívky a nedává na pověry.
Bářinou nejlepší kamarádkou je Elška, neteř faráře, která se má proti své vůli provdat za muže, kterého nemiluje. Bára jí pomůže – převleče se za strašidlo a ženicha vyděsí, takže k sňatku nedojde.
Za to je však Bára potrestána a zavřena do márnice. Tam stráví noc, ale nakonec najde štěstí s myslivcem, který ji má rád takovou, jaká je.

Moje hodnocení
   Na povídce se mi líbí hlavně postava Báry – je statečná, svobodná a nenechá se svázat předsudky vesničanů. Příběh ukazuje, jak nespravedlivé mohou být pověry a lidské pomluvy. Oceňuji také realistický popis vesnického prostředí i to, jak Božena Němcová zachytila vztahy mezi lidmi.
Trochu jednoduše na mě působí konec, který je podle mě příliš urychlený, ale celkově příběh působí pozitivně a čte se velmi hezky.

Závěr
   Divá Bára je příběh o odvaze, svobodě a boji proti předsudkům. Přestože byla napsána v 19. století, je stále aktuální. Doporučila bych ji čtenářům, kteří mají rádi klasickou literaturu a silné ženské hrdinky.

Přeji pěkný večer,

Eliška Kameníčková

Recenze na film Demon Slayer: Infinity Castle

V sobotu jsem byla se svým přítelem v kině na filmu Demon Slayer: Infinity Castle, který je další navazující částí japonského seriálu Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba. Seriál mám ráda, takže jsem se na film dlouho těšila. Seriál byl vytvořen podle knížky.

V seriálu mají zabijáci démonů jednoho společného protivníka Muzana, kterého musí porazit, aby zachránili lidstvo. Muzan je má oblíbená postava, což je vtipné vzhledem k tomu, že to je největší záporák. Na konci poslední epizody měli příležitost ho všichni dohromady porazit, ale propadli se a skončili v nekonečném prostoru, kde se různě pohybovaly a přemisťovaly platformy. Film začal už v tom prostoru, takže lidé, kteří seriál neviděli, pravděpodobně ani nevěděli, o co tam jde. Film plynul a bylo to pro mě velmi emotivní a zároveň nádherně vytvořený.

Když zemřela jedna z mých oblíbených postav, tak jsem měla slzy na krajíčku, ale pak kolem ostatních proletěly vrány a začaly to oznamovat zabijákům démonů. Bylo vidět, jak je to moc zarazilo a v tu chvíli jsem začala brečet. Tvůrci přesně věděli, co dělat, aby emoce u filmu diváci pořádně pocítili. Byly tam celkem asi tři boje a z toho dva budou až v dalším filmu. Dvě postavy bojují o život, tak doufám, že přežijí, protože je mám ráda a asi teď dva roky strávím tím, že budu doufat v to dobré. Konec byl trochu zdlouhavý, ale bylo to jen pár minut z dvou a půl hodin. Moc se těším, až bude v kinech další část.

S pozdravem

Tereza Náhlovská

recenzi jsem se rozhodla napsat na knihu Les v domě.

Román Les v domě od autorky Aleny Mornštajnové je vyprávěn z pohledu dívky, kterou nazývali Cácora. Cácora vyrůstá u prarodičů a žije ve velmi komplikovaném prostředí. Její otec odešel, když byla malá, její máma řeší věci alkoholem, její babička je tvrdá a přísná a její dědeček moc nevychází z jeho dílny, ale když už vyleze je protivný a Cácora se mu snaží vyhýbat. Její rodinné vztahy jsou poznamenány mlčením, lží a nepochopením.

Mě se nejvíce líbilo jak Mornštajnová vykreslila vnitřní svět dívky, která se cítí nechtěně, která žije ve strachu a mlčení. To, jak Cácora vnímá svět skrze ticho, promlčené mezery, nedořečené věci, dává příběhu velkou niternost. Čtenář se po chvíli ocitá v jejím vnitřním světě.

Vykreslení domu, lesa kolem, tajemství, které se postupně odkrývá, funguje velmi dobře. Tma lesa, dětská představivost, to, co je skryté, to, co se bojí zmiňovat, to vše vytváří dusivé, trochu mrazivé čtení, které zároveň nutí pokračovat. Mě si toto napětí, které jsem z knihy cítila, úplně připoutalo a knihu jsem přečetla během dvou dnů, ale pro někoho toto napětí může být příliš. 

Kniha klade otázky: Co je pravda? Jak lži a mlčení formují osobnost? Jak těžké je, když je člověk “na světě omylem”? Nejde jen o příběh jako takový, ale o reflexi vztahů, zodpovědnosti, následků, které se nevidí hned. Psychologická hloubka této knihy je výjimečná. 

Pro mě je Les v domě silný román. Není to kniha pro každého, zejména ne pro ty, kdo si rádi čtou, aby je příběh zbavil některých těžkých pocitů, ale pokud jste připraveni na náročné emotivní cestování, stojí za to. Z hlediska literárního řemesla je dobře napsaná, atmosféra funguje, psychologický ponor je kvalitní. Prostředí, dům, les, vztahy, vše je uvěřitelné a dostatečně detailní, aby vás vtáhlo.

Hezký zbytek dne

Barbora Tabulková