Bohumil Kubišta nebyl jen obyčejným malířem. Byl vizionářem a patřil k nejvýznamnějších umělců českého umění. Jako jeden ze zakladatelů českého moderního umění se stal velkou osobností, bohužel s krátkým životem. Dokázal propojit perfekcionistickou matematiku a geometrii s hlubokou lidskou emocí a vytvořil tak unikátní styl – český kuboexpresionismus.
Život: Vzdor, chudoba a armáda
Bohumil Kubišta se narodil v roce 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové do nemajetné rodiny. Od malička se u něj projevoval velký umělecký talent, ale také neústupná povaha. Začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění (AVU), kterou ale prakticky v zápětí opustil. Byl nespokojený s tamním konzervativním přístupem. Frustrace ho nakonec donutily školu opustit a vydal se hledat inspiraci do slavné Florencie.
V roce 1907 se stal klíčovou postavou a spoluzakladatelem legendární umělecké skupiny Osma. Společně s Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a dalšími mladými tvůrci se rozhodli začít pracovat na pokusu o vymanění českého umění z provinčního uvažování. Byla to vzpoura mladé generace proti dobovým konvencím.
Navzdory svému obrovskému talentu a intelektu trpěl Kubišta po celý život zoufalou existenční nouzí. Kritici jeho novátorský přístup odmítali a kupci se nehrnuli. Hlad a dluhy ho nakonec v roce 1913 donutily k radikálnímu kroku. Štětce dočasně vyměnil za zaměřovače dělostřelectva a vstoupil do rakousko-uherské armády. Působil u pobřežního dělostřelectva v chorvatské Pule, kde jako důstojník strávil celou první světovou válku.
Matematika v barvách a vnitřní strašáci
Kubištův umělecký vývoj nabral strmý spád v roce 1905, kdy v Praze navštívil přelomovou výstavu norského malíře Edvarda Muncha. Expresionistická syrovost, úzkost a drásavé barvy v něm zanechaly nesmazatelnou stopu. Následně ho během cest do Paříže uhranul kubismus, zejména díla Pabla Picassa a Georgese Braqua.
Kubišta však kubismus nepojal jen jako typický styl s rozkladem tvarů. Vytvořil zcela originální syntézu. Zajímal se o filozofii, teorii barev a optiku. Byl přesvědčen o tom, že umění musí mít přesná pravidla. Proto ve svých pracích uplatňoval princip zlatého řezu a přísnou geometrii. Snažil se tak chaosu lidských emocí vtisknout matematický řád.
Mezi jeho nejslavnější a nejdůležitější díla patří:
- Svatý Šebestián (1912) – Vrcholné dílo jeho tvorby. Postava probodaná šípy nese malířovy vlastní rysy. Jde o mrazivý symbol utrpení nepochopeného a ukřižovaného umělce, do kterého projektoval vlastní frustraci.
- Polibek smrti (1912) – Ikonické a temné ztvárnění tenké hranice mezi životem a zánikem. Obraz dodnes nahání husí kůži svou psychologickou hloubkou.
- Hypnotizér (1912) – Fascinující portrét, ve kterém naplno vyniká jeho práce s fasetováním (rozkládáním) tvarů a zachycením vnitřního napětí.
Konec na prahu nové svobody
Ironií osudu přežil všechny hrůzy první světové války u armádního dělostřelectva a na podzim roku 1918 se vrátil do Prahy, do čerstvě vznikajícího a svobodného Československa, plný elánu a nápadů na umělecké díla.
Evropou se v té době ale proháněla smrtící pandemie španělské chřipky. Oslabený organismus jedné z největších nadějí české kultury neměl šanci. Bohumil Kubišta nemoci podlehl na konci listopadu 1918 ve věku pouhých čtyřiatřiceti let.
Zanechal po sobě dílo, které je sice objemově skromné, avšak svým významem naprosto zásadní. Zatímco za svého života se potýkal s nezájmem, dnes je plným právem považován za nedostižného génia a jednu z nejdůležitějších postav české moderny.
Zdroje:
https://www.webumenia.sk/autor/1714562
https://www.obrazyvaukci.cz/umelec/bohumil-kubista-1295
https://artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/top-10-bohumila-kubisty-praha-zatisi-i-jadran
