Kategorie C rok 2024/2025
„Význam vzdělání či poznání v koloběhu života“
_______________________________________________________________________________________________—
Vzdělání je osobní růst.
Kateřina Nováková
___________________________________________________-
https://citaty.net/citaty-o-vzdelani
„Pokud nenávidíte násilí a nevěříte politice, zbývá vám jediný lék: vzdělání.“ — George Orwell anglický spisovatel a novinář 1903–1950
„Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! A pro tuto naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých zdědila: Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán. Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu a jasnějšímu té pravdy Boží, abys znajíc Hospodina hojněji jej poznávati se snažovala. A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou. Třetí, poroučím obzvláště také milost (lásku) k církevnímu řádu a milostné té kázni, kteráž mezi dítkami Božími býti má a musí. Čtvrté, odevzdávám horlivost k sloužení Pánu Bohu a k sloužení jemu jedním ramenem. Páté, odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování (tříbení), vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka. Šesté, odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cvičení, nežli bývalo.“ — Jan Amos Komenský český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel 1592–1670
_____________________________________
„Vše, oč usilujeme, děláme jenom za tím účelem, abychom dokonaleji milovali. Myslíme, učíme se, pracujeme i odpočíváme právě proto, aby smysl našeho poslání na světě, to je láska, byl plnější.“ — Giacomo Casanova italský dobrodruh a zakladatel Benátské republiky 1725–1798
______________________
Jaká je nejdražší škola na světě?
Škola, která se nachází v ospalém staroanglickém městečku v blízkosti majestátního královského hradu Windsor a kde plné školné stojí v přepočtu přes milion korun českých. Ano, řeč je o světoznámé chlapecké škole Eton.
https://statistikaamy.csu.gov.cz/zakladni-prehled-o-zakladnich-skolach
https://statistikaamy.csu.gov.cz/pocet-zaku-strednich-skol-se-bude-zvysovat
https://statistikaamy.csu.gov.cz/za-10-let-o-100-tisic-studentu-mene
Vzdělávací systémy ve světě
Druhy vzdělávání:
Opakování, tréning paměti
Dialog (hledání pravdy rozhovorem)
Objevování, hledání, pátrání
Exaktní metody (lat. exactus od exigó, vyžaduji, zkoumám, měřím) znamená přesné metody
Hry dramatické, hudební, sportovní,…
Kritika, humor, poučování se z chyb
Vyprávění
Pozorování, poslouchání, přivonění,…
Přemýšlení, zvažování, meditace
Inspirace, modlitba
Čtení
Psaní
Výpočty
Plánování
Vztahování se k idejím, hodnotám
Láska k moudrosti
Dodržování řádu, pravidel, zvyklostí, tradice
Tvorba a práce
Dokazování
Matematika (z řeckého μαθηματικός (mathématikos) = milující poznání; μάθημα (mathéma) = věda, vědění, poznání) je věda zabývající se z formálního hlediska kvantitou, strukturou, prostorem a změnou.
Učit se žít sama se sebou a se společností a najít si vzory.
Poznávat druhé lidi.
______________________________________________
Celkově dosáhne rozpočet kapitoly školství v ČR na příští rok téměř 291 miliard korun.
________________________________________________
O zavedení povinné školní docházky ve Velké Británii bylo diskutováno v roce 1870 na regionálních úřadech, v roce 1880 se stal tento návrh celostátní a zákon o vzdělání nařizoval povinnou školní docházku dětem v určeném věku a vyvolalo to všeobecné zděšení.
____________________________________
Všeobecnou povinnou školní docházku zavedla Marie Terezie 6. prosince 1774.
____________________________________________
Učitel národů.
_________________________________________-
Citáty J. A. Komenského vybrané Eliškou:
“ Všichni na jediném jevišti světa stojíme…. a cokoliv se tu koná, nás všech se to týká.”
„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stát se hlupákem.”
„Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.”
_____________________________________________
- V Brazílii je vzdělání definováno jako základní právo občanů a povinnost státu i rodiny, jak stanovuje ústava z roku 1988. Je zaměřeno na plný rozvoj jedince, přípravu na život ve společnosti a pracovní zapojení. Systém zahrnuje základní (předškolní, základní a střední) a vysokoškolské vzdělání. Klade důraz na rovný přístup a kvalitu jako prostředky ke snížení sociálních nerovností. ( Kuba Š. )
- Vzdělání není jen akumulované vědění, pouhá konzumace literatury, humanistická dekorace. Jde o vnitřní proměnu člověka, o osvobodivé pochopení souvislostí a nárůst sociální představivosti. ( Bára )
- Vzdělávání je způsob rozvíjení osobnosti cestou nabývání poznatků a rozvíjením tvůrčích, mentálních a komunikačních schopností. ( Definice Ruska )
- Vzdělávání je činnost ovlivněná v různých historických obdobích různými kulturami, zaměřená na poznání, rozvoj a utváření nás samých. ( Magda )
- Rozvíjet inteligenci, učit lidi fyzicky i duševně, učit je tak, aby se u toho rozvíjely jejich talenty a dovednosti. ( Definice Japonska)
- Vzdělání je stav, ve kterém se nacházíme po absolvování vzdělávacího procesu, zahrnujícího znalosti, dovednosti, hodnoty a schopnosti. Vzdělávání je dynamický proces, jehož prostřednictvím se tento stav (vzdělání) dosahuje, a zahrnuje všechny aktivity zaměřené na rozvoj člověka. Tyhle definice ukazují, jak jsou oba pojmy vzájemně propojené a jak každý z nich plní svou roli ve vzdělávacím ekosystému. ( Eva )
- Je to také o učení se mít otevřenou mysl a učit se i třeba z chyb jako člověk. Je to o rozvíjení sami sebe a své osobnosti, samozřejmě ale záleží na tom, co se učíme a o co se zajímáme. Vzdělání je rozvoj znalostí, hodnot a schopností, který vede k rozvoji intelektuálních, emocionálních a sociálních schopností jednotlivce.( Eva )
- Učíme a vzděláváme se a díky tomu přežíváme, poznáváme svět kolem sebe a v neposlední řadě i sebe samého. Učíme se, protože všichni chceme poznat pravdu. Skrze vzdělání se učíme chápat jiné lidi, náhledy, postupy, a proto nás vzdělání vede k toleranci a odmítnutí veškerých forem útlaku. Příprava na budoucí profesi je jen střípek z celého obsahu pojmu vzdělání. Zejména v době, kdy je politický populismus na vzestupu, nás vzdělání může chránit před hledáním jednoduchých
- a finálních řešení. ( Terka )
- „Vzdělávání je proces objevování neviditelných mostů mezi tím, co víme, a tím, co chceme pochopit, při kterém se zvídavost stává motorem a zkušenost cestou.“ (Katka)
- „Vzdělávání je umění proměnit otázky v odpovědi a odpovědi v nové otázky, které nás vedou k hlubšímu pochopení sebe sama i světa.“ (Katka)
Eliščin výzkum:
Při svém pátrání na téma, jak vzdělání probíhá či probíhalo jsem vyzpovídala svou babičku. Rozhodla jsem se úkol pojmout jako vícegenerační průzkum a nastínit tak čtenáři alespoň trochu, jak se přístup ke vzdělávání v čase měnil. Zde je, jak rozhovor probíhal.
Byla bych ráda, pokud bys mi mohla něco povědět o vzdělání v naší rodině v minulosti.
Dobře. Začnu asi svou babičkou, tedy tvojí praprababičkou.
Narodila se ještě za Rakouska- Uherska v roce 1909. Byla jedna ze tří dětí. Její maminka zemřela, když jí bylo 6 let. Tři roky poté, když jí bylo 9 let, osiřela úplně. Děti neměly kam jít, proto je rozdělily a poslaly je pracovat na různá místa. Babička pracovala na statku jako pomocnice. Do té doby, tedy 4 roky, chodila do školy. Poté směla do školy pouze, když nebyla práce, což bylo velmi zřídka. Jinou šanci na vzdělání nedostala.
O kom by jsi mi chtěla povědět dál?
Ráda bych tu také zmínila svou pratetu, byla pro mě jako má vlastní babička. Narodila se v roce 1918. Ve škole se ji moc nedařilo. Vzpomínala často na pana učitele. Kdo udělal chybu, musel se postavit a natáhnout ruce před sebe a dostal přes ně rákoskou. Kdo hodně vyrušoval nebo neuměl, toho si pan učitel vzal do kabinetu a tam mu nařezal na zadek. Tatínek ji brzy umřel a proto musela jít co nejdříve do práce, aby se postarala o sebe a svou starou maminku. Babička vychodila 9 tříd.
A jak to bylo s mojí prababičkou?
Moje maminka začala chodit do školy za druhé světové války. Bydlela v lázeňském městečku, kde se v lázních usadila německá vojenská posádka. Škola byla pouze jednou týdně a často je vojáci rozehnali. Po zbytek týdne měli domácí úkoly.
Když byla na druhém stupni, válka již skončila. Přesto si maminka nemyslela, že by mohla dále studovat. Byla totiž z nejchudší rodiny v okolí. Proto by jí nemohli rodiče dát žádné peníze na studium, učebnice či pomůcky. Protože byla velmi šikovná a nadaná žačka, jeden z učitelů se jí rozhodl pomoci. Zařídil pro ní možnost studovat na střední škole, kde také dostala stipendium. Díky jeho dobrému skutku maminka vystudovala. V té době znamenala střední škola velký úspěch a neměl ji každý.
Pamatuješ si také něco o mém pradědečkovi?
Ano. Můj tatínek měl německého otce, se kterým ale nevyrůstal. Ačkoli žil ve městečku s převahou Čechů, za války bylo nařízeno, že děti s německým původem musí chodit do německé školy. Zde by byl jeden z mála, německy ani nemluvil a lidé by ho nesnášeli. Proto byl poslán do Sudet, kde byly pouze německé školy. Domů se vrátil v 15 letech a rozhodl se utéct do zahraničí. Při snaze o přechod hranic byl ale chycen. Za tento čin byl okamžitě odsouzen. To poznamenalo jeho celý život. Nebyl přijat na žádnou školu, pouze mu bylo dovoleno vyučit se koželuhem, protože to nikdo nechtěl dělat. K žádnému jinému vzdělání se nedostal ani později, díky jedné mladické chybě.
Měl ještě někdo další zajímavé zkušenosti, o kterých bys mi chtěla říct?
Napadá mě ještě můj bratr. Byl chytré a zvídavé dítě. Než nastoupil do školy, neměl žádné problémy. Byl levák a to v té době nebylo žádoucí. Bohužel měl smůlu na paní učitelku. Nemohla ho vystát a byla pevně přesvědčená, že ho přeučí psát pravou rukou. To se sice povedlo, ale na úkor všeho ostatního. Objevilo se mnoho problémů se čtením, psaním a celkově s učení. Byl touto semetrikou poznamenaný na celý život.
Prozradila by jsi mi, jak si zvládala školu ty?
Školu jsem zvládala dobře. Učení mi šlo snadno a měli jsme moc hodnou paní učitelku. Vzpomínám si, že mě na konci první třídy vybrala, abych na třídních schůzkách předčítala před rodiči. Ukazovala jim na mně, jak má vypadat čtení v 1. třídě. Byla jsem na to moc hrdá.
Vzpomínáš si na nějaké překážky?
Naše rodina byla velmi velmi chudá. Měla jsem ještě dva bratry a mít tři děti nebylo tehdy obvyklé. Učebnice jsem sice dostávala ve škole, ale neměli jsme peníze na papíry nebo sešity na procvičování doma. Proto jsme si rozstřihovala kartonové krabice a psala na ně z druhé strany. Ve škole se mi sice smáli, nakonec jsem se však naučila čist a psát mnohem lépe, než ti posměváčci s krásnými sešity.
Zažila jsi dost převratné změny. Myslím tím rok 1968 a vpád Ruských vojsk. Ovlivnilo to nějak tvé vzdělaní?
Rok 1968 si pamatuji. Přesně jsem tomu nerozuměla, ale naše paní učitelka plakala a já věděla, že se děje něco strašného. Následky jsem pocítila až o rok později. To jsem byla ve 4. třídě. Všichni pracující museli procházet prověrkami. Naše skvělá a hodná paní učitelka se změnila. Byla asi pod velkým nátlakem a už neměla dřívější nadšení, radost a energii.
Také jsme se začali povinně učit rusky. Jazyky mi šly dobře a proto se moji rodiče za podpory mé pratety rozhodli, že se ve volném čase budu učit ještě německy. Ve škole to nešlo, proto jsme jednou týdně chodila na soukromé hodiny.
Máš nějaké další vzpomínky na učitele, kteří tě ovlivnili?
Ano. Vzpomínám si na našeho učitele dějepisu. V 7. třídě jsem měla na starost vytvoření nástěnky na oslavu Velké říjnové socialistické revoluce. Nástěnku jsme provedla vzorně, avšak s necenzurovanými informacemi, které jsem věděla z domova. To se panu učiteli vůbec nelíbilo. Rozhodl se mě před třídou zesměšnit. Nenechala jsem si to líbit a odešla jsem z vyučování. Tím započala má nechuť k dějepisu, která bohužel pokračovala i na střední škole, ačkoli mě do té doby bavil. Umanula jsem si ale, že panu učiteli naschvál budu mít z dějepisu samé jedničky a to se mi podařilo.
Provázeli tě ještě nějaké další nepříjemnosti?
Chtěla jsem studovat malbu a grafiku na uměleckoprůmyslové střední škole. Proto jsem se zapojovala do výtvarných soutěží. Jednou mé dílo vyhrálo krajské kolo a postoupilo do celostátního. Zdálo se, že bych mohla vyhrát. Jenže má kresba se před závěrečným vyhodnocením nevysvětlitelně ztratila. Moc mě to zklamalo.
Další zklamání přišlo brzy poté. V 9. třídě jsem při vyplňování přihlášek na střední školu zjistila, že zde škola, na kterou jsem se chtěla hlásit není vůbec uvedená. Bylo to proto, že nikoho z mého kraje vůbec nepřijímali.
Jak jsi na to reagovala?
Byla jsem opravdu hodně zklamaná a nevěděla, co jiného bych chtěla dělat. Přihlásila jsem se tedy na gymnázium.
Jak se ti dařilo tam?
Učení mi šlo i tam dobře. Náskok jsme měla dlouhou dobu v němčině, kterou jsem se učila až do 9. třídy dobrovolně. Problém nastal, když jsem se ve 3. ročníku zamilovala a přestala se učit. Jakž takž jsem vše zvládala, až na latinu. Ta se opravdu musela naučit nazpaměť. Hrozila mi dokonce 4 na vysvědčení. Rodiče se s tím nehodlali smířit. Donutili mě se ji naučit. Potom jsem napsala písemku na jedničku. Pan učitel mi ale odmítal věřit a tvrdil, že jsem musela podvádět. Znovu mě přezkoušel a ačkoli tomu nemohl přijít na kloub, dostala jsme znovu jedničku a na vysvědčení nakonec 3.
Jak pokračovalo tvé vzdělávaní dál?
Přála jsme si studovat Vysokou školu, nakonec jsem ale nemohla. Začala jsem tedy nástavbové studium. Bohužel jsem ale neměla možnost si vybrat obor, který by mě alespoň trochu zajímal a proto jsem studium nedokončila.
Po revoluci jsem pokračovala ve studiu němčiny. Udělala jsem si státnice a otevřela jazykovou školu.
Nyní máš kozí farmu, jak jsi se k tomu dostala?
Vždycky jsem měla dobrý vztah k přírodě. Čirou náhodou se mi do života dostaly kozy. Začala jsem se jim věnovat a v tomto oboru se také vzdělávat. Nejprve samostudiem z dostupných materiálů. Později studiem na Zemědělské univerzitě v Brně.
Náš rozhovor jsme pomalu ukončily a já odcházela s pocitem, že nic není zadarmo. Člověk se ve svém životě musí snažit a jít si za svým cílem i přes překážky, které se mu tam určitě objeví. Školou vzdělání nekončí, člověk se učí celý život a nikdy není pozdě. Byla jsem ráda, že jsme spolu strávily 2 příjemné hodiny povídáním, ačkoli už tehdy jsem věděla, že sepsat to mi zabere minimálně dvojnásobek.
______________________________________________________________________________________________________________________________________________
Škola hrou (dramatickou)
- naučili jsme se psát scénář
- je to důležitá věc
- budeme umět plán práce
- naučili jsme se spolupracovat
- bez spolupráce nevystudujeme vysokou školu
- dokázali jsme udělat lidi šťastnými
- budem to používat celý život
- dokázali jsme se vcítit do rolí
- dokázali jsme vytvořit atmosféru, scénografii, kulisy…
Terka Náhlovská
