Vydáváme se za studiem tak zvaného „současného umění“, které se zdá, že se ve svých konceptech posledních sto let příliš nezměnilo. Marcel Duchamp, předchůdce konceptuálního umění, v roce 1917 vystavil pisoár jako slavnou Fontánu. V 60. letech Piero Manzoni naplnil 90 konzerv svými exkrementy a vydával je za umělecká díla. Andy Warhol ve své době vytvořil originální pop-artový směr, který se zdá být silným a nosným až do našich dní. Nedávno se v prestižní galerii prodal banán přilepený páskou ke zdi jako umělecké dílo za horentní částku. Co tedy umění je a co není?

Níže jsou uvedeny naše studijní články, které ilustrují to, co jsme o jmenovaných umělcích zjistili. Následuje krátká úvaha, která vychází z plodné společné diskuse při hodině umění dne 7. října 2024.

Piero Manzoni

autor článku: Jakub Šrotýř

„Umělcovo hovno“ je umělecké dílo od italského umělce Piera Manzoniho. V roce 1961 vytvořil 90 konzerv, které údajně obsahovaly jeho vlastní výkaly.

Na konzervách byl nápis: „Umělcovo hovno – obsah: 30 gramů čistého umělcova exkrementu.“

Manzoni tím chtěl kritizovat trh s uměním a upozornit na to, jak je hodnota umění často individuální. Konzervy byly původně prodávány podle ceny zlata, čímž zesměšnil, jak někteří lidé přistupují k uměleckým dílům. Dnes se některé z těchto konzerv prodávají za vysoké částky, a dílo stále vyvolává diskuze o tom, co je umění.

Poslední konzerva Umělcova hovna byla prodána za 275 000 eur (cca 6 950 000 Kč) v srpnu 2016 na aukci v Miláně.

Marcel Duchamp

autorka článku: Jessica Iveta Bürgerová

Francouzský výtvarník a šachista, který byl ovlivněný futurismem a kubismem. Společně s Man Rayem založil v New Yorku dadaistickou skupinu.

Však na tohoto umělce jsou dva názory, ti, co ho přijímají a ti, kteří jej odmítají.

Vyložit jeho umění v diskuzi je velmi obtížné. Duchamp na sebe bral rád roli šaška nebo podvodníka, každé jeho dílo je trochu vtip, mystifikace.

Pisoár pod názvem Fontána, označili britští odborníci “za nejvlivnější umělecké dílo 20, století.” a zařadili ho před díla Pabla Picassa, Henriho Matisse a Andyho Warhola.

S těmito takzvaných hotových objektů v New Yorku se Duchamp zařadil mezi předchůdce konceptuálního umění.

Jeho intelektuální provokace měli překvapivě silný ohlas mezi umělci a především kritiky.

Duchamp obeslal pisoár anonymně na výstavu, kterou spolupořádal v rámci Společnosti nezávislých umělců. Aby ho povznesl na úrovni díla, dal jej na podstavec, podepsal hi fiktivním jménem R. Mutt a připojil rok vzniku. Výsledním aktem mělo být vystavení mezi exponáty výstavy. To se však nepovedlo, pisoár zůstal za závěsem po dobu trvání výstavy.

Sám Duchamp své dílo vytvořil z zklamání, která mu přinesla malba Akt sestupující ze schodů, proto vytvořil Fontánu, jako důkaz pravé umění od nepravého,.

„Byl jsem se světem umělců hotov. Řekl jsem si, že mají jít k čertu. A nikoho z nich jsem nechtěl vidět. Uvědomil jsem si, že jejich cíle jsou odlišné od těch mých. Teď jsem věděl, že jsem odlišný i od svého bratra. Jeho cílem byla sláva. Já neměl žádný cíl. Chtěl jsem jen, aby mne nechali na pokoji a já mohl dělat to, co se mi líbilo.”

Andy Warhol

Autoři: Jakub Janeček, Večeřová Eva, Magdaléna Kokaislová, Lukáš Kössl, Barbora Tabulková

6.8.1928 – 22.2.1987
Americký grafik a malíř
zabýval se otázkou identity a masovou kulturou
byl řeckokatolického vyznání – mnoho obrazů věnoval náboženským tématům (Last Supper – Poslední večeře)
získal bakalářský titul na Carnegie Institute of Technology
roku 1949 se přestěhoval do New Yorku a začal zde úspěšnou kariéru ilustrátora časopisů a designéra reklamních materiálů
během 60. let se Andy vypracoval – stal se jedním z nejproslulejších amerických umělců své doby
začal malovat známé americké produkty (Coca Cola, plechovky Campbellovy polévky… )
také se věnoval portrétům známých osobností (Marilyn Monroe, Elvis Presley…)
v této době také založil umělecké studio „The Factory” (zde se obklopil širokou škálou umělců, celebrit, hudebníků a spisovatelů)
1962 začal s masovou výrobou sítotisků (snažil se tak vytvářet umění nejen z masných výrobků, ale i v masovém měřítku)
jeho díla se stala populárními i kontroverzními
jeho díla byla spojená s americkou pop-kulturou

Díla Andyho Warhola

Shot Marilyns
Jane Fonda
Alžběta
Franz Kafka
Venus
Green Car Crash
Brooklyn Bridge
Mickey
The New Spirit
Zebra
Double Elvis
Sleeping(spánek)
Eat
Kiss
Imitation of Christ
Pepsi – Cola
Macintosh
Chelsea girls

Události

Vytvoření ikonických děl: Série Campbell’s Soup Cans, portréty celebrit jako Marilyn Monroe nebo Elvis Presley z něho udělaly nejvýznamnějšího umělce pop artu
Založení factory: Warholova umělecká dílna kde
vzniklo mnoho jeho nejznámějších děl
Filmová produkce: Warhol experimentoval s filmem a vytvořil kontroverzní snímky jako je “Sleep” a “Chelsea girls”
Střelba v The Factory: V roce 1968 byl Warhol postřelen v jeho dílně což mělo zásadní dopad na jeho život a jeho uměleckou kariéru
The Velvet Underground: Warhol produkoval debutové album “The Velvet Underground & Nico” a kapela se stala jednou z nejvlivnějších kapel roku
Jean-Michel Basquiat: V 80. letech spolupracoval s Basquiatem na několika obrazech, což spojilo jejich různé styly a upoutalo pozornost na mladší generaci umělců
Vliv na módu: Jeho styl a estetika měly vliv na módní průmysl. Spolupracoval s módními návrháři a objevoval se na přehlídkách

Banán na zdi a jeho příběh

Autoři: Kateřina Nováková, Ami Feyer, Terka Náhlovská

„Comedian“ je kontroverzní umělecké dílo italského umělce Maurizia Cattelana, které bylo poprvé představeno v roce 2019 na uměleckém veletrhu Art Basel Miami Beach. Jde o velmi jednoduchou, ale provokativní instalaci – banán přilepený na zeď pomocí stříbrné lepící pásky.

Cílem italského umělce bylo vždy, aby se o jeho umění mluvilo. Údajně přemýšlel o svém banánu více než rok a půl. První verze jeho díla byly vytvořeny z bronzu a pryskyřice. Kamkoliv jsem jel, měl jsem ten banán na zdi. Nemohl jsem přijít na to, jak dílo dokončit, uvedl Cattelan. „Nakonec jsem se jednoho dne vzbudil a řekl jsem si, banán má být prostě banán, uvedl o svém díle nazvaném Komediant.

Součástí objektu je i certifikát, který jej opravňuje banán jednou za čas vyměnit. Datuna to dílo nezničil. Ten banán je myšlenka, vysvětlil ředitel galerie Art Basel Herald Lucien Terras. Mezi povedené reklamy určitě patří IKEA, která takto zpropagovala svou vlastní lepicí pásku.

Banán je nahrazován pravidelně, aby neshnil.
Dílo bylo prodané za 120 tisíc dolarů (zhruba 2,8 milionu korun).
Snědl ho jiný performer. Své vystoupení nazval Hladový umělec.
Banán byl nazván Komediant.
Žádné kroky proti umělci nepodnikli. Banán nahradili jiným, který už střeží strážník.
Autor, Maurizio Cattelan takto prodal už druhý banán, třetí plánuje prodat ještě o 30 tisíc dolarů dráž.

Podstata díla:

Cattelan použil reálný banán, který zakoupil v supermarketu, a obyčejnou lepící pásku. Tento minimalistický přístup vyvolal otázky o povaze a hodnotě umění.

Dílo mělo různé interpretace. Někteří ho vnímali jako komentář k absurditě trhu s uměním a jeho nadhodnocené ceně, zatímco jiní jej považovali za satirický pohled na společnost.

Reakce:

„Comedian“ se stal virálním fenoménem a vyvolal vášnivé debaty o tom, co vlastně umění je. Přestože se jedná o pomíjivé materiály (banán časem zhnědne a zkazí se), bylo dílo prodáno za neuvěřitelných 120 000 dolarů. Kupující k dílu dostal certifikát pravosti a instrukce, jak banán pravidelně nahrazovat.

Incidenty:

Jeden z návštěvníků veletrhu, performance umělec David Datuna, banán přímo z výstavy snědl, což sám nazval „uměleckou performancí“ nazvanou Hungry Artist (Hladový umělec). Tento akt byl překvapivě přijat s nadhledem, protože kurátoři banán rychle nahradili novým.

Důležitost díla:

„Comedian“ symbolizuje, jak může moderní umění kombinovat humor, absurditu a hlubší významy v rámci jednoduchých gest. Maurizio Cattelan je známý svou provokativní a často satirickou tvorbou, a toto dílo se perfektně hodí do jeho repertoáru výstředních děl, která zpochybňují konvenční přístupy k umění.

Úvaha nad „současným uměním“

Otázkou je, co považujeme za umění a co je pro nás již umění není. Zvláštní ovšem je již to, že neumění, tedy jakýsi opak umění, neexistuje. Přitom běžně používáme sloveso umět v tom smyslu, že někdo něco umí, či naopak neumí. Slovo umění podle slovníkové definice znamená „vymyšlené tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou. Již při pouhém nazírání a vnímání to je hodnotou estetickou.“ (Ottův slovník naučný) V současnosti definujeme tzv. „krásná umění“ jako souhrnné označení pro takové umělecké projevy, které byly vytvořeny z důvodů estetických nebo konceptuálních. (Wikipedie). V anglosaském prostředí je běžné slovo art, které pochází z latinského ars, artem, označující umělecké dílo; praktickou dovednost; obchod, řemeslo. Tyto definice se však vzdalují současnému pojetí umění, alespoň se to tak zdá.

Dokladem mohou být umělecké projevy z 60. let minulého století, jako je „Umělcovo hovno“ Piera Manzoniho, či daleko starší slavné dílo „Fontána“ Marcela Duchampa (1917) či z poslední doby dílo Komediant, které je v podstatě banán přilepený páskou na zdi. Umělecké projevy tohoto typu jsou pravděpodobně snahou upozornit na podstatnou a důležitou myšlenku, na nějaký hlubší obsah, spíše než jednoduchou provokací. Z momentálních emočních hnutí, jejichž výsledkem bylo vystavení exkrementu, pisoáru či banánu v prestižních galeriích, které ve svém počátku byly možná neseny naštváním, frustrací, či snahou se pobavit, tak vyrůstá důležitý myšlenkový proud, který se zabývá smyslem umění.

Ani v případě, že se umělec svlékne, pořeže, zmrzačí, překoná jakékoliv myslitelné i nemyslitelné společenské konvence a hranice, nedojde zpravidla k pochopení toho, co chtěl sdělit… Původní otázka po smyslu umění ani hluboká potřeba po naplnění lidské existence jakoby nemohly najít vhodnou odpověď.

V současném světě se děje to, že lidé hledají větší smysl v penězích, úspěchu, renomé, společenském uznání, spíše než v samotném uměleckém díle. Umělec, jeho osobnost, duše, prožitky a emoce, jeho skutečné umění je tak překryto vrstvami toho, co je momentálně žádoucí. Ani v případě, že se umělec svlékne, pořeže, zmrzačí, překoná jakékoliv myslitelné i nemyslitelné společenské konvence a hranice, nedojde zpravidla k pochopení toho, co chtěl sdělit, na co chtěl upozornit, co jej třeba trápí a chtěl by změnit, naopak se spíše stane to, že se dílo opět převrství společenskou poptávkou a dotyčné dílo se prodá za mnoho peněz. Na příklad jmenovaný banán „Comedian“ Maurizia Cattelana se prodal v roce 2019 za 120 000 dolarů. Původní otázka po smyslu umění ani hluboká potřeba po naplnění lidské existence jakoby nemohly najít vhodnou odpověď.

Samotný fenomén „extrémního“ umění, tedy takového, které spíše křičí, apeluje a dráždí, než ztělesňuje estetické hodnoty, je fenoménem společenským, jenž volá po hlubším uvědomění toho, co je pro nás důležité. Umělci, lidé velkého citu, cítí, že je ve společnosti cosi shnilého, asi tak jako hnědající banán na zdi, asi tak jako exkrement v plechovce, asi tak jako pisoár ve výstavní síni, hledají cestu, jak lidem říci, třebaže nekonvenčně a provokativně, že pravé umění pramení v citu, v nitru lidské existence, v duši.

V neposlední řadě je zde otázka svobody, nejen uměleckých performerů, ale též diváků, tedy těch, kteří umělecké počiny vnímají. Zde by se slušelo rozvinout další vír plodných úvah, nicméně ponecháme ctěným čtenářům otevřený motiv k zamyšlení a případné diskusi, k dialogům, které mohou naše poznání bytí, času a umění posunout dál.