Recenze filmu Evžen Oněgin ( 1958 )

Je film režiséra R. Tichomirova z roku 1958. Toto hudební drama napsal K. Šilovskij podle knihy A. S. Puškina Evžen Oněgin ( Jevgenij Oněgin ). Hlavní mužskou roli – Evžena Oněgina – sehrál V. Medvěděv, kterému se podařilo velmi dobře vystihnout mé představy, jak by Oněgin měl vypadat. Hlavní ženskou roli sehrála velmi procítěně Ariadna Šengelaja.
Líbí se mi herecké výkony všech postav i zpěv. Velké plus je vynikající hudba P. I. Čajkovského, filmaři použili hudbu jeho opery Evžen Oněgin, stejně jako převzali původně divadelní scénář. Myslím, že film lze najít jen v ruštině.

Film se drží knižní předlohy: vesnickou dívenku Taťánu okouzlí rozmarný Evžen Oněgin a potom zraní její city svým chladným odmítnutím její lásky. Táninu sestru Olgu zase připraví o jejího snoubence Vladimíra. Pohrává si s city Olgy i Taťány, když tančí s Olgou na plese Taťány, proto ho Vladimír vyzve na souboj a Evžen ho v souboji zastřelí. Potom Evžen odjede ze země, po letech se ale vrátí zpět do vlasti. Zjistí, že jeho milovaná Taťána, ta naivní dívka, kterou miloval a bál se toho, se mezitím vdala za jeho dlouholetého přítele hraběte a je z ní vyspělá hraběnka. Evžen jde za Taťánou s vyznáním lásky, ona ho ale odmítne, protože ač ho stále miluje, je vdaná a svému zákonitému muži také zůstane věrná.

Moc se mi líbí, že celý film je zpívaný a doprovázený znamenitou hudbou, hra herců mi také přijde výborná. Kvalita obrazu není právě dobrá, ale vše vynahrazuje celkový dojem z filmu, mimochodem na to, že se jedná o operu, je všemu perfektně rozumět. Mám sklony porovnávat vše s originály a ve srovnání s knihou se mi tady zamlouvá mírnost Evžena a to, že se toho hodně děje ,, samo“, Evžen v knize se chová víc odtažitěji, drsněji a sám si ničí svůj život, Evžen ve filmu je bližší divákovi, protože je laskavější a vlastně nemůže za spád všech událostí.