Fleetwood Mac byla jedna z nejoblíbenějších rockových a bluesových kapel sedmdesátých let. V červenci roku 1967 ji založil anglický kytarista a zpěvák Peter Green, když se při práci s kapelou John Mayall & the Bluesbreakers, kde dříve hrál, setkal s bubeníkem Mickem Fleetwoodem, baskytaristou Johnem McViem. Jednou, když dokončili nahrávání s Bluesbreakers, věnoval John Mayall Greenovi jako dárek čas ve studiu navíc, aby si mohl nahrát nějaké své písně. Green, McVie a Fleetwood tak společně nahráli pět písní, přičemž jedna z nich se jmenovala právě Fleetwood Mac. „Mac“ byla přezdívka pro Johna McViee a „Fleetwood Mac“ byla jedna z rytmických sekcí písně. Green brzy poté navrhl Fleetwoodovi, aby založili novou kapelu. Dvojice chtěla McVie na basovou kytaru a pojmenovali skupinu „Fleetwood Mac“, aby ho zlanařili, ale McVie se raději rozhodl udržet si stálý příjem u Bluesbrakers, než aby riskoval s novou kapelou. Green a Fleetwood se proto spojili se slide kytaristou Jeremym Spencerem a baskytaristou Bobem Brunningem, a v tomto složení debutovali v neděli 13. srpna 1967 na Windsorském jazzovém a bluesovém festivalu jako „Peter Green’s Fleetwood Mac featuring Jeremy Spencer“. Po úspěchu jejich prvního vystoupení ale McVie souhlasil, že se ke kapele připojí a nahradil tak Boba Brunninga.
První album Fleetwood Mac vyšlo v roce 1968 a jmenovalo se jednoduše po kapele. Zaznamenali s ním slušné úspěchy a obsadili čtvrté místo v žebříčku nejposlouchanějších alb toho roku. Při druhém albu, „Mr. Wonderful“, se ke kapele pár skladeb připojila i klávesistka a zpěvačka Christine Perfect, toho času členka kapely Chicken Shack. „Mr. Wonderful“ bylo zajímavé i tím, že bylo nahráno naráz namísto aby byly jednotlivé nástroje nahrány zvlášť a později spojeny. Krátce poté se k Fleetwood Mac připojil ještě pátý člen, teprve osmnáctiletý kytarista Danny Kirwan, který kapele dodal nový rozměr. I díky němu se následující singl kapely, Albatross, stal číslem jedna v Evropě. Díky Kirwanovi také kapela do svého repertoáru přidala více bluesových rytmů a od původního rockového záměru se na nějaký čas odklonila spíše bluesovým směrem. Následně vyrazili na turné, podepisovali smlouvy na nová alba a po profesní stránce se jim zkrátka velmi dařilo. Po té lidské to ale začalo skřípat – Greenovi přišlo, že Jeremy Spencer se málo zapojuje do dění v kapele a trnem v oku mu bylo i když se Spencer po vydání třetího alba Fleetwood Mac rozhodl nahrát i jedno sólové.
V roce 1969 došlo k zásadnímu zlomu v budoucnosti kapely: během evropského turné bral Green pravidelně LSD a po koncertu v Mnichově užil nějaký pofidérní materiál. Už nikdy poté prý nebyl jako dřív. Jeho mentální stav se zhoršoval a v dubnu 1970 se Green těsně před tím než skončil na psychiatrii rozhodl kapelu opustit. Jeho poslední vystoupení s Fleetwood Mac proběhlo 20. května 1970 a během této show kapela překročila svůj vyhrazený čas a byl vypnut proud, ačkoli Mick Fleetwood dál bubnoval – tomu říkám rock’n’roll.
Během první poloviny 70. let se ve skupině vystřídalo mnoho kytaristů, mezi nimi i Bob Welch, a zvuk bluesu se postupně vytrácel. Z anglické bluesové kapely se stala soft-rocková skupina, v níž začali převládat Američané (především kvůli novým kytaristům a zpěvákům z Kalifornie). Ke kapele se navíc připojila první žena, „stará“ známá Christine Perfect. Až na to, že nyní se jmenovala Christine McVieová, protože si vzala za muže Johna McViee. Během této éry kapela vydala hned několik alb, pro které psali texty především McVieová a Welch. Všechny byly úspěšné, proto bylo pro všechny velkým překvapením, když se Welch rozhodl kapelu opustit.
Na konci roku 1974 tak ve Fleetwood Max zbyla pouze trojice Mick Fleetwood a manželé McVieovi. A začalo další hledání nových členů kapely. Éra, která z Fleetwood Mac udělala jednu z největších rock’n’rollových kapel všech dob započala, když Mick Fleetwood zavolal svému dlouholetému kamarádovi, kytaristovi Lindseymu Buckinghamovi, aby mu nabídl místo v kapele. Buckingham pozvání přijal, ale pouze pod podmínkou, že přijmou i jeho dlouholetou životní i hudební partnerku zpěvačku Stevie Nicksovou. Z původně bluesrockové mužské kapely se tak náhle stala čistě rocková skupina se dvěma ženami. V této sestavě Fleetwood Mac nahráli nové album, které se opět jmenovalo jednoduše „Fleetwood Mac“, ale známé je spíš jako „The White Album“. To je vystřelilo až na vrchol a pochází z něj jedny z nejznámějších hitů kapely jako jsou písně Rhiannon, Landslide, I’m so afraid nebo Say you love me. Zatímco z vnějšího pohledu se kapele velmi dařilo, uvnitř se opět začala hroutit.
Mnoho skvělých rockových nahrávek vznikalo za nepříznivých podmínek v kapele či za jejich přímého rozpadu. Výjimkou není ani album Rumours, které vyšlo v roce 1977 zatímco manželství Johna a Christine McVieových spělo ke konci stejně jako partnertský vztah Stevie Nickové a Lindseyho Buckingama a rovněž Mick Fleetwood se zrovna rozváděl se svou ženou. Jakkoliv ale byly osobní vztahy pochroumané, hudební chemie ve skupině fungovala dál. Rumours je do dneška jedno z deseti nejprodávanějších hudebních alb na světě a je považováno za vrchol všech ér, kterými si Fleetwood Mac v průběhu let prošli. V sedmdesátých letech navíc změnili své prioritní působiště (Anglii vyměnili za Ameriku) a i celkový styl.
Osobní problémy jednotlivých členů se propsaly i do jednotlivých písní – v písni Dreams, kterou napsala Stevie Nicksová, se zpěvačka loučí s Lindseym Buckinghamem, hit Go Your Own Way je zase vzkaz Lindseyho pro Stevie. Stevie Nicksová a Christine McVieová od svých mužů obě nakonec odešly a pořídily si byty vedle sebe, zatímco mužská část kapely si užívala nově nabytou svobodu na divokých večírcích a v konzumaci kokainu. Ale ani přes všechny osobní problémy, všudypřítomný alkohol a drogy nikdo nechtěl z kapely odejít. Ve studiu a na pódiu dokázali všichni hodit své spory za hlavu a brzy tak dali dohromady ještě jedno album, tentorkát pojmenované „Tusk“, které už nebylo tolik úspěšné. Následovalo dvouleté celosvětové turné, po němž se na začátku osmdesátých let všichni členové kapely vydali na čas pracovat na sólových projektech.
Po pěti letech se opět sešli a nahráli nové album. Na první pohled ale bylo jasné, že Fleetwood Mac se změnili od základů. Teď hráli o dost popovější písničky než předtím a ani dobrá hudba nedokázala vynahradit tenzi mezi hudebníky. Lindsey Buckingham proto těsně před dalším turné z kapely odešel. Zbytku Fleetwood Max nebylo nic jiného než najít nové zpěváky a kytaristy a jít dál.
V roce 1990 tvořilo Fleetwood Mac šest hudebníků, jejichž nové album a následné turné už nebylo ani zdaleka tak úspěšné jako ty předchozí. Ke konci turné navíc Stevie Nicksová oznámila, že ze skupiny odchází kvůli neshodám s Mickem Fleetwoodem a Christine McVieová prohlásila, že už má koncertování také dost. Vypadalo to, že je s Fleetwood Mac už nadobro konec. Jenže kapela ještě neřekla vše.
V polovině 90. let pracoval Lindsey Buckingham na svém dalším sólovém albu. Na několik skladeb si pozval Micka Fleetwooda, který zase přizval Johna McVie. Kvůli dalším vokálům je napadlo kontaktovat Christine McVie a protože ve studiu jim to šlo moc dobře, zavolali i Stevie Nicksové. Neuvěřitelné se stalo skutečností a v roce 1997 uspořádali Fleetwood Mac koncert, který byl vydán jako nové album The Dance. Následovalo velice úspěšné turné po USA. V roce 1998 byla skupina Fleetwood Mac uvedena do Rock’n’rollové síně slávy.
Fleetwood Mac psali historii divokých rockových sedmdesátek a navždy se na ně bude vzpomínat jako na ty, kteří žili podle hesla „sex, drogy a rock’n’roll“, na pódiu to dokázali rozbalit jako nikdo jiný a mezitím stíhali tvoři ještě jedny z největších milostných příběhů hudební historie. Moje nejoblíbenější písnička od Fleetwood Mac je Silver springs, která zazněla právě na koncertě v roce 1997, a je známá pro neuvěřitelnou chemii, kterou mezi sebou při tomto romantickém duetu měli bývalí milenci Nicksová a Buckingham.
