Nacisté si o Češích vytvořili zvláštní představu. Říkali o nich, že jsou „smějící se bestie“. Dnes tato věta zní téměř jako kompliment, ale v tehdejším nacistickém pohledu byla myšlena jako urážka. Přesné autorství výroku není jisté, často je však připisován Reinhardu Heydrichovi. Podstatné je, že nacistům skutečně vadilo, že se Češi dokázali jejich moci vysmívat.
Humor za okupace nebyl jen zábavou. Byl způsobem, jak si lidé udržovali odstup od strachu a bezmoci. Vtipem bylo možné zesměšnit Hitlera, nacisty, protektorátní úřady nebo třeba nedostatek potravin. Jeden si dělal legraci ze sběru kovů pro Hitlera: Hurvínek se podívá na hromadu olova a ptá se Spejbla: „To je volovo?“ — „Co tě nemá, chlapče, to vůdcovo!“
Některé vtipy byly ještě odvážnější. Když Němci zdůvodňovali rozpuštění Sokola tím, že je tam „samý Žid“, vznikla slovní hříčka založená na sokolských povelech: „upažid, připažid, rozpažid, zapažid…“. Takové vtipy mohly působit neškodně, ale jejich vyprávění bylo za okupace riskantní. Někteří lidé byli za protinacistické vtipy zatčeni a dokonce popraveni.
Ještě výrazněji než samotné vtipy ukazuje český smysl pro nadhled příběh Tří králů – Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka. Šlo o významné představitele domácího protinacistického odboje. Morávek například dokázal v převleku navštívit hospodu, kam chodil gestapák Oskar Fleischer, který ho právě hledal. Nechal si od něj dokonce připálit cigaretu a později mu prostřednictvím jeho nadřízeného poslal zprávu, která si z celé situace dělala legraci. Tento příběh dobře ukazuje, co může znamenat „smějící se bestie“. Nešlo o to, že by se Češi nebáli. Naopak, lidé velmi dobře věděli, jak nebezpečná nacistická moc je. Humor ale umožňoval alespoň na chvíli obrátit poměr sil: člověk, který se směje svému utlačovateli, mu tím symbolicky bere část jeho moci.
Proto je podle mě označení „smějící se bestie“ zajímavé i dnes. Nacisté ho použili jako urážku, ale postupem času se obrátilo proti nim. Z toho, co mělo znamenat českou slabost nebo podivnost, se stala představa určité odolnosti – schopnosti zachovat si humor a nadhled i v době, kdy člověk nemůže změnit samotnou situaci. Humor sice okupaci neukončil, ale mohl lidem pomáhat, aby okupace nezměnila úplně jejich vnitřní svět.
Zdroje:
Český rozhlas – „Smějící se bestie. Čemu se smáli Češi za protektorátu?
Český rozhlas – „Jsou Češi smějící se bestie?“
