Nikola Márová se narodila 24. června 1980 v Praze. Je českou baletkou, bývalou první sólistkou Baletu Národního divadla v Praze a bývala také stálým host Baletu Státní opery.
Již v šesti letech začala s baletem v Přípravce baletu Národního divadla. Od roku 1990 do roku 1998 vystudovala na Taneční konzervatoři v Praze pod vedením Hany Vláčilové, Zdeny Nemcové a Pavla Ždichynce. V průběhu studií byla také dvakrát na stáži v Drážďanech.
Od roku 1998 je členkou Baletu Národního divadla, v roce 2001 byla jmenována sólistkou a roku 2006 první sólistkou, což se jí povedlo jako nejmladší tanečnici v historii souboru.
Začala tančit v pas de trois v Labutím jezeru, ale brzy byla obsazována do hlavních rolí Marie (Louskáček), Olga (Oněgin). Od roku 2004, tančila také Odettu a Odilii v Labutím jezeře, v níž hostovala také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a pravidelně ve Státní opeře, kterou považuje za vrchol pro každou klasickou tanečnici. Za ni také získala svoji první cenu Thálie v roce 2007. Ve zdůvodnění nominace se mimo jiné uvádělo, že „pohybová kantiléna v adagiu, harmonie a plasticita póz, citlivé herecké vedení role zranitelné labutě Odetty v kontrastu se svůdnou a dynamickou Odilií rozkrývají zkušenosti mimořádné tanečnice“. Za roli Matky ve Svěcení jara Glena Tetleyho získala v roce 2018 také cenu Opery Plus. Od Herecké asociace získala za svou kariéru celkem 12 nominací. Roku 2003 obdržela ocenění Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepší českou tanečnici. Několik let po sobě jí byla udělena také cena diváků pro nejoblíbenější českou tanečnici.
Hostovala na mnoha domácích i zahraničních baletních scénách, např. ve Finském národním baletu (Labutí jezero), v Taiwanu (Dáma s kaméliemi), ve Slovenském národném divadle (Labutí jezero), v Národním divadle v Brně (Labutí jezero, Louskáček, Don Quijote), v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (Labutí jezero, Spící krasavice, Giselle).
Zúčastnila se několika zahraničních turné po USA, Japonsku, Německu, Španělsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Maltě, Rusku i Číně.
Z rolí nastudovaných do představení Baletománíe vynikla hlavně jako Umírající labuť ve stejnojmenné legendární Fokinově choreografii. Tančila také Raymondu, Kitri nebo Biancu ve Zkrocení zlé ženy, ve Státní opeře Popelku a řadu sólových partů v moderních choreografiích (Kyliánova Symfonietta, Amerikana II., Jakin v baletu Ibbur).
V roce 2008 se provdala za svého kolegu z divadla, tanečníka a emeritního prvního sólistu, nyní baletního mistra Alexandra Kacapova. V srpnu 2011 se jim narodil syn Maxim. Později se znovu provdala za dirigenta a klavíristu Jana Máru, se kterým se později rozvedla.
V sezóně 2024/2025 ohlásila konec své taneční kariéry, s kariérou sólistky se rozloučila rolí Blanche v baletu Johna Neumaiera Tramvaj do stanice Touha dne 14. prosince 2024 ve Stavovském divadle v Praze.
