Když v roce 2008 začala vycházet dětská knižní série Lichožrouti od Galiny Miklínové a Pavla Šruta, asi jen málokoho by napadlo jak ohromný úspěch bude mít napříč generacemi. Knihy nakonec vyšly tři a první díl se dočkal i animovaného filmového zpracování, jehož se bude týkat tento článek.
Lichožrouti jsou ti nejobratnější, ale také nejotravnější zloději v domácnosti. Jistě už se vám také stalo, že vám z páru jedna ponožka zmizela a za nic na světě jste ji nemohli najít. Mám dobrou zprávu: nezmizela, jen skončila v žaludku lichožrouta žijícího ve vaší domácnosti. Lichožrout Hihlík dlouhé roky žil se svým dědečkem Lamorem v jednom bytě v Praze, ale když dědeček zemřel, zůstal Hihlík sám. Protože jeho rodiče jsou na dobročinné cestě v Africe s ponožkami pro tamější hladovějící lichožrouty, Hihlík se musí vydat najít svého strýčka Padreho, který je tak trochu lichožroutí mafián porušující zákony i lichožroutské desatero, ve kterém stojí například tato přikázání: „Nikdy nevezmeš celý pár“ a „Drž se lidí, ale drž se od nich dál“. Druhé pravidlo je možná ještě důležitější než to první, protože lichožroutům je na stopě osamělý profesor, jehož největším životním cílem je přesvědčit širokou veřejnost, že není blázen a lichožrouti skutečně existují.
Po knižním úspěchu šel do kin v roce 2016 i film. Scénář k němu opět napsali Pavel Šrut a Galina Miklínová, která celý film i režírovala, a o dabing se v češtině postarali například Ondřej Trojan, Kryštof Hádek, Matěj Ruppert, Josef Somr, Jolka Krásná, Marek Taclík, Tatiana Dyková, David Novotný nebo Jan Maxián. Dabing ale vzniknul i slovenský a chorvatský.
Před samotným natáčením v letech 2014_2016 se na filmu pracovalo už mezi lety 2012-2013 a to především v rámci vývoje filmových lichožroutů. Lichožrouti mají anatomii zcela odlišnou od obratlovců, takže bylo třeba vyzkoušet realisticky vypadající pohyb, mimiku a další anatomické záludnosti. Jelikož Galina Miklínová byla ilustrátorkou knižní série, chtěla zachovat umělecký záměr a odlišit se autentickou kresbou od běžné animované 3D technologie, takže se všechny vymodelované objekty pokryté vyrobenými texturami ručně pokreslovaly.
Na Československé filmové databázi má film 57 % a já se s tímto hodnocením docela ztotožňuji. I když se mi moc líbili animovaní lichožrouti i zapojení míst v Praze, knihy se mi líbily o moc více. Z nějakého důvodu mi film přišel i docela nudný a to jsem čtením knih strávila dlouhé týdny. Viděla jsem ho pouze jednou a ani to znovu neplánuji, ale jistě se najdou diváci, kterým se film líbit bude.
