Otakara Švec (1892–1955) byl jedním z nejvýraznějších českých sochařů první poloviny 20. století. Jeho tvorba se vyznačovala mimořádnou řemeslnou precizností, citlivým citem pro tvar a výraz, ale také odvahou experimentovat s moderními směry. Právě tato kombinace jej řadí mezi „zlaté české ruce“ – osobnosti, jejichž práce se stala symbolem českého umu a tvořivosti.
Švec proslul už ve 20. a 30. letech, kdy vytvářel originální plastiky inspirované futurismem a dynamikou moderní doby. Jeho slavné motocyklistické plastiky nebo hlava závodníka byly ve své době unikátní ukázkou toho, jak dokázal převést rychlost a energii do pevného materiálu. Uměl vystihnout pohyb i v soše, která zůstává stát na místě – což je schopnost, kterou ovládal jen málokdo.
Zároveň byl mistr kamenosochařského řemesla. Pracoval s náročnými materiály a dokázal z nich vytěžit maximum. Jeho tvorba tak spojuje technickou dovednost se silným uměleckým výrazem – přesně to, co si představíme pod pojmem „zlaté české ruce“.
Ačkoliv je dnes nejčastěji spojován s monumentálním pomníkem – obří sochou, která se stala jedním z nejkontroverznějších symbolů své doby – jeho dílo je mnohem pestřejší. V mnoha jeho sochách je vidět cit pro detail, lidskost i odvaha překračovat hranice tradiční sochařiny.
Otakara Švec je tak právem považován za jednoho z českých umělců, kteří svým talentem, pracovitostí a originalitou zanechali stopu nejen v českém umění, ale i ve světové sochařské tvorbě. Jeho jméno patří mezi ty, která dokazují, že české ruce umí vytvářet skutečné skvosty.
