Narodil se 22. září 1958 v Itálii. Od jeho narození je jeho zrak narušen kvůli vrozenému glaukomu. Vyrostl na rodinné farmě s mladším bratrem Albertem, kde prodávali zemědělské stroje a vyráběli víno. Bocelli projevoval velkou vášeň pro hudbu už jako malý chlapec. Jeho matka řekla, že hudba byla jediná věc, která ho uklidnila. V 6 letech začal s lekcemi klavíru a později se naučil hrát na flétnu, saxofon, trubku, pozoun, kytaru a bicí. Ve věku 7 let byl schopen rozpoznat slavné hlasy té doby a snažil se napodobit velké zpěváky. Ve věku 12 let Bocelli úplně ztratil zrak poté, co byl zasažen do oka fotbalovým míčem. Lékaři se v poslední snaze zachránit jeho zrak uchýlili k pijavicím, ale neuspěli a on zůstal slepý.
Bocelli také trávil čas zpěvem během svého dětství. Svůj první koncert absolvoval v malé vesnici nedaleko místa, kde se narodil. Svou první písničkovou soutěž vyhrál ve 14 letech. Střední školu dokončil v roce 1980 a poté studoval práva na univerzitě v Pise. Aby si vydělal peníze, vystupoval večery v klavírních barech a právě tam se v roce 1987 seznámil se svou budoucí manželkou Enricou. Vystudoval právnickou fakultu a jeden rok strávil jako soudem jmenovaný právník. V roce 1992 Bocelli pomohl nahrál Zuccherovi jeho píseň, která se proslavila po celé Evropě. Proslavil se v roce 1994 poté, co vyhrál sekci pro nováčky 44. hudebního festivalu v Sanremu s představením „ Il mare calmo della sera “. Od roku 1994 nahrál Bocelli 15 sólových studiových alb popové i klasické hudby , tři alba největších hitů a devět kompletních oper , přičemž prodalo přes 90 milionů desek po celém světě.
Andrea Bocelli miluje koně. Říká:“Kůň je pro mě především nástrojem svobody, ideálním společníkem pro přímý a opravdový kontakt s přírodou. Oceňuji jeho inteligenci, jeho sportovnost, jeho schopnost vyjadřovat náklonnost a katalyzovat emoce, stav mysli žokeje. Posledním přáním dědy Alcida bylo dát mi koně. Pár dní po její smrti táta toto přání splnil a Stella, můj první malý kůň, přijela. Bylo mi deset let a byla to láska na první pohled. Od dětství byl mým kolem kůň a pak, když jsem vyrůstal, motorkou… Vždy byl součástí mého života. Odmalička je krotím. V té době jsem se kvůli své nezkušenosti občas nechal rozhodit, ale byl jsem tvrdohlavý a nakonec jsem zvítězil a dosáhl výsledků, kterých jsem si předsevzal.“
V jeho životě taky zaujalo významnou pozici moře. Říká:“Miluji moře, jsem okouzlen jeho krásou a také jeho záhadami… Místo svobody a mimořádného ticha, je to prvek, který člověka odjakživa uchvacuje, podněcuje jeho odvahu a žízeň po poznání. Moře je jedním z těch rájů, kde je snazší pochopit, že život je mimořádný dar, kterým je svatokrádežné promarnit byť jen jediný okamžik. Moře je místo, kde odpočívám, kde čerpám energii, kde se občas učím (na palubě lodi mám klavír) a kde nejraději trávím co nejvíce času společně se svou rodinou a nejdražšími přáteli.“
Jeho život mi přijde velice zajímavý. Připadá mi, že ztráta zraku pro něj nebyla omezením. Jak proplouvá životem, jak si umí odpočinout, jak se celkově staví k životu mi přijde inspirativní.
