Láska je tvar, forma,
neviditelná, ale silně tvořivě přítomná.
Vsákne se do krve, dýchá s odlehčením,
cholerická, manická, konejšivá.
Ponořující, jako potápějící se loď,
zvedající, jako horký vzduch.
Tam, kde láska končí, tam ona znovu začíná.
Hladí mě, unavuje mě,
pořád je, je a je.
Marek
______________________________________________________
Tadeáš Markovec
Láska je silný cit mezi dvěma lidmi, kteří si jsou blízcí a mají se rádi. Není to jen o tom, že spolu tráví čas, ale hlavně o důvěře, podpoře a vzájemném respektu.
Když člověk miluje, cítí radost, když je s tím druhým, a zároveň mu na něm hodně záleží. Láska znamená být tu pro někoho nejen v dobrých chvílích, ale i v těch horších. Je to vztah, kde se lidé snaží chápat, pomáhat si a být k sobě upřímní.
Romantická láska často přináší hezké pocity, jako je štěstí, klid nebo těšení se na druhého člověka. Někdy ale může být i složitá, protože vyžaduje trpělivost a snahu.
Celkově je láska důležitá součást života, protože díky ní lidé nejsou sami a mají někoho, na koho se mohou spolehnout.
_________________
Láska je neovladatelná emoce, která pohltí zamilovaného člověka. Zamiluje se a ztratí rozum, hlava skákavá. Udělá věci, které by pro nikoho jiného neudělal; překročí moře i řeky, aby dorazil za horou za nekonečnou láskou svou. Ztrácí se víc a víc jako slza v dešti, myslí míň a míň jako list unášený větrem.
Nicolas Berky
_______________________________________
Zpívejte, struny moje, o příběhu starém tisíc let.
Příběhu tomu se mi nedá pokoje a já ho musím zpívat.
To za dávných časů žili dva lidé, dvě duše svoje,
které, když se viděly, zahořely a jejich láska už jim nedala pokoje.
Na bále, v samém víru látek drahých, poprvé se zřeli,
ona jako květina za jemného větru tančila
a on klichu svého a vzácného nápoje v něm na stole ponechal, zapomněl.
Opojen láskou víc než vínem jen sní promluvit,
jen v tanci sjednotit krok.
Rok celý se oba potácejí v lásky opojení,
ale jiní jako by zapomněli, co kdysi stejně jako oni cítili.
On chudý rytíř, ona vznešená paní — kdo té lásce zabrání?
A pak ten rok celý, jako by se kolem nich smyčky stahovaly,
aby je od sebe odtrhly.
Vskutku tak bylo a vy, struny mé, zpívejte dál o tom,
jak lásku do neštěstí lidé vrhli.
Další to byl bál a hostitelé — všude samá chvála,
přijel mladík, otcem dívky pozván.
Samé zlato, lichotky, které se krásně poslouchají,
a dívka náhle zapomněla na chudého rytíře
a jen se chvěla novou láskou, ve víře,
že souzený zlatý ten mladík jí je.
Špalírem k oltáři dívka jde a v duchu se raduje.
Och, jak lehce zapomněla na rytíře.
A on v temném koutě stojí
a pro její zradu slzy roní.
Oči jejich se na chvíli střetly
a ona se zarazila, vidouc na tváři jeho slzné krůpěje,
a zachvěla se.
Opravdu udělala dobře?
Eliška
______________________________________
Láska
Láska je cit, který umí dávat i brát.
Umí naše srdce roztančit a zahřát na tisíc stupňů,
ale zároveň ho dokáže roztrhat na milion kusů.
Učí nás cítit víc, než jsme si kdy mysleli,
ukazuje nám naši sílu i slabost,
dává nám křídla – a někdy nás nechá spadnout.
Vidíme ji u zvířat v přírodě i u lidí,
v tichých gestech i bouřlivých slovech.
Pokaždé má jinou podobu, jiný pohled, jiný příběh,
a přesto je všude stejná ve své podstatě.
Vytváří silná pouta, která se zdají nezlomná,
a přesto se někdy rozpadnou během jediného okamžiku.
A tak se ptám – proč?
Proč se jí tolik lidí bojí,
když je to právě ona,
co dává našemu životu smysl?
Reslová
_____________________________________________
Bürgerová.
Jsem celá.
Jsem celá i když ne zcela
To jest oxymoron,
A ať je láska zákon,
Není platný,
Ne ve všem, ne v tobě,
Snad i v této době,
V tuhle chvíli,
Právě teď,
se změnil svět,
Když na tebe nemyslím,
A ty? Ty chceš být nezávislým,
Jak holubice, která mír přináší
A jen se na nebi vznáší
A já? Já tě nenávidím, však i miluji
A tak jen lituji
Tebe a sebe
A všechny,
Kdo tě znají
A tvou krásu opěvují
Však jsi jen plochá karikatura,
Kterou láskou snad každá zahrnula
Jenže ty ses radši nechal opiáty naplnit,
Protože to je jediná věc, jak ses mohl uvolnit
A teď sám umřeš,
Dobře ti tak.
_________________________________________
Láska pro mě není jen jedno slovo. Je to všechno, co dává mému životu smysl.
Miluji svou rodinu. Jsou pro mě jistotou, bezpečím i oporou v každé chvíli. Ať se děje cokoliv, vím, že se k nim můžu vrátit, že mě přijmou takovou, jaká jsem. Jejich láska mě formuje a dává mi sílu jít dál.
Miluji své kamarády. Jsou jako druhá rodina, se kterou sdílím smích, radost i starosti. Díky nim vím, že na světě nejsem sama. Každý společný okamžik je pro mě vzácný.
Velkou část mého srdce patří mým kočičkám – Merlinovi, Nale a Remy. Každý z nich je jiný, každý má svou osobnost, ale všichni mi dávají tolik lásky, kolik ani nedokážu popsat. A pak je tu ještě jeden, který už se ke mně nepřitulí… můj kocourek Barnabášek. Odešel před týdnem, ale v mém srdci zůstane navždy. Chybí mi jeho přítomnost, jeho pohled, jeho tiché chvíle vedle mě. Byl součástí mého života a nikdy na něj nezapomenu.
Miluji přírodu. Je pro mě místem klidu, kde můžu být sama sebou. Šumění stromů, zpěv ptáků nebo jen ticho lesa mi dávají pocit svobody a pokoje. V přírodě cítím, že všechno má svůj řád.
Miluji i oceán. Už roky se potápím a moře je pro mě něčím výjimečným – tajemným a zároveň neskutečně krásným. Pod hladinou jako by existoval jiný svět, tichý, klidný a plný života. Každý ponor mi připomíná, jak hluboká a nekonečná příroda vlastně je. A právě tam, v té modré hloubce, cítím zvláštní druh svobody a pokory zároveň.
A miluji zvířata. Všechna. Jejich upřímnost, nevinnost a čistota jsou něčím, co lidé často ztrácejí. Učí mě vnímat svět jinak – citlivěji, opravdověji.
Láska je pro mě všude kolem. V lidech, v zvířatech, v přírodě i ve vzpomínkách. A právě díky ní je můj život takový, jaký je.
Kateřina Nováková
