„Erik Satie, narozen jako Eric Alfred Leslie Satie, již na své první kompozici z roku 1884 se podepisuje jako Erik Satie byl francouzský skladatel a klavírista, který v mnoha směrech předešel svou dobu.“
„Erik Satie podivín z Arcueil“
„Erik Satie francouzský skladatel a klavírista, narozený 17. května 1866 v Honfleuru v Normandii. Je známý svým novátorským a nekonvenčním přístupem ke kompozici a svým vlivem na avantgardu počátku 20. století.“
Takto mluví články o geniálním umělci Erikovi Satiem. Byl to velice významný klavírista nejen pro francouzské dějiny. Byl to komplikovaný muž – sektář, magický klavírista a bohém. Ale co Satie změnil? Skládal hudbu tak, aby byla poslouchána např. z různých úhlů, proto vzájemně velmi podobné skladby dělil do jednotlivých částí z tohoto hlediska. Mnoho jeho skladeb bylo inspirováno středověkou kompoziční architekturou.
Jeho nejznámějšími díly jsou klavírní „Gymnopédies“, „Gnossiennes“ a „Vexations“ z roku 1893 z posthumního cyklu „Pages mystiques“ Vexations tvoří 840 krát opakované tři krátké klavírní fráze – dodnes je však diskutabilní, zda nebyl jeho pokyn myšlen metaforicky, k jednotlivým úsekům hudby připisoval i dříve enigmatické přípisy, v jeho pozdním klavírním díle se dá dokonce hovořit o převaze literárních aluzí nad hudbou.
Největší překážky pronikání jeho hudby do širší veřejnosti způsobuje patrně tradice při interpretaci jeho kompozic. Jeho skladby jsou obecně velmi málo propracovány, co se dynamických a tempových údajů týče (je to ostatně jeden ze znaků, které u nich obdivovali neoklasicisté, a navíc jsou tyto pokyny vyvažovány zmíněnou přebohatou literární rovinou). U kompozic přibližně do roku 1906 nalezneme nejčastěji označení „Lent“, tedy pomalu. Tato okolnost, spolu s širší oblíbeností jeho díla u anglo-amerických autorů hudebního minimalismu, vedla k domněnce, že se jeho kompozice musí hrát extrémně pomalu a nevýrazně. Pokud se však tento nepodložený a hudbu degradující předpoklad nedodržuje, znějí Satieho kompozice rovnocenně jakékoliv jiné plnokrevné hudbě. Druhým kruciálním aspektem interpretace Satieho kompozic je to, že je skladatel často psal pouze pro hudebníky. Často bývá citován jeho výrok: „S klavírem je to jako s penězi: potěšení z nich má jen ten, kdo se jich dotýká.
Já jsem jeho tvorbou uchvácena, jelikož jeho hudba mi dává zvláštní klid na duši a zároveň mě přináší do síly mých myšlenek. Jeho osoba byla velmi komplikovaná a sám byl ten, kdo ovlivnil druhé, především Clauda Debussyho, Maurice Ravela a Francise Poulenca v jejich tvorbě a nejen je, ovlivnil i moderní hudebníky – např. John Cage, Brian Eno nebo Frank Zappa.
