Sedmikráska v trávě voní,
slunce hladí louku dlaní.
Kateřina Nováková
V oceánu korál září,
mořský koník kolem krouží.
Kateřina Nováková
Panda sedí pod stromem,
veverka skáče nad domem.
Kateřina Nováková
Měsíc hlídá hvězdné nebe,
karma vrátí vše, co tebe.
Kateřina Nováková
Klášter stojí u skály,
vůně květů nadály.
Kateřina Nováková
Po louce se toulal pes, zamířil na nejbližší ves Toulal se od domu k domu až z jednoho vyšel host, psu nabídl ze svého oběda zbylou kost.
Jakub Janeček
Panda leží v lese a myslivec dře se.
Lukáš Kössl
Mým největším objevem, je to pro mě a věřím i pro vás radost, se stali lidé se svým úsměvem. Když v úsměvu se zračí hravost, je to pro mě velká milost.
Magdaléna Kokaislová
Jak hezká by byla revoluce. Ale člověk do toho chce dát trochu kontraprodukce. Aby se bez něj neobešla evoluce. Retrospektivně se kouká na život fundamentálně zjišťuje svůj původ. Zkázou pravdu hledá talent malomocenství se však vzít nedá.
Jessica Iveta Bürgerová
Hvězda nad zemí svítí, v lese roste kvítí a trubky jasný hlas, na palouku stojí král Legolas.
Eliška Kameníčková
Růže, života jas, volá: “ Pospěš, bude kvas!”
Eliška Kameníčková
Až v domě rozhostí se klid, Uvařím si oblíbený čaj, Ze srdce shodím všechen žal A budu mít zas sílu žít. Na polích sklízejí úrodu, Bude čerstvý chléb. Večer se rozleje ticho, Jenž zaseje do duší blaho. Na srdci cítím úlevu, že našla jsem střed.
Kao Jírovcová
V poušti byla silnice, vedle bílá lednice. V lednici je sýr, sním ho v hlavě mír. Pak sním modrý dort, Musím pak dát sport. Z plastů vedle umění, Moc jídla a ležení. Z plastů nutná recyklace, Sport a krátká meditace.
Terka Náhlovská
Byla modrá motyka. Za ní rozléhal se les. Tam schovaná je tajná zátoka, Kde nahlas štěká pes.
Sabina Bížová
Kůň na louce skáče, slunce na něj svítí, Moře v dálce šumí, vítr si tiše piští, Hra se v srdcích ozývá, tráva se zelená, Láska v nás zůstává, když se štěstí ozývá.
Filip Dolejš
Vysoko nad zemí vyrostla hruška, daleko pod zemí vypukla válka. Vedle hrušky koala se houpe, avšak žížala se strachy nahoru kope. Nahoře, nad zemí, vysoko u nebe, nachází se hruška, koala a růže. Nahoře jediným problémem může být plevel, ale dole po válce zůstal už jen popel. Žížala se přes všechny nástrahy a bolesti, vykopala nahoru za nimi.
Barbora Tabulková
Planeta lásky, planeta Venuše, každý den mi promlouvá do duše celé moje vědomí je naplněno uměním v každém kroku, v každém snění, nacházím si klid jen v psaní.
Eva Večeřová
Přes tento krásný les
Se proběhl jen jeden pes
Ten les ani pes tam léta není
Neboť se teď všechno mění
Teď je tam jen stroje hudba
Nepotakás tam ani zubra
A stroje chlastaj etanol
Lidé zase metanol
Dominik Král
Pod hvězdami modrá září, Kočka sní o kouzlu v dálí. Špagety na stole, vůně vábí, Cukroví sladké, srdce nás láká.
Nebe tiché, klidné šumí, V duši klid, svět se znovu třpytí. Slova tvá jsou jak melodie, V nich je kouzlo, magie skrytá.
Milan Křiváček
Viktor Dyk – Země mluví
Mluvila země. Řekla: „Jsem tvůj domov.
Jsem matka, jež tě zrodila.
Jsem hrob, jenž na tebe čeká.
Jsem vše, co máš a co ztratíš.“
A člověk stál a naslouchal.
A země dodala: „Jsi pánem?
Jsi pánem, který mě zve svou,
a přece jsi můj otrok!“
(Slova přírody)
Vítězslav Nezval – Signál času
Dny jsou jak mrtví ptáci v zaprášených vitrínách vzpomínek a ticho v srdci je jako vzdálený signál který nikdo nepřijímá
Smrt sedí u stolu jako žena bez obličeje a já jí nalévám víno v kterém plavou stíny hodin
Samota mě hladí po vlasech jako stará známá a já se jí nebráním jen občas promluvím potichu a pak se zase všechno ponoří do noci.
(Slova poetická)
Karel Hynek Mácha – Máj
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky
(Slova poetická)
Karel Hynek Mácha – Máj
Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko – v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: „Vy, jenž dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!
(Slova poetická)
Edgar Allan Poe – Sen ve snu
Věř, že mé dny, jak sen jsou samý, jak snění, které ve snu mám. A že, když život tělem zmámí, jen sen je, co já v sobě znám.
(Slova duchovní)
Magorovy labutí písně
Víš ty Bože vůbec o mně, žes mě zavřel v tomhle domě? Vzpomeneš si někdy na mě, jak tu sedím v hnojné jámě? Stvořils vavříny i oměj, co z toho jsi schystal pro mě? Odsoudils mě k marné slávě nebo pojdu někde v slámě? S kůží v ruce Bartoloměj pokorně Tě prosím Pane: Už mě nenech vězet marně v Leviatanově tlamě.
William Shakespeare – Sonet 116
Nechť nepřipustím, aby manželství dvou pravých duší překážky znalo. Láska není láska, jež mění se, když změna v změnách se jí zdá být málo. Ne, láska je pevná věž, jež nekolísá, i když zuřící bouře útočí, je hvězdou, jež bloudícím ukazuje, jejíž hodnotu znát, ač nelze spočítat. Láska není hračka Času, byť růže rtů a tváří pod jeho srpem hyne. Nemění se láska s krátkými dny, ale trvá až k hranici zkázy. Jestli jsem v omylu a láska taková není, pak nikdy nepsal jsem a nikdo nikdy nemiloval.
(Slova vztahů)
