Když se řekne Vlasta Burian (1891–1962), všem se vybaví chytlavá písnička z Přednosty stanice:
„Přednosta stanice, to je náš táta, ten když si vyskočí, zlostí se chvěje…“
Nekorunovaný Král komiků rozdával z plátna radost celým generacím. Za oponou slavného života se však skrývá osud plný osobních tragédií, ikonických hlášek a mrazivého konce.
Živel na plátně i v soukromí
Burian byl skvělý sportovec – chytal za fotbalovou AC Sparta Praha a hrál tenis. Stal se největší hvězdou první republiky a založil vlastní divadlo. Jeho osudovou láskou byla manželka Františka (Nina). Když v roce 1920 potratila a nemohla mít další děti, společně vychovali Burianovu nemanželskou dceru Emilku.
Burianův humor stál na nespoutané improvizaci, zmatených dialozích a dokonalé práci s hlasem i tělem.
Mezi jeho nejslavnější filmové momenty patří:
- Přednosta stanice (1941): „Přednosto, vy jste taky přednosta?“
- U pokladny stál (1939): „Sbalte si svých pět švestek a vypadněte!“
- Ducháček to zařídí (1938): „Není vůbec žádný spěch, ale musí to být do pěti minut!“
Anton Špelec, ostrostřelec (1938)
Špelec: „Hehe. Ale pánové, že to byla šupička, co?!“
Velitel ostrostřelců: „Tady bude pořádek!“
Špelec: „Jakej pořádek? Když má bejt pořádek, tak se račte laskavě postarat, abych měl medaili. Račte prominout, při vašem vzdělání.“
Kačaba: „Toníku, nekřič. Pan velitel přeci tady, no…“
Špelec: „Ale pan velitel sem, pan velitel tam, pan velitel je vůl, no.“
Kačaba: „Podívej se, Toníku, měj rozum, přece třeba pan velitel za to nemůže.“
Špelec: „A kdo by za to moh?“
Kačaba: „No císařpán!“
Špelec: „Frantík? Procházka? Tak je vůl!“
Kačaba: „Ale ne, pánové, on myslí toho sklenáře Procházku, Toník.“
Špelec: „Kdepak! Kdepak žádnýho sklenáře, mocnáře! Císař pán je vůl!“
Poválečný pád
Po roce 1945 se jeho život zhroutil. Po druhé světové válce dostal pokutu 1 000 000 Kčs (spolu se zákazem činnosti a zabavením majetku) na základě rozhodnutí Městského národního výboru v Praze a disciplinární komise za údajnou kolaboraci s nacistickým režimem.
Než směl po letech opět na jeviště, musel pracovat manuálně a později objížděl jen vesnické hospody a estrády. Trpěl těžkými depresemi a prakticky oslepl na jedno oko.
31. ledna 1962 podlehl plicní embolii. Jeho žena Nina bez něj nedokázala žít a přesně devět týdnů po jeho smrti byla nalezena mrtvá přímo na jeho hrobě.
Ačkoliv byl Burian v roce 1947 odsouzen a finančně i lidsky zničen, pozdější přezkoumání ukázalo, že aktivním kolaborantem nebyl – naopak za války finančně i prakticky pomáhal řadě českých herců a vlastenců. V roce 1994 byl plně soudně rehabilitován.
- Zdroje
- Wikipedia – Vlasta Burian
- Deník.cz – Vlasta Burian zažil slávu i krutý pád
- Prima Ženy – Krutý osud Vlasty Buriana
- Seznam Medium – Smutný Král komiků Burian
