Ačkoliv není v Indii křesťanství hlavní náboženství, slaví se i tam Vánoce a dokonce pronikají i do nekřesťanských rodin. Indické Vánoce se točí kolem jídla a rodiny. Oblíbeným zvykem je, že rodina společně peče a smaží vánoční dobroty ( kuswar = něco jako naše cukroví).
Není to ale cukroví, na jaké jsme zvyklí. Připravují se například ovocné dortíky (hlavně švestkový koláč), smaží se sladké kokkisan, neurios (sladké taštičky plněné sušeným ovocem a oříšky), karamelky s kokosem a kešu oříšky jménem dodol, sladký rýžový nákyp kheer a spousta dalších.
Štědrovečerní večeře se liší region od regionu. Někde lidé přejali západní zvyklosti a pečou krocana, jinde se drží tradičnějších indických specialit, jako je kuřecí nebo vepřové kari (dukra ), sanna (rýžové koláčky dělané na páře) nebo smažená zelenina. Rodiny také chodí po večeři na půlnoční mši.
Indové milují oslavy, berou s nadšením příležitost k tanci a zpěvu, kterou Vánoce samozřejmě skýtají. Oproti nám neprožívají Vánoce tolik jako hektický čas, ale prožívají to v klidu a rádi se baví. Po mši někteří pokračují ještě do klubu, a tak božíhodové ráno začíná docela pozdě. Tento den je úplně pohodový. Na pořadu dne je setkávání se s širší rodinou, přáteli a sousedy. Indové si předávají dárky osobně a milují vyměňovat si napečené cukroví. Rozmohl se tam i Santa Claus, který přináší dárky stále více dětem.
Štědrý den je v Indii také 24. prosince a říkají mu Bada Din – Velký den. Oslavy začínají už před Štědrým dnem a pokračují až do Nového roku.
Někde se zdobí stromeček, většinou mangovník nebo banánovník, někde se rozsvěcují hliněné lampičky ( symbol toho, že Ježíš je světlo světa) nebo zdobí kostely květinami a svíčkami.
Indové se nebojí slavit se spoustou světel a barev.
Ačkoliv se zvyky liší podle regionů – a to dost výrazně, někde pálí vánočního stařík jako vítání nového roku a jinde jsou umělé smrčky a vánoční trhy jako u nás. Obecně se dá říct, že hodně zpívají koledy, připravují společně jídlo a navštěvují své blízké.
