Film režiséra Jindřicha Poláka z roku 1983, který byl natočený v koprodukci Československa a Západního Německa. Film vznikl z původně šestidílného televizní seriálu pro západoněmeckou televizi pod názvem „Luzie, der Schrecken der Straße“, když byly nakonec první tři díly sestříhány jako celovečerní film pro české publikum.
Je to dětská pohádková komedie o šestileté Lucii, protivném Osvaldovi a dvou kouzelných postavičkách z formely Ferdovi a Ferdovi. Lucie už se nemůže dočkat až po prázdninách půjde do první třídy. Všechny její kamarádky jsou ale ještě na prázdninách, a tak si nemá s kým hrát. A klučičí parta páťáka Osvalda, do které se pokoušela vetřít, o malé holky nestojí. Jedině pod podmínkou, že by dokázala svou odvahu krádeží v obchodě. Lucie se tedy vydává do obchodního domu a tam se rozhodne pro krabičku s formelou. Z krabičky ale vylezou dva kouzelní formeláci, kteří se stanou pro Lucii skvělými kamarády.
Obsazení:
- Žaneta Bukovská-Fuchsová – Lucie
- Daniela Kolářová – maminka
- Jaromír Hanzlík – tatínek
- Jiří Pleskot – dědeček
- Michael Hofbauer – Osvald
- Hana Maciuchová – Osvaldova maminka
- Mahulena Bočanová – Lída
- Dagmar Patrasová – prodavačka
- Otto Šimánek – detektiv
- Zdeněk Dítě – ředitel obchodního domu
Tvůrci filmu:
- scénář: Ota Hofman, Jindřich Polák
- hudba: Angelo Michajlov
- kamera: Josef Vaniš
- architekt: Karel Černý
- střih: Zdeněk Stehlík, Dalibor Lipský
- zvuk: Pavel Jelínek, Roman Hloch, Ivo Špalj
- režie: Jindřich Polák
Lucie, postrach ulice je film, na kterém jsem vyrůstala. Pamatuji si, jak mi film připadal hrozně dlouhý a přitom má pouhou hodinu a 14 minut. Myslím, že je to moc příjemný rodinný film, který může dnešním dětem přiblížit, jak dříve vyrůstali jejich rodiče a prarodiče. Vždycky jsem si přála mít dva takové formeláky, kteří by mi z obýváku vytvořili kluziště, a já mohla bruslit i uprostřed léta.
