Období klasické, takzvané vážné hudby začíná v 11. století v Evropě a pokračuje až do 20. století ( anebo do současnosti, pokud neuznáváte termín soudobá vážná hudba). Jeden z podžánrů klasické hudby je romantismus.
Charakteristika a historie
Romantismus se vyvinul na přelomu 18. a 19. století a dařilo se mu až do století dvacátého. Hudební romantismus se inspiroval uměleckým romantismem a hudba začala nést emoce. Skladatelé přebírali víc z lidové hudby a odbočovali od uhlazené harmonie klasické hudby. Také orchestr se rozrůstal úměrně potřebám nového stylu, který si žádal bohatších možností hudebního a vokálního vyjádření. Někteří skladatelé ( například A. Dvořák nebo E. Grieg) přidali nový rozměr, když ve svých skladbách vyjádřili vlastenecké cítění; toto láskyplné vykreslení milované země dalo novou úroveň emočnímu náboji. V éře romantismu také dozrála opera – například v operním cyklu Niebelungův prsten od Richarda Wágnera:
Orchestr
Romantická hudba se nespokojila s dosavadní skladbou orchestru, proto byly zvýšeny počty stávajících nástrojů a rozšířeny o další nástroje. Jádrem zůstával klavír a smyčcové nástroje, jejichž počet i druhy se rozrostly, dále se objevily další žesťové, bicí a dřevěné nástroje. Později se rozvíjí a zapojují i dechové nástroje, které do té doby nebyly používané. Objevují se nástroje jako xylofon, kontrafagot, basklarinet nebo saxofon. Přidávají se triangly, velké harfy, pikoly, bubny, zvony… Do popředí se dostávají žesťové a bicí nástroje, které po úpravách měly větší rozsah a dalo už se na ně zahrát znatelně víc not. Velikost orchestru se zvětšila z běžných čtyřiceti na více než sto nástrojů ( a několik set členů).
Představitelé
Hlavní představitelé romantismu jsou například Petr I. Čajkovský, Frederic Chopin, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Franz Schubert nebo Richard Wagner. Pozdější tvorba Beethovena se taktéž řadí do romantismu. Český romantismus pěkně prezentuje Bedřichova Má vlast a Dvořákovy zhudebněné některé básně Erbenovy Kytice.
Má Vlast, Šárka od B. Smetany
Kytice, Vodník od A. Dvořáka
Fantaisie- impromptum od F. Chopina
Labutí jezero, Adagio od P. Čajkovského
Závěr
Romantismus vznikl jako touha po přiblížení hudby emocím a taktéž jako spojení hudby a současného dění. Do tónů pronikl cit a také myšlenky doby. Byla to vlastně reakce na směr, který se zrodil v jiných odvětvích umění, hudebníci museli jít s dobou stejně jako třeba malíři. Kvůli detailnějšímu propracování a jemných tónech, kvůli větší hloubce vzniklé emočním přesahem se obměnil i orchestr – víc starého, víc nového. Soudě podle oblíbenosti ještě v našem jednadvacátém století to tehdy vzali takříkajíc za správný konec. Nedokážu vybrat jen jednoho oblíbeného skladatele, ale vřele mohu doporučit cokoliv od pana Čajkovského, stejně tak mám ráda Chopina a mou oblíbenou skladbou je Měsíční sonáta od Beethovena. Také bych chtěla doporučit Mou vlast, protože nejen nejznámější skladba Vltava je krásná. Když poslouchám Mou vlast vidím za očními víčky nádherné obrazy naší domoviny. Úplně na závěr pro milovníky klasické hudby přidávám kousek z Čajkovského Louskáčku i s baletem ( Nikolaj Ciskaradze a Anželina Voroncova).
