Rozhovory v betlémské stáji
Osel: No teda… tak tohle jsem nečekal.
Ovce: Co zas? Došlo seno?
Osel: Ne. Narodil se král.
Kráva: (zívne) Král? A kde má korunu? Já vidím jen malé, růžové stvoření.
Osel: Přesně! Říkali „král králů“ a zatím je to král velikosti bochníku chleba.
Ovce: Ale je roztomilý. I když… přiznejme si, vypadá, jako by ho vítr mohl odnést.
Beran: (hrdě) Já bych ho ochránil! Kdyby někdo přišel, hned bych trknul.
Ovce: Prosím tě, ty trkneš i kbelík, když se ti nelíbí.
Pes: Psst! Ticho! Konečně se mi podařilo zahnat pastýře, aby si sedli, a vy tu mečíte jak na trhu.
Kočka: (líně) Nechte je. Dítě spí. A já taky… nebo bych spala, kdyby tu někdo pořád nekopal ocasem.
Osel: Promiň. Jen mě fascinuje, že se všichni klaní… a on zatím neumí ani sedět.
Krava: Já ho zahřívám dechem. Upřímně, je to asi poprvé, co se mi vyplatilo být tak velká.
Ovce: Všimli jste si, že tu dneska nikdo nekřičí? Ani lidé.
Pes: To je pravda. Normálně by tu byl chaos. A teď? Klid. Dokonce i já nemám chuť štěkat.
Kočka: To bude tím dítětem. Má zvláštní talent – uspí i mě. A to je co říct.
Beran: Takže… tenhle malý člověk má změnit svět?
Osel: Asi jo. Začíná potichu. Uprostřed sena. Mezi námi.
Ovce: No… jestli má změnit svět, tak bych navrhovala, aby se nejdřív naučil pořádně dýchat.
Krava: A jíst. Až vyroste, bude potřebovat sílu.
Pes: Tak jsme se shodli. Hlídáme, zahříváme a mlčíme.
Kočka: Já budu mlčet. Ale jen dokud mi někdo nesedne na ocas.
Osel: Tak vítej, malý králi. Nejsi velký. Nejsi hlučný. Ale něco mi říká, že si tě svět zapamatuje.
Kateřina Nováková
Cesta do Betléma
Postavy:
Marie, Josef, Hostinský zlý, Hostinský hodný, Měšťan, Pastýř
Scéna 1 – Na cestě
Marie: Josefe, už nemohu dál.
Josef: Vydrž ještě chvíli. Najdeme pomoc.
Marie: Doufám, že lidé v Betlémě budou milosrdní.
Scéna 2 – Na náměstí
Josef: Dobrý večer, pane, nevíte o místě k přespání?
Měšťan: (povýšeně) Přespání? Teď? Všude je plno!
Marie: Jsem velmi unavená…
Měšťan: To není můj problém. Betlém není útulek!
Josef: Prosíme jen o radu…
Měšťan: Rada je jednoduchá: jděte pryč.
Scéna 3 – První hostinec (zlý)
Josef: Prosíme, máme ženu před porodem.
Hostinský zlý: (netrpělivě) Každý tu má starosti! Běžte!
Marie: Prosím…
Hostinský zlý: To mě nezajímá! Zavírám!
Scéna 4 – Druhý hostinec (hodný)
Hostinský hodný: Dobrý večer. Co vás trápí?
Josef: Hledáme místo na noc.
Marie: Už sotva stojím.
Hostinský hodný: (lítostivě) Kéž bych vám mohl pomoci…
Josef: Nemáte opravdu nic?
Hostinský hodný: Vše je plné. I komory, i podlaha.
Marie: Chápeme to.
Hostinský hodný: Je mi to moc líto. Modlím se, abyste našli klid.
Josef: Děkujeme vám aspoň za laskavost.
Scéna 5 – Na okraji města
Marie: Aspoň jeden byl milý.
Josef: I to dodává naději.
(Přichází Pastýř.)
Pastýř: Slyšel jsem váš rozhovor.
Marie: Nemáte kde složit hlavu?
Pastýř: Ne, ale znám místo, kde budete v bezpečí.
Josef: Opravdu?
Pastýř: Starou stáj za městem.
Scéna 6 – Ve stáji
Pastýř: Není to palác, ale je tu teplo.
Marie: Je to dar.
Josef: Děkujeme vám z celého srdce.
Pastýř: Někdy nemůžeme dát všechno, ale můžeme dát kousek dobra.
Závěr
Marie: I v tichu se rodí naděje.
Josef: A dobrota se pozná podle srdce.
Pastýř: Odpočiňte si a buďte klidní.
Konec
Eliška
Dobrý den,
posílám svůj text.
Jolana Perničková
Scéna: Marie jede na oslovi, vrtí se mu na hřbetě, protože se jí sedí nepohodlně. Josef jde vedle ní. Když si všimne její zjevné nepohody, položí jí ruku na nohu v úrovní svých očí.
JOSEF: Jsi unavená, viď?
Marie přikývne a stiskne oči k sobě, aby zahnala slzy.
MARIE: Všechno mě tlačí a miminko se vrtí.
Josef zastaví osla.
JOSEF: Pojď, dáme si další přestávku. Zasloužíš si ji.
Jemně pomůže Marii z oslíka. Položí jí ruku na bříško a skloní se k němu.
JOSEF: A ty tam, dej své mamince také trochu oddechu! Docela už se proneseš, víš?
Marie se navzdory své špatné náladě usměje.
MARIE: Vrtí se, jako by se nemohl dočkat, až přijde na svět.
JOSEF: Už se nemůže dočkat, jaké velké věci vykoná. Ale ještě má čas.
Chytí Marii za ruku a pomůže jí se usadit na zem.
MARIE: Vím, že bych měla asi cítit obavy, protože vůbec netuším, co se teď bude dít… ale necítím je. Mám pocit, že vše dopadne tak jak má. Dobře.
JOSEF: Tak věř své intuici.
MARIE: Kdepak intuice… to je víra.
JOSEF: A já věřím s tebou. Ještě si chvilku odpočineme a budeme pokračovat, do Davidova města je to už jen kousek. Tam si najdeme nocleh a konečně se budeš moci vykoupat po dlouhé cestě a vyspat se.
….
V Betlémě. Betlém je plný lidí, přestože se šeří. Marie nervózně čeká vedle oslíka před hostincem. Josef z něj vyjde se zachmuřenou tváří.
MARIE: Tak co? Ubytují nás?
JOSEF: Je mi líto… Do Davidova města putují všichni, kdo jsou členy Davidova dómu a rodiny. I tento hostinec je plný.
MARIE: Půjdeme tedy dál?
JOSEF: Marie má drahá… je mi to líto, ale tohle byl poslední hostinec. Další už tu nejsou. A všechny předchozí jsme obešli.
Marie se zachvěje a podlomí se jí nohy. Josef jí rychle chytí a ona zaúpí bolestí.
JOSEF: Marie! Ublížil jsem ti?
MARIE: Ne… ne… Já… nechtěla jsem ti to říkat, ale myslím, že jsem začala rodit. Miminko se narodí každou hodinou. Josefe, co si počneme?
Josef se zamyslí a pak se odhodlaně otočí k hostinci. Zabouchá ještě jednou na dveře.
JOSEF: Dobrý muži, prosím!
Ven vykoukne hostinský.
HOSTINSKÝ: Říkal jsem vám, že máme plno, omlouvám se, ale vážně je to tak.
JOSEF: Má žena začala rodit! Prosím vás, pokud jste počestný muž věřící v Boha, zamyslete se, jestli nenajdete nějakou komůrku.
MARIE: Cokoliv. Jen ať máme kam složit hlavu a přivést na svět dítě. Bůh se vám odvděčí.
Hostinský chvíli přemýšlí.
HOSTINSKÝ: Potřebujete hlavně teplo a sucho, že? Mám tu jedno místečko… ale je to chlév. Jinde opravdu nenajdeme místo, paní.
MARIE: To nevadí! Hlavně že… ach!
Josef k Marii přiskočí a podepře ji. Hostinský rychle vyjde z domu, pomůže Marii z druhé strany a odvádí jí za dům k chlévu. Ukáže jim kam mají jít a pak se ještě vrátí k hostinci. Zakřičí do dveří.
HOSTINSKÝ: Ženo má, přines mi do chléva prosím plátna a horkou vodu. Rychle! A sežeň porodní bábu. Panebože!
….
Josef rychle nahrne kupky sena na sebe, aby se Marii leželo co nejpohodlněji. Pak jí pomůže se položit. Přibíhá Hostinský, který je ještě nervóznější a vyděšenější než Josef s Mariií dohromady. Blekotá ujištění, ale vypadá, že nejvíce potřebuje ujistit on sám.
HOSTINSKÝ: Má manželka vám za chvíli přinese vše potřebné a poslal jsem pro porodní bábu. Nebojte se, dopadne to dobře, tato žena rodila i mé tři vlastní děti.
Josef si sedne za Marii, aby si mu mohla složit hlavu do klína. Odhrne jí vlasy ze zpoceného čela.
JOSEF: Vidíš? Neboj se, zvládneme to.
Marie se na Hostinského s pohnutím ve tváři zadívá.
MARIE: Věřím vám.
Otočí se na Josefa, s láskou ve tváři.
MARIE: A věřím i tobě, můj muži.
Josef se rovněž s láskou ve tváři usměje.
JOSEF: A já věřím Jemu.
Oba dva se zadívají na střechu chléva, jako by tam mohli nahlédnout až Bohu do oken.
Jolanka
Marie držela malého Ježíška v náručí a sledovala jeho spokojený spánek. Josef stál vedle ní a tiše pozoroval dítě.
,,Podívej se na něj, Josefe,“ řekla Marie. ,,Je tak malý… a přesto cítím, že něco změní.“
Josef přikývl. „Ano, přinesl klid do našeho světa. Ale venku… svět je stále velký a někdy krutý.“
Marie se usmála. „Neboj se. Náš syn je chráněný. Nejen námi, ale něčím větším.“
Josef sledoval jeho maličký úsměv. ,,Jeho úsměv… je zázrak. Nikdy jsem nic tak křehkého a přece tak mocného neviděl.“
,,A tak tu zůstáváme,“ řekla Marie. „Střežíme ho a učíme se z jeho přítomnosti. Náš svět se možná mění jen tady, v téhle stáji… ale možná právě tady začíná změna pro celý svět.“
Josef ji pohladil po ruce. ,,Společně zvládneme cokoliv. A jeho světlo bude svítit dál.“
Marie se usmála. ,,Ano. Světlo našeho malého Ježíška nikdy nezhasne.“
A v té malé stáji, mezi senem a vůní sena, leželo dítě, které tiše měnilo svět.
Tadeáš
Vánoční zázrak v Betlémě
Postavy:
- Marie (maminka Ježíška)
- Josef (její manžel)
- Pastýři
- Tři králové (Melichar, Kašpar, Baltazar)
- Anděl
- Vypravěč
Scéna: Stáj se senem, jesličkami a hvězdou nad ní.
Rekvizity: ovce, myrha, kadidlo a zlato, plenky, hůl pro Josefa
Scénář:
Scéna u stáje 1
Vypravěč: Na město Betlém padla noc. Marie a Josef marně hledali místo, kde by mohla Marie porodit jejich syna.
Josef: (bezradně) Marie, bojím se, že dnes večer tu už nenajdeme opravdu žádné místo. Všude mají narváno k prasknutí…
Marie: (chlácholí Josefa) Neboj se, Josefe. Bůh ví, kde máme být… a myslím, že tahle malá stáj nám pro dnešní noc poskytne dokonalé přístřeší.
Scéna s pastýři
Anděl: (dramaticky vstoupí) Přináším vám všem radostnou zprávu! Dnes se nám narodil Spasitel. Najdete ho ve stáji ve městě Betlémě, v plenkách zabaleného, v jesličkách uloženého.
Pastýř 1: (opatrně přichází)
Slyšeli jsme, že se stalo něco velkolepého. Musíme se tam jít honem podívat!
Pastýř 2:
Ano, máš pravdu. Měli bychom s sebou také přivést ovečky, jako dar pro to malé nemluvně.
Scéna u stáje 2
Tři králové: (postupně vstoupí, každý s dárkem)
My Ti Ježíšku neseme zlato, kadidlo a myrhu!
Marie: (s unaveným úsměvem)
Děkujeme vám všem, že jste přišli a poctili nás svými dary.
Josef: (šeptá Marii do ucha)
Měla jsi pravdu, nakonec se vše v dobré obrátilo.
Závěrečná scéna
Vypravěč:
A tak se o vánočním večeru, ve městě Betlémě, stal zázrak. Ve staré stáji, na seně, se narodil malý Ježíšek. Každý, kdo jej navštívil, pocítil nekonečnou vlnu radosti a naděje.
Všichni společně: (dojatě)
Veselé Vánoce!
Zpívají – Narodil se Kristus Pán
Bížová Sabina
Dobrý den,
zasílám scénář
Marie a Josef navázali oční kontakt a otočili hlavu zpátky na děťátko
Josef: “Co s ním jako máme dělat teď?“
Marie se zasmála a dala mu pusu na čelo.
Marie: ,,Oni nás tu opravdu nechali ať se o něj postaráme sami”
Josef si povzdechl a opatrně se posadil blíž k jesličkám. Chvíli pozoroval, jak dítě klidně dýchá.
Josef: „Je tak malý a přitom mám pocit, jako by všechno chápal.“
Marie si k němu přisedla, položila ruku na Josefovo rameno a tiše přikývla.
Marie: „Nemusíme vědět všechno, hlavně když tu pro něj s láskou budeme.“
Dítě se lehce pohnulo a vydalo tichý zvuk. Josef se instinktivně naklonil blíž.
Josef: „Tak dobře, tak to zkusíme.“
Marie se usmála. Venku se ozval vítr, ale uvnitř stáje bylo ticho a klid – jako by se svět na okamžik zastavil.
Josef se opřel o dřevěný trám a chvíli mlčel. Ve tváři se mu mísila únava s nejistotou.
Josef: „Nikdo se nás neptal, jestli na to stačíme.“
Marie se zadívala na děťátko, jemně mu upravila přikrývku.
Marie: „Protože kdyby se ptali, odpověď by nebyla taková, jakou chtějí.“
Dítě tiše zavzlykalo a Marie ho opatrně vzala do náruče. Josef instinktivně vstal a přiblížil se k nim.
Josef: „Je skutečným zázrakem.“
Marie přikývla.
Marie: „A je náš. Aspoň teď.“
Venku zašustila sláma a skrz škvíru ve dveřích pronikl slabý pruh světla. Josef ho chvíli pozoroval, pak znovu pohlédl na Marii.
Josef: „Tak mu dáme jméno. A zkusíme být takoví rodiče, jaké si zaslouží.“
Marie se usmála, tentokrát vážněji.
Marie: „To bude stačit.”
Dítě se uklidnilo a stáje se znovu zmocnilo ticho – ticho nebylo prázdné, ale plné očekávání.
Ať se líbí!
Eva Večeřová
Po dlouhém dni na cestě si Josef konečně chtěl odpočinout a dát si kousek chleba — jenže chleba nikde nebylo, jako by se ztratilo v pouštním prachu.
Josef se obrátil k Marii a zeptal se:
„Marie, nevíš, kde je náš chléb?“
Marie odpověděla:
„Nevím, Josefe .Já nosím něco důležitějšího.“
Josef se tedy zamyslel a znovu se rozhlédl kolem. Slunce zapadalo, Betlém byl už nablízku a Josef si v duchu říkal, že se snad z té cesty úplně pomátne. Vtom si všiml drobků na zemi a stop vedoucích ke straně cesty a zamumlal. „Tohle nebude zázrak.“.
a Jozef viděl jak Tam stál jejich osel který přežvykoval chleba, tvářil se jako kdyby se usmíval a zřejmě se Jozefovi vysmíval.
Jozef jen vzdech a řekl: „ty jsi opravdu osel“.
Nicolaus
