Zápisky k maturitě z literatury – hvězdy

Jolana Perničková zpracovala drama K. Čapka R.U.R.

Název díla: R.U.R – Rossumovi univerzální roboti

Autor, autorství, životopis, zajímavosti:

Knihu napsal Karel Čapek, který se narodil 9. ledna 1890, a zemřel 25. prosince 1938 (ve věku 48 let). Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka, a významnou osobností politického a kulturního života své doby.

Narodil se v Malých Svatoňovicích, otec Antonín Čapek byl lékař, matka Božena v domácnosti. Kromě bratra měl i sestru Helenu. Rodina se přestěhovala do Úpice, kde Karel navštěvoval obecnou školu a měšťanskou školu. Na další studia odešel do Hradce Králové, pokračoval v Brně a nakonec maturoval v Praze, kam se s rodinou přestěhoval. V roce 1909 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, anglistiky, germanistiku a bohemistiku. Odpromoval a získal titul doktor filozofie, a chvíli působil jako domácí učitel. Brzy ale přešel k novinařině. A protože trpěl chronickým zánětlivým onemocněním (Bechtěrevovou nemocí) nebyl za první války odveden do rakouské armády.

Mimo jiné byl ale i velkým podporovatelem prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, kvůli kterému dokonce odešel z Národních listů – prý byly zaměřené proti Masarykovi. S Masarykem se samozřejmě pojí i jedno z jeho nejvýznamnějších děl, a to Hovory s T. G. Masarykem. V letech 1921-23 byl dramaturg a režisér Vinohradského divadla a v roce 1925 se stal prvním předsedou pražského PEN klubu.

Když vzešla v platnost Mnichovská dohoda, Čapek se velice soužil. Přišel o všechny ideály a hodnoty, které ctil, náhle byly úplně špatně. Snažil se zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu – bohužel se nesetkal s pochopením a chodily mu hanlivé anonymní dopisy a telefonáty. Do Lidových novin, kde tehdy pracoval, proto napsal i ospravedlnění všech svých aktivity.

V roce 1935 se oženil, a koncem srpna roku 1938 zasáhla jeho dům povodeň. Při opravách si Čapek přivodil lehkou chřipku. Přidal se zánět ledvin, zápal plic. Nakonec zemřel na plicní edém v prosinci, tedy jen pár měsíců před okupací českých zemí Německem. Je známo, že gestapo plánovalo jeho zatčení.

Zasazení díla do dějin světa a dějin literatury:

Je to meziválečná próza, autora hodně ovlivnila vědeckotechnická revoluce, a vyjadřuje obavy o osud lidstva po první světové válce. Na Čapkovu tvorbu mělo velký vliv i jeho filosofické a estetické vzdělání.

Téma, obsah, motiv, příběh, smysl:

– Děj:

V předehře přijíždí do továrny na Roboty na Rossumův ostrov dcera prezidenta Gloryho Helena. Tváří se, že jí jen zajímá výroba, ale ve skutečnosti tam přijela, protože je jí Robotů líto a přála by si, aby se s nimi lidsky zacházelo. Mate jí, jak jsou Roboti podobní lidem, a několikrát si je splete s lidmi i naopak. Roboti jsou tu na bázi Frankensteinova monstra, minimálně jednou nazvaní také jako „umělí lidé“. Nejsou to „krabice“, ale jsou docela jako lidé, jen z jiné hmoty, mají všechny orgány a kosti a šlachy atd. Ale s co nejmenším počtem potřeb, aby byli co nejvýkonnější pracovníci. Heleně jsou představeni ředitelové, kteří jsou spolu s Dominem jediní lidé v továrně. Heleně je předneseno hned několik nabídek k sňatku.

Po předehře uplynulo deset let od chvíle, co Helena připlula na Rossumův ostrov. Helena si vzala Harryho Domina. Za tu dobu se výroba Robotů zdokonalila a dělníci kvůli nim skončili na dlažbě. Proběhal vzpoura, dělníci se bouřili a rozbíjeli je. A pak lidé přišli na to, že si z Robotů mohou udělat i vojáky. Je zmíněno, že proběhlo i několik válek. Helena cítí, že se něco děje, snad další válka, a prosí Domina, aby spolu někam utekli. Ten před ní očividně něco tají, útěk odmítá a konejší ji. Helena si k sobě postupně zve všechny pány ředitele. Vyzvídá od nich. Alquist jí prozradí, že se přestaly rodit děti, a „člověk už je jen přežitek“. Roboti teď dělají za lidi úplně všechno. Helena je úzkostná a chce tomu učinit přítrž. Přijde jí, že to dobře vyjádří spálením všech papírů, které měl Domin v kanceláři.

Dozvídá se i, že na balkánském poloostrově začala revolta. Domin má ale plán, co ve chvíli, kdy by dorazila i k nim, dělat. Sednou na loď, kterou dal Heleně k desátému výročí jejího připlutí, budou kroužit po moři, a budou u sebe mít rukopis s tajemstvím výroby Robotů od „starého Rossuma“. Bez toho by byli Roboti nahraní a museli by se jim vzdát. Ale nemyslí si, že by to došlo až tak daleko. Teď mají v plánu vyrábět Roboty nacionální, v každé zemi jedna továrna, z níž budou vycházet Roboti různé barvy kůže, různé národnosti a jazyků – už nebudou univerzální. Je to proto, aby si nerozuměli a nemohli se spojit.

První dějství končí, když se ukáže, že dům, v němž se všichni nachází, je obklíčený Roboty, kteří právě vyhlásili lidem válku a plánují je vyvraždit.

Druhé dějství, obyvatelé domu ví, že mají problém. Domin ale stále nelituje výroby. A říká, že ještě sto let a z lidí by udělal něco víc, „Nadlidi“. Dr. Gall se přiznává, že už nějakou dobu na vlastní pěst upravuje Roboty, a to do takové míry, že přestali být stroji. A že je to všechno jeho vina. Sice to odmítá vyslovit, ale dělal to na popud Heleny, kterou stejně jako všichni přítomní miluje, a které je stále Robotů líto. Rozhodnou se s Roboty vyjednávat o Rossumův rukopis, protože už nemají moc možností, ale Helena ho ráno spálila. Nevadí, Domin přichází s dalším řešením, tentokrát doufají, že se vyplatí. Busman při shánění peněz nešťastnou náhodou zemře, zasažen proudem. Roboti vedení Radiem, Robotem, se kterým měla Nána ráno problém, vtrhnou do domu. Všechny zabijí, ale u Alquista se zastaví – protože je jako Robot, pracuje jako Robot, staví domy. Ušetří ho a bude sloužit Robotům.

Ve třetím dějství uplynuly dva roky, Alquist si v laboratoři láme hlavu nad tím, co bylo v tom Rossumově rukopisu. Roboti po něm totiž chtějí, aby vytvořil další Roboty. Chovají k němu jakousi úctu, protože je jediný, kdo by to mohl dokázat. Na celém světě nejsou už vůbec žádní lidé. Alquist se setká s výborem Robotů. Roboti jsou zoufalí a často mění vyjednávací taktiku. Alquistovi chvíli vyhrožují zabitím, když jim obsah rukopisu neprozradí, doufají, že Alquist jim to jen zatvrzele odmítá sdělit, ale Alquist opakuje, že přesné znění opravdu nezná a že si stejně přeje zemřít. Roboti opět změní taktiku vyjednávání a slibují mu za to všechno na světě, ale Alquist jim jen opakuje, že jediné, co jim může poradit, je nalézt lidi. Protože jen lidé mohou plodit.

Roboti mu přiznají, že už si nepřipadají jako stroje, cítí, že „z hrůzy a bolesti stali jsme se – stali jsme se dušemi“. Popisují okamžiky, kdy do nich něco vstupuje, kdy přicházejí na myšlenky, které nejsou z nich. To jim vnukne nápad dělat pokusy na živých Robotech. Alquist to odmítá, jelikož to bude jako řezat do člověka. Nabízí se Robot Damon a Alquist nakonec vivisekci, tedy pitvu mrtvého těla, skutečně provede. Z vedlejší místnosti slyší výkřiky hrůzy Roboti Primus a Helena, oba sestrojeni v rámci pokusů doktora Galla. Pak nastane ticho a vyřítí se odtamtud zděšený Alquist. Primus a Helena si mezitím uvědomí krásy života, uvědomí si své duše a lidství. Začnou se stydět, začnou se i smát. Mají naprosto lidské emoce. Alquista to probere z netečnosti. Chce je pitvat, ale Primus i Helena brání jak sebe, tak jeden druhého. Alquist si uvědomí, že se skutečně milují. Pošle je se rozmnožit, Primus a Helena jsou noví Adam a Eva, a lidstvo díky lásce nezahyne.

– Motivy postav:

Výdělek, zpočátku i dobrý úmysl lidem ušetřit práci a peníze, později zoufalství, nátlak, a možná i trochu povinnost a poslední naděje.

Literární druh a žánr:

Drama, kolektivní drama o vstupní komedii, science fiction.

Postavy a obsazení:

HARRY DOMIN, centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů

INŽ. FABRY, generální technický ředitel RUR

DR. GALL, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení RUR

DR. HALLEMEIER, přednosta Ústavu pro psychologii a výchovu Robotů KONZUL BUSMAN, generální komerční ředitel RUR

STAVITEL ALQUIST, šéf staveb RUR

HELENA GLORYOVÁ dcera prezidenta Gloryho, později manželka Harryho Domina

NÁNA, její chůva

MARIUS, Robot z předehry, Helena nemůže uvěřit, že není člověk

SULLA, Robotí dívka z předehry, Helena rovněž nevěří, že je Robot a ne člověk

RADIUS, Robot s „největším mozkem na světě“, jeden z experimentů dr. Galla a vůdce revolty

ROBOT DAMON, ve třetím dějství je na něm provedena vivisekce

1. ROBOT, Robot, který podle rozkazů Radia vraždí ve druhém dějství

2. ROBOT -||-

3. ROBOT -||-

ROBOT PRIMUS, zamilovaný do Heleny, společně zachrání lidstvo před vymřením, „nový Adam“

ROBOTKA HELENA, uvědomí si lidské city a pocity, zamilovaná do Primuse, „nová Eva“

a další ROBOTI

Vypravěč:

Jelikož je to drama, nedá se vypravěč určit.

Případná nová slova, myšlenky, slovní spojení:

Poprvé zde bylo použité slovo robot, autorovi ho pomohl vymyslet jeho starší bratr Josef Čapek. Robot se zde píše s velkým R.

Četně se používá pomlček.

U Heleny je, zejména v prvním dějství, používáno ve slově „hrozný“ vždy dvou R.

Rozbor:

Hra se skládá z předehry neboli vstupní komedie, a tří dějství. Mezi předehrou a prvním aktem, a druhým aktem a třetím aktem, jsou přestávky. Děj se odehrává chronologicky a text tvoří kromě přímé řeči postav ještě scénické poznámky.

Objevuje se tu hned několik zajímavých myšlenek: 1. Lidstvo zachrání láska a návrat ke kořenům

2. Láska se nedá nijak „naprogramovat“, v příběhu se zrodila sama spolu se všemi dalšími city. Tak by se nestalo, kdyby nebylo lásky, což je podle mě vyjádřením Čapkovi myšlenky, že právě láska je to, co z nás lidí dělá lidi.

3. I přesto, že Roboti už překonali lidi, své tvůrce, stejně se ve chvíli krize znovu obrání na ně.

4. Lidem nesvědčí jen sedět a poroučet, musí také nějakou formou pracovat. „Práce šlechtí“, jak se říká.

Z mého pohledu nepoužívá nijak zvlášť neobvyklou a nezvykle bohatou slovní zásobu. Nedostalo se ani na jeho typická dlouhá souvětí o několikanásobných větných členech, protože postavy si velmi často skáčou do řeči.

Použité tropy: personifikace („hluchý květ“), metonymie (strana 12, SULLA: Počkejte na Pensylvánii, to ej velmi dobrá, velmi silná loď.), epiteton (celý Alquistův poslední monolog)

Použité figury: epizeuxis (strana 20, HELENA: Proč… proč… proč je neuděláte šťastnější?), řečnická otázka (strana 72, ALQUIST: K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé?)

Vlastní hodnocení, inspirace, analýza:

Jak je u Čapka zvykem, po dramatických událostech vše končí harmonicky a dobře. Čapkovi to je u některých děl vyčítáno, ale tady by to podle mě bylo proti hlavní myšlence. Čapek tu totiž chtěl poukázat právě na ten harmonický konec a vyjádřit tak své hluboké pocity a obavy. Harmonický konec zde není chybou, ale pointou toho všeho.

Jinak se mi hra četla rychle. Má spád, neustále se něco děje, ale i tak mě stihla postava Heleny opravdu vytáčet. Hra ve mně ale zanechala silné pohnutí a dala mi nespočet motivů k přemýšlení. Jakožto kniha to nebude mé nejoblíbenější dílo od Čapka (zatím nic nepřekonalo Továrnu na absolutno) a nepřečetla bych si jí znovu, ale myšlenku má zdaleka nejkrásnější a nejsilnější.

Napsala Claudie

Dílo R.U.R

Zkratka R.U.R. znamená Rossumovi univerzální roboti. Hra pojednává o světě, ve kterém se rozmohla velkovýroba robotů, kteří vypadají jako lidé a umějí to, co lidé, ale jakékoli city jsou jim cizí, protože nemají duši. Lidé usilují o to, aby roboti zastali veškerou práci a oni nemuseli nic dělat. Vše se pokazí a roboti, kteří byli vylepšováni a vylepšováni, nakonec pobijí své lidské pány, kteří rozpoutávali z nudy války robotů. Na zemi zbydou jen roboti a poslední člověk. Není už cesty, jak obnovit lidstvo. A bez lidí vyhynou i roboti. Ti chtějí po posledním přeživším člověku výrobní tajemství robotů, aby se mohli množit a posunout se nad člověka, jenže ani on je neví, protože papíry s návody byly spáleny. Stane se ale něco podobného zázraku: dva roboti, robot a robotka – se milují. Cítí. Tím se z nich stali vlastně plnohodnotní lidé a je šance, že se jim povede zachránit lidský druh. Poslední člověk je vyšle do světa, aby začali od Adama a Evy a zachránili lidstvo a ne roboty bez citů.

Hra o robotech je varovné zamyšlení nad tím, kdo je člověk a co je pro něj nebezpečné – vytvoření umělých otroků, kteří by vše dělali za něj a on by jim vládl. Jistě zde vyvstává i otázka, je -li ještě člověk člověkem, když je bezcitný jako stroj. Varuje před nadvládou umělé inteligence, kterou vytvořil člověk, aby napodobil sám sebe, ale svou důležitou podstatu – duši a srdce schopné citů a emocí, ani svědomí nikomu dát nedokáže.

Inscenace v Národním divadle, v Laterně Magice sice vychází z původní Čapkovy myšlenky i děje, ale vše je vyjádřeno tancem a pantomimou.

Laterna magika je první miltimediální divadlo spojující moderní techniku a klasické divadlo, balet, činohru, pantomimu… Je jedním ze souborů pražského Národního divadla a sídlí v prostorách Nové scény ND.

 Laterna Magika znamená latinsky Kouzelná Lampa, to kvůli promítacímu přístroji. Původně se zamýšlelo, že divadlo a film se nebudou prolínat, budou jen na jevišti vedle sebe, později se promítání a hra herců začali spojovat v harmonický celek.

Laterna Magika v současné době využívá například site specific, což znamená něco jako charakteristické dějiště. Site specific je bráno jako divadlo neopakovatelné mimo místo původního vzniku. Využívá se promítání projekcí, filmů, instalací v prostoru.

Tento soubor vznikl v roce 1958 a původně vznikla jako projekt na reprezentaci pro mezinárodní výstavu Expo 58. Po celosvětovém úspěchu zahájil soubor činnost v roce 1959 jako součást Národního divadla.

Snahou Laterny Magiky je syntetické divadlo, které propojuje multimediální projekce a techniku s živými interprety, ať už jsou to herci činohry, černé hry, pantomimy, nebo tanečníci. Charakteristickým pro tento soubor se jeví i vlastní repertoár. Všechna díla jsou napsaná přímo na míru a nestává se často, že by hru převzal jiný soubor.

Zdroje:

Stránky Národního divadla a Laterny Magiky, Wikipedie, Zhruba divadlo, Čtenářský deník, kniha K. Čapka s divadelními hrami, zápisky z hodin českého jazyka.