- anekdota
- bajka
- balada
- cestopis
- elegie
- epigram
- epos
- fantasy
- kaligram
- komedie
- kronika
- legenda
- mýtus
- novela
- óda
- pásmo
- píseň
- poema
- pohádka
- pověst
- povídka
- román
- sci-fi
- sonet
- romance
- tragédie
Anekdota
Žánr:
Krátký epický útvar s humorným vyzněním, často zakončený pointou.
Znaky:
- Krátkost a výstižnost
- Humorný nebo satirický tón
- Neočekávaná pointa
- Často reflektuje lidské chování nebo společenské situace
Představitelé:
- Karel Čapek
- Jaroslav Hašek
- Ephraim Kishon
Významná díla:
- Jaroslav Hašek – Dobrý voják Švejk (obsahuje řadu anekdotických situací)
- Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy (některé mají anekdotický charakter)
Význam:
- Pobavení, kritika společnosti, poučení
- Reflexe každodenních situací s humorem
.
.
Pacient: „Pane doktore, mám problém. Všechno zapomínám!“
Doktor: „A jak dlouho to trvá?“
Pacient: „Co trvá?“
.
.
Učitel: „Kdy objevil Kryštof Kolumbus Ameriku?“
Žák: „V roce 1492.“
Učitel: „Výborně! A jak na to přišel?“
Žák: „Asi otevřel učebnici dějepisu!“
.
.
Syn: „Tati, jaký je rozdíl mezi nehodou a katastrofou?“
Otec: „No, kdyby maminka spadla do studny, byla by to nehoda. Kdybych ji vytáhl, byla by to katastrofa!“
Bajka
Bajka je krátký alegorický příběh ve verších nebo próze, který používá zvířata, rostliny nebo neživé předměty jako zástupce lidských vlastností. Má mravní ponaučení, často vyjádřené na konci jako mravní naučení (moralita).
Znaky bajky:
- Krátký a jednoduchý příběh – stručný děj bez zbytečných detailů.
- Alegoričnost – zvířata a předměty zastupují lidské vlastnosti (např. liška = lstivost, lev = síla a pýcha).
- Satirický nebo kritický prvek – často zesměšňuje lidské chyby.
- Mravní ponaučení – na konci bývá vyjádřeno přímo (např. „Moudřejší ustoupí.“) nebo nepřímo.
- Typické postavy – zvířata s ustálenými vlastnostmi (např. mravenec = pracovitost, cvrček = lehkomyslnost).
Představitelé a významná díla:
- Ezop (6. stol. př. n. l.) – nejstarší známý autor bajek („Ezopovy bajky“ – např. Liška a hrozny, Orel a liška).
- Jean de La Fontaine (17. stol.) – francouzský básník, psal veršované bajky (Liška a čáp, Havran a liška).
- Ivan Andrejevič Krylov (18.–19. stol.) – ruský autor satirických bajek (Mravenec a kobylka).
- Karel Čapek (Devatero pohádek – některé mají bajkový charakter)
- Jiří Žáček (Bajky pro dospělé)
Význam bajky:
- Výchovná funkce – učí správnému chování.
- Kritika společnosti – poukazuje na lidské nedostatky.
- Nadčasovost – mnohé bajky jsou stále aktuální.
Balada
Je lyricko-epický veršovaný útvar mnohdy s ponurým dějem, ovšem i šťastným, oslavným a většinou nešťastným, někdy až tragickým koncem. Námětem je v mnoha případech provinění člověka, které je potrestáno řízením nadpřirozených bytostí či osudu.
Karel Jaromír Erben – Kytice z pověstí národních (sbírka)
František Ladislav Čelakovský – Toman a lesní panna (balada)
Jan Neruda – Balady a romance (Neruda záměrně nerozlišuje mezi baladou a romancí)
Cestopis
Je prozaický literární žánr, který můžeme podle jeho funkce zařadit jak do literatury dokumentární (publicistické), tak do literatury umělecké (zábavné).
Marco Polo – Milión (cestopis)
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund– Kniha reportáží z expedice “Živá Afrika” je doplněna pasážemi z cestopisu Hanzelky a Zikmunda “Afrika snů a skutečnost”
Gerald Durrell – přírodovědec který věnoval značnou část svých knih ne jen popisu fauny, ale i místům ve kterých bádal. “O mé rodině a jiné zvířeně” popisuje svůj život na ostrově korfu. V “Tři jízdenky do Dobrodružství” se vypravil do jihoamerické džungle, aby pro britské zoologické zahrady nachytal vzácné exotické živočichy
Elegie
Lyrická báseň vyjadřující smutek, zármutek nebo stesk.
Znaky:
- Tíživá, melancholická nálada
- Osobní prožitek ztráty nebo smutku
- Často meditativní tón
- Reflexe pomíjivosti života
Představitelé:
- Karel Hynek Mácha
- Rainer Maria Rilke
- Johann Wolfgang von Goethe
Významná díla:
- Karel Hynek Mácha – Máj (elegické pasáže)
- Rainer Maria Rilke – Duinské elegie
Význam:
- Vyjádření smutku a zármutku
- Hluboké zamyšlení nad životem a smrtí
Epigram
Epigram je krátký, vtipný a satirický útvar, obvykle ve verších, který ostře a výstižně glosuje nějaký jev nebo osobu. Často obsahuje pointu nebo neočekávanou zvrat.
Znaky epigramu:
- Stručnost – obvykle jen několik veršů nebo krátká próza.
- Břitký vtip nebo satira – zesměšňuje, kritizuje nebo ironizuje.
- Pointa – překvapivé zakončení, často s dvojsmyslem.
- Jazyková hravost – využívá slovní hříčky, ironii a nadsázku.
- Témata – společenské jevy, politika, lidské vlastnosti, umění.
Představitelé a významná díla:
- Martialis (1. stol. n. l.) – římský básník, mistr epigramu.
- Karel Havlíček Borovský (Epigramy – např. „Slýchám často o vlasti, ó vlasti svatá! / Však málokdo tě zná a ještě méně tě má.“)
- Jan Neruda (Kniha epigramů)
- Jiří Žáček (Máme rádi zvířata – moderní epigramy)
- Oscar Wilde – aforismy a epigramy (např. „V životě jsou jen dvě tragédie. Jedna že nedostaneme, co chceme, druhá že ano.“)
Význam epigramu:
- Kritická funkce – odhaluje pokrytectví a nešvary.
- Zábavná forma – baví čtenáře vtipným vyjádřením.
- Nadčasovost – mnohé epigramy zůstávají aktuální dodnes.
Epos
Jedná se o veršovaný epický literární útvar, který zpravidla vypráví o událostech významných pro širokou komunitu či národ.
Epos se vyznačuje rozsáhlou, epizodickou strukturou a ustálenými stylistickými prostředky, jako je opakování a epická šíře.
Epos bývá často zasazen do dávné minulosti a jeho hlavními postavami jsou hrdinové, kteří se vyznačují mimořádnými schopnostmi, statečností a morální silou. Často se v něm objevují nadpřirozené bytosti, bohové či osudové zásahy, které ovlivňují děj.
Ačkoli se primárně zaměřuje na vyprávění hrdinských činů a historických událostí, jeho obsah může čerpat z mýtických tradic, a proto se může překrývat s žánrem mýtu. Mýtus však na rozdíl od eposu mnohdy zabývá spíše vznikem a fungováním světa.
Rozlišujeme několik podžánrů:
Hrdinský epos – vypráví o hrdinských činech jedince či skupiny, často v kontextu války nebo významných událostí (Ilias, Píseň o Rolandovi).
Mýtický epos – čerpá především z mytologie a legend, často obsahuje božské či nadpřirozené prvky (Epos o Gilgamešovi).
Rytířský epos – zaměřuje se na činy rytířů, jejich ctnosti, dobrodružství a věrnost ideálům (Artušovské legendy, Píseň o Nibelunzích).
Didaktický epos – kromě vyprávění příběhu má za cíl poučit čtenáře o morálních, filozofických či náboženských otázkách (Ztracený ráj).
Národní epos – zdůrazňuje identitu a dějiny určitého národa, často vzniká v době národního obrození (Pan Tadeáš, La Araucana).
Fantasy
Je žánr populární literatury založený především na smyšlených či fantaskních jevech jako jsou užití magie či nadpřirozené prvky (bájné bytosti, bohové, démoni)
Představitelé a díla:
- J. R. R. Tolkien – Pán prstenů
- J. K. Rowlingová – Harry Potter
Kaligram
Kaligram (též obrazová báseň) je básnická forma, v níž grafická podoba textu (uspořádání slov či písmen) vizuálně znázorňuje téma básně. Kombinuje tak literární a výtvarné umění.
Znaky:
- Vizuální podoba odpovídá obsahu – text je uspořádán do tvaru předmětu, zvířete, postavy apod.
- Hravost a experiment – často využívá typografickou kreativitu.
- Stručnost – obvykle krátký text, aby byl tvar čitelný.
- Propojení slova a obrazu – význam básně je umocněn jejím tvarem.
Představitelé a významná díla:
- Guillaume Apollinaire (20. stol.) – francouzský básník, který žánr proslavil (sbírka Kaligramy – např. báseň „Prší“ uspořádaná do tvaru deště*).
- Jiří Kolář – český výtvarník a básník (experimentální poezie).
- Vladimír Burda – český básník, představitel konkrétní poezie.
Ukázky tvarů kaligramů:
- Báseň o ptákovi → text uspořádán do siluety ptáka.
- Báseň o svíčce → slova tvoří plamínek a svíčku.
Význam kaligramu:
- Propojení literatury a výtvarného umění – rozšiřuje možnosti poezie.
- Vizuální zážitek – čtenář vnímá báseň i jako obraz.
- Experimentální tvorba – narušuje tradiční pojetí básně.
- Překračuje hranice mezi slovesným a výtvarným uměním.
Komedie
Žánr:
Dramatický útvar s humorným dějem, který obvykle končí šťastně.
Znaky:
- Veselý a odlehčený tón
- Komické situace a dialogy
- Karikatura lidských vlastností
- Kritika společenských nešvarů
Představitelé:
- William Shakespeare
- Molière
- Carlo Goldoni
Významná díla:
- William Shakespeare – Sen noci svatojánské
- Molière – Lakomec
- Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů
Význam:
- Pobavení diváků
- Reflexe lidských slabostí a společenských problémů
Kronika
Historický literární žánr, který popisuje události v chronologickém pořadí.
Hlavní rysy kronik:
Chronologický popis událostí bez hlubší analýzy příčin a důsledků
Historická věrohodnost (ale někdy obsahují legendy a mýty)
Autorova subjektivita (často psané z pohledu vítězů nebo vládnoucí vrstvy)
Významní autoři a jejich díla:
1. Kosmova kronika česká (Kosmas, 12. století)
Nejstarší česká kronika, psaná latinsky
Popisuje české dějiny od mýtických počátků do roku 1125
Směs faktů, legend a autorových názorů
2. Dalimilova kronika (začátek 14. století)
První kronika psaná česky
Veršovaná, silně vlastenecká, (autor neznámý)
3. Anglosaská kronika (9.–12. století)
Soubor letopisů zaznamenávajících dějiny Anglie
4. Kronika Fredegara (7. století)
Raně středověká franská kronika
Legenda
Je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, mučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu.
- Legenda O blanických rytířích
- Legenda o sv. Václavovi
Mýtus
Mýtus je archaický narativní útvar, který vysvětluje původ světa, přírodních jevů, bohů a lidského údělu prostřednictvím nadpřirozených bytostí a událostí. Předává posvátné pravdy a kulturní hodnoty dané společnosti.
Mýtus představuje základní narativní strukturu, která formuje lidské chápání světa a dodnes ovlivňuje moderní kulturu.
Základní znaky mýtu:
- Posvátný charakter – týká se božstev a stvoření světa
- Nadčasovost – děj se odehrává v mytickém čase („in illo tempore“)
- Symboličnost – postavy a události mají hlubší význam
- Vysvětlující funkce – odpovídá na základní otázky bytí
- Rituální provázanost – často souvisí s náboženskými obřady
Hlavní typy mýtů:
- Kosmogonické (o stvoření světa)
- Teogonické (o vzniku bohů)
- Antropogonické (o vzniku člověka)
- Eschatologické (o konci světa)
- Etiologické (vysvětlují příčiny jevů)
Představitelé a významné texty:
- Antická mytologie
- Řecké mýty (Hésiodos: Theogonie, Homér)
- Římské mýty (Ovidius: Proměny)
- Staroorientální mýty
- Epos o Gilgamešovi (Mezopotámie)
- Egyptské mýty (o Usirovi a Isidě)
- Indoevropské mýty
- Severská mytologie (Eddy)
- Slovanská mytologie
- Moderní reflexe
- C. G. Jung (archetypy)
- J. R. R. Tolkien (mytopoea)
Význam mýtu:
- Kulturní identita – vytváří kolektivní paměť
- Filosofický rozměr – odpovídá na existenciální otázky
- Psychologická funkce – pracuje s archetypy
- Umělecká inspirace – vliv na literaturu a umění
Óda
Lyrická báseň oslavného charakteru. Vyjadřuje nadšení, obdiv nebo hluboké city k určité osobě, vlasti, přírodě nebo myšlence. Často má vznešený tón a používá bohaté jazykové prostředky.
Hlavní rysy:
- Oslavný nebo obdivný tón
- Vznešený jazyk a metafory
- Často pravidelný rytmus a rým
- Témata: hrdinství, příroda, láska, vlastenectví, filozofické úvahy
Významní autoři:
Antika:
- Pindaros – řecký básník, psal ódy na vítěze olympijských her
- Horatius – římský básník, známá je jeho óda Exegi monumentum
Česká literatura:
- F. L. Čelakovský – Óda na Jana Žižku
- Jaroslav Vrchlický – vlastenecké a filozofické ódy
Světová literatura:
- Friedrich Schiller – Óda na radost (zhudebněná Beethovenem v 9. symfonii)
- John Keats – Óda na slavíka, Óda na řeckou vázu
Beethoven prožíval v průběhu svého života mnoho osobních krizí, zejména kvůli své postupné hluchotě a osamělosti. V tomto kontextu měla „Óda na radost“ pro něj několik významných rovin:
Symbol vítězství nad osudem:
Beethoven vnímal text jako vyjádření triumfu lidského ducha, který dokáže překonat těžkosti a utrpení. Jeho volba Schillerovy básně do finální části 9. symfonie byla jakýmsi oslavným prohlášením o možnosti lidského sjednocení a naděje i uprostřed osobních tragédií.
Inspirace k vnitřní síle:
Přestože byl Beethoven konfrontován se ztrátou sluchu, „Óda na radost“ mu nabízela vizi světa, kde hudba a umění spojují lidi a umožňují jim nalézt společnou radost a svobodu. V jeho interpretaci se tak stala nejen hudebním dílem, ale i životním manifestem.
Univerzální poselství:
Pro Beethovena nebyla báseň jen oslavou individuální radosti, ale vyjádřením ideálu bratrství a jednoty, který byl v souladu s humanistickými a osvícenskými ideály té doby. Hudební ztvárnění Schillerova textu se tak stalo symbolem naděje pro celou společnost.
Pásmo
Lyrický útvar složený z volně řazených útržků myšlenek, pocitů a obrazů.
Znaky:
- Volný sled asociací a motivů
- Absence logické návaznosti
- Časté střídání témat, pohledů a nálad
- Experimentální forma
Představitelé:
- Guillaume Apollinaire
- Vítězslav Nezval
Významná díla:
- Guillaume Apollinaire – Alkoholy (báseň Pásmo)
- Vítězslav Nezval – Edison
Význam:
- Odráží moderní, zrychlené vnímání světa
- Experiment s formou a obsahem
Pohádka
Je původně folklorní žánr závislý na ústní lidové slovesnosti. Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa.
Hans Christian Andersen (1805–1875)
- Císařovy nové šaty
- Princezna na hrášku
- Ošklivé káčátko
Bratři Grimmové (1785–1863)
- Jeníček a Mařenka
- Šípková Růženka
- Popelka
