- narodil se 20. června 1848 Praha-Nové Město
- zemřel 2. června 1922 Praha-Staré Město
- byl český sochař, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.
- Je označován za nejvýznamnějšího českého sochaře přelomu 19. a 20. století.
Život
Narodil se na pražském Novém Městě v domě čp. 693, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka (28. března 1813 – 29. července 1887) a manželky Antonie, rozené Adamcové (28. května 1817 – 7. dubna 1900). V začátcích svého umění se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru (1867–1870). Zároveň v letech 1868–1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 1872–1873 byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela.
Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů.
18. října 1873 se oženil s Karolinou, rozenou Brožovou (1852–1911), měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let. Zemřel v Praze v 73 letech a je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Umění
Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže. Navštívil Louvre, kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím. Roku 1896 mu bylo uděleno císařské a královské vyznamenání za vědu a umění Literis et artis. Byl příslušníkem tzv. generace Národního divadla.
Socha sv. Václava na Václavském náměstí
socha hudby
Sarkofág Václava Švagrovského v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě
