LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE – ÚVAHA
Jessica
Bez labyrintu světa, tím bych řekla všech zkoušek života, bychom se nedostali k ráji srdce. Z toho, co jsem četla v této knize, si myslím, že jde o sebepoznání a sebenaleznutí. Dá se říci, že když člověk neprojde všemi nástrahami a všemi těmi slepými cestami, nikdy nemůže mít ráj v srdci, protože neprozkoumal své srdce jako takové. Nevěděl, kdo je a jaká jeho osobnost a duše je. Labyrint světa si také představuji jako zkoušku života. Jako něco hmotného, zatímco ráj srdce jako něco konečného, nehmotného a ulevující. Jako zadostiučinění, které nám dává úlevu, že jsme se dostali z labyrintu zmatení a konečně jsme v ráji, v ráji našeho srdce a myšlení. Nevím, co bych k tomu ještě napsala, abych se neopakovala, asi jen to, že ne každý má šanci poznat sám sebe a dostat se z onoho labyrintu. Takže ne každý zažije ráj srdce. Také si myslím, že nejde se z labyrintu dostat bez sebepoznání zdrojem sebevzdělání. Myslím si, že sečtělý člověk má vetší šanci na sebepozná, než negramotný Možná ale ráj srdce není jen o vzdělání a sebepoznání. Řekla bych, že je to i o nějaké sebelásce a seberozvoji. Podle mého člověk, který se nemá rád, nemůže přece poznat ráj srdce. Nemůže být jeho srdce šťastné, když on sám se sebou šťastný není. Z mého pohledu doufám, že i kdyby se to mělo stát po smrti, tak jednou najdu svého klidu a ocitnu se v ráji svého srdce a chci pro to udělat vše, co je v mých silách.
_______________________________________________________________
Co je pro mě osobně přínosné a důležité ve vzdělání?
Anna Katrine MacGregor
Než se vůbec dostanu k otázce: co je pro mě osobně přínosné a důležité ve vzdělání, tak si potřebuji ujasnit, co je to vlastně vzdělání? Je to něco, co se učí ve škole nebo je to proces získávání znalostí, který probíhá tak nějak mimochodem po celý lidský život?
Pro mě to opravdu není jen to, co se dozvím ve škole, ale všechny informace, které se ke mně dostávají v průběhu života. Podle mého názoru se vzděláváme celý život, a to různými způsoby. Cokoliv se děje v průběhu našeho života, zanechá v nás nějakou stopu, nějakým způsobem nás vzdělává.
Kdybych měla za vzdělávání brát pouze proces, který probíhá ve škole, tak popravdě musím být trochu kritická. Samozřejmě jsem se ve škole naučila nějaké základy, ale nakonec to, co si pamatuji nejvíce, byla témata, o které jsem se sama zajímala, o kterých jsem se chtěla něco dozvědět mimo školní vyučování. A to si myslím, že nám chtěl Jan Ámos Komenský předat. Jedna z jeho myšlenek byla, že studenti by se měli spíše vzdělávat v oblastech, které je zajímají, ne sedět ve škole a snažit si dát do hlavy to, co se právě mají v tu chvíli učit bez ohledu na to, zda je to zajímá.
Na tomto principu fungují alternativní školy, jako např. Summerhill, ale i domácí vzdělávání. I většina vysokých škol podporuje tento přístup ke vzdělání. A když se to vezme, všechny roky vzdělávání směřují především k tomu, abychom mohli jít nakonec studovat na vysoké škole to, co chceme doopravdy dělat v životě, nebo co nás zkrátka baví. Proč si tedy musíme prožít 9 let základní docházky, během které sice získáme nějaký všeobecný přehled, ale přitom nemáme čas na to, co nás opravdu baví? Proč se nevzděláváme v tom, co chceme? Vážně musíme trávit stovky hodin nad tématy, které nás nezajímají, abychom získali kus papíru, že jsme to zvládli? Nešlo by to udělat jinak?
Již jsem zmínila, že pro mě nejpřínosnější a nejdůležitější je vzdělání, které získávám v průběhu mého života. Vážím si vzdělávání ve škole, protože nějaké základy potřebuji do života, ale zároveň si myslím, že životní zážitky a prožitky, interakce s různými lidmi a různými kulturami na cestách mi přináší vzdělávání, které ve škole nezískám. A nejen dobré, ale i ty špatné zkušenosti mi pomáhají se rozvíjet. Během svého života získávám informace, které v dané chvíli potřebuji, a ty rozvijeji moji osobnost a intelekt. Tyto informace jsou pro mne v dané chvíli důležité, a proto si je lépe pamatuji, než kdybych je vyslechla během školního vyučování.
Kdybych to shrnula, vzdělávání je pro mne celoživotní proces, který nejlépe probíhá podle potřeb každého individuálního člověka.
Škola by měla nabídnout inspiraci a motivaci, ukázat základy a probudit v žácích chuť se něco dozvědět o daném tématu. Mělo by být pak na každém, co si z nabídky vybere, podle svého zájmu. Jen tak si to bude pamatovat. Dlouhé hodiny nad výukou ale nezaručí, že si člověk něco zapamatuje. Člověk se musí chtít vzdělávat, jedině tak se něco naučí a vzdělání bude dávat smysl.
__________________________________
Dominik Král
1. Co má podle J. A. Komenského společné labyrint světa a ráj srdce?
Alegorický dialog, zabývající se společností a lidskou povahou.
Labyrint světa představuje komplikovaný a chaotický svět, ve kterém se člověk musí navigovat. Ráj srdce pak symbolizuje vnitřní mír a harmonii, které lze nalézt prostřednictvím introspekce a duchovního poznání. Tato díla reflektují Komenského filozofii a jeho názor na lidskou existenci.
2. Proč se stal J. A. Komenský Učitelem národů?
Labyrint světa představuje komplikovaný a chaotický svět, ve kterém se člověk musí navigovat. Ráj srdce pak symbolizuje vnitřní mír a harmonii, které lze nalézt prostřednictvím introspekce a duchovního poznání. Tato díla reflektují Komenského filozofii a jeho názor na lidskou existenci.
3. Co je pro tebe osobně přínosné a důležitý ve vzdělání?
Člověk se celý život učí, takže já vzdělání považuji za přípravu na život, vysokou školu, povolaní a otvírá nové možnosti.
Pro pobavení – status studenta 😆
______________________________
Daniel
Jan Amos Komenský se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Byl to významný český spisovatel, filozof a zakladatel moderní pedagogiky. Také byl politický mluvčí české protikatolické emigrace a poslední biskup jednoty bratrské. Jan studoval v německých protestantských univerzitách a později učil v Přerově. V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře se musel Jan skrývat a 8 let později opustil české země a usadil se v Polsku. Jezdil do Anglie, Švédska a do Uher kde rozšiřoval své pedagogické metody. Tak se právě stal učitel národů. Napsal několik děl jako například Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus (Svět v obrazech), Schola ludus (Škola hrou) a O poezii České. Jeho díla měla několik témat. Hlavně náboženství a pedagogie.
Jan Amos Komenský prosazoval povinnou školní docházku a vzdělání pro všechny. Byl to velice významný vizionář, který silně ovlivnil ideály moderní pedagogiky. Poddaní měli mýt menší budovy pro obecné školy. Tyto školy by měli být zadarmo. Také prosazoval „Schola ludus“ anebo „Škola hrou“. Tedy že učení by nemělo být jen teorie a mechanické učivo, ale i praktické a zábavné. Definoval školní rok a týden a od kolika by děti měli začít a skončit školní docházku.
Zkrátka byl to velice progresivní, humanistický moderní revizionář. Jan Amos Komenský byl povýšen na „učitele národů“ díky svému výjimečnému přínosu k vzdělávání a jeho revolučním myšlenkám. Stál za svými názory a byl velice odhodlaný je šířit pro co věřil je dobro ostatních. Kromě pedagogiky byl I velice náboženský. Byl to protestantský protikatolik a proto vlastně musel odjet z jeho země. Navštívil několik zemí kde učil své metody a poznatky. Byl to zakladatel moderní evropské pedagogiky. A proto je učitel národů.
Zdravím, Daniel Tille
__________________________________
Ája
Co je pro mě osobně přínosné a důležité ve vzdělávání?
Myslím, že mi nejde ani tak o vzdělání samotné, jako o to, abych se mohla učit v klidu. Člověku se učí špatně, když se bojí šikany nejen ze strany ostatních žáků, ale i ze strany učitelů, kteří – stejně jako žáci – v té škole vlastně ani být nechtějí. Zároveň by se, pokud se objeví, měla šikana okamžitě řešit a nemělo by se čekat, “až si to děti vyřeší samy.” Nevyřeší. Prostě nevědí jak. Neví to ani většina dospělých a tak není fér od dětí očekávat, že zvládnou to, co nedokážou ani lidé starší a moudřejší než ony.
Ale abych jen nekritizovala, mám tu pár návrhů, jak by se školy daly vylepšit.
1) Na základních školách by se mělo hodnotit slovně a učitelé by se měli soustředit hlavně na to, co se žákům podařilo, aby měly děti učení spojené s radostí a nikoli s neustálým stresem.
2) Podobně, jako se dětem říká, že když jim někdo ubližuje, mají s tím zajít za dospělým, mělo by se dospělým říkat, co mají dělat, když za nimi přijde dítě s podobným problémem. Jak už jsem napsala dříve, spousta dospělých to neví.
3) Pokud se šikana přece jen objeví, měli by se rodiče a učitelé zaměřit spíše na pomoc (nejen obětem, ale i šikanátorovi, který mnohokrát také potřebuje pomoc), než na potrestání šikanátora. Trestem se nic nevyřeší.
Děkuji za pozornost!
