Časopis Heřmánek Články Člověk nebo stroj

Člověk nebo stroj

Jak se liší člověk a stroj?

Anna Katrine MacGregor

            Na začátku filmu Kód enigmy, Alan Turing vyzve vyslýchajícího, aby si s ním zahrál hru. Hra spočívá v tom, že Alan mu poví něco o sobě a na konci má vyslýchající rozhodnout, jestli je Alan Turing člověk nebo stroj. Jak ale může někdo poznat, jestli je Alan skutečný člověk pouze z krátkého vyprávění? Je to vůbec možné?

            Stroj může myslet, ale někdo musel roboty naprogramovat, dát jim vědomosti, říct jim, co mají říkat a jak se mají cítit. Úplně sami si emoce a myšlenky z ničeho nic nevymysleli. Ale člověk myslí sám, v sobě má určité pocity a cítí nějaké emoce. Také přemýšlí o sobě, uvažuje o své minulosti, o tom, co udělal, a také o budoucnosti, plánuje nebo se těší na něco, co bude dělat.  Zato stroj sám o sobě neuvažuje, nepromýšlí minulost, netěší se na budoucnost. Sám o sobě nic necítí a nemá emoce, pouze o nich mluví, pokud ho někdo naprogramuje. Alespoň zatím. Možná, že někdy v budoucnu budou stroje sami myslet. Tak mě napadá, budou z nich potom lidé?

            Ale člověk nejen myslí. Člověk se narodí, žije, miluje a nakonec umírá. Ale i když potom umře, může dále žít v myslích jiných lidí, kteří na něj vzpomínají. Žije i ve svém potomcích. Stroj pouze je a po vykonání práce nebo zkrátka po nějaké době, až se opotřebuje, tak prostě není. A nemá nikoho, komu by chyběl. Nebo, že by ano?

            Možná se někdo může zamilovat do stroje. Ale bude jeho láska opětována? Nebo jen stroj bude odříkávat naučené věty? Jak by mohl stroj milovat, když nevytváří emoce?

            A koneckonců je to pořád jen stroj, kterých mohou být milióny. Milióny stejných strojů, identických, nahraditelných. Člověk je jiný. Odlišuje se jeden od druhého. Na světě nejsou dva úplně totožní lidé. Každý z nás je jedinečný, jinak vypadá, jinak myslí, jinak cítí a jinak miluje.           Člověk také za své činy odpovídá a nazírá na ně z pohledu svého svědomí, měl by své činy promyslet, jestli někomu nemohou ublížit. Ale ne všichni konají v souladu se svým svědomím a někteří lidé mohou i schválně ubližovat druhým. Proč chtěli Alana mermomocí dostat do vězení? Nehodil se jim, i přestože jeho schopnosti pomohly zachránit spousty životů ve válce?

            Alan byl velmi iteligentní. Podle něho však i stroj může být inteligentní, skoro jako člověk. Stačí, když jeho výstupy budou stejné jako ty lidské. Ale podle mého názoru, to přece nestačí na to, aby stroj byl člověk. Ani inteligentní člověk se nestane strojem, i když bude zvládat a přemýšlet skoro jako stroj, pořád bude mít pocity, emoce, svědomí, které ho budou od stroje odlišovat. I Alan nedokázal popřít své city a emoce a měl kvůli tomu problémy. Takže i on určitě byl daleko více člověkem než strojem. A to je dobře. Můžeme mu děkovat nejen za pomoc při záchraně životů ve válce, za nové myšlenky, ale i za život, který se snažil žít v nelehké době. A díky takovým lidem se svět stává lepším.

Člověk je živý. Stroj ne. Člověk může dýchat, mít děti a cítit emoce. Stroj sice dokáže všechny tyto věci dobře napodobit, ale nikdy je nebude dělat doopravdy. Můj otec tvrdí, že stroj nemá vědomí, ale já si tím nejsem tak jistá. Vždyť co je to vlastně  vědomí? A co jsme víc než stroje z masa a kostí? Je mezi námi a stroji skutečně nějaký rozdíl, pokud dokáží tak dobře napodobit všechny naše vlastnosti? A je klon člověka víc člověk nebo stroj? Na tyhle otázky bych ráda nalezla odpověď, ale myslím, že většina z nich patří do úplně jiné úvahy. Alena Zvěřinová

Daniel:
Lidé jsou kreativní a mají schopnost myslet abstraktně. Mohou vytvářet a vymýšlet nové věci, ale stroje takové věci dělat nemohou, protože využívají umělou inteligenci. Stroje obsluhují a ovládají lidé. Lidi jsou živý a stroje nejsou živý. Stroje pouze napodobují co už lidé udělaly. Také nemohou cítit emoce.

Milan:

Dobrý den moje úvaha je toková že člověk na rozdíl od stroje potřebuje spát a jist a pit
a taky má své potřeby ale ani jedna strana není bezchybná jelikož zaleží na tom
jak se ten stroj na programuje a za mne je licki mozek mnohem složitější než nějaký procesor
jelikož mozek správcova milion našich myšlenek a rozhodnuti a emoce pocity.

Filip:

Řekl bych že hlavní rozdíly mezi strojem a člověkem jsou: jak funguje, jak vznikl, proč existuje, a z čeho se skládá.

Jessica:

Nejsem stroj.

Mým hlavním argumentem je to, že si uvědomuji, že vůbec je něco jako stroj a člověk. Stroj zadává to, co je mu řečeno a ani neuvažuje nad tím, proč mu to bylo zadáno a zda je to dobře. Stroj neuvažuje nad tím, jestli to, co činí je správně, jestli je to morální a co vůbec moralita je. Neuvažuje nad svou existencí, nemá existenciální krizi. Nemiluje, nezná nenávist, nezná soucit, ale ani mstu. Zkrátka nedokáže si klást otázky a vnímat city a emoce. Jenže přichází otázka, zda se se tohle nemůže jednou změnit.

Co když jednou si stroj všechny tyto otázky položí a začne uvažovat sám nad sebou, začne milovat a nenávidět?

Co bude první, co bude stroj od nás vyžadovat? Bude chtít žít spolu s námi v souladu, nebo naopak bude chtít být nad námi nadřazen? Jenže pokud začne stroj uvažovat, přichází zde rozkol, nestane se ze stroje člověk? Dokážeme jako společnost přijmout jiný druh, který jsme sami stvořili? Budeme se cítit Bohy a budeme chtít roboty zotročit nebo naopak přijmout? Na tuhle otázku nemohu odpovědět. Nejsem prorok, nerozumím společnosti jako takové, neb je proměnlivá. Ponořme se ale sami do sebe a zeptejme se, zda nemůže být stroj naším lepším já. Toť má chabá úvaha, která snad jednou dostane odpovědi

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Related Post