Alexandrijská knihovna

Alexandrijská knihovna-poznámky

Alexandrijská knihovna byla ve starověkém Egyptě největší studnicí lidského vědění, s tisíci svazků a stovkami vědců. Zůstala nejslavnější knihovnou starověku až dodnes, i když jich existovalo několik desítek v samotné Alexandrii.

Po smrti Alexandra Velikého došlo ke sporům mezi jeho generály a Ptolemaios I. Sótér se usídlil v Egyptě a v Alexandrii vytvořil kulturní centrum. Stavba majáku na ostrově Faru byla jedním z jeho projektů.

Ptolemaios I. dal v roce 295 př.n.l. postavit monumentální budovu kombinující Museion a knihovnu, s cílem vytvořit základnu pro výzkum a uchovávání vědomostí.

Ptolemaios II. přispěl k růstu knihovny tím, že věnoval všechny své svazky, a tak se knihovna stala domovem stovkám tisíc svitků.

Knihovna byla otevřena každému, kdo prokázal zájem o vědu, a tím bylo umožněno mnoha objevům, které zůstaly unikátní až do novověku.

Kromě vědců byli zaměstnáni také knihovníci, jako byl Kallimachos z Kyrény, který zavedl první systematický katalog knihovny.

I když se často zmiňuje, že knihovna byla zničena Juliem Caesarem, historikové se shodují, že to není pravda. Knihovna přežila tuto událost.

Osud knihovny v dalších staletích je nejasný, ale pravděpodobně byla poničena při různých konfliktech a náboženských nepokojích, a nakonec definitivně zničena Araby v roce 642.

Alexandrijská knihovna – drama

(Marcus sedí za stolem a něco píše)

Vypravěč: Ahoj. Asi mě neznáte, takže se představím. Jmenuji se Marcus a zítra mi bude padesát. Jako malého mě našli na schodech alexandrijské knihovny, a místní knihovníci mě vychovali jako vlastního. Píšu tenhle příběh, protože myslím, že stojí za zaznamenání, ačkoliv mi pravděpodobně nebudete věřit. Tento příběh začal téměř před 44 lety, na mé šesté narozeniny. Tehdy jsem se poprvé setkal s duchem alexandrijské knihovny.  

(Marcus odejde)

Duch knihovny: (přijde na jeviště a schová se za policí s knihami) Marcusi!

Malý Marcus: (přiběhne na jeviště) Kdo jsi? (Rozhlédne se) A kde jsi?

Duch knihovny: (směje se) O co, že mě nenajdeš?

Malý Marcus: (Rozběhne se podél jedné z polic) Najdu! 

Duch knihovny: (Vykoukne) Baf!

Malý Marcus: Ááááá. (Podívá se na ducha a rozesměje se) Kdo jsi?

Duch knihovny: Jsem tato knihovna, Marcusi.

Malý Marcus: A co chceš?

Duch knihovny: Jen jsem ti chtěl popřát všechno nejlepší k narozeninám. Tak všechno nejlepší. Ahoj. (Schová se za jednu z polic)

Malý Marcus: (Běží za ním) Počkej! Chci se jen zeptat- Kam jsi zmizel? Duchu? Duchu? Ach jo. (Odejde z jeviště)

(Na jeviště přijde starší Marcus a začne přerovnávat knihy)

Vypravěč: Potkával jsem ducha každý rok a za tu dobu jsem se o něm hodně dozvěděl. Věděli jste, že v alexandrijské knihovně bylo už po prvním roce provozu přes 200 tisíc svazků? Ale to odbočuji. Jednou, myslím, že mi v té době bylo devatenáct, jsem přerovnával knihy v policích když tu se za mnou zjevil duch.

Duch knihovny: (Vystoupí zpoza police) Marcusi.

Starší Marcus: (Nadskočí a ohlédne se) Duchu! Co tady děláš? Vždyť nemám narozeniny. (Zmlkne a podívá se na duchovu ruku) Co se ti stalo?!

Duch knihovny: Julius Caesar vypálil přístav.

Starší Marcus: Ale ty nejsi přístav. Jsi knihovna.

Duch knihovny: Součástí přístavu byl i sklad knih.

Starší Marcus: Aha… 

Duch knihovny: Potřebuji tvou pomoc.

Starší Marcus: Jak mohu pomoci?

Duch knihovny: Napiš knihu. Nahraď to, co bylo ztraceno.

(Duch knihovny a Starší Marcus odejdou)

Vypravěč: Od té doby jsem psal. Napsal jsem toho hodně, ale nic z mých knih se bohužel nedochovalo. Všechny mé knihy byly spáleny Araby v roce 642.

(Knihovna vzplane. Marcus přijde na jeviště a zahledí se do plamenů)

Vypravěč: Když jsem zjistil, že mě rodiče opustili, trpěl jsem, ale ani zdaleka se to nevyrovnalo bolesti, kterou jsem cítil, když jsem viděl alexandrijskou knihovnu hořet.

KONEC