První myšlenka:
se začala rodit v průběhu národního obrození ve 40. letech 19. století. Důvodem bylo vytvořit kulturní a národní symbol, který by reprezentoval český jazyk, kulturu a národ.
Kvůli neustálé germanizaci českého národa, neexistovalo divadlo, které by odpovídalo významu české kultury a proto se v roce 1848 poprvé objevila idea, aby vzniklo takové divadlo v Praze.
První sbírky na výstavbu divadla byly zahájeny v roce 1865, kdy se začala vybírat finanční podpora pro stavbu
“Na zdar národního divadla”
Začátky výstavby:
Stavba Národního divadla začala v roce 1868.
Hlavní architekt:
Josef Zítek
Návrh novorenesančním slohu.
Inspiroval se klasickými renesančními a barokními prvky, což bylo v souladu s ideály národního obrození.
Interiéry byly navrženy s velkým důrazem na detail, s použitím mramoru, zlacení, štuků a maleb, které měly evokovat národní identitu a kulturní význam. V interiéru se nacházely i fresky a malby od významných českých malířů.
Josef Schulz
převzal dokončení stavby po Zítkově smrti (1871) a zajišťoval realizaci dalších stavebních fází.
Sochařská výzdoba:
Václav Prachner a Bohuslav Schnirch, se podíleli na výzdobě divadla. Vytvořili sochy významných českých historických a kulturních postav.
Na fasádě divadla je celá řada alegorických postav, které symbolizují různé umělecké a kulturní oblasti, jako jsou drama, opera, balet, literatura a hudba.
Malíři:
Mikoláš Aleš a František Ženíšek, kteří vytvořili některé z nejznámějších maleb v interiéru divadla.
Ukončení výstavby:
Stavba Národního divadla byla oficiálně dokončena v roce 1881, kdy bylo divadlo poprvé slavnostně otevřeno 11. června operou Libuše od Bedřicha Smetany. Tato událost byla považována za velký úspěch národního obrození.
Požár a obnova:
Požár v roce 1881 byl tragickou událostí, která zničila téměř celou stavbu těsně před jejím dokončením. Oheň vypukl krátce po instalaci dřevěných částí interiéru.
Naštěstí byly velmi rychle shromážděny finanční prostředky pro obnovení divadla. Díky národnímu nadšení a solidaritě se divadlo během dvou let znovu postavilo a bylo opět otevřeno.
Po obnově se k dokončení interiérů připojili další významní umělci, jako Mikoláš Aleš, který vytvořil slavnou malbu „Slovanské vzory“ na stropě divadla.
Historie:
Po otevření se Národní divadlo stalo centrem české kultury, konaly se zde premiéry mnoha významných českých operních a divadelních děl.
Bylo místem pro rozvoj českého jazyka a kultury a bylo symbolickým centrem národního obrození, které mělo význam nejen pro umění, ale i pro český národní stát.
Během historie bylo divadlo svědkem několika historických událostí, jako například Sametové revoluce v roce 1989, kdy se zde konaly demonstrace a protesty proti komunistickému režimu.
Moderní doba:
Národní divadlo prošlo v průběhu 20. století několika rekonstrukcemi a modernizacemi, přičemž se snažilo zachovat svůj historický charakter, ale zároveň přizpůsobit potřeby moderního divadelního provozu.
V současnosti je Národní divadlo jedním z nejdůležitějších kulturních center v České republice a stále pořádá prestižní operační, baletní a dramatická představení.
Zajímavosti:
Národní divadlo bylo první budovou v České republice, která byla postavena s cílem reprezentovat národní kulturu.
Jeho fasáda je zdobena nejen sochami, ale i malbami a štukovými ornamenty, které mají silnou symboliku.
Divadelní sály jsou považovány za jedny z nejkrásnějších v Evropě, přičemž každý sál má svou specifickou atmosféru a akustiku.
Odkazy:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_divadlo
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/sceny/narodni-divadlo/historie
https://blogmincovny.cz/vznik-prvni-leta-narodniho-divadla/
