Řecké mýty

Na začátku našeho vyprávění byla Gaia a Uranus. Ti dva spolu zplodili děti, které v sobě nesla Gaia. Uranovi se jejich potomstvo ošklivilo, zakázal tedy Gaie přivést potomky na svět. Ta požádala o pomoc svého syna Chrona. Chronos šel a srpem sťal přirození svého otce, který tak ztratil svou moc. Ze spadnuvšího pyje a mořské pěny vzešla bohyně lásky Afrodita, ale o ní později. Chronos, Čas se stal vládcem. Bál se však tuze svých dětí, protože proč by měli být jiné, než byl on, když se neštítil sebrat moc svému otci. Požíral své děti, aby zabránil svému pádu. Jedna víla se však rozhodla zachránit své děti, skryla je do jeskyně a zavinovačky naplnila kamením. Chronos pozřel kameny místo dětí, neb strach ho poháněl a zbavoval ho rozumu. Ztratil i Chronos svou moc. Čas již nevládl. Tři dětičky rostly nadpřirozeně rychle a brzy dospěly do tří mužů. Jeden se jmenoval Jupiter, druhého Neptunem zvali a třetí byl Pluto. Ti tři se dohodli, že se jim příčí chyby otce i děda, i rozhodli se rozdělit si vládu mírumilovnou cestou. Losovali. Jupiter, nebo též Zeus, vylosoval si vládu nad zemí, vládl mocným bleskem. Neptun, zvaný také Poseidon, dostal vládu nad vodou a v ruce držet trojzubec, symbol jeho moci. Pluto, taktéž Hádés, vylosoval si úlohu snad nejtěžší – podsvětí i smrti a zplození vládnout.

Hádés a Persefona

Bylo smutno Hádovi i rozhodl se najít sobě společnici. Vyjel na povrch. Zalíbila se mu Persefona, vzal ji s sebou do podsvětí.
Její matka, bohyně úrody Demeter, se rozhněvala a chtěla svou dceru zpět. Stěžovala si Diovi a ten pronesl, že snědla-li Persefona cokoli z podsvětí, zůstane tam. Nesnědla-li nic, smí si ji Demeter vzít opět k sobě. Jenže Persefona snědla jedno semínko granátového jablka. Dá se to počítat, nebo nedá? Zeus vymyslel velmi chytrý návrh: protože je to nerozhodně, ať dlí Persefona půl roku u svého manžela Háda v podsvětí a druhou polovinu roku u své matky Demeter. Hádés i Demeter na návrh přistoupili a Persefona žije půl roku s matkou a půl roku s Hádem. Od té doby je půl roku zima a půl roku se těšíme z úrody – to vždycky v té části roku, kdy je matka se svou dcerou.

Cheiron

Byl učitel hrdinů, mimo jiné učil i hrdinu Herkula. Herkules jednou omylem zranil svého učitele šípem otráveným jedem Medúzy. Jeho nesmrtelnost mu zajistila strašlivá muka, protože jeho utrpení nemohla ukončit smrt. Úlevu nalezl až v podsvětí, když si vyměnil místo se Saturnem ( Chronem ).

Medúza

Byla to nádherná dívka, na celém světě nejkrásnější. Líbila se i Jupiterovi, ačkoli o jeho pozornost nestála. Jupiter nebohou dívku jednoduše znásilnil a dál si šel po svých. Jeho žena, bohyně Héra, na něj velmi žárlila. Když jí znovu byl nevěrný, pomstila se na Medúze, neboť co mohla proti svému vládci? Proměnila Medúziny vlasy v hady a stejně jedovaté hady vložila jako myšlenky Medúze do hlavy. Ta zahořkla skryta ve své jeskyni. Kdo na ni pohleděl, zkameněl a tak byla odsouzena k samotě, ve které se prohlubovala její zášť. Jeden hrdina jménem Perseus se vypravil Medúzu zabít a ukončit tak trápení její i jejích obětí. Poslechl dobrou radu a vzal si kromě meče i štít vyleštěný jako zrcadlo. V tom sledoval Medúzu, aby se na ni přímo ani nepodíval. Usekl Medúze hlavu a stále se na ni nedívaje, zabalil ji do pytle. Trápení dívky, jejíž srdce ztvrdlo a mysl zjedovatěla, tak skončilo. S pomocí její jedovaté hlavy porazil mořskou obludu Krakena.

Král Minos a Minotaurus

Král Mínos, syn Diův a Evropin, dostal od Dia – Jupitera bílého býčka, kterého měl utratit. On si ho však oblíbil a místo něj nechal zabít jiného. Nemohlo se stát, že by o tom bozi nevěděli a doplatil na své chování zvláštním způsobem. Jeho žena se bláznivě zamilovala do býčka a nechala sobě zhotovit sochu krávy, aby byl přesvědčivý jako živý natolik, že s ní bílý býček obcoval. Posedlá býčkem žena si vlezla do sochy a nechala se oplodnit býčkem. Vzešlo z toho dítě – ale jaké! Ani člověk, ani býk. Něco mezi tím, ale byla to strašlivá zrůda, která požírala lidi. Tvor nesl jméno Minotaurus. Strašlivě řádil a než by sežral všechny mladé obyvatele Kréty, dal Minos postavit prazvláštní věc: důmyslné vězení se spoustou spletitých cest, odkud se netvor nemohl dostat. Labyrint. Král mu obětoval vždy 14 chlapců paniců a dívek pannen, které bral jako válečné kořisti. Jednou byl mezi chlapci určenými k obětování i mladý hrdina Theseus. Dcera Minose Arianda, která už byla člověk, se do Thea přičiněním bohyně lásky Afrodity zamilovala a pomohla mu. Vtiskla mu do ruky dýku:,,Ve středu labyrintu je netvor Minotaurus, zabij ho.” V druhou dlaň sevřela mu klubko nitě:,,Z labyrintu se nevrátíš živý, ani když zabiješ Minotaura, je to změť chodeb, ve které se ztratíš. Uvaž tuhle nit na začátku bludiště a odvíjej ji, jak budeš postupovat hloub do labyrintu. Až se vracet budeš, postupuj podle ní, dovede tě zpět.” Théseus poslechl dívku a netvora přemohl, dokázal se i vrátit zpět, protože šel a držel se odmotané niti. Theseus a Arianda se chtěli vzít, Theseus si ji chtěl odvézt na své lodi domů do Athén, ale Ariandě řekli bohové, ať nejezdí, ona poslechla a nakonec pojmula za muže boha vína Dionýsa.

Evropa

Žila byla jedna krásná dívka jménem Evropa. Jupiterovi se líbila, ale ona nechtěla být milenka, když on byl ženat. Zeus se rozhodl ji podvésti a změnil se a býka. Když ona na něm jela, on ji unesl a ona nic netušila, nic nevěděla, když ji unesl dost daleko, znásilnil ji, jako to měl ve zvyku, a tak založena byla země Evropa.

Orákulum v Delfách

Jeskyně v horách… Údajně v jeskyních posvátných, určených k věštění, přebýval drak Python a ten vydechoval kouř, z něhož když se nadýchaly ženy věštkyně, mohly věštit.

Byla to nejslavnější věštírna a posvátné místo starého Řecka, nad vchodem prý byl nápis Γνῶθι σαυτόν (Gnóthi sautón, „Poznej sám sebe“) a Μηδὲν ἄγαν (Medén ágan, „Nic příliš“).

Paridův soud

Paris byl krásný mladík, který pásl ovce. Poklidně si žil, dokud jeho života nevpadly tři bohyně.

   Ty tři bohyně se dohadovaly, která z nich je nejkrásnější. Aby se jejich spor rozhodl, vydaly se za krasavcem Parisem. Té, která je nejkrásnější, měl dát zlaté jablko. Paris se ale nemohl rozhodnout, neb byly všechny nádherné. Bohyně byly netrpělivé, tak ho začaly uplácet. Afrodité mu slibovala nejkrásnější ženu za manželku, Athéna mu slibovala moudrost, Héra vládu nad světem. A Paris přistoupil na Afroditinu úplatu, že mu dá nejkrásnější ženu. Nejkrásnější žena byla Helena. O Helenu se však strhl strašlivý boj, Trojská válka a trvalo dlouho, než byla ukončena a Paris opravdu dostal Helenu.

Trojská válka

   Helena, tehdejší nejkrásnější žena, byla přislíbena bohyní Afroditou pastýři Parisovi. Paris se nejprve musel dostat přes hradby do města. Neb byl synem krále, byl vpuštěn a uveden před krále. Jenomže Helena se zamilovala do Parida. Amor vystřelil svůj šíp a ti dva chtěli být jen spolu. Helenin manžel, trojský král, vyhlásil válku Parisově království. Trojská válka se táhla dlouhých dvacet let.
V té válce bojoval velký bájný hrdina Achilles. Byl to statný bojovník, který se narodil jedné víle. Ta víla jej směla namočit do studánky nezranitelnosti, ale sama se namočit nesměla a tak ho držela za patičku. To nenamočené místo bylo jediné zranitelné na jeho skvělém těle.  Achillovi se nechtělo jít do války, proto se šel poradit se svou matkou. Ta mu řekla, že půjde-li do války, stane se slavným a uznávaným po celém světě a navždy, ale zemře. Nepůjde-li bude žít dlouhý šťastný život s rodinou. Achilles řekl, že toho nebude, aby Zem zbabělce nosila a do války šel.

   V trojské válce bojoval udatně a přišel do křížku se synem trojského krále, princem Hektorem. Zabil jej v souboji.

   Paris se dozvědel, kde je Achillovo slabé místo, vzal jedovatý šíp a jsa dobrý střelec, střelil jej přímo do zranitelné paty. Tak se naplnila slova jeho matky.

   Parisova strana už málem prohrávala a tak se domluvili provést lest, kterou vymyslel Odysseus. Budou předstírat ústup a jako dar Tróje dají dřevěnou sochu koně, do které se skryjí nejlepší bojovníci a hrdinové, kteří povraždí Trójany, otevřou brány a vpustí své lidi dovnitř. Zákeřný úskok opravdu uskutečnili. Trojané po dlouhém odolávání neprohlédli zlou lest a přistoupili na své vítězství. Oslavující trojští bojovníci po velkém vítězství usnuli a bojovníci vyskákali z dřevěného koně a všechny pobili, otevřeli brány, dobyli Tróju. 

   Helena se vracela ke svému muži, protože Paris zemřel. Naparádila se, oblékla a to vše tak umně, že ji její manžel vzal na milost a přijal ji jako svou ženu.

Narcis a Echo

Echo byla krásná nymfa s líbezným hlasem. Poslouchala se tak ráda, že druhé nenechala mluvit, pořád mluvila nebo zpívala ona. Zeus s ní uzavřel dohodu – jak známo, byl velký nevěrník a jeho božská žena Héra na něj strašlivě žárlila, a aby Zeus mohl v klidu provádět své zálety, Echo nastrčil, aby mluvením odvedla pozornost Héry. Ta však lest prohlédla a opět místo na Diovi vylila si vztek na Echo a potrestala ji kletbou, že bude opakovat poslední slova vyřčená druhými a nebude moci sama promluvit. Jednou jel lesem krásný mladík s loveckou družinou na hon. Byl to Narcis, mladík, který miloval sám sebe a rád se shlížel v odraze vodních hladin. Echo za ním všude běhala, neb se do něj bezhlavě zamilovala. On si jí však nevšímal. Nebohá Echo se trápila neopětovanou láskou, až se rozplynula do lesa a zůstal jen její hlas, věčně ozvěnou vracející poslední vyřčená slova. Echo byla milována lesní zvěří a nymfami a po její smrti se všichni vypravili za bohyní pomsty Nemesis. Ta očarovala lesní studánku a nechala Narcise k ní zabloudit. Narcisovi se zdálo, že tvář odrážející se na hladině je krásnější, než kdy byla a nedokázal odtrhnout zrak. Nedokázal studánku opustit. Jednoho dne zemřel na břehu a z jeho těla se stala žlutá květina – narcis.